Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 2. kapitola

10.03.2011 (16:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3592×

„Tati, já musím závodit,“ brečela jsem mu do ramene.

„Zlatíčko, musíš brát ohled na svoje zdraví. Vítězství není všechno,“ snažil se mě uklidnit.

„Od tebe to sedí.“ Odtáhla jsem se od něj.

Nedávno mi prozradil, že se kvůli vítězství jednou málem zmrzačil.

„Jak je na tom Freede?“ chtěla jsem vědět.

„Má natažené svaly, nic hrozného,“ potvrdil mi doktorova slova, „ale závodit nemůže.“

„Pojedu na Ediem, je to dobrý skokan,“ snažila jsem se.

Na Ediem jsem jezdila a závodila, než jsem dostala Freedea.

„Uvidíme,“ řekl neurčitě.

„Nedoporučuji, aby jela. Není nějak zvlášť zraněná, ale spadla z dost velkého zvířete,“ ozval se Cullen s těmi svými doktorskými řečmi.

„Je tvrdohlavá, nevydržel bych s ní,“ zastal se mě táta a já ho objala, neboť jsem měla vyhráno.

„Musíme domů, musím trénovat,“ tahala jsem otce za ruku jako malá.

Rozloučili jsme se s doktorem a konečně vyjeli domů s pořádnou dávkou léků, které budu muset brát.

*** Pohled Carlislea ***

Nastoupil jsem do práce - tak jako každý den.

„Zdravíčko, Jackie, jak se máte?“ pozdravil jsem vrchní sestru.

„Dobrý, doktore, díky za optání,“ usmála se na mě.

Zamířil jsem do své pracovny a cestou si vyzvednul dnešní program. Mám jen dva pacienty a potom službu na pohotovosti.

Chvilku jsem jen tak seděl na židli a čekal, až přijde můj první klient, ale nečekal jsem dlouho.

„Dobrý den, pane doktore,“ usmál se na mě bezzubý dědula.

„Dobrý, pane Jenkinsi, copak vás trápí?“ začal jsem standardní větou.

„Zdraví, ale ještě víc to, že mám problémy s prostatou,“ ztišil hlas.

„Dobře, napíšeme vám nějaké prášky a vy je budete užívat dvakrát denně. Za týden na kontrolu,“ oznámil jsem mu.

Vypsal jsem recept a podal jsem ho panu Jenkinsovi. Ten se zvedl a chystal se odejít.

„Bůh vám to zaplať,“ poděkoval a odešel.

Bůh… vybavily se mi mlhavé vzpomínky na mého otce, který je už nějaké to století po smrti.

„Carlisle? Už tu byla paní Fighterová?“ zavolal na mě můj kolega Michell Bear.

„Ne, Michelli, zatím nepřišla,“ odpověděl jsem mu.

Otevřely se dveře a do nich vešla vysoká hubená brunetka. Paní Fighterová.

„Už je tu,“ slyšel jsem obdivně šeptnout Michella.

„Dobrý den, paní Frighterová,“ pozdravil jsem svoji pacientku a přidržel jí dveře.

„Dobrý, doktore, už jste vymyslel, co s mým problémem?“ optala se hned z kraje.

Problém paní F. spočíval v tom, že se jí nelíbila velikost jejího poprsí. Chtěla ho zvětšit - a to ode mě.

„Ano, budu u operace a na všechno dohlédnu,“ usmál jsem se na ni.

„Dobře, takže to by bylo,“ zvedla se ze židle a odešla.

Tím mám dnes hotovo. Je úterý a to tu moc lidí nebývá. Včera to bylo horší.

Zbytek času do oběda jsem strávil na pohotovosti, kde jsem ošetřil malého chlapce, který se pořezal. Měl jsem štěstí, že jsem byl v noci na lovu.

Pauzu na oběd jsem provolal s Esmé, která se vrátila z přednášky a čekala na naše děti. Ty byly ve škole. Rosalie s Jasperem ve třetím a Emmett s Edwardem v druhém ročníku místní střední školy. Jediná Alice chodila na soukromou módní návrhářskou školu do druhého ročníku.

Den se přehoupl do odpoledne. Seděl jsem na pohotovosti a živě diskutoval s Nahuelem, když přijela sanitka.

„A hele, práce,“ zahučel můj společník suše.

Ze sanitky vyvezli na nosítkách mladou dívku, která stále křičela jméno Freede.

„Sedmnáctiletá Isabella Swanová. Pád z koně. Dali jsme jí něco na uklidnění, takže za chvilku by se měla zklidnit. Nevypadá to, že by měla něco zlomeného, ale je možné, že má vnitřní krvácení,“ oznámil mi mladý saniťák.

Věděl jsem, že vnitřní krvácení nemá, jenom je v šoku a teď upadla do bezvědomí.

„Díky,“ odpověděl Nahuel za mě.

Začal jsem té dívce odebírat krev a vzorek podal Nahuelovi, aby ho odnesl do laboratoře. S tou dívkou jsme zajeli na rentgen, ale i ten nic neukázal. Prohmatal jsem jí břicho a žádné vnitřní krvácení nenašel.

„Žádné vnitřní krvácení tam není. Zdá se, že je pouze v šoku a v bezvědomí,“ oznámil jsem zbytku personálu.

Nahuel donesl krevní obraz, ale i tam nic nebylo. Teď už jenom čekáme na výsledky CT.

Tu dívku jsme odvezli na volný pokoj a teď čekám u ní, až se probere. Najednou mi zazvonil mobil.

„Doktore Cullene, výsledky CT Isabelly Swanové jsou již hotové,“ oznámila mi z druhé strany sestra.

„Dobře, hned pro ně přijdu.“ Ukončil jsem hovor a otočil se na Nahuela.

„Zajdu pro výsledky.“ S tím jsem odešel z místnosti.

Venku na chodbě seděl její otec. Hned jak mě uviděl, vstal.

„Doktore, jak je na tom?“

„Zatím je v bezvědomí, já teď zajdu pro výsledky CT a uvidíme,“ odpověděl jsem mu a šel dál.

Došel jsem až na CT oddělení a vyzvedl si ty výsledky. Nic tam nebylo.

Spokojený jsem se vracel zpátky.

„Kde je taťka? Co se stalo s Freedem?“ uslyšel jsem hlas z pokoje vzdáleného dvě stě metrů. Zdá se, že se pacientka probrala.

„Otec čeká venku na chodbě. A ohledně Freedea ti mám vyřídit, že má natažené svaly, ale jinak je v pořádku,“ odpověděl Nahuel a potom nastalo ticho.

Vzal jsem za kliku a vešel dovnitř.

„Děkuji, Nahueli, můžeš odejít,“ řekl jsem mu a on odešel. Svoji pozornost jsem začal věnovat pacientce.

„Zdravím, jsem doktor Cullen. Musím říct, že podle toho, jak jsi křičela, nemáš nic zlomeného. Jenom pár podlitin, ale jinak nic. Necháme si tě tu na pozorování.“ oznámil jsem jí, ale ona mě stejně nevnímala, začala brečet.

„Co se děje? Bolí tě něco?“ chtěl jsem vědět, co je příčinou těch slz.

„Ano, děje. Za čtyři dny mám důležité závody. Nemůžu tu zůstat, musím domů a trénovat,“ odvětila mi a vstala z postele. Musela se jí zamotat hlava, neboť se přidržela postele.

„Pomalu, rozhodně závodit nebudeš,“ oznámil jsem jí a ona vyběhla z pokoje. I mě - upíra - dost zaskočila, neboť byla hrozně rychlá.

Vyběhl jsem za ní na chodbu a zjistil, že je u svého otce. Dohadovala se s ním. Sledoval jsem jejich rozhovor a zdvořile čekal, až skočí s dohadováním.

„Od tebe to sedí,“ vyhrkla a já nad tím začal přemýšlet.

Ta dívka byla cítit koňmi a její otec taky. Začal jsem přemýšlet a vzpomněl si na jméno otce.

Charlie Swan. Mám to, byl to špičkový jezdec, známý hlavně v 80. letech 20. století. Potom měl nehodu, ale znovu začal jezdit. Tak na toto narážela. Postupně jsem se vrátil do reality.

„Uvidíme,“ řekl otec neurčitě a to byl pro mě varovný signál.

„Nedoporučuji, aby jela. Není nějak zvlášť zraněná, ale spadla z dost velkého zvířete,“ vmísil jsem se do rozhovoru.

„Je tvrdohlavá, nevydržel bych s ní,“ zastal se jí otec a já zjistil, že nakonec svolí.

„Musíme domů, musím trénovat.“ Isabella ho zatahala za rukáv.

Nemělo cenu se s nimi hádat. Vypsal jsem akorát pár receptů na léky proti bolesti a závratím. Stát se může všechno. Rozloučili se a odjeli domů.

Mně se to však nelíbilo. Kdy říkala, že jsou ty závody? Za čtyři dny. V sobotu mám volno, tak na svoji pacientku dohlédnu.

Směna mi končila za pět minut, tak jsem si začal balit věci. Poté jsem se vydal domů. Cestou jsem přemýšlel, co na ten můj nápad řeknou ostatní.

Dorazil jsem domů a vešel do obývacího pokoje.

„Ale já mám v sobotu nákupy s Rosalie!“ dupla si Alice, která stála u paty schodiště.

„Tak se právě zrušily,“ oznámil jsem jí a ona se jenom smutně podívala.

Děsil jsem se její pomsty.

„Díky.“  Rose kolem mě prošla a posadila se vedle Emmetta.

Byli tu všichni kromě Edwarda. Ten se však ukázal o vteřinku později.

„Ty nás chceš vzít na parkurové závody - jen kvůli nějaké své klientce?“ rozčiloval se hned.

„Nerozčiluj se, Edwarde, nemám dobrý pocit z toho, že chce znovu jezdit,“ sdělit jsem mu.

„No tak. Berte to jako rodinný výlet,“ přiklonila se k mému rozhodnutí Esmé.

Tím bylo vyřešeno všechno, v sobotu se jde na parkur.

Nahuel je zde člověk, nejedná se o Nahuela - upíra.

Prolog + 1. kapitola ** 2. kapitola ** 3. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 2. kapitola: