Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 3. kapitola

01.03.2013 (21:45) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1821×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola

Otevřela jsem oči a zaostřila na budík. No super! Za patnáct minut vstávám. No páni, vypadá to, že dneska poprvé nebudu zmateně lítat po bytě a hledat druhou ponožku.

Šla jsem si postavit vodu na kafe a odebrala se do koupelny, abych si mohla dopřát ranní sprchu. Milovala jsem vlažnou vodu, která mi stékala po nahém těle. Naladila mě příjemně do nového dne. Ve Forks jsem se ráno takhle vždycky sprchovala. Jenže tady už nejsem ve Forks. Navíc ranní sprchy absolutně vůbec nestíhám.

Svlékla jsem se a vlezla do vany. Chytila jsem za kohoutek a prudce s ním otočila doleva.

Skříp. Střík!

„Kruci! Ne to ne! Prosím!!” křičela jsem jako o život a rukama se snažila ucpat proud vody, který na mě ze všech stran cákal. Sakra já urvala kohoutek!

„Doprdele!” Vodu jsem měla všude. V puse, ve vlasech, v nose i v uších. A voda byla všude kolem. Na stěnách mé koupelny, v toaletní skřínce, v záchodě...

„Do háje. Co mám k sakru dělat?!” vzala jsem ručník a omotala ho kolem stříkajícího kohoutku. Ručník zadržel vodu přesně na pět sekund. Potom se promočil, ztěžknul a spadl z kohoutku.

„Ne!” řvala jsem jako smyslů zbavená. Proč se to musí stát zrovna mně? A zrovna teď?

Byla jsem tak zoufalá, že jsem zkoušela úplně všechno. Tampóny, kýbl, kondom, další ručníky. Bylo mi to ale prd platný. Voda pořád stříkala a nedala se zastavit. A já se ke všemu tu vodu snažila zastavit úplně nahá. Ještě že byly zavřené dveře, jinak bych už měla vytopenej celej byt.

„Hlavní přívod!” zakřičela jsem najednou, abych přerušila proud neustále stříkající vody. Velice opatrně jsem otevřela dveře, jen na malou škvírku, a vyklouzla jsem ven. Prudce jsem za sebou přivřela dveře a sledovala potůček vody tekoucí na můj krásně bílý koberec v obýváku. Přece se ta voda dostala ven. Sakra!

Hodila jsem na sebe to první, co mi přišlo pod ruku a vyběhla ven z bytu. Dole jsem zoufale zvonila na protivného správce domu.

Otevřely se dveře, za kterými stál rozježený správce jen v pyžamu, až mu pupek koukal ven. „Co chceš, Swanová?”

„Přívod vody!” vybalila jsem na něj jako smyslů zbavená.

„Co s ním?!” křičel na mě. Nehorázně mu páchlo z pusy.

Nádech, výdech. Nebo toho chlapa přizabiju. „Potřebuju ho vypnout.” Kladla jsem důraz na každé slovo.

„To víš že jo. Tatínek ti neřekl, že vypnutí hlavního přívodu vody znamená žádná voda?” Tak ne asi ty idiote! Co asi chci? Žádnou vodu v mým bytě!

„Urval se mi kohoutek a brzo mi vytopí celý byt a protože bydlíte pode mnou, bude voda pomaloučku prosakovat k vám a pak se na vás ten zasranej strop zřítí! A asi by to nebylo na škodu, že?” Jejda. Omlouvám se. Ujely mi nervy. Ale on si to sakra zasloužil.

Správce zrudl a obličej mu celý zbrunátněl. Myslela jsem, že za chvíli vyprskne vzteky a já se ještě ráda vrátím do své vytopené koupelny...

„Tak kohoutek. A sám se urval. Ha!” začal se smát. Vzal klíče a zabouchl za sebou dveře. Šla jsem za ním a představovala si jeho smrt stokrát jinak. Došel k nějaké bedně, co byla ve zdi (těmhle věcem já nerozumím) a odemknul ji. Otevřel ji a otočil nějakou páčkou.

„Fajn, Swanová, přívod je vypnutej. Ale večer přesně v osm hodin ho zapnu, je ti to jasný? A jestli to už budeš mít spravený nebo ne... To mě už nezajímá! A radím ti koukej si to do té doby spravit. Lidi tady potřebujou vodu!” Otočila jsem se na patě a pelášila pryč. Kretén jeden.

„Tohle ti připíšu na účet a budeš platit jak mourovatá!” stihnul na mě ještě zakřičet. Měla jsem sto chutí ukázat mu svůj velectěný prostředníček. Místo toho jsem se pouze otočila a ušklíbla se.

„Abych ten přívod znovu nepustil!” vyhrožoval. A co ať si ho klidně zapne. Já se pak budu modlit, aby se ten strop na něj opravdu zřítil...

Vyběhla jsem nahoru ke svému bytu a...

„Kruci!” Já kráva zabouchla a klíče si v tom spěchu zapomněla vzít! Svezla jsem se na studenou zem a zakryla si obličej. Potom jsem z plných plic křičela a křičela.

O dvacet výdechů a nádechů později jsem se sebevědomě zvedla a šla zpátky dolů, zvonit na mého nejmilejšího správce tohohle úžasného bytového domu. Co bych si bez ironie počala?

Jednou jsem zazvonila a dvakrát zaťukala. Otevřely se dveře a naprosto šokovaný výraz toho odporného chlápka.

„Co zase?!”

„Potřebuji náhradní klíče od svého bytu,” řekla jsem tiše. Byla jsem rudá jak rajče a doufala, že se mnou nevymete podlahu. Dneska mám školu a při pomyšlení kolik už musí být hodin a kde jsem v tuhle dobu měla být, se mi dělalo mdlo. „Prosím,” dodala jsem ještě.

„To jako proč? Ještě mi řekni, že se nemůžeš dostat do svýho bytu.” Předvedl mi ten nejefektnější smích, jaký jsem kdy zažila.

Skřípala jsem zuby a snažila se zachovat výraz pokerového hráče. Správce se otočil a hodil po mě klíče.

„A teď už zmiz,” sykl a přibouchl mi dveře před nosem. Sebrala jsem klíče, které se mi válely u nohou a vrátila se do bytu. Se zatajeným dechem jsem se podívala na hodiny. Za pět minut mi začíná první přednáška. Za pět minut! Pět! Sakra.

Začala jsem lítat jako splašená. A to jsem si marně myslela, že dnešní ráno budu mít konečně na všechno čas.

Vyřítila jsem se z bytu. Na sobě jsem měla natažené džíny a ledabyle zapnutou košili. Na to jsem si hodila svetr – zjistila jsem, že ho mám naruby. Takže jsem si otočila svetr a přinutila nohy k běhu. Teď by se mi hodilo podat nějaký rekord.

Mokré vlasy se mi lepily do obličeje, ale přes to všechno jsem do školy přiběhla jen deset minut po začátku přednášky. Tichounce jsem vplula do sálu a snažila se nevnímat vyjevené výrazy spolužáků v semestru. Bravo, Bello! Vyhrála jsi titul největšího šaška na univerzitě v Brandonu!

Po hodině jsem z tašky vytáhla mobil a vyhledala nedávno volaná čísla. Stiskla jsem zelené tlačítko a modlila se, aby dotyčný zvedl telefon.

„Halo?” ozval se sametový hlas a mně se rozletěli motýli v břiše.

„Tady Bella Swanová. Nutně potřebuju vaši pomoc, Edwarde!” Doufala jsem, že to znělo hodně zoufale.

Tlumený smích. „Co pro vás mohu udělat, Bello? Doufám, že se na vás knihovna nezřítila podruhé.” Prosím teď nevtipkuj, sexouši. Nemám na to nervy, ani náladu.

„Bude to znít vážně bláznivě, ale urval se mi kohoutek od sprchy. Dneska ráno. A voda je vážně všude. Jenže já to nedokážu spravit a můj správce v osm hodin večer pustí hlavní přívod vody a jestli to do té doby nebude-”

„Chápu, Bello,” přerušil mě, „když přijdu v sedm, stihnu to spravit. Souhlasíte?”

„Nešlo by to dřív?” zkusila jsem.

„Je mi líto, dřív nemůžu.” Jeho odpověd byla jasná a konečná. Musím se přizpůsobit.

„Dobře chápu. V sedm vás budu očekávat. Vážně děkuji.” Doufám že úžasný Hodinový manžel Edward Cullen stihne můj kohoutek opravit během hodiny.

„Domluveno. Zatím nashle, Bello Swanová.” Tu-tu-tu. Ukončil hovor a já si oddechla. Snad se ten katastrofální dnešek ještě nějak dá zachránit. Štěstí mě tu od příjezdu opravdu nepotkalo.

Po cestě na další přednášku jsem vytočila tátovo číslo a modlila se, aby mi sdělil dobré zprávy co se týče jeho vztahu se Sue. Bude se mi lépe spát, když budu vědět, že je šťastný.

„Konečně voláš, holčičko. Už jsem ti chtěl volat sám.” Tátův hlas zněl velice nadšeně. Že by to alespoň jemu vyšlo?

„Tak povídej, tati,” vybídla jsem ho a vyčerpaně si sedla na lavičku.

„Navrhl jsem jí to společné bydlení a ona přijala! Jsem vážně šťastný, Bello. Měla jsi pravdu. Sue vypadala taky spokojeně. Zítra ji pomůžu přestěhovat věci. Rozhodla se, že nechá Leah se Sethem samotné. Aby se začali osamostatňovat. A také se jejich dům využije jako hlavní klubovna pro celou vlčí smečku. Tak co na to říkáš?” Tátův hlas překypoval radostí. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři.

„To je vážně super. Jsem strašně ráda. Ani nevíš jak. A strašně se mi po vás všech stýská. Nemůžu se dočkat, až se uvidíme.” Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Bylo toho na mě moc...

„Bello, je tu Bill. Budu muset končit. Určitě si ještě zavoláme a brzy se uvidíme. Líbám tě.” Nečekal na odpověď a zavěsil. Zřejmě byl nedočkavý na Billyho a stoprocentně se nemůže dočkat, až mu sdělí velkou novinu. Ještě že se nevyptával na mě. Také bych pro něj měla velkou novinu...

Tentokrát trochu kratší kapitola a jen trochu Edwarda. V příštím díle nás ale čeká velké posunutí jejich vztahu na jinou úroveň. ;-) A Caroline se stane Bellinou přítelkyní. Těšte se. V dalších kapitolách už přijde zvrat a tajemno, protože vše nemůže být pořád růžové... :-)
A musím poděkovat za úžasné a povzbuzující komentáře u předešlé kapitoly. Děkuji.

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 3. kapitola: