Hledání...popisuje Alicino pátrání po Jasprovi, před tím než se přidala ke Carlislovi a jeho rodině. V tomto dílu se Alice snaží zvládnout svou žízeň jakožto novorozená. Ale jestli se jí podaří se zkrotit, to už si musíte přečíst samy... Doufám, že se Vám bude líbit a prosím o komentáře a kritiku!
03.12.2009 (20:00) • SharylMoon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1246×
1. kapitola Žízeň
Nějakou dobu jsem byla ještě omámená bolestí, která ustala teprve před chvílí. Byla jsem dezorientovaná…Kde to jsem? A Kdo jsem? Pomalu mi začínalo docházet, že o sobě nic nevím, jako kdybych se právě narodila…Vstala jsem, dřív než jsem se opravdu rozmyslela, že je to dobrý nápad,už jsem stála. To je divné a rychlé…Rozhlídla jsem se kolem sebe, byla jsem v malé místnosti, i když byla tma já jsem perfektně viděla. Byla tu malá provizorní postel a ještě menší stolek, nad postelí bylo rozbité okno a naproti mně dveře, jinak byla místnost prázdná. Na stolečku ležel lístek papíru na, kterém bylo neúhledným škrabopisem napsáno:
Milá Alice
Okolnosti mě donutili proměnit tě v upíra. Musím tě upozornit, že na sebe nesmíš strhovat moc velkou pozornost, snaž se žít v utajení…
Alice? Takhle se jmenuji? A že jsem upír? Žít v utajení? Mlhavě jsem si pamatovala základní potřeby ze svého života, například jsem dokázala bezpečně určit k čemu je postel nebo stoleček, ale nepřicházelo nic konkrétního. Fajn takže si to shrneme: jmenuji se Alice, pravděpodobně jsem upír, mám žít v utajení, ale před kým? Před ostatními….chvíli jsem hledala slovo…lidmi? Až na pár kaněk jsem na papírku neviděla nic dalšího, takže co teď budu dělat?
A jako by mi někdo odpovídal na otázku, objevil se přede mnou obraz:
Byl to muž na první pohled hrozivý, ale čím déle jsem ho zkoumala tím mi přišel přitažlivější. Ano byl krásný, měl na obličeji spoustu jizev,ale jinak vypadal božsky. Polodlouhé , blond kudrnaté vlasy, rudé oči. Po chvíli se jeho tvář vyjasnila a on se na mě usmál.
Pak to zmizelo, snad ze zvyku jsem zalapala po dechu a musela se posadit. Tohle upíři přece nemusí dělat nebo ano? A najednou jsem věděla co musím udělat: najít ho! Postavila jsem se zase moc rychle, ale tentokrát se mi hlava nezatočila. Došla jsem ke dveřím a váhavě jsem je otevřela. Do místnosti zavanul čerství vzduch, ale byla v něm cítit spálenina masa. Po chvíli čichání mi do tváře uhodil nový pach, ostrý a vábiví, způsobil, že mě v krku začalo strašlivě pálit. Vydala jsem se po tom pachu,který se nedal ignorovat. Nedočkavě jsem za ním běžela, až jsem uviděla zdroj toho pachu. Byl to muž skláněl se nad ohníčkem na ulici a něco tam smažil. A to už mě nikdo nemohl zastavit… Přikrčila jsem se a skočila přímo na něj. Chvíli se snažil prát, ale neměl sebemenší šanci proti mé obrovské síle. Během pár vteřin byl mrtvý. Ani jsem nevěděla, proč se vlastně natahuji k jeho krku a následně z něj vysávám život. Fungovali mé instinkty, o kterých jsem nevěděla. Někde uvnitř mě jsem se za to nenáviděla, ale když jsem skončila, byla jsem naprosto spokojená. Ten pocit ale dlouho nevydržel, dostala jsem zase žízeň, prakticky hned jak jsem dopila. Znovu se objevil obraz ,tentokrát jiný:
Byla jsem tam já, skláněla jsem se nad zvířetem a pila jeho krev…
Pak to zmizelo. Zvláštní…možná nemusím zabíjet lidi! Věděla jsem,že už jsem se někde v hloubi duše rozhodla,že nechci mařit něčí životy,ještě před tím než jsem to viděla. Že nechci být ta upírka ze strašidelných historek. Znovu jsem zachytila pach,podobný ale jiný. A znovu jsem vyrazila…chvíli jsem se přemlouvala ať zastavím…pak jsem to vzdala…
Když jsem skončila i s tím mladým párem ve vedlejší ulici, cítila jsem odpor k sobě samé. Musí existovat způsob jak tomuto masakru zabránit. Vzpomněla jsem si na tu vizi těsně před tím než jsem zachytila pach člověka.rozběhla jsem se, směrem o kterém jsem si myslela že mě dovede ven z města. Opravdu za asi minutu už jsem běžela hustým podrostem venku ze zšedlého a špinavého města. A za pár dalších vteřin jsem už byla v lese. Ta rychlost mě nikdy nepřestane překvapovat! Zachytila jsem pach nějakého zvířete, snad jelena nebo jiné vysoké. Vydala jsem se po pachové stopě a znovu se mě zmocnila lovecká mánie. O půl vteřiny později jsem už velkými doušky vysávala jelenovu krev. Nebyl ani zdaleka tak uspokojivý jako ten vandrák nebo mladý pár, ale taky nebyl špatný! Lepší než nic. Skoro lítostivě jsem si uvědomila, že už v jelenovi není ani kapka horké tekutiny a tak jsem se vrhla na dalšího.
Nevím jak dlouho jsem ještě lovila, mohl to být další měsíc nebo dva, ale zdálo se mi, že mou žízeň nikdo nikdy neukojí…aspoň ne úplně.Když jsem v lese uviděla nebo spíš ucítila muže, nerozběhla jsem se a neutrhla jsem mu hlavu! To bylo dobré znamení. Sice mě potom strašně škrábalo v krk, ale muž to přežil a to bylo hlavní (srnka kterou jsem se pak uklidňovala, už ne).
Když už to nemohlo být méně než rok, jsem si začala uvědomovat, že vypadám spíše jako divoženka než jako nějaký…člověk. V obchodě jsem ukradla triko s kalhoty a odpřísáhla, že se je pokusím neušpinit. Vím že by děvčata neměla nosit kalhoty, ale co? Stejně jsem moc mezi lidi nechodila, protože jsem se snažila zabránit jakémukoli lidskému krveprolití. Což se mi až na pár nehod dařilo. Jednou když jsem se náhodou uviděla v odraze na skle, zjistila jsem, že mám krásné zlaté oči a vůbec jsem v tom novém oblečení vypadala božsky. Dlouhé hnědočerné vlasy mi sahali po ramena, ne že bych si toho nějak všímala , ale rozhodla jsem se nechat se ostříhat. To by taky děvčata této doby neměla dělat, ale bude to tak mnohem lepší.
Jednoho dne jsem měla další vizy:
Zase on…stejně krásný jako posledně. Tentokrát ale bojoval, nevypadalo to jako nepřátelský souboj…spíš jako by svého soupeře učil. Lehce ho porazil, pak mu pomohl vstát a začal znovu.
Někdo zakřičel: ,, Jaspre! Pojď sem, potřebuji poradit!“ byl to ženský hlas a Jasper jen kývl a odběhl…
Pak to zmizelo. Nebyla to moje první vize od té ve které jsem pila ze zvířete, ale většinou to byli jen útržky jeho života nebo předpověď počasí. Teď jsem si uvědomila, že svou žízní jsem promarnila rok, místo toho abych se ho snažila nalézt. Jak jsem mohla být tak pitomá? Musím to hned napravit. Jen kdybych věděla aspoň jakým směrem!
Další vize, jako na zavolanou:
Jasper a nějaká žena stáli nad mapou s velkým nápisem Severní Amerika jižní část. Na mapě byli různé značky, čísla a tečky… Byla to bitevní mapa! Nejvíce značek bylo kolem menšího městečka Montrrey…
Pak to zmizelo. Byla jsem radostí snad bez sebe! Už vím kam jít, i když nebude lehké se tam dostat. Přece jen teď jsem v Bioxi Mississippi, jak jsem nedávno zjistila…
Autor: SharylMoon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hledání - 1. kapitola Žízeň:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!