Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Help me, please! - 2. kapitola

15.06.2010 (16:30) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3530×

2. kapitola

Bella

Slzy; důkaz bolesti, trápení, rozhořčení, zranění a pošpinění. Dnes to bylo obzvlášť strašlivé, děsivé. Byl moc krutý a přespříliš to bolelo.

Asi po hodině přemýšlení – kvůli bolesti v podbříšku jsem nemohla usnout – jsem dospěla k názoru, že bude lepší, když zmizím z jejich života. Tohle utrpení mi za život s matkou a otcem nestojí. Sice je oba miluji, ale já už dál nemohu.

Když jsem usoudila, že už je dost pozdě, tak jsem vstala a do kapsy si strčila peníze s mobilem. Potichu jsem šla ke vchodovým dveřím. Vzala si boty do deště a nepromokavou bundu. Vyšla jsem před dům a klíče si s sebou nebrala. Doufám, že se sem už nevrátím. Anebo jestli ano, budou pořád bydlet tady. Třeba matku moje ztráta tak zasáhne, že Phila nechá plavat.

Šla jsem někam do lesa, protože jsem věděla, že je to zkratka do města, ale nevěděla jsem úplně přesně, kudy jít. Když jsem šla po nějaké cestičce, myslela jsem si, že jdu správně, a tak když lilo jak z konve, jsem šla se sklopenou hlavou a nekoukala na nějaké značení nebo odbočky. A tahle chyba se mi vymstila. Došla jsem na krásnou louku. Byla kruhová, jako vytvořená podle kružítka. Poblíž jsem slyšela zurčet potůček s malým vodopádem. Louka byla poseta mnoha kvítky a to ji dělalo mnohem kouzelnější, než když byla osvícena jen měsíčním svitem. Pomalu jsem našlapovala mezi kvítky a obdivovala tu krásu kolem mne. Nedívajíc se za sebe jsem se položila do trávy a vychutnávala si tu krásu. Zavřela jsem víčka a poslouchala les. Ale v šumění lesa a zvuků zvířat jsem mnohem blíž zaslechla nějaké dýchání. S náhlou hrůzou, která mě úplně celou pohltila, že mě například našel nějaký medvěd, jsem otevřela oči a rozhlédla se. A to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Nějakou dobu jsem nebyla schopna pohybu a nadechnutí.

Vedle mě ležel na zemi nádherný kluk. Leželi jsme naproti sobě hlavami, a tak jsem měla možnost, kochat se pouze jeho obličejem. A v okamžiku, kdy jsem zahlédla jeho obličej, mi krása louky připadala naprosto triviální. Jak jsem jenom mohla obdivovat louku, když tu vedle mě leželo tak krásné stvoření, naproti němu byla louka jako skladiště. Nic neobyčejného.

Ten kluk zhluboka dýchal a mě se dýchání taktéž zrychlilo. Ale mohlo za to jeho náhlé otevření víček a pohled na mne.

„Promiň,“ řekl a já se ani nestihla zeptat, jak to myslí, protože mnou projela taková bolest, že jediné, na co jsem myslela, byla ta obrovská bolest uvnitř mého já. Slyšela jsem, jak někdo křičí, a v dalším momentě jsem si uvědomila, že jsem to já. Přece jen široko daleko nikdo jiný než já a ten neznámý nebyl.

Edward

Ani ne proto, že by se mi ve škole žádná nelíbila, ale protože by to bylo porušení pravidel. I když se živíme krví zvířat, pořád jsme pro lidi nebezpeční.

Dnes mě na louku něco táhlo a lákalo. A poznal jsem, o co jde, až když bylo pozdě.

Lehl jsem si doprostřed louky a mělce dýchal. Zavanula sem strašně krásná vůně, až se mi v ústech nahromadil jed, ale žádné myšlenky jsem neslyšel, a tak jsem to nechal plavat. Na lovu už jsem byl. Nemusí zemřít zvíře, které tak krásně a neodolatelně voní.

Nevnímajíc okolí jsem zabloudil v myšlenkách nad dnešní Alicininou zvláštní vizí. Byla rozmazaná, takže jsem z ní téměř nic nepochopil. A jak v mysli, tak ve skutečnosti se vůně krve mnohem zvětšila a ochutila celé prostředí okolo mne. Cítil jsem lehký vánek a začal jsem rychle a hluboce dýchat. Z té vůně jsem zatím vůbec nevnímal silně tlukoucí srdce a ještě větší koncentraci té zvláštní a nádherné vůně. Oheň v krku se rozhořel tak moc, až se to nedalo vydržet a všechny moje svaly se připravily na napadení kořisti. Před otevřením očí jsem přemýšlel, jaké zvíře může takhle dokonale vonět a nemohl jsem na žádné přijít. Pak, po otevření mých očí, jsem oněměl úžasem. Spatřil jsem tu nejkrásnější dívku pod sluncem. Za celé své století jsem nepotkal nikoho, kdo by vypadal jako anděl, a tak krásně a neobyčejně voněl. Dívka, s hnědýma a okouzlením rozevřenýma očima a s modřinami na tváři, byla mnou odsouzená k smrti a to právě teď. Nešlo odolat.

„Promiň,“ omluvil jsem se pouze a zakousl se do její silně bušící tepny. Dostal jsem se do extáze. Nic lepšího jsem nikdy ve své existenci neochutnal.

Vědět, že se sem vydá, nešel bych sem a navíc její myšlenky, měly mě upozornit, ale já je neslyšel, ani jednu jedinou.

Přestaň! Stop! Nech toho! Dost! Stačí! To byla slova, která se mi pořád dokola opakovala v mysli, ale copak to jde, odtrhnout se? Jde! Nech ji! Odtrhni se! Přece nejsi netvor! A právě tahle myšlenka mě donutila se odtrhnout. Netvor. Teď už jím jsem. Proměnil jsem naprosto nevinné děvče. Není to jako dřív. Ona stoprocentně nikoho nezabila.

Co mám dělat? K nám nemůžu. Ji tam také vzít nemohu. Co by mi na to Carlisle řekl? Myslel by si, že se ve mne spletl. Považoval mě za někoho správného a jen bych mu tak ukázal, že se mýlil. Nemohl jsem se doma ukázat s červenýma očima. Nikdy. Vzal jsem do ruky telefon a začal psát:

Krásná novorozená,

je mi to líto, ale nešlo Ti odolat. Odpusť mi prosím, že jsem z Tebe udělal netvora. Opravdu, kdyby se tomu dalo vyvarovat, udělal bych to. Udělal bych to, abych Ti nemusel ublížit, ale příliš jsi mi voněla. Byla jsi pro mne “La Tua Cantante“,  to znamená, že mi tvoje krev zpívá. Teď jsi stejná jako já, jsi upír. Nevěříš? Tak se rozhlédni okolo sebe, vidíš všechno jasněji a s větší přesností, jako kdyby ses dívala přes mikroskop? Ano, vidíš a pořád nevěříš? Stoupni si a jdi se opřít o nějaký strom! Pořád ještě stojí? Myslím, že ne. Už mi věříš? Že to nic nedokazuje? Nadechni se! Co cítíš? Všechno, nemám pravdu? A co tvůj krk? Máš bolesti? To znamená, že toužíš po krvi! Tak dobře, chci Tě požádat o laskavost - lov jen zvířata, namísto lidí, prosím. Doufám, že se někdy uvidíme a Ty mi odpustíš. Opatruj se Edward C.

Běžel jsem pryč, hodně daleko od ní, někam na lov, abych se zbavil té zarudlé barvy a jasně viditelné smrti nádherné dívky, odrážející se v mých očích.

1. kapitola → 3. kapitola
Shrnutí