Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 7. kapitola

06.04.2013 (15:15) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1430×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

7. kapitola 

Otočila jsem se za přiškrceným hlasem. Moc dobře jsem věděla, kdo tam stojí. Ale vůbec jsem nerozumněla, proč tu je, nebo proč je tak podrážděný.

„Bello, prosím.” Každé slovo cedil přes zuby. Sakra co se děje? Edward se na mě ani nepodíval, s přimhouřenýma očima sledoval Noaha. Ten měl pevně semknuté rty a vystouplé lícní kosti. Naštvaně pozoroval Edwarda stejně jako on jeho. Jako kdyby oba dva sehrávali vnitřní boj sami se sebou.

„Zkazil jsi nám hezký večer, Cullene.” Jeho jméno prskl a z hrudi se mu vzedmulo hlasité zavrčení. Caroline se lekla a uskočila pryč. Zbylí zákazníci se zmateně rozhlíželi kolem a vyměňovali si nechápavé pohledy.

Vypadalo to, že si Edward nesedl s Noahem. No... ti dva se přímo nesnášeli. Nakonec možná byli nějak spříznění teď, když jsem je viděla stát vedle sebe. Sněhobílá pokožka, ostré rysy, krásné tělo a ta tvář...

Musela jsem se do toho vložit. Ještě by se semlela bitka a před zákazníkama by to nebyl dobrý tah. „To je v pořádku, Edwarde. Nic jsi nezkazil,” zastala jsem se ho a pak se otočila k Noahovi. „Noahu poprosila jsem Edwarda, aby mě tu vyzvedl. Nerada chodím pozdě večer sama ulicemi.” Vymyslela jsem si rychle. Chtěla jsem sehrát dokonalé divadlo hlavně pro všechny kolem. Tím myslím rozhořčené zákazníky.

„Mohla jsi říct mě, já bych tě doprovodil přece,” řekl dotčeně Noah. Edward přistoupil blíž a uchopil mě kolem ramen.

„Edwarda znám déle než tebe,” řekla jsem klidně a nechala Edwardovu paži kolem mých ramen. Cítila jsem se bezpečně. „Děkuji za příjemný večer, ale už budu muset jít. Uvidíme se zítra.” Odcházela jsem společně s Edwardem ze dveří kavárny. Ještě jsem se otočila a zamávala na zmatenou Caroline a nasupeného Noaha.

Hned jakmile jsme odbočili do další ulice, prudce jsem se zastavila a stoupla si před Edwarda.

„Co to bylo?” Chtěla jsem vysvětlení. „A jak jsi vůbec věděl s kým jsem a kde jsem?” Edwardovi to šrotovalo v hlavě. Zřejmě si vymýšlel nějaký dobrý důvod pro to, co udělal.

„Já se omlouvám, Bello, ale vůbec nevíš, co je Noah Smith zač.” Jeho věta začala mile a omluvně, ve středu ale přidal na intenzitě a poslední slovo naštvaně vyprskl.

„Nerozumím ti,” řekla jsem pravdivě. Ne nerozumněla jsem ničemu. Ale chci odpovědi. „Vy dva se znáte a svým způsobem jste si podobní. Je to tvůj příbuzný?”

Edward šokovaně vykulil oči. „Příbuzný? Někdo jako on? To snad ne! Jak můžeš nás dva srovnávat?!” Vyloženě ho má otázka naštvala.

„Tady má někdo velké ego,” zamumlala jsem. Edward měl proč mít velké ego, ale myslela jsem, že se bude chovat dospěle a ne jako puberťák. Mezi dvoumi krasavci panovala rivalita. To bylo nadmíru jasné.

„Ty to nemůžeš pochopit.” Sklopil poraženě hlavu a zavrtěl hlavou.

„Samozřejmě že to nemůžu pochopit, když mi to nevysvětlíš!” vmetla jsem mu do ksichtu. Nesnáším, když mi člověk rovnou řekne, že to nemůžu pochopit, aniž by se mi to snažil vysvětlit.

Edward mlčel. Založila jsem si ruce na prsa a nějakou dobu poklepávala nohou. Čekala jsem na jeho odpověď, nebo alespoň nějakou reakci.

„Omlouvám se, ale bych bych v klidu, kdyby ses s Noahem nestýkala.” Koukl se mi do očí. Ty jeho oči mluvily pravdu. Ale to mě nezajímalo. Nebude mi nic přikazovat!

„Edwarde, to nemyslíš vážně? Chceš mi snad zakazovat, s kým se mám a nemám stýkat? Jestli sis nevšiml, jsem velká holka a dovedu se o sebe postarat sama!” Otočila jsem se a pádila si to pryč. Tohle nechci poslouchat...

„Bello, no tak počkej. Dovol mi, abych tě alespoň doprovodil,” prosil. Chytl mě za paži a zoufale se mi koukal do očí. Rychle jsem uhnula pohledem jinam. Kdybych se zahleděla, určitě bych ho poslechla. Měly jeho oči snad dar hypnotizace?!

„Uvidíme se v sobotu, ale jenom kvůli úkolu!” Pohrozila jsem mu ukazovákem, v sobotu už nechci nic řešit. „A teď mi laskavě dovol, abych se doprovodila sama.” Edward pustil moji ruku a nechal mě odejít.

*** 

Všude bylo jasné světlo, až z toho bolely oči. Přivřela jsem je a snažila se zjistit, kde to jsem. Byly tu mramorové sloupy, stropy do křížové klenby a kamenná podlaha. Byla pěkně studená.

Zvedla jsem se na nohy a zkontrolovala si tělo. Byla jsem nahá a zimou jsem se třepala. Všude kolem mě panovalo jen mrtvolné ticho.

„Bells,” zašeptal mi někdo do ucha. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, ale prudce jsem se otočila. Nikdo tu ale nebyl.

„Tak krásná...” Ten hlas jsem odněkud znala! „Tak křehká...” Zmateně jsem se rozhlížela kolem. Odkud ten hlas přichází? Bílou místnost najednou prozářila smaragdová zář. Ty oči přece znám!

„Noahu?” šeptla jsem. Uslyšela jsem zasvištění, které udělalo velký průvan a já se zachvěla zimou. Další zasvištění a na mém nahém těla přistala ledová ruka. Přejížděla mi po celém těle. Dýchala jsem mělce a přerývaně, když se dotknul mých ňader, vzrušeně jsem vzdychla.

„Tak rozpálená...,” špitl mi do ucha a skousl mi ušní lalůček. Jeho ruce byly přímo ledové, ale i přesto jsem byla opravdu rozpálená. Přestal se věnovat mému ušnímu lalůčku a přejel mi rukou po břiše. Tam se ruka zastavila a já pocítila studený vzduch na mém krku. Líbal mě a vydechoval. Ruka mu jela níž...

„Au,” vyjekla jsem, když mě cosi bodlo do krku. Odněkud se ozvalo zavrčení, ale nepatřilo Noahovi.

„Pusť ji!” sykl Edward a prosvištěl kolem mě jako šmouha. Srazil Noaha ke stěně, kde po něm zůstala díra ve zdi. Oba dva po sobě vrčeli jako zvířata a snažili se uchopit toho druhého. Sáhla jsem si na krk, kde jsem ucítila tekutinu. Podívala jsem se na ruku a vyděšeně zakřičela. Krev!

S hlasitým žuchnutím dopadly na kamennou podlahu mohutné tlapy. „Jacobe!” zakřičela jsem na svého vlčího kamaráda. Vlk se na mě podíval čokoládovýma očima a pak se vrhl na Edwarda a Noaha.

***

„Ne!” zakřičela jsem a posadila se na posteli. Tělo jsem měla celé mokré a upocené. „Jenom sen,” uklidňovala jsem sama sebe. Chvíli jsem koukala do tmy, pak jsem se hlasitě rozesmála. V životě se mi nezdál děsivější a pitomější sen. Bylo to tak směšné. Všechno spletené dohromady. Dnešní skoro rvačka mezi Edwardem a Noahem, vzpomínky na Jacoba, sladký Noah i Edward... Rozhodně to nedávalo žádný smysl, byl to jen výplod mé fantazie ze zmatené hlavy Isabelly Swanové.

Od okna zavál studený vítr. „Já otevřela okno?” ptala jsem se sama sebe. Nevzpomínám si, že bych okno otevírala. Rychle jsem vyskočila z postele a zavřela ho. Pak jsem hupsla do teplých peřin a zavřela oči.

***

Do školy jsem šla zase kupodivu včas. První přednáška nebyla nijak zajímavá, přesto jsem si pečlivě dělala poznámky, abych měla zkouškové období v merku. Právě jsem vycházela ze třídy, když mi v tašce zavrněl mobil. Vytáhla jsem ho, a aniž bych se koukla na displej, zmáčkla jsem tlačítko a přiložila si mobil k uchu.

„Haló?” zamumlala jsem líně do telefonu.

„Bells! Konečně tě slyším, vůbec se ti nemůžu dovolat.” Na druhém konci telefonu mě vítal známý a přívětivý hlas mého nejlepšího kamaráda Jacoba Blacka. Jak vtipné, když se mi o něm zrovna zdálo...

„Omlouvám se, úplně jsem zapomněla kontrolovat mobil,” omluvila jsem se mu a zapřemýšlela se nad tím, kde jsem nechala hlavu, že ani nepřijímám hovory. Jestli mi volal Charlie a já mu to nezvedala, vyšle ke mně do Brandonu ochranku nebo zrovna celou FBI.

„V pohodě... jenom jsme si s tvým tátou dělali starosti.” Zatraceně. Já to věděla.

„Můžeš ho prosím ujistit, že jsem v pořádku a že mu zavolám, hned jak to bude možné? Prosím Jakeu.” Pokud už není pozdě a nejede sem milión houkacích aut.

„Jasně jasně, za pět minut se s ním uvidím. Máme tu ve Forks menší pohotvost,” říkal trochu neklidně.

„Jakou pohotovost?” chtěla jsem vědět. Stalo se tam snad něco?

„Tím si nelam hlavu, jak tam žiješ, Bells? Strašně se mi po tobě stýská. Doufám, že na prádzniny přijedeš sem.” No jo, za dva týdny jsou prázdniny! Na to jsem úplně zapomněla...

„To víš že přijedu, Jakeu. A zase zablbneme, souhlasíš?”

Jake se tlumeně zasmál. Bylo úžasné zase slyšet jeho hlas a smích. „To rozhodně!”

Otevřela jsem pusu, abych se zeptala na to, co se stalo ve Forks, ale zvonilo na další hodinu. Někde v davu jsem zahlédla tmavé vlasy a smaragdové oči.

„Jacobe, strašně se omlouvám, ale právě mi zazvonilo, zavolám ti po vyučování,” řekla jsem rychle a položila mobil. Rozběhla jsem se davem a hledala ho. Právě zašel do učebny s číslem patnáct. Vlítla jsem tam za ním a... co to dělám? Proč za ním vůbec jdu?

Ošila jsem se a vyšla ze dveří, abych vyrazila na svou přednášku. Nechápala jsem, co se to se mnou před malou chvilkou stalo. Jako bych byla v tranzu.

Cestou na přednášku pana Forestra jsem se rozhlížela po Caroline. Hledala jsem její blonďatou hřívu mezi stovkama studentek. Nikde jsem ji ale nezahlídla. No co... najdu ji potom.

Po přednášce jsem zašla do knihovna doufajíc, že právě tam najdu Caroline. Ale ona nikde. Musím si s ní domlouvat srazy, abych ji tu pak zmateně nehledala.

Celý den jsem teda navštěvovala přednášky, zašla si na oběd a pak se vydala rovnou do kavárny. Myslela jsem, že tam Caroline najdu a budu si s ní moct povykládat o včerejšku, ale čekalo mě překvapení. Místo Caroline tam obsluhovala nějaká černovláska.

Zamířila jsem si to rovnou k ní. „Co se stalo s Caroline?” zeptala jsem se. „Kde je?”

„Kdo je Caroline?” řekla panovačným tónem a dala si ruku v bok. Vypadala jako top modelka. Ale u ní asi nepochodím. Zašla jsem tedy do kanceláře pana Wrighta a bez klepání vešla dovnitř.

„Ach... zdravím vás, Bello, posaďte se,” vybídl mě, aniž by vzhlédnul od monitoru počítače.

„Nebudu vás dlouho rušit, Christophere. Nevíte co je s Caroline?”

„Samozřejmě že vím,” řekl a na moment se na mě podíval. Potom už dál hypnotizoval monitor a nějaké tabulky a grafy. „Volala mi dneska ráno, že se necítí vůbec dobře a že dneska celý den zůstane doma. Naštěstí za ni poslal Noah náhradu.”

Něco tu nehrálo... „Proč by měl za ni posílat zrovna Noah náhradu?” Tomu jsem nerozumněla.

„Byl ráno u ní a slíbil, že najde někoho za Caroline, než se jí udělá dobře. Je velice pozorný, co myslíš?”

Zmateně jsem zamumlala: „A-ano. Já už vás nebudu rušit, jdu pracovat.” Nepřítomně jsem se zvedla ze židle a vyšla k baru. Uvažovala jsem, proč byl Noah u Caroline. No tak moment! Když u ní byl ráno, znamenalo to, že u ní musel být i přes noc...?!

V osmé kapitole se toho semele dost. Prozradím vám, že se můžete těšit na romantickou chvilku mezi Edwardem a Bellou, nebo na další setkání s Noahem. Samozřejmě se také vysvětlí, co se děje s Caroline.
Pokud něčemu nerozumíte, nedělejte si s tím hlavu, vysvětlení přijdou v nadcházejících kapitolách... :-)

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 7. kapitola: