Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 6

17.11.2009 (12:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3824×

BELLA

Doma je holt doma říkala jsem si, když jsem dojela domů, kde na mě nikdo neházel zvědavé pohledy. Jako první jsem zamířila do kuchyně, abych zjistila, co nabízí naše lednička. Z toho co tam zbývalo, jsem usoudila, že udělám jenom špagety a zítra budu muset nakoupit.

Vyklusala jsem nahoru do mého pokoje, i když v mém podání se tomu klusání nedá říkat. Párkrát jsem zakopla, než jsem stanula před svými dveřmi. Vpadla jsem do pokoje a šla pustit počítač.  Mamka už mi určitě napsala tak bych jí měla odepsat. Mezitím co počítač pracoval, vyndala jsem si učení z tašky. Z učebnice biologie mi vypadl lísteček podepsaný všemi učiteli, kteří mě učí. Nejdřív jsem se lekla, že z toho budu mít průšvih, ale nakonec jsem usoudila, že to nebude tak hrozné. Počítač vedle mě začal spokojeně vrčet nebo spíš sténat. Otevřela jsem e-mail a hned se na mě usmál jeden od mé mamky.

Ahoj zlato

Doufám, že jsi dojela v pořádku a že s Charliem je vše v pohodě. Moc tě prosím, ať nevyvoláváš zbytečné rozepře, víš moc dobře jako já že to nemá cenu. Pokud budeš někdy chtít, tak až se trochu zabydlíš, přijedeme za tebou s Philem na návštěvu. Phil si našel novou práci, ale zatím s ní není moc spokojený. Snaží se vybrat něco blíž k moři, kde bude pořádné teplo, jak to máš ráda. Až se mu to podaří, budeme u tebe jako na koni a odvezeme si tě.

Měj se moc hezky a pozdravuj Charlieho.

Líbá máma

Chvilku jsem přemýšlela nad odpovědí a hned jak mě napadla nějaká vhodná dala jsem se do psaní.

Ahoj mami

Dojela jsem dobře. Neměj strach snažím se být na tátu milá. Rozhodla jsem se, že mu vypomůžu v domácnosti, možná to bude bezpečnější. Budu moc ráda když za mnou s Philem přijedete ještě se domluvíme. Táta mi koupil auto, ale jinak se tu nic nového není. Teď už bych měla jít vařit večeři, za chvíli se vrátí z práce. Měj se krásně a pozdravuj Phila. Zase ti napíšu.

Bella

Stiskla jsem odeslat, počítač mírně zachrčel, a když byl e-mail odeslán vypnula jsem počítač, aby si trochu odpočinul. Dneska toho na něj už bylo krapet moc.

Uslyšela jsem dole klapnout dveře.

,,Bello?“ volal na mě Charlie zdola.

,,Jo tati hned tam budu a dám se do vaření večeře.“

,,Nemusíš spěchat, dodělej si, co potřebuješ.“

Seběhla jsem dolů a na sporák postavila hrnec s vodou.

,,Budou špagety,“ houkla jsem na něj směrem k obýváku. Slyšela jsem, jak si zapnul televizi a sledoval nejspíš nějaký fotbal.

Když začala voda vřít, hodila jsem do ní špagety a šla jsem ohřát omáčku. Po chvilce se začala z mikrovlnky linout vůně Itálie, že i Charlie neodolal a přišel zasednout ke stolu.

Nandala jsem každému kopeček špaget a zalila to omáčkou. Doufala jsem, že se večeře obejde bez mluvení, ale tentokrát jsem to neměla mít tak lehké.

,,Jak bylo ve škole?“ zeptal se Charlie na tu neméně vhodnou otázku.

,,Celkem to ušlo,“ odpověděla jsem stroze a doufala, že náš rozhovor už nebude pokračovat, jak já se mýlila.

,,Našla sis nějaké kamarády?“

,,Dalo by se to tak říct. Seznámila jsem se s Alice a Emmettem Cullenovými.“

,,Neříkej?“ ptal se Charlie překvapeně. Měla jsem sto chutí mu říct říkám, ale nakonec jsem tu touhu překonala.

,,Jako jediní na mě nekoukali jako na nějakou cvičenou opičku. Jsou moc milí.“ Zvědavost co má těch pět společného mě přemohla a tak jsem se zeptala. ,,Tati?“

,,Hm,“ zamručel.

,,Co jsou vlastně zač. To jsou sourozenci? Moc mi to totiž dnes ve škole nepřipadalo.“

,,Jsou to adoptované děti doktora Cullena a jeho manželky Esme.“ Kývla jsem, že to chápu a sklidila ze stolu naše prázdné talíře. Rychle jsem je umyla a rozloučila se s Charliem. Dodělala jsem si úkoly a zapadla do sprchy. Byla jsem v ní snad půl hodiny.

Pořádně uklidněná horkou sprchou jsem se ponořila do uklidňujícího spánku.

,,Edwarde, co tu děláš?“ ptala jsem se příchozího a na tváři se mi vyloudil úsměv z toho, že ho vidím.

,,Neměla bys tu být,“ odpověděl hrubým hlasem. Pohlédla jsem mu do tváře, oči měl černé jako noc. Měla jsem z nich strach, ale zároveň jsem se od nich nemohla odtrhnout. Přitahovaly mě k němu blíž a já bezmyšlenkovitě udělala krok vpřed. Edward ode mě odtrhnul ten svůj spalující pohled a mírně zavrčel. Toho jsem se lekla a udělala krok zpátky.

,,Už je pozdě Bello. Říkal jsem, ať za mnou nechodíš.

S trhnutím jsem se probudila. Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že to byl jenom sen. Tomuhle se vážně říká klidná noc. Ušklíbla jsem se pro sebe a zatřásla hlavou, abych ten děsivý sen vypudila z hlavy.

EDWARD

Domů jsem jel, jak blázen nohu z plynu jsem téměř nesundal. Doufal jsem, že tak vypudím myšlenky na Bellu, ale díky Alice, která mi stále posílala jeden obrázek Belly za druhým, to šlo celkem těžko.

,,Alice!“ křiknul jsem na ní, když už se to nedalo vydržet.

,,Co je Edwarde?“ ptala se rozpustile.

,,Nech toho nebo se vybouráme.“

,,Musíš se líp koncentrovat, brácho,“ pověděl Jasper.

,,Tak vysvětli tý svý malý ďáblici, ať přestane myslet na Bellu.“ Zavalila mě vlna klidu. ,,Jaspere, říkal jsem, ať to vysvětlíš tvojí manželce ne, ať mě oblbneš svojí schopností.“ Zlobil jsem se na něj.

,,Skvělý nápad Jazzi,“ pochválila ho Alice a políbila ho.

,,Nechte si to na doma,“ řekl jsem znuděně.

Zajel jsem do garáže, kde Alice a Jasper vyskočili z auta dřív, než jsem jim stačil vynadat za tu úděsnou cestu, co si na mě připravili. Předpokládám, že to byl další z Aliciných plánů.

Běžel jsem do lesa chytit si nějakou večeři, abych to zítra na biologii s Bellou vydržel. Skolil jsem tři srnky a pak jsem si na chvíli zaběhl na mou louku.

Padnul jsem tam do trávy a přemýšlel. Nejspíš jsem prokletý. Konečně jsem jí našel. Vím, že je to ona. Hned jak jsem jí uviděl tak jsem to poznal. Alice s Jasperem a zbytkem rodiny mi vyprávěli, jaké to je. Předtím se prý cítíte dobře, nic vám nechybí, ale přesto něco hledáte. Nevíte, co hledáte až na Alice, která Jaspera viděla hned, jak se narodila, ale to sem nepatří. Jakmile potkáte svou správnou polovičku, cítíte jako by vaše srdce roztálo. Chcete být jenom s ní a víte, že než jste ji potkali, byli jste jen chabá půlka. Půlka něčeho nedefinovatelného ale, jakmile najdete toho pravého tak jste kompletní a já ji našel, ale musím ji znovu ztratit.

Byla jako anděl, když tam dnes stále. Anděl, kterého mi seslal snad sám ďábel, aby mě potrestal za mé hříchy. Ďábel, který ji obdařil tou nejvoňavější krví. Krví pro kterou stojí zabíjet. Její krev musí být báječná, ale já jí nemůžu ublížit, to bych si nikdy neodpustil. Budu to muset nějak vymyslet.

Na louce jsem ležel dlouho až do samotného svítání. Zvednul jsem se a utíkal domů. Ve dveřích jsem se srazil s Alice. Mračila se na mě jako kakabus nejspíš už věděla, co mám za lubem.

,,Zjisti od Belly, co nesnáší na klukách,“ vypálil jsem na ní prudce.

,,Umíš číst myšlenky. Zjisti si to sám,“ odsekla a šla do garáže.

Nastoupil jsem na místo řidiče a Alice s Jasperem si sedli dozadu. Emmett a Rosalie jeli Jeepem. Ke škole jsme přijeli o půl osmé a deset minut. Jasper vylezl z auta a pomohl Alice vystoupit. Políbil jí a otočil se na Rose.

,,Jdeme?“ zeptal se. Moc jsem to nechápal, vždycky chodí s Alice, která se dnes připojila k Emmettovi.

Sledoval jsem, kam jdou Rose s Jasperem a až příliš pozdě jsem si uvědomil, že jejich kroky směřují k té nejkrásnější dívce na parkovišti, která zápasila se zámkem u svého auta.

Chtěl jsem je zastavit, ale Emmette mě chytil za bundu.

,,Dnes jsou na řadě oni, tak jim to nekaž.“ Když byl přesvědčený, že se za nimi nevrhnu, pustil mě a společně s Alice a mnou se vydal směr ke škole. Stihnul jsem zaslechnout Rosaliinu větu.

,,Ahoj nechceš pomoct?“

BELLA

Po hrůzném snu se mi už žádný jiný nezdál, tak jsem byla ráno alespoň trochu odpočatá. Rychle jsem se umyla a nasnídala. Do tašky jsem hodila učení a běžela ke svému náklaďáku. Měla jsem trochu zpoždění, a jestli chci stihnout kancelář ještě před začátkem vyučování a najít svou třídu měla bych tam být alespoň půl hodiny dopředu.

Ke škole jsem přijela asi o půl osmé a pět minut. Vyskočila jsem z auta ale jako na potvoru mi potom nešli zamknout dveře. Už jsem to chtěla pomalu vzdát, když se za mnou ozvalo.

,,Ahoj nechceš pomoct?“ Prudce jsem se otočila a uviděla tu nejkrásnější bytost. Ona byla snad anděl. Dlouhé blond vlasy jí splývaly po pás očka zlatá jako med a dokonale stavěná postava. Vedle ní stál vysoký blonďák, oči měl stejně zlaté jako ona a přátelsky se na mě usmíval. Poznala jsem v nich další Cullenovi nebo jsem si to aspoň myslela.

,,Ahoj jsme Jasper a Rosalie Haleovi,“ představil je blonďák.

,,Ahoj Bella Swanová. Ale já myslela, že jsem Cullenovi,“ vypadlo ze mě, než jsem stihla vůbec zauvažovat nad tím, jak hloupě to vyzní.

,,Ano jsme. Patříme k nim do rodiny, jen jsme si nechali svoje příjmení,“ vysvětlila Rosalie a lehce mě odstrčila od auta, se kterým jsem stále zápasila. Zatlačila na dveře a klíček v zámku cvaknul.

,,Díky.“ Vzala jsem si od ní klíč a šli jsme společně do školy.

,,Ani se nedivým, že se Edwardovi líbíš,“ prohodil najednou Jasper a já na něj vyvalila oči. Rosalie ho prudce bouchla do žeber, až to zadunělo.

,,Hlupáku chtěl jí to říct sám.“ Otočila se na mě. ,,Omluv mého bratra někdy sám neví, co plácá.“

,,Promiň,“ omluvil se Rosalie a otočil se na mě. ,,A ona má pravdu někdy opravdu nevím, co mluvím.“ Usmál se na mě a zastavil. ,,My máme hodinu tady, tak si užij tu svojí a zatím se měj.“

,,Vy taky,“ rozloučila jsem se s nimi a rychle zahla do další chodby, která mě dovedla ke kanceláři. Paní Copeová neděla žádnou vědu z toho, že jsem ten papír přinesla až dnes a ještě mi znovu ukázala nejkratší možnou cestu na hodinu matematiky.

Celý den probíhal podobně jako ten včerejší. Stále jsem byla zorným polem pro mé spolužáky, kteří se začali osmělovat a vyptávali se mě na můj bývalý domov. Na obědě jsem seděla u stolu s Jessicou a ta ze mě lámala, jak moc dobře se znám s Emmettem Cullenem. Pomalu mi začínala docházet trpělivost na její všetečné otázky, tak jsem se rozhodla vyklidit pole a s omluvou, že nechci přijít pozdě, jsem odešla na biologii.

Ve třídě na mě čekalo překvapení v podobě Edwarda Cullena, který seděl teď už i v mojí lavici. Nesměle jsem se na něj usmála a došla k němu.

,,Ahoj,“ pozdravila jsem přátelsky. Ani se na mě nepodíval, ani neodpověděl, jen kývnul hlavou. Trochu mě to rozčílilo. To mu nestojím ani za pozdrav jestli si to neuvědomuje, budeme spolu v lavici sedět celý rok. Holomek jeden už aby ten rok skončil. A tomuhle se mám jako líbit jo? Ptala jsem se sama sebe a ušklíbla se. Tak to leda ve snu.

Posadila jsem se na židli, a když jsem dosedla, upřel na mě zkoumavě svůj zrak. Pohlédla jsem do jeho zlatavých očí a začala se v nich topit. Jeho pohled se pomalu změnil ze zkoumavého na frustrovaný. Vůbec jsem tomu nerozuměla, když ode mě konečně odvrátil pohled, byla jsem volná i já.

EDWARD

Den probíhal, jako každý jiný akorát jsem se dnes trochu víc těšil na oběd. Těšil jsem se, až uvidím Bellu a taky jsem chtěl vědět, co měli Rose a Jasper za lubem.

Na oběd jsem později skoro běžel, kdybych ale věděl, co mě čeká tak tam ani nelezu. Rose, Alice, Jasper a Emmett už tam byli. Všichni seděli u našeho obvyklého stolu a něčemu se smáli. Když jsem si přečetl jejich myšlenky, pochopil jsem. Jasper vyklopil Belle, že se mi líbí. Já tu Alice jednou zabiju, to byl určitě její nápad.

Otočil jsem se ve dveřích a vypadl dřív, než sem dorazí Bella. Došel jsem do učebny biologie a asi po čtvrt hodině přišla Bella. Podívala se na mě a usmála se, vážně se na mě usmála. Byl jsem šťastný jako blecha.

,,Ahoj,“ řekla, když došla k lavici. Na pozdrav jsem jí jenom kývnul, protože jsem nedýchal, abych necítil její vůni. Snažil jsem se soustředit na její myšlenky, ale jediné co jsem slyšel, byly myšlenky lidí kolem. Bella jakoby tam nebyla.

Podíval jsem se na ní a její srdce se divoce rozbušilo. Chvíli jsem jí hypnotizoval pohledem, jako by to pomohlo rozluštit její mysl. Když se mi to nepovedlo, otočil jsem se od ní.

Ze třídy jsem vyběhl úměrnou rychlostí, aby to někomu nepřišlo divné a běžel najít Alice. Potkal jsem jí v jedné chodbě, jak šla na španělštinu. Vím, že jsem to s ní mohl probrat až při hodině ale potřeboval jsem na to klid.

,,Alice nemůžu jí číst myšlenky,“ řekl jsem trpce.

,,Hm to je ale jenom tvůj problém.“

,,Musíš mi pomoct.“

,,Vždyť se snažím a mé plány mi vychází.“

Chytil jsem jí za ramena a zatřásl s ní. ,,Tvé plány ti vychází? To říkáš tomu, jak se Jasper úplnou náhodou prořekl před Bellou, že se mi líbí?

,,On to ale neudělal naschvál, říkal, že to vážně byla jenom náhoda a moc ho to mrzí.“

Znovu jsem s ní zatřásl. ,,Šílíš? Vážně si myslíš, že jsem takovej blbec, abych ti tohle věřil?

,,Dej z ní ty pracky pryč! To že jsi můj bratr, neznamená, že tě nezabiju, pokud jí zkřivíš jeden jediný vlásek na hlavě.“ Odskočil jsem od Alice a v tu ránu byl u ní Jasper.

,,Neudělal ti nic?“ ptal se starostlivě.

,,Ovšem že ne. Snažila jsem se o diplomatický rozhovor, ale Edwardovi to trochu ujelo. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že si uvědomil, jak je můj plán dokonalý že Edwarde.“ Alice se mi smála do očí a zároveň se tak pokoušela uklidnit Jaspera, který na mě zlobně koukal.

Jasper se znovu otočil na mě a ošklivě se zamračil. ,,Ještě jednou na ní budeš křičet a uvidíš, co s tebou udělám.“ Vhrnul na mě ještě jeden výhružný pohled, chytil Alice kolem pasu a odkráčel s ní pryč.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 6: