Edward je opět naštvaný a Alice chytne nákupní amok. Bude sice trošku trápit Bellu, ale ta se jen tak nedá. V pondělí na Bells i Edwarda čeká překvapení. Snad se bude líbit a nechte mi tu komentáře.
29.11.2009 (14:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4143×
BELLA
Bylo by to příjemné ráno, kdybych nespadla z postele. V dece jsem byla zamotanější víc, než když jsem usínala a při mém pokusu vstát, jsem sebou hypla rovnou na zem. Rychle jsem se postavila, abych zkontrolovala následky. Naštěstí mi nic nebylo, možná budu mít o modřinu navíc, ale jinak jsem byla v pořádku. Noha už mě tolik nebolela, ale na radu sestřičky jsem jí znovu namazala a ovázala obvazem.
Šla jsem se nasnídat. Charlie už byl v práci. Vzala jsem si misku a do ní nasypala cereálie a zalila je mlékem. Spokojeně jsem si vychutnávala snídani, když se ozvalo zaklepání. S miskou v ruce jsem se zvedla a došla otevřít. Za dveřmi stála rozzářená Alice.
,,Ahoj Bello. Ty ještě nejsi připravená, takhle nás okrádat o čas.“ Zlobila se naoko naštvaně a začala mě strkat do dveří. ,,Kde máš pokoj,“ ptala se.
,,První dveře vpravo,“ odpověděla jsem. Alice vyběhla nahoru, že mi mezitím než dojím, přichystá oblečení. Odešla jsem znovu do kuchyně dojíst. Po jídle jsem umyla misku a šla nahoru za Alice. Když jsem otevřela dveře do mého pokoje, málem mě trefil šlak. Na posteli leželo výrazné červené triko, které jsem snad neměla ještě ani jednou na sobě a k tomu Alice vybrala riflovou minisukni.
,,Ne!“ zaprotestovala jsem a zkřížila si ruce na prsou.
,,Ale ano,“ hádala se se mnou Alice.
,,Tak na to zapomeň. Jsi se vážně zbláznila ne? Koukni na mou nohu, jsem ráda, že ji narvu do boty, venku je zima, jak v mrazáku a ty si vážně myslíš, že vylezu v tomhle?“ dokončila jsem svůj proslov, ke kterému jsem přidala pohled ala laserový paprsek.
,,Dobře řekla pochvíli Alice a vytáhla ze skříně obyčejné rifle a modré triko s dlouhým rukávem. K tomu mi hodila mikinu a znechuceně se na celý outfit dívala. Rychle jsem na sebe oblečení hodila, než si to ještě rozmyslí a šťastná, že jsem se nenechala ukecat k tomu hroznému oblečení, jsem vyšla z pokoje. Přesto mě svíral pocit, že má Alice něco za lubem a že mi to náležitě oplatí.
Před domem stál červený kabriolet a za volantem seděla Rosalie. Když mě zahlédla, vesele se usmála. Naskočily jsme s Alice do auta a vyjely jsme směr Seattle.
Rose jela jak blázen. Hned jak zaparkovala před velkým obchodním centrem, stal se blázen z Alice. Chňapsla mě za ruku a vláčela za sebou jako hadrovou panenku. Rose nad tím jen nevěřícně kroutila hlavou a snažila se jí trochu umírnit.
EDWARD
Po mém nevydařeném pokusu zbaštit první pumu, kterou jsem uviděl, jsem byl celkem podrážděný. Nechal jsem handrkujícího Jaspera a Emmettem a chtěl jsem jít pryč, když mě zastavil rozzuřený Emmett.
,,Edward nás rozsoudí, byl u toho taky.“ Jen co to dořekl, rozsvítili se jemu i Jasperovi v očích jiskřičky.
,,Tak kdo byl rychlejší,“ naléhal Jasper.
,,Vážně si myslíte, že potom co jste mě připravili o jídlo, budu nadšeně podporovat ty vaše blbosti, kdo se zakousl tomu nebohému zvířeti do krku?!“ křičel jsem na ně.
,,Ále tady je někdo podrážděný.“ Smál se Emmett.
,,Jo to teda jsem,“ přisvědčil jsem. To jsem ještě nevěděl jaká smysluplná věta z Emmetta vypadne.
,,Nejspíš tu někomu chybí moje spolužačka z tělocviku.“ Po téhle větě se rozesmál i Jasper.
,,Kušuj!“ křiknul jsem na něj a zdekoval se. Abych pravdu řekl, Emmett měl pravdu, Bella mi vážně chyběla. Tak nějak jsem byl na prášky z toho, že nevím, jestli je v pořádku.
Po půlhodinovém bloumání po lese jsem narazil na další pumu. Tentokrát jsem neváhal. Vykašlal jsem se na nějaké tajné plížení a rovnou to s ní skoncoval.
Do našeho tábora jsem se vrátil, až když byla úplná noc. Emmett a Jasper seděli u ohně a handrkovali se, kdo zabil toho prvního medvěda dřív.
,,Á pan uražený se nám vrátil,“ řekl Emmett, když mě zaregistroval.
,,Nejsem uražený.“
,,Nekecej, Edwarde, vím přesně, jak se teď cítíš,“ řekl mi Jasper a já věděl, že proti němu nemá cenu lhát.
BELLA
Alice mě posadila do nějakého křesla ve snad nejdražším obchodě, co tu byl.
,,Zůstaň tady, stejně ještě nemůžeš tu nohu moc namáhat. Přinesu ti nějaké oblečení a ty ho potom jenom vyzkoušíš.“ Jen co to dořekla, byla pryč.
,,Promiň,“ omlouvala se mi Rose, ,,nikdy nevím, jak ji mám zkrotit.“
Alice se vrátila asi za deset minut s hromadou oblečení, za kterým ani nebyla vidět. Celá vypadala spíš jako kupa oblečení s nohama. Potkat jí v noci tak zdrhám. Podala mi čtvrtinu z té haldy a dovlekla mě do kabinky. Rose mi pomáhala a zároveň podávala Alice kousky, co se mi nelíbily, protože byly moc výrazné. Vždycky jí k tomu řekla něco v tom smyslu, že mi to nesedí.
Po vyzkoušení veškerého šatstva jsem v rukou svírala snad deset tašek. Rose taktně upozornila Alice, že je čas oběda. Alice mě dovedla do nějaké restaurace, kde mi objednala kuře s hranolkama. Snažila jsem se jíst co nejpomaleji, protože jsem věděla, že mě po obědě čeká další nákupní maratón Alice Cullenové. A taky že jo. Dožvýkala jsem poslední sousto a Alice už mě táhla do obchodu s botami. Zeptala se mě na velikost bot a pak se jak tajfun vydala mezi police sbírat ty nejlepší kousky. Rose se mnou opět trpělivě čekala.
Alice se přihnala ještě s nějakým poskokem a na rukou měli vyrovnané krabice. Rychle z nich strhala víka a mně se naskytl pohled na tu nádheru. Všechny boty byly na vysokém jehlovém podpatku.
,,Ty ses vážně zbláznila!“ vyjekla jsem překvapeně. ,,Na to zapomeň, v tomhle chodit nebudu ani na tom neumím chodit a nohu si můžu zlomit i jinak.“ Protestovala jsem.
,,Neboj se Bello, naučím tě na těch botách chodit. To bude paráda, vezmeme to tedy od menších podpatků.“ Rozplývala se Alice a dávala příkazy tomu klukovi, co přišel s ní.
,,Ne Alice už jsem se stala tvou oblékací pannou, to ti nestačí? Vážně nemám zájem o školu ,,Naučte se správně chodit na botách na podpatku podle Alice Cullenové“, radši mi přines nějaké normální boty.“ Alice mě poslechla a vrátila se s bednou zimních kozaček. Podpatek to nemělo žádný a tak jsem se do nich nazula. Padly jako ulité a proto jsem si je koupila.
Z nákupů jsem se vracela vyčerpaná, jako kdybych pracovala někde na stavbě. Poděkovala jsem holkám za příjemně až místy děsivě strávený den a odešla domů s celým nákladem. Všechno oblečení jsem nastrkala do skříně, a protože bylo šest, šla jsem chystat večeři.
Z mrazáku jsem vytáhla nějakou rybu a hodila ji do mikrovlnky na rozmrznutí. Na sporák jsem dala vařit brambory na bramborovou kaši a šla prozkoumat, jestli už je ryba rozmražená. Obalila jsem jí do mouky smíchané s kořením a hodila na pánev. Ryba si spokojeně škvířila na oleji a já šla udělat kaši. V polovině mého počínání rozmydlit ty zatracené brambory na kaši klaply dveře.
,,Ahoj Bells,“ ozvalo se ode dveří.
,,Ahoj,“ odpověděla jsem Charliemu a začala nandávat na talíř.
Charlie se nacpal tak, že mu to skoro lezlo i ušima. Byla jsem ráda, že mu chutná. Po večeři jsem umyla nádobí a Charlie šel zasednout k televizi.
Zbytek víkendu probíhal bez sebemenších komplikací a i pondělní den byl skvělý. Sice jsem zuřila pokaždé, když jsem zahlídla Edwarda a Becky, ale díky Emmettovi, který dokázal skvěle odlákat moji pozornost, se to dalo vydržet. Vše bylo dokonalé až do hodiny biologie, kde nám pan Banner oznámil tu děsivou zprávu.
Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hate is passing 9:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!