Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 7

20.11.2009 (08:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4039×

BELLA

Zbytek týdne probíhal podobně. Snažila jsem se s Edwardem navázat nějaký kontakt, ale když mě přestal po dvou dnech zdravit, přestala jsem brát Aliciny rady na vědomí a komunikaci s ním jsem ukončila.

Na obědě jsem sedávala většinou s Alice, Jasperem, Rose a Emmettem. Edward tam byl taky, ale většinou dělal, že tam nejsem. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě to rozčilovala a tak jsem si nakonec přesedla k Angele. Angelu jsem poznala na hodině matematiky, kde seděla vedle mě v lavici. Byla moc fajn. Zbytečně se mě na nic nevyptávala jako Jessica a za to jsem jí byla více než vděčná.

V pátek jsem si po velkém přemlouvání Alice sedla na obědě k nim ke stolu. Alice zrovna s Rose do hloubky probírala sobotní nákupy, na které se chystaly, když se ve dveřích objevil Edward. Ruku měl omotanou kolem pasu nějaké vysoké blondýny a něčemu se děsně smáli.

,,Pitomec!“ prskla Alice a Rose nevěřícně kroutila hlavou.

,,Nechceš jet v sobotu na ty nákupy s námi?“ zeptala se mě Rose a tím odlákala moji pozornost od Edwarda jdoucího k nejzadnějšímu stolu v jídelně.

,,Proč ne,“ řekla jsem nepřítomně.

,,Jé, Bello to je skvělý vyzvedneme tě v devět.“ Jásala Alice.

Zbytek oběda jsem sledovala Edwarda a tu jeho bloncku. Nechápala jsem, kde se ve mně vzala taková vlna vzteku, vždyť mě ten blbeček není schopnej ani pozdravit, tak proč by mi mělo vadit, že se tu tahá s nějakou holkou. Já mu jsem putna a on mně koneckonců taky. Jídelna se začala pozvolna vyprazdňovat a tak jsem se i já rozhodla odejít na svou hodinu.

,,Uvidíme se na tělocviku,“ volal za mnou Emmett a já kývla.

Díky čerstvému vzduchu venku se mi trochu srovnaly myšlenky a na hodinu biologie jsem se docela i těšila. Jakmile jsem přišla do třídy, uhodil mě do očí obrázek Edwarda a ta jeho pitomá blonďatá fuchtle seděla hned vedle něho na mojí židli. Pokud dobře vím, žádný nový student na biologii nepřistoupil. Nakvašeně jsem si to zamířila k lavici.

,,Dovolíš?“ Důkladně jsem na to slovo kladla důraz.

Edward se natáhl a přesunul si jí k sobě na klín. Ta holka vypadala naprosto, mimo no kde tuhle vyhrabal. Vypadala jako v transu a bylo vidět, že jí její blond barva už značně odrůstá. Dosedla jsem na svou židli a začala se hrabat v tašce. Vyndala jsem si potřebné věci a začala listovat v učebnici biologie.

,,Nechápu ty holky, co nedokáží myslet na něco jiného kromě učení,“ promluvil náhle Edward a přitom se na mě podíval. Bloncka následovala jeho pohled, což jí stálo hodnou dávku soustředění a pak se zachechtala takovým pisklavým hláskem, dalo by se to přirovnat k myši nebo spíš ke kryse.

Nechápu, kde se ve mně vzala ta kuráž, ale otočila jsem se na Edwarda, kdyby to šlo, nejspíš by ho můj pohled zabil.

,,To já zas nechápu ty kluky, kteří nevydrží ani jeden den bez toho, aby jim na klíně seděla nějaká holka. Řekni mi, Edwarde, jak se můžeš udržet, když ti na klíně sedí taková šťabajzna?“

Edward se na mě zamračil a otočil se zpět na tu svou nádheru. Asi po dalších pěti minutách příšerného pištění vedle mě jsem myslela, že jsem ohluchla na levé ucho. Ta holka se najednou zvedla a chystala se k odchodu. Zaplať pánbůh. Radovala jsem se v duchu.

,,Uvidíme se v pondělí Becky,“ rozloučil se s ní Edward. Hned co byla pryč, se na mě otočil.

,,O co ti ksakru jde?“ prskal naštvaně.

,,Mně?“ ptala jsem se nevěřícně.

,,Jo tobě!“ křičel naštvaně.

,,Přestaň na mě křičet. A nejde mi vůbec o nic!“ odsekla jsem a natočila se směrem do třídy, protože právě vcházel profesor.

EDWARD

Alice se rozhodla, že mi s plánem ,,Bella mě musí nenávidět“ nijak nepomůže a i zbytek rodiny byl proti. Všichni v ní totiž viděli novou sestřičku a nikdo se nesnažil pochopit, že mě stojí veškeré ovládání, abych na ní neskočil a nezabil ji.

Rozhodl jsem se na to jít pozvolna a po dvou dnech jsem jí přestal zdravit. Vypadalo to, že jí to trochu naštvalo. Na obědě kde si sedala k našemu stolu, jsem si jí nevšímal vůbec a díky tomu jsem si vykoledoval rozhovor s Jasperem a Emmettem. Odpoledne na mě počkali v mém pokoji a hned jak jsem otevřel dveře tak spustili.

,,Zbláznil ses?“ vykřikoval nevěřícně Emmett.

,,Ne Emmette on se nezbláznil jen je to totální pitomec,“ přirukoval mu Jasper.

,,Ne vy všichni jste se zbláznili. Nikdy jsem netušil, že moje vlastní rodina je schopna, se proti mně spiknou, ale ty dny asi nastaly co?“

,,My se proti tobě nespikli, děláme to pro tvoje vlastní dobro,“ říkal Emmett.

,,Moje vlastní dobro? Copak chcete, abych jí zabil? Protože jestli to nechápete, stojí mě veškeré mé sebeovládání, abych to vedle ní vydržel alespoň na tý pitomý hodině biologie,“ ječel jsem na ně.

,,Alice mi říkala, že se to lepší,“ řekl Jasper.

,,To máš pravdu Jaspere, lepší se to už se snažím při těch hodinách dýchat alespoň pět minut.“

,,Alespoň nějaký pokrok,“ řekl Emmett.

,,Vypadněte!“ Vyhnal jsem je ze svého pokoje a ani ne čtvrt hodiny na to někdo zaklepal.

,,Co je!“

,,Můžu dál?“ zeptala se Alice a nakukovala do mého pokoje.

,,Pojď.“ Pokynul jsem jí a ona došla ke mně a sedla si vedle mě na sedačku.

,,Promiň,“ omluvila se mi.

,,Hm.“

,,Snaž se nás alespoň trochu pochopit. My všichni už svojí druhou polovičku máme a ty jsi musel čekat skoro století, než si ji našel. Všichni by ti moc přáli, abyste byli spolu, ale je nám jasné že ti to komplikuje ta její krev. Já ale vím něco co ostatní ne a znám tě natolik dobře, že vím, že se ti to podaří překonat a nakonec spolu s Bellou budete šťastní. Mám tě ráda, Edwarde a chci abys byl šťastný. Zasloužíš si to, vždyť jsi můj bráška a já už se nedokážu jenom dívat, jak se trápíš.“ Opřela se mi o rameno.

,,Já vím Alice, ale vy musíte pochopit mě. Nejde to,“ řekl jsem smutně.

Celou noc jsem usilovně přemýšlel nad dalším plánem, jak od sebe Bellu odehnat a nakonec mě napadl naprosto skvělý plán. Jakmile jsme ráno přijeli před školu, vytratil jsem se mým sourozencům do školy. Na chodbě jsem potkal jednu dívku. Jmenovala se Becky a pro můj plán byla ideální. Došel jsem k ní a nahodil úsměv.

,,Ahoj,“ pozdravil jsem zdvořile. Bože ten je tak krásný. Slyšel jsem v jejích myšlenkách.

,,A – Ahoj,“ vykoktala pochvíli.

,,Už dlouho si říkám, jestli bys se mnou nechtěla někam jít?“

,,A kam?“ ptala se nevěřícně. Srdce jí tlouklo rychleji než normálně. Moc dobře jsem věděl jak zapůsobit.

,,Co třeba začít dnešním obědem.“ Přihodil jsem úsměv a ona místo odpovědi jenom kývla.

Po čtvrté hodině jsem na ni čekal před třídou.

Když vyšla ven, znovu jsem se na ní usmál. Pomalu jsme se šourali na oběd a těsně před jídelnou jsem jí obtočil ruku kolem pasu. Ne že by mi to bylo nějak příjemné ale pro divadlo to bylo nezbytné. Jak já tak i moje ruka věděli moc dobře, kolem kterého pasu by byli nejradši.

Vešli jsme do jídelny a já periferním viděním zahlídl Bellu. Seděla u našeho stolu a po kradmu mě pozorovala. Začal jsem se smát a Becky se ke mně přidala.

,,Pitomec!“ Slyšel jsem Alice.

,,Nechceš jet v sobotu na ty nákupy s námi?“ Zaslechl jsem mluvit Rose, když jsem Becky odváděl ke stolu nejdál od toho, kde seděla moje rodina s Bellou.

,,Proč ne,“ řekla jí nepřítomně. Chudák ještě neví, co ji čeká.

Bella mě při obědě pozorovala a házela na mě rozzuřené pohledy. Vypadala při tom moc roztomile. Nakonec jsem se zvedl a odešel s Becky na hodinu biologie. Přesto, že se mnou biologii neměla tak šla se mnou.

Bella dorazila do třídy chvilku po nás. A když si všimla Becky, jak sedí na její židli, zatvářila se jak Bůh pomsty. Naštvaně došla k nám a pak vyštěkla.

,,Dovolíš?“

Natáhnul jsem se pro Becky a přesunul si jí na klín. Abych pravdu řekl, ona si ani možná neuvědomovala, že jí někam přesouvám, byla úplně mimo. Bella si sedla a začala něco hledat v tašce. Vytáhla učebnici biologie a začala v ní listovat.

,,Nechápu ty holky, co nedokáží myslet na něco jiného kromě učení,“ rýpnul jsem si. Podíval jsem se na Bellu a Becky se začala smát. Blbka sice jsem to řekl, abych naštval Bellu ale co se jí má co smát. Bella ale udělala něco, co mě naprosto překvapilo. Otočila se na mě a probodla mě pohledem.

,,To já zas nechápu ty kluky, kteří nevydrží ani jeden den bez toho, aby jim na klíně seděla nějaká holka. Řekni mi, Edwarde, jak se můžeš udržet, když ti na klíně sedí taková šťabajzna?“ řekla prudce. Zamračil jsem se na ní a znovu se podíval na Becky.

,,Uvidíme se v pondělí Becky,“ rozloučil jsem se s ní, když odcházela. Hned poté co odešla, jsem se otočil na Bellu.

,,O co ti ksakru jde?“ ptal jsem se.

,,Mně?“ ptala se nevěřícně.

,,Jo tobě!“ křičel jsem na ni.

,,Přestaň na mě křičet. A nejde mi vůbec o nic!“ odsekla mi naštvaně a natočila se směrem do třídy, protože právě vcházel profesor.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 7: