Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 3. kapitola

17.03.2011 (18:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3899×

***Pohled Isbell***

Dorazili jsme domů a moje první cesta byla za Freedem. Vešla jsem do stáje a všichni koně mě pozdravili. Došla jsem až k jeho boxu.

„Ahoj, zlatíčko. Moc se ti omlouvám.“ Vešla jsem za ním do boxu a objala ho kolem krku.

Po chvilce jsem mu zkontrolovala nohu a šla si připravit Edieho.

„Zdar, Edie. Pojď, půjdeme si zatrénovat,“ pohladila jsem ho po nozdrách a připnula na vodítko.

Vyvedla jsem ho před box a začala čistit. Potom ho nauzdila a nasedlala. Vyvedla jsem ho ven a nasedla.

„No ty se mi jenom zdáš. Sotva tě pustili z nemocnice, už zase lezeš na to zvíře!“ ozval se zas mnou Lucyin hlas.

„Jdi stříhat hadříky a nech mě na pokoji,“ odbyla jsem ji a zamířila na pozemky.

Zahlédla jsem tam Mikea s Angelou. Doklusala jsem až k nim.

„To jsi brzo zpátky,“ pozdravil mě Mike.

„Neměla bys ležet?“ strachovala se Angela.

„Ne, musím trénovat, já se jen tak nevzdám,“ odpověděla jsem oběma a pobídla do cvalu.

Chvilku jsem cválala a potom Edieho nasměrovala na překážku pro začátečníky. Ten ji hravě přeskočil a hrnul se na další. Po druhé překážce jsem ho navedla zpátky na tu první. To jsme opakovali asi pětkrát. Poté jsem znovu klusala a odkrokovala s ním až před stáj.

„Ty chceš závodit s Ediem?“ optala se mně Ang.

„Ano, je to dobrý skokan. S ním jsem vyhrála své první vítězství,“ pohladila jsem Edieho.

„Dobře.“

Angela odvedla Sandro Hita do jeho boxu a společně s Mikem odešli.

Edieho jsem pustila na pastvu a šla pro Freeda. Pomalu jsem ho vyvedla ven a udělala kolečko kolem domu a zpátky do boxu.

Takto to chodilo každý den, jenom tréninky se stupňovaly.

„Myslím, že Edie má šanci zítra vyhrát,“ prohlásil táta u večeře.

Navečeřeli jsme se a já si šla lehnout, ale usnout jsem nemohla. Nakonec jsem zabrala až hodinu poté.

Ráno mě vzbudil budík. Vylezla jsem z postele a zamířila do koupelny. Vysprchovala jsem se a oblékla do rajtek a košile.

Edie byl přes noc na pastvě a tak jsem měla práci. Zavedla jsem ho do boxu a vyčistila. Do auta jsem odnesla sedlo a ostatní věci.

„Přivezeme převozník,“ ozval se taťka a šel k autu.

Já zamířila do stodoly a otevřela. Otec zajel dovnitř, připojil převozník a vyjel s ním. Do něj jsme dali hrst sena a vymetli nepořádek.

„Běž si pro věci, já tam Edieho zavedu, ať můžeme vyjet,“ řekl mi taťka a já se vydala do domu. Tam jsem si vzala oblečení a vyrazila zpátky, ale narazila jsem na mamku.

„Ať ti to dobře dopadne, já musím do práce,“ líbla mě na čelo a odešla. To jí bylo podobné, nikdy se na mě nebyla podívat.

Vyběhla jsem z domu, v ruce věci a nasedla do auta. Jeli jsme do nedalekého městečka, kde se závody konaly.

„Jdu tě zapsat. Převleč se a vyveď Edieho,“ rozkázal otec a odešel.

Oblékla jsem si sako a šla vyvést Edieho. Zdál se trošku nervózní.

„Dobrý den, Isabello,“ skoro jsem se toho hlasu až lekla.

„Zdravím, doktore,“ koukla jsem se na něj a zjistila, že není sám.

Byla s ním hnědovlasá žena, blonďatá barbie, černovlasá elfka, blonďatý podivín, namakaný kulturista. Zrak mi padl na posledního člena a mně se zatajil dech. Stál tam vysoký kluk s bronzovými vlasy a krásnýma očima.

Než jsem stačila cokoliv říct, vrátil se taťka.

„Pane doktore,“ potřásl si s ním rukou.

„Dobrý den, toto je moje rodina. Manželka Esmé a moje děti Rosalie, Alice, Jasper, Emmett a Edward,“ představil je.

„Dobrý den, já jsem Charlie a toto je moje dcera Isabella.“

„Isbell,“ opravila jsem ho, za svůj život, už po několikáté.

Během našeho rozhovoru Edie znervózněl ještě víc.

„Klid, to je v pořádku, Edie,“ začala jsem ho uklidňovat.

„On se jmenuje Edie?“ optal se mě jeden z doktorových synů – myslím, že se jmenoval Emmett.

„Jo, proč?“ nechápala jsem a jelikož nebyl čas, tak to nechala plavat. Teď bylo nejdůležitější uklidnit Edieho.

Přitáhla jsem mu podbřišník, spustila třmeny a vyhoupla se do sedla. Do závodu zbývalo deset minut.

„Co třmeny?“ optal se taťka.

„Jsou dlouhé, o jedno zkrátit,“ vyhodila jsem nohy z třmenů a ohnula se k jednomu z nich. Ale nestačila jsem nic udělat. Už mi ho zpravoval Edward. Jenom jsem vyvalila oči a rychle se napřímila.

Mezitím už jsem měla třmeny zkrácené, ale Edie začal podupávat.

„Potřebuje pohyb,“ řekl taťka to, co jsem už dávno věděla, a tak jsem pobídla do kroku.

„Helmu!“ křikl na mě a já zastavila.

Nasadila jsem si ji a znovu pobídla do kroku. Kroužila jsem kolem Cullenů a taťky. Po pár kolečkách jsem začala klusat. Edie se uklidnil a já mohla zase zpomalit. Nakonec jsem zastavila a jen se na ně dívala z Edieho.

„Závodníci se připraví,“ ozval se vedoucí závodů z hlasatelny.

„Máš čas, jedeš až jako poslední,“ uslyšela jsem Jessičin hlas plný výsměchu.

„Taky tě ráda vidím,“ pozdravila jsem ji.

„Zlom vaz,“ prohodila rukou ke mně a odkráčela s úsměvem na rtech.

„Káča pitomá,“ ulevil si otec a já se musela usmát.

„Nech to plavat,“ seskočila jsem z Edieho a šla se ještě napít.

Když jsem se vrátila, Cullenovi byli pryč. Když taťka viděl můj nechápavý výraz, vysvětlil mi to.

„Šli se posadit na tribunu.“

„A co tu chtěli? Nevěděla jsem, že je zajímá parkur,“ nechápala jsem.

„Tak to nevím,“ odpověděl mi taťka.

Dál jsem neměla čas se tím zaobírat.

„Vítáme Vás na osmých parkurových závodech v Corcordii. Jmenuji se Dave a dnes Vás budu provázet děním na závodišti. Závodit bude sedm jezdců, takže se máme na co těšit. První závodnice se jmenuje Nicol Lockwoodová s koněm Jerminal en Noir,“ brebentil moderátor a já se začala připravovat.

Jede nás sice jenom sedm, malá účast, ale větší možnost mého vítězství.

Nevšímala jsem si její jízdy. Byla nepodstatná. Druhá jela Angela s Sandro Hitem. Třetí jel jakýsi John s Catalinem. Dál jel Mike s Reinairdem a po něm jela Corin s Agape. Teď je na řadě Jessica se Sirem Lovarim. Nedostala žádný trestný bod a měla dobrý čas.

Byla jsem na řadě.

2. kapitola ** 3. kapitola ** 4. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 3. kapitola: