Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 22. kapitola

18.07.2011 (11:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1826×

*** Pohled Edwarda***

Blížil se večer a já svou lásku neviděl. Zdá se, jako bych ji neviděl celou věčnost. Co když se na ní něco změnilo? Co když vypadá jinak?

„Edwarde!“ okřikl mě Jasper.

„Promiň,“ omluvil jsem se mu. Ano, jsem rozrušený.

„Lu-Lucy?“ Zvedla zvonící telefon Alice.

„Co to psisko po mé lásce chce?“ vynořila se v Jasperově hlavě myšlenka.

„Alice, chtěla bych se ti omluvit. Vím, že teď jsme každá jiný druh, teda to jsme byly i předtím, ale i tak. V posledních dnech jsem se k tobě chovala hrozně a chtěla jsem, abys věděla, že školu nezměním a doufám, že i přes ten zádrhel v druzích, bude naše přátelství pokračovat,“ rozpovídala se Lucy.

„Dobře, jsem ráda. Ale nebude to vadit tomu vašemu vůdci?“ vyptávala se Alice, ale podle tónu v hlase se radovala.

„Ne a i kdyby. Má smůlu,“ odpověděla a Alice - podle výrazu - byla štěstím bez sebe.

Celkem ji vzalo, že přišla o nejlepší kamarádku, která rozumí tomu bláznovství kolem nákupů.

„Dobře, takže se někde sejdeme a probereme návrhy na projekt, co máme mít. Poznámky ti půjčím, abys nebyla pozadu.“

To Alice nebude vadit ten příšerný smrad?

„Dobře, ale prvně si musím zvyknout na ten děsnej smrad,“ zasmála se Lucy.

„Nápodobně,“ odpověděla jí Alice.

„Takže, ve škole, nebo dřív. Ozvi se, já mám času dost. Ahoj,“ ukončila hovor Bellina sestra a Alice začala tančit po pokoji.

Byla tak šťastná, že to i Jasperovi, i když se mu moc nechtělo, vykouzlilo úsměv. Křivý, ale úsměv.

Tomu se musel Emmett smát.

„Kousl jsi do citrónu?“ rýpl si Emmett do Jaspera.

„Alice, srdíčko, copak se děje?“ vyptávala se hned Esmé.

„Moje nejlepší kamarádka se mi vrátila,“ zacvrlikala a vyběhla do pokoje.

„To myslí tu dívku, co z ní je vlk?“ zeptala se ustrašeně.

„Ano, a nejsem z toho nadšený stejně jako ty,“ odpověděl jí Jasper a šel Alice přesvědčovat, že je to blbost.

„Alice, ty ses zbláznila!“ bylo slyšet seshora. To bylo poprvé, co se ti dva hádali a nákupy v tom byly nevinně.

„Alice?“ ozval se znovu Jasperův hlas.

Ale jmenovaná upírka měla vizi: Peter s Charlotte se rozhodli, že svého dávného přítele navštíví.

„Zlato, Peter s Charlotte nás přijdou navštívit,“ řekla má sestra a věděla, že na předchozí neshodu Jasper alespoň na chvilku zapomněl.

„To je skvělé, ale co ten čokl?!“ nenechal se odradit její manžel.

„Jaspere, pokud se Alice rozhodla s tou dívkou znovu spřátelit, je to její volba. A navíc - to, co jsem slyšela, mi napovídá, že ona tu vlčí stránku nesnáší,“ vložila se do toho Esmé, „ale i Jasper má pravdu, Alice. Musíme být opatrní,“ přihrála i na druhou stranu.

„Budu opatrná,“ usmívala se Al, když scházela ze schodů. Na posledním schodě se otočila a svého manžela políbila.

„Jsem doma,“ vešel Carlisle a objal Esmé.

„Jak je na tom Bella?“ vyptával jsem se hned.

„Jak ses měl v práci?“ zamračila se na mne moje milující maminka.

„To ranní sluníčko byla překážka, ale vymluvil jsem se na své milované děti,“ odpověděl Carlisle.

„A pokud jde o slečnu Swanovou,“ usmál se, „Nana tvrdí, že pomalu začnou chodit.“

„Začne chodit, vleze na koně a je znova v nemocnici,“ vmísil se do toho Emmett.

Zavrčel jsem a vrazil do něj. Ještě štěstí, že francouzské okno bylo otevřené.

„Už jsem myslel, že se nikdy nepopereme,“ zachechtal se Emm a dál na mě útočil.

„To bude nadlouho. Alice, došel mi purpurový lak. Nezajedeme do Tacny?“ otočila se Rosalie na jmenovanou.

„Do příchodu našich přátel jsme zpátky,“ křikla Alice a vzala si klíče od mého Volva.

Okamžitě jsem odstrčil bratra a rozběhl se po tom malém skřítkovi.

„Děkuji, můj milovaný bráško, že mi svoje auto půjčíš,“ usmála se na mě má nejoblíbenější sestra.

„Hlavně s ním nic neudělej,“ varoval jsem ji.

Hned začala vymýšlet, jak s ním vrazí do stromu či jiného auta. Zavrčel jsem.

„Neboj,“ řekla a s Rose vešly do garáže.

„Půjdu připravit pokoj pro Petera a Charlotte,“ řekla Esmé a zmizela.

Okamžitě jsem se rozhodl, že se za svojí láskou půjdu podívat, ale poté jsem si uvědomil, že již bude spát, ale to mě neodradilo.

Rozběhl jsem se směr nemocnice.

Klidně ležela na posteli a spala. V pokoji byl cítit pach psa, a tak jsem usoudil, že je to asi hodina, co Lucy odešla.

Miloval jsem tyto chvilky, když jsem ji mohl pozorovat, vnímat každičký milimetr jejího těla. Vůbec se nezměnila. Její hnědé vlasy byly čerstvě umyté jahodovým šampónem. Oči zavřené v nerušeném spánku a plné rty propouštějící pravidelný dech.

Strašně moc jsem ji chtěl políbit, ale vzbudil bych ji. Lehce jsem Bells pohladil po lících a usedl na židli.

Nemohu se na ni vynadívat. Poslouchal jsem její pravidelný tlukot srdce. Spatřil jsem její, byť jen nepatrný, pohyb.

A pak jí zpod víčka skanula slza. „Edwarde,“ vydechla.

Hned jsem seděl vedle ní. „Jsem tady, má lásko.“

Otevřela svá krásná očka a usmála se na mne. Posunula se a já si lehl vedle ní. Zabalil jsem ji dekou a ona si hlavu opřela o mou hruď. Zase usnula.

Už to pro mě nebyl šok z její přítomnosti. Z toho, jak její krev voněla, jak ke mne zpívala. Byl to boj mezi netvorem ve mně a mojí láskou k této křehké dívce. Nikdy bych jí neublížil. Nikdy z ní neučiním to, co jsem já. Nechci, aby se trápila. Jediné, co chci, je, aby byla šťastná, a to se mnou. Vím, jsem sobec, ale milující sobec.

K ránu jsem se vytratil z jejího pokoje a utíkal domů.

Už z dálky jsem slyšel a hlavně cítil další dvě pachové stopy. Návštěva dorazila.

„Edwarde,“ usmála se na mne Charlotte, ale hned její oči zčernaly.

„Synu, jdi se převléct,“ rozkázal mi Carlisle a já ho poslechnul.

Hned se za mne začal omlouvat a vysvětlovat.

Když jsem si sundal tričko, ucítil jsem intenzivní vůni, která patřila jenom mému andělovi.

Osprchoval jsem se a oblékl si věci, které mi tu nechala Alice, a vyšel dolů.

„Takže sis našel lidskou přítelkyni?“ optal se Peter.

„Ano,“ zněla moje odpověď.

„Ale proč zrovna člověka? S Tanyou jsi nebyl šťasten?“ nechápala Charlotte.

„Věřím, že mě Tanya miluje, ale já její pocity nedokážu oplácet,“ vysvětlil jsem.

Na to nic neřekli a já se posadil za piáno.

*** Pohled Lucy ***

Dotelefonovala jsem a byla šťastná. Vyšla jsem z lesa a zamířila za Patty, která právě vešla do stáje.

Když jsem vešla, všichni koně mě pozdravili zařehtáním a já se usmála.

„Lucy?“ Otočil se taťka a zůstal zírat.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a zamířila k Ediemu. Opatrně jsem natáhla ruku a vyčkávala. Když jsem se koutkem oka podívala na taťku, nevěřícně na mě koukal. Ano, doufala jsem, že mě Edie pozná a nechá se pohladit.

Svoji pozornost jsem zaměřila zpátky ke koni, který mi právě očichával ruku.

„Zkus tohle,“ podávala mi Patty mrkev.

Edie neváhal a okamžitě ji zdlábnul.

„Charlie, mám hotovo. Vadilo by ti, kdybych vzala Jaspera do kruhovky?“ ozvala se Patty.

„Ne, vůbec ne,“ řekl táta a dál mě pozoroval, jak si hladím Edieho.

„Lucy, dones mi, prosím, lonžku,“ požádala mě a já na ni zůstala zírat.

„Takové dlouhé vodítko,“ vysvětlila mi Angela, která právě přivedla Meredith. Teď už jsem věděla, o co jde, a vydala se do sedlovny. Vzala jsem jej a vydala se zpět. Patty jsem našla u toho nového koně – Jaspera.

„Připravená se naučit jezdit?“

21. kapitola ** 22. kapitola ** 23. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 22. kapitola: