Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 31. kapitola

19.10.2011 (07:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1566×

*** Pohled Carlislea ***

Sestra paní Dominique přivedla a ta se posadila na židli vedle Bena.

„Paní Dominique, toto je náš chirurg Ben Tompson, bude u zákroku,“ představil jsem je a oni si potřásli rukou.

„Takže, pokud vám to nebude vadit, sestra vás připraví na operaci,“ řekl Ben, ale já ještě Dominique neobeznámil s průběhem.

„Paní Dominique, budete pod úplnou narkózou. Dřeň se vám odebere…“ Chtěl jsem pokračovat, ale zastavila mě.

„Já vím, už jsem se informovala.“

„Dobře, takže pojďte za mnou,“ řekl Ben a vstal.

***

„Tak, paní Dominique, přeji dobrou noc,“ usmála se na pacientku operační sestra a vpíchla jí dvě dávky uspávadla.

Chvilku jsme počkali a za okamžik byl slyšet pravidelný tlukot srdce a pravidelný dech.

Paní Charisonová ležela na břiše, a tak jsme jí společně s Benem zavedli přes kůži tenké odběrové jehly do dutin v zadních hrbolech pánevní kosti. Začali jsme jí stříkačkami po kapkách odsávat potřebné množství dřeně pro Bellu.

Předem jsme se domluvili, že dárkyni odsajeme 1200 ml, víc nebude potřeba.

Kouknul jsem se na krevní jednotku, kterou si nechala odebrat předem. Podle rychlosti kapání jsem usoudil, že do hodiny bude po všem.

***

Celá operace trvala necelou hodinu a já mohl se získanou dření za Bellou, která byla převezena JIP oddělení.

Rychle jsem se převlékl, umyl a spěchal za Bellou. Ta byla připojena na přístroje a tvářila se znuděně.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil jsem ji a ona se na mě jen pousmála.

„Děje se něco?“ optal jsem se a kostní dřeň začal pomalu pouštět do jejího krevního oběhu.

„Ne,“ odpověděla, ale dál se tvářila znuděně.

„Dnes byl za tebou Edward, že?“ ptal jsem se.

„Co? Ano, tvrdil, že jsi mu zakázal se mnou chodit. No, tak ne přímo zakázal, určils mu návštěvní hodiny. Charlieho a Lucy jsem se ptala a jim to vadit nebude a já budu ráda, když tu nebudu sama. Doktore, prosím,“ zaprosila a já se pousmál.

Nejen Edward je na ní závislý, ale hned jsem se zamračil, z naší strany jí však hrozí nebezpečí.

Transfúze už byla na místě, a tak jsem mohl odejít, ale podle jejího výrazu jsem usoudil, že stále čeká na odpověď. Než jsem vdechnul nepotřebný vzduch, promluvila.

„Prosím, já už budu hodná,“ řekla a vzápětí protočila oči. Přišla mi jako malé dítě. Povzdychnul jsem si.

„Dobře, může za tebou chodit, ale už žádné hlouposti a bude se hlásit, když tu budu. Ale všechno s mírou, jasné?“ A odešel jsem.

Hned sáhla po mobilu a za chvilku se ozval Edwardův hlas.

Vydal jsem se do své pracovny, dneska jít domů nehodlám, raději si Bellin stav ohlídám sám.

*** Pohled Belly ***

„Vedu jedna nula,“ řekla jsem hned, co to Edward zvedl.

„Co? Bello, jsi v pořádku?“ optal se mě.

„Jo a Carlisle je vyřízený,“ odpověděla jsem.

„Vyřízený?“ divil se.

„Jo, návštěvy jsou zase nonstop, ale ležím na jipce,“ vysvětlila jsem to tomu nechápavému člověku.

„Jak?“ vyptával se dál.

„No, Carlisle ví, že jsi tu byl,“ řekla jsem.

Nastala chvilka ticha.

„Co říkal?“

„Že všechno s mírou, rozumíš tomu?“ vyptávala jsem se.

„Jo, byla to narážka na tvoje nehody,“ vysvětlil mi to.

„Aha, takže přijdeš? Ale už oficiálně?“ optala jsem se ho.

„Dej mi půl hodiny,“ řekl a zavěsil.

Ta půl hodina mi připadala jako věčnost. Doslova jsem odpočítávala minuty. A pak konečně dorazil.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě hned ve dveřích.

„Dobře a ty?“ odpověděla jsem mu a on se posadil za mnou na postel.

Jen se usmál a propaloval mě svýma topazovýma očima.

„Už ses byl hlásit?“ optala jsem se ho, ale oční kontakt nepřerušila.

„Sotva jsem přišel, už mě vyháníš?“

„Ne, já jen aby sem Carlisle nepřišel a návštěvy zase nezakázal,“ bránila jsem se.

Jen se pousmál a sklonil se ke mně. Sotva se rty otřel o moje, začal se smát.

„Co je tu k smíchu?“ dostala jsem ze sebe přiškrceně.

Ale hned jsem si to sama uvědomila. Byla jsem připojena na přístroj, který hlídá rytmus srdce a to bilo jako splašené. Začala jsem se cítit trapně a červenat. Ale i přesto jsem se po něm podívala ublíženě.

Smích ho přešel a začal se tvářit ustaraně.

„Co je?“

„Nic,“ pípla jsem potichu.

„Co jsi říkala?“ Naklonil se blíž k mému obličeji a usmál se.

Přístroj začal zase divoce pípat.

„To je tak trapný,“ utrousila jsem a políbila ho.

Vtom do pokoje vlítla mladší sestřička a zarazila se hned na prahu dveří. Edward mě přestal líbat a otočil se na ni. Z jejího výrazu jsem se málem udusila smíchy, jak jsem se snažila nesmát.

Stála tam jako opařená. Koukala střídavě na mě a potom na Edwarda. Cosi nesrozumitelného pípla a přibouchla za sebou dveře.

Když se zase Edward otočil na mě, začala jsem se smát.

„Ne… tak toto… bylo trapný,“ soukala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.

On na to nic neřekl, jen se usmíval a propaloval mě očima. Jeho pohled mě hned uklidnil.

„Jsi tak krásná, když se červenáš,“ řekl a já mu věřila. Určitě jsem byla červená až na… palci u nohou.

Zavřela jsem oči a začala pomalu dýchat. Po chvilce se pípání zklidnilo a já oči otevřela. Ve dveřích stál Carlisle s Edwardem a pozorovali mě.

„Byla za mnou sestra, že se zbytečně rozrušuješ,“ pokáral mě.

Jen jsem se na něj usmála a on odešel.

„Páni, zdá se, že tě chce Carlisle pohlídat sám. Prý tu zůstane přes noc a bude tě pravidelně kontrolovat. Tak žádné noční procházky, jasné?“ Edward si sedl na postel a začal mě zase pozorovat.

„Já se během vteřiny nezměním,“ utahovala jsem si z něho a doufala, že se můj tep zase nezrychlí.

„A taky mi říkal, že bys měla odpočívat.“ Na to jsem jenom protočila oči.

„A řekl ti ještě něco?“ vyzvídala jsem.

Jen se zasmál a znovu mě políbil. Svoje prsty jsem zabořila do toho jeho uměleckého rozcuchu a užívala si ten úžasný pocit, kdy jste tomu druhému blíž.

Když se ode mě odtrhnul, začali jsme si povídat. Vykládal mi o škole a o návštěvě, co měli. Každou hodinu nás vyrušil Carlisle, který si vždycky něco zapsal do papírů a odešel.

„Někdy by mě zajímalo, zda si jenom nemaluje a nekontroluje spíše nás než přístroje,“ řekla jsem, když odešel a Edward se zasmál.

Nakonec mě přeci jen přemohla únava a víčka mi začala sama klesat.

„Dobrou noc, lásko,“ řekl mi Edwarde s pobaveným tónem v hlase a políbil mě na čelo.

A já se propadla do hlubin spánku.

30. kapitola ** 31. kapitola ** 32. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 31. kapitola: