Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hey soul sisters - 1. kapitola

02.10.2011 (15:15) • Ainslee • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1284×

.: Žijeme jen jednou a je na čase, abychom si život pořádně užili! :.

Rosalie:

Zítra nastane můj nejšťastnější den na světě. Samozřejmě nebude jediný, ale konečně se budu výrazně lišit od mých sester. Nemají ještě ani přítele, natož aby chystaly svatbu. Ano, zítra se vdávám.

Nemůžu se dočkat a zároveň jsem strašně moc nervózní. Co když se nějakým způsobem znemožním? Co když udělám příliš velký krok, stoupnu si na mé bílé svatební šaty a upadnu? Nebo netrefím, kdy mám říct to zásadní slovo ,ano‘? Co když už mě bude mít Emmett dost a uteče?

„Jsi nervózní?“ zeptala se mě náhle má sestra Alice. Za ní stála má další a zároveň poslední sestra Bella. Ta měla ve tváři upřímný úsměv a v očích jí hrály plápolající jiskřičky.

„Jo, jinak to zřejmě nejde,“ vzdychla jsem a položila jsem si hlavu do dlaní. „Co když vůbec na svatbu nedorazí? Nebo řekne ,ne‘ a od oltáře uteče?“ zašeptala jsem.

„To by neudělal. Miluje tě a je stejně nervózní jako ty. Vsadím se, že si říká to stejné, co ty,“ uklidňovala mě Bella a kupodivu to pomáhalo. Usmála jsem se. „Když je řeč o tom, co bude, jak prožijeme poslední den tvé svobody?“ zeptala se mě nadšeně.

„S tím si nedělej starosti. Mám to všechno promyšlené!“ zašvitořila radostně Alice. „Zajedeme do klubu v Seattlu. Můžeme jet jen my tři, ale pokud chceš pozvat další holky, stačí říct. Pobavíme se a budeme oslavovat tvé štěstí, které bude stále víc a víc narůstat.“

„Dobře. Mně by nevadilo, kdybychom jely jen ve třech,“ řekla jsem smířlivě se skrývaným strachem a bála se, co Alice zase vymyslela. „Kdybych to tak už měla za sebou,“ vzdychla jsem si.

„Teď není čas na zbytečné věci. Musíme se připravit na večer a mnoho času nezbývá.“

„Alice, uklidni se. Vždyť ještě ani není čas na oběd a ty už mluvíš o večeru. Času máme dost,“ mírnila ji Bella.

„Máš pravdu. Půjdeme nakupovat!“ křikla šťastně a nevšímala si našich kyselých pohledů. „Nakoupíme si šaty na večer a zajdeme na manikúru. Můžeme v centru zajít do restaurace na jídlo. Kolem tří hodin odpoledne se vrátíme domů a nachystáme se na večer. Kolem sedmi můžeme vyrazit. A teď šup, šup nahoru. Musíte se připravit na cestu,“ řekla Alice a sama přitom odcházela po schodech do svého pokoje. Když jsme uslyšely bouchnutí dveří jejího pokoje, vyprskly jsme s Bellou smíchy, až nám tekly slzy po tvářích.

„Alice je ve svém živlu,“ podotkla jsem s úsměvem.

„Ta se nezmění,“ přikývla Bella. „Ale teď raději už půjdeme. Ze všeho nejhorší je naštvaná Alice.“

„Já to slyšela!“ ozvalo se z vrchu a s Bellou jsme vypukly další nával smíchu.

Bella:

Když jsme se oblékly a upravily do krásy, vydaly jsme se do velkého nákupní centra v Seattlu. Oběhly jsme zřejmě všechny značkové obchody, které jsme našly. Nejvíce času jsme však strávily v obchodě s luxusním a velmi drahým spodním prádlem. Byla jsem zřejmě sama, která tu nechtěla být, protože Rose si vybírala co nejvíce sexy prádlo na líbánky.

„Tyhle by ti slušely. V červené vypadáš neodolatelně,“ podávala Alice Rose červený krajkový komplet. Byl hodně vyzývavý a spíše odhaloval, než zakrýval. „Bello! Nestůj tam jak tvrdé Y a vybírej si,“ křikla na mě Alice.

„A na co?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Já ti dám, na co! Děláš nám tu akorát ostudu,“ řekla nahněvaně a věnovala se opět Rose. Vzdychla jsem si. Ona vždy dosáhne svého, a tak jsem přijala její nabídku raději po dobrém. Odkráčela jsem k podlouhlé polici s černým prádlem a nepatrně se podívala na první kus látky, který na něm ležel. Byla to krajková podprsenka. Nechápala jsem, proč za takový kousíček látky požadují tak nehorázné peníze. Otřásla jsem se odporem a odkráčela k vedlejšímu věšáku. Tak to probíhalo několik nekonečně trvajících minut.

„Nepotřebuješ pomoct, krásko?“ ozval se za mnou cizí mužský hlas. Na pár chvil jsem se zarazila. „Myslím, že černá barva se k tobě nehodí, krásko,“ zašeptal mi někdo do ucha a skousl ušní lalůček. Tiše jsem zasténala, ale hned jsem se vzpamatovala a otočila se. Stála jsem tváří tvář tomu nejkrásněji vypadajícímu muži na světě. Měl bronzové kadeře lehce rozházené na všechny světové strany. Jeho tvář byla naprosto dokonalá, ani pod mikroskopem bych nenašla jedinou chybičku, to se vsadím. Oči měl jako tekuté zlato a jeho úžasně tvarované rty přímo vybízely k polibku. Zatřásla jsem hlavou, abych si urovnala myšlenky, a nasadila nahněvaný a naprosto nepřístupný výraz.

„Co si to dovoluješ?“ křikla jsem na něj a o krok ustoupila i když mi to police za mnou moc neusnadňovala. Neznámý muž toho využil a přitiskl se na mě svým dokonale vypracovaným tělem. Vábivě se na mě usmál.

„Užívám si tvou blízkost, kotě. Jsi velmi krásná, víš to? Hm...“ Přimhouřil oči a prohlížel si mě. Pak nakoukl do mého výstřihu a jednou rukou mi přejel po ňadrech. Ty jako by se hned probudily z transu a ze mě unikl další nechtěný sten. Spokojeně se usmál. Pak natáhl druhou ruku na polici za mnou a podal mi krajkově modrou podprsenku mé velikosti. „Ta ti bude slušet. Nejen, že ti barva půjde k pleti, ale taky vynikne k tvým dokonalým ňadrům,“ zašeptal mi do ucha a cítila jsem, jak mi opět skousl ušní lalůček. Pak se odtáhl, nasadil rošťácký úsměv a odešel z obchodu.

Pár slov...

Jako každý spisovatel na této stránce, tak i já bych chtěla poprosit o názor. Mějte na paměti, že je to moje první tvorba, takže nešetřete kritikou! Ale pochvaly taky nejsou k zahození. :)

PS: Doufám, že vám má tvorba líbila!

Vaše Ainslee

Shrnutí ♥ 2. kapitola

Autor: Ainslee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hey soul sisters - 1. kapitola: