Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodná mrcha - 5. kapitola

25.06.2010 (11:15) • NillyBellaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1576×

Kapitola 5.

Co se s Filipem stalo?!

Pohled Bella:

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat! Ale musela jsem, už jenom kvůli tomu oblečení. Potom, co jsem se oblíkla a nalíčila jsem šla dolu za Rose, která celá zářila štěstím.

„Dobrý ráno,“ zatrylkovala.

„Dobrý,“ řekla jsem překvapeně, ale ona si toho nevšimla, protože si začala prozpěvovat.

„Co tak dobrá nálada?“ zeptala jsem se.

„Já nevím, jenom se hrozně těším na medvídka!“

„Medvídka?“

„Teda Emma,“ aha, to nepotřebuje komentář.

„Nešla bys po škole se mnou a Alice nakupovat?“

„Šla, moc ráda.“

„Dobře, domluveno.“

Ve škole jsem napochodovala do učebny biologie a začala si opakovat, když v tom mi něčí ruce zakryly oči.

„Kdo jsem?“ zeptal se mužský hlas.

„Nevím, dám se podat!“ Najednou mi odkryl oči, otočila jsem se a viděla Filipa, jak tu stojí v celé své kráse.

„Ahoj!“

„Nazdar.“

„Jak bylo na horách?“ zeptal se a já si vzpomněla na ložnici a Edwarda, to radši vynechám.

„Moc hezky, bylo krásný počasí, nádherná příroda…“

„To jsem rád, že se ti tam líbilo.“

„A co jsi dělal ty?“

„No...“ Vypadal jako by mi něco tajil. „Tak různě, chodil do školy, psal testy…“

„A co jsi dělal po škole?“ Zase odmlka.

„Chodil na fotbal a hokej.“ Jasně, nejsem žádný detektor lži, ale tohle jsem fakt prohlédla.

„Když myslíš.“

Naší diskuzi skončilo zvonění a následný příchod učitelky, která nesla písemky. Počkat, teď mi to došlo, kde je Edward??? Koukla jsem se splašeně po třídě, ale nikde jsem ho neviděla. Asi je doma… Ale proč by tam byl??! Onemocnět nemohl… Zaspat, taky ne…

Když jsem dopsala písemky, tak jsem o tom přemýšlela dál, jenomže jsem na nic jiného nepřišla. Po skončení hodiny jsem šla za Rose, která byla taky sklíčená.

„Kde jsou???“ zeptala jsem se jí.

„Nevím, Emm nebyl na hodině!“

„Edward taky ne,“

„Třeba někam odjeli…“

„A kam asi?“

„Počkej, zavolám Al,“ řekla mi Rose a hned na to vytáhla mobil.

„Ahoj… Jasně, no ale… Jo… Ne, my ne… Mě to nevadí… Po škole?... Dobře, ahoj.“

„Tak co?“

„Nejsou ve škole, protože prý u nich svítí slunce, tady ne, ale prý se to sem přesune, takže budu muset domů.“

„A co ty nákupy? Ptala ses?“

„Jo, ty platí, po škole ve tři hodiny.“

„Dobře, tak já jdu na další hodinu. Ahoj,“ Otočila jsem se a šla na hodinu fyziky.

Jen, co jsem dosedla, tak na mě Jess spustila.

„Ahoj, tak co Cullenovi?“

„Co by?“

„No, jste se s nima sblížily. Povídej jaký jsou? Co rádi dělají?“

„Já ti to neřeknu, se jich zeptej sama.“

„Ne, já to potřebuju vědět, nikdo se tu s nima nebaví, jediná ty s Rose.“

„Proč to potřebuješ vědět?“

„No, všechny to zajímá… a mě taky. Oni jsou takoví zvláštní, jsou krásní, chytří, takový nikdo není!“

„Tak chceš zjistit, jestli to jsou vůbec lidi, co?“ zeptala jsem se. Připadalo mi to docela komické.

„Přesně!“ dodala jenom Jessika. Trochu jsem se toho lekla, ale co, ona je stejně blbá, tý to nedojde.

Vysvobodilo mě zvonění, které oznámilo začátek hodiny.

„Tak milé děti,“ zahájil hodinu učitel. „Dneska budeme pozorovat elektrický proud.“ No nazdar a já se těšila, že budeme mít oddychovou hodinu.

„Začneme stavbou elektrického obvodu.“

Když jsme měli dostaveno, tak si to učitel přišel zkontrolovat. Ve druhé skupině to ale tak snadno nešlo jako u nás; zrovna, když nás známkoval, tak u vedlejšího stolu něco vybouchlo, asi zkrat, no jo, nebyli tak chytří jako my… zapomněli na pojistky. Ale bylo to úžasný, protože zrovna u toho stála Lauren (to je taková fiflena namyšlená) a jak to vybouchlo, tak měla vlasy černý a trčely jí na všechny strany plus ještě měla celý černý obličej, prostě spravedlnost jednou zase vyhrála. Jen jak to učitel viděl, tak ji poslal s Mikem na ošetřovnu.

Potom, co odešli, začal zkoušet. Jako první na řadu jsem šla já. Zrovna, když se mě chtěl na něco zeptat, tak zazvonilo, uff. Další hodinu jsem měla zeměpis. Vyučovala to prof. Smithová. Byla fajn, takže hodina probíhala v klidu. Jako třetí hodinu jsem měla matematiku. Bez Edwarda to byla nuda a ještě k tomu jsme psali neočekávaný test.

Další přestávku se všechno ale nějak zvrtlo. Z mojí rodiny jsem tu byla jediná, díkybohu, protože nastoupil nový student Jacob Black, ani by mi to nějak nevadilo, kdyby to nebyl vlk. Byl vysoký, dobře opálený, svalnatý a měl černý vlasy. Byla jsem s ním na španělštině a protože jsem byla nejlepší, tak ho prof. Middletonová posadila vedle mě.

„Ahoj, já jsem Jacob,“ No fůj, ten smrdí!!!

„Bella,“ procedila jsem skrz zuby.

„Těší mě,“ řekl a podal mi ruku. Tak fajn, já mu ji podám, ale jestli mi nasmrádne… Tak ať si mě nepřeje!!! Hned, co jsme se dotkli, tak mě polilo horko, páni, ten má aspoň 40°C! Poznala jsem na něm, že mu to taky nebylo stokrát příjemný, aby taky jo, vždyť já mám 28°C, možná i míň… Radši jsem ho ignorovala, ale on se musel prostě na něco zeptat.

„Co to znamená?“ukázal na text v učebnici.

„Dvě osoby, každá jiná, však jedna vroucí láska je spojuje.“ Jakoby mi to vybral schválně, protože se na mě tak nějak divně koukal!

„Aha, díky.“

Asi za 10 minut zazvonilo, takže tahle hrozná hodina skončila. Teď byl čas oběda. Po příchodu do jídelny jsem si vybrala rizoto se sýrem a sprite. Jen, co jsem si sedla na moje obvyklé místo, normálně obklopené upíry, tak na mě někdo promluvil.

„Ahoj, máš tu volno?“ Jacob.

„No, normálně ne, ale dneska tu se mnou klidně seď.“ Bylo mi ho líto, nikoho jiného tu neznal.

„Díky!“ a sedl si.

„Tak jak se ti tu líbí?“ zeptala jsem se ze slušnosti.

„Je to tu moc pěkný, hlavně holky!“ a mrknul na mě. Sakra, měla bych mu nějak říct, že o něj fakt nemám zájem. Ale někdo mě předběhl, byl to Filip.

„Bacha hošánku, ta je moje!“ Cože??!

„Fakt? Že o tom nevím!“ No to je hnus, nikdo si mě přivlastňovat nebude!

„Ale, zlato, nedělej drahoty!“ řekl fakt dost nadrženě.

„Bello?“ zeptal se mě Jacob.

„Já s ním fakt nic nemám,“ řekla jsem dost zoufale.

„Tak tím se to vyřešuje!“ pronesl Jacob a vstal od stolu.

„Sice naznám tvoje jméno,“ zahřměl, „ale tady dáma řekla, že s tebou nemá nic společného, tak se klid z cesty!“ a roztáhl svá ramena. Filip se trochu lekl, ale neodešel.

„Já jsem Filip, ty Quilite!“

„Ptal jsem se tě??!“ Tak to stačí, ještě by se tu porvali! Vstala jsem a odstrčila je od sebe, ještě že mám sílu jako upír!

„Tak dost kluci, myslím, že jste tu už dost velký divadélko zahráli, takže se uklidněte!“

„Ještě ne dost velký!“ řekl Filip a skočil po Jacobovi. Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli se mezi ně vmíchám, tak budu muset použít svojí upíří sílu, hele, tamhle jde učitel, ten je určitě zastaví!

„Hej! Vy dva! Přestaňte!“ volal na ně Hendo. Kluci si to ale ještě pořád neuvědomovali, a tak se prali dál.

„No ták, kluci, přestaňte!!!“ řekla jsem jim a oni jako zázrakem přestali, ale pořád se vraždili pohledem.

„Vy dva! Index!!! Ihned sem!“ rozkázal Hendo. Jen, co ho dostal, tak začal číst jejich jména.

„Ááá, pan Black a White!“ (-> Odtuď taky vznikla píseň Black and white od Michaela Jacksona, ale to je zas jiný příběh.)„A dokonce je tu pan Black první den!“ řekl udiveně.

„No jo, ale známý deviant pan White! Nemůže být rvačky, kde byste Vy nebyl, že ano?!“ On je deviant? Vždyť je tak milý!!! Nebo asi spíš byl… „A kvůli čemu jste se vlastně prali?“ zeptal se Hendo píšící poznámky.

„Kvůli Belle, pane profesore!“ řekl hrdě Jacob.

„Opravdu? Takže moje zpráva o tom, že chodí s panem Cullenem je nesprávná?“

„Myslím, že ano,“ vložila jsem se do toho.

„Hm, zajímavé, velmi zajímavé,“ vrátil jim indexy. „Nechci, aby se to opakovalo!!!“

Potom, co jim vrátil indexy jsem hned pelášila do třídy. Myslím, že dneska už bylo průšvihů dost!

Pohled Rose:

Když jsem dosimulovala svojí nemoc na hodině historie, tak jsem běžela domů. Otevřela jsem dveře, ale o něco se třely, byly to lístky rudých růží. Prošla jsem předsíní, ve které tvořily lístky jakousi cestičku, šla jsem tedy po ní. Zavedla mě do kuchyně, kde byly na stole zapáleny dvě rudé svíčky. Kdo to mohl udělat? Rozhlídla jsem se po kuchyni a uviděla Emma, jak se opírá o linku.

„Ahoj,“ řekla jsem nevěřícně.

„Ahoj,“ odpověděl mi takovým zvláštním tónem. Bylo mi hrozně trapně, tohle pro mě ještě nikdo neudělal, vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat.

„Připravil jsem pro tebe takovou večeři!“ pronesl a přitom se krásně usmál. Musela jsem mu úsměv oplatit a přitom si sedla, jak mi ukázal. Během pár vteřinek byl u mě a podával nějaký podnos na stůl.

„Co to je?“ zeptala jsem se. On se jenom usmál o odebral víko.

„Páni!“ zmohla jsem se jenom na tohle, protože přede mnou na talíři leželo nějaké zvíře, ale bylo hodně zvláštní, nepoznala jsem ho.

„To je Kururo, doufám, že ti bude chutnat,“ koukal se na mě tak zamilovaně! To snad  není možný, že bych konečně našla lásku?

„Děkuji moc,“ chopila jsem se toho tvora a začala ho pomalu sát jako Emm. Wow, ten je fakt vynikající!!! Nic tak dobrého jsem ještě neměla!

Když jsme měli oba dojedeno, tak Emm bleskově uklidil ze stolu a stoupl si přede mě.

„Rose,“ začal. „Když jsem tě poprvé uviděl, tak jsem si uvědomil, že nikoho jiného nechci. Byla jsi, vlastně jsi, jako měsíc, který o úplňku osvítí celé nebe, taky by bez tebe byla jenom temná noc jako můj život, než jsem tě spatřil. Rose, slibuji ti, že tě budu ctít a milovat po celou věčnost. Rose,“ klekl si a vytáhl sametovou krabičku ze saka. „Vezmeš si mě?“

„Ano, ano Emme, vezmu si tě!“ řekla jsem bez váhání. On je celý můj život, cítím to, miluju ho, zbožňuju ho! Když si vzpomenu na ty krásný chvilky na chatce, na to, jak se mi dvořil ve škole, jak mě ochraňoval před medvědem, kterého jsem si na lovu nevšimla… Miluju ho!

Když uslyšel mojí odpověď, tak se celý rozzářil a objal mě svým medvědím objetím, které tak miluju.

„Jsem tak šťastný!!!“ řekl mi a vášnivě mě políbil. Nechtěla jsem přestat, ale on se odtáhl, nechápala jsem proč. Až teď mi to došlo, když si bral moji ruku a nasazoval na ni pyšně ten nejkrásnější prsten, jaký jsem kdy viděla. Rozvzlykala jsem se. On se jenom usmál, protože mu asi došlo, že je to štěstím. Aby mě umlčel, tak mě začal zdlouhavě líbat. Mně to ale nestačilo, tak jsem si ho začala prozkoumávat rukama. Jen, co jsem zajela na jeho břicho, tak se mě zmocnil chtíč. Nemohla jsem ho ovládnout, tak jsem Emmovi naznačila, že chci nahoru do ložnice, nijak se tomu nebránil a to mě potěšilo.

Rychlostí kulového blesku jsme byli v mé vytoužené ložnici. Emm mě rozvášněně hodil na postel a lehl si opatrně na mě. Začal mě líbat po celém těle. Nechtěla jsem se nechat zahanbit a tak jsem mu sundala košili. Byl tak nádherný! Přetočila jsem se nad něj a začala pomalu slíbávat každý kousíček jeho hrudi. Když jsem došla k pásku kalhot, tak jsem ho pomalilinku rozepla a odhodila ho i s kalhotami někam do kouta. Emm se vzpamatoval a přesunul si mě pod sebe. Sundal mi tričko z rozepnul podprsenku. Hned na to mi začal líbat a hnětnout prsa. Nebránila jsem se stenům. Potom, když pomalu došel k mé sukni, tak ji nemilosrdně strhnul. Teď byla řada na mě, tak jsem ho strhla pod sebe a začala mu pomalu trhat boxerky, jemu se to moje trápení asi moc nelíbilo, protože vrčel. Potom, když už na sobě neměl nic, tak si mě přesunul pod sebe a začal si hrát s mými kalhotkami. Pomalu mi je sundal a začal dráždit moje místečko. Bylo to úžasné, poprvé v životě jsem si to užívala. Když jsem dosáhla svého vrcholu, tak jsem vykřikla Emmetovo jméno. On byl blahem bez sebe, poznala jsem to podle jeho výrazu, ale nechtěla jsem to tak nechat a tak jsem si vzala jeho úd do pusy. U svého vrcholu, ke kterému jsem ho dovedla vypadal velmi spokojeně. Potom si mě zase přehoupl pod sebe a podíval se na mě. Očima mi naznačoval, že jestli nechci, tak nebude pokračovat, ale já jsem ho povzbudila. Vnikl do mě a já vzdechla, bylo to nádherné. Pomalu své tempo urychloval. Když jsme byli skoro u konce, tak zpomalil. K vrcholu jsme dospěli oba najednou. Nic tak krásného jsem ještě nezažila. Ten den jsme se pomilovali ještě jednou a pokračovali ještě dál, kdyby nás nevyrušil příchod Belly.

<<  Shrnutí  >>

Autor: NillyBellaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodná mrcha - 5. kapitola: