Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 37

07.04.2010 (19:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4777×

EDWARD

Byl to už měsíc. Bella se z incidentu s Kylem skoro vzpamatovala. Byl jsem za ni moc šťastný. Poslední týdny jsme trávili převážně spolu. To co mě opravdu hodně těšilo, byl nový pohled, kterým se Bell dívala na Charlieho. Postupně mu začala věřit a snažila se dohnat ty roky, které spolu zameškali.

Seděli jsme s Bellou u nás doma na sedačce a koukali jsme na televizi. V našem případě se to nedalo nazývat koukáním. Bella mi seděla v klíně, ruce měla propletené za mým krkem a tiskla se na mě celým svým tělem.

,,Chtěla ses koukat na film,“ zašeptal jsem jí do ucha.

,,Určitě je to moc pěkný film,“ odpověděla mi a na malý moment obrátila svůj pohled na televizi.

,,To opravdu je.“

,,Věřím ti, ale mně nepřijde tak zábavný…“ řekla tajemně.

,,Zábavný jako co?“ zeptal jsem se.

,,Zábavný jako ty, tvoje rty,“ šeptala a pomalu se svou hlavou přibližovala k té mé.

,,To si nechám líbit,“ řekl jsem jí na oplátku a chtěl překonat poslední milimetry mezi námi.

,,Edwarde,“ zavolal na mě ode dveří Carlisle.

,,Tati,“ zaúpěl jsem a jemně ze sebe Bellu sundal.

,,Moc se omlouvám, že vás ruším, ale měli byste něco vědět.“

,,A co?“ zeptala se Bella zkoumavě a já se vedle ní napnul, protože už jsem věděl, o co jde.

,,Kyla jsme dnes ráno propustili z nemocnice.“

,,Cože?“ vyhrkla Bella a namáčkla se na mě. Schoval jsem ji ve svém náručí a zlehka ji hladil po zádech.

,,Všechny zlomeniny už má relativně v pořádku a on sám podepsal revers.“

,,Sám?“ nadzvedl jsem obočí.

,,Ano. Prý už se cítí lépe než dobře a dokonce se chce vrátit do školy.“

,,Měla bys to říct tátovi,“ pověděl jsem Belle a ona němě přikývla. Začala sebou ošívat, což bylo znamení jejího přicházejícího strachu.

,,Carlisle, možná bude nejlepší, když už půjdeš. Mockrát děkuji, že jsi nás s tím obeznámil,“ řekl jsem skoro neslyšně a začal jsem s Bellou kolíbat. Zabalil jsem ji do deky a přesunul si ji zpátky na klín.

,,Edwarde, já…“ zašeptala a z očí jí vyhrkly slzy.

,,Broučku, neplakej. On se k tobě nepřiblíží.“

,,Byla jsem klidná, protože jsem věděla, že on ve škole není. Nejsem si jistá, že i teď dokážu být klidná.“

,,Vždycky s tebou budu já nebo někdo z mojí rodiny. Nenecháme tě samotnou. Nedovolím, aby se k tobě přiblížil.“ Bella na mě koukla a položila mi ruku na tvář.

,,Nechci, aby ses stresoval, pokud tomu nezabráníš ty nebo někdo z rodiny. Nechci, aby sis cokoliv vyčítal, ať se stane cokoliv.“

,,Nemůžu ti to slíbit, když budu vědět, že je to jenom moje vina.“

,,Prosím,“ zašeptala a upírala na mě svá hnědá očka.

,,Slíbím ti, že se budu snažit splnit tvoje přání.“

,,Děkuju.“

,,A teď už neplakej. Bylo ti přece tak dobře. Slib mi, že si to nenecháš zkazit jedním člověkem.“

,,Pokusím se,“ řekla mi na oplátku a políbila mě na rty.

,,Asi bych tě měl odvést zpátky domů.“

,,Hm,“ zamručela a víc se ke mně přitiskla.

,,Copak?“

,,Ještě se mi nechce, ale musím udělat Charliemu večeři.“ Zvedla se ze sedačky a počkala, až udělám to samé.

BELLA

Jeli jsme s Edwardem od nich k nám domů. Cesta probíhala mlčky. Já přemýšlela a Edward mě očividně nechtěl rušit. Moje myšlenky byly docela zmatené, ale stále se vracely k jednomu bodu – Kyle se vrací. Při pomyšlení na jeho jméno mě nepříjemně mrazilo po celém těle. Snažila jsem se to na sobě nedávat moc znát. Nechtěla jsem, aby byl Edward smutný, tak jsem se radši nechala užírat vnitřně. Vím, byla to hloupost, a kdybych Edwardovi řekla, jak na tom teď jsem, určitě by se mi snažil pomoct. Zcela jistě vím, že by se mu nakonec podařilo odvést moje myšlenky daleko od toho jména, které mě sice ne už tak často, ale stále strašilo ve snech.

,,Přijdeš v noci?“ ptala jsem se Edwarda, když jsme se před domem loučili. Charlie nás pozoroval z okna.

,,Ani si nestihneš uvědomit a budeme zase spolu,“ zašeptal mi do ucha a slabě mě políbil na rty.

,,Beru tě za slovo,“ řekla jsem a naposledy ho políbila.

,,Ahoj,“ řekl mi a počkal, až zajdu do domu.

,,Ahoj, Bells, jak ses měla?“ ptal se táta a přišel za mnou do chodby.

,,Opravdu dobře, tati. Díky za optání. Už jsi jedl nebo ti mám něco připravit?“ zeptala jsem se a šla do kuchyně.

,,Ještě jsem nevečeřel. Doufal jsem, že přijedeš brzo, abys mě zachránila od mého kuchařského umění.“

,,V tom případě se jdi zatím dívat na televizi a mě nech kouzlit v kuchyni,“ mrkla jsem na něho a popohnala ho, aby šel.

K večeři jsem udělala vepřové steaky s brambory a zdálo se, že Charliemu velmi chutnalo. Bavili jsme se o škole a o jeho práci a docela jsme se i nasmáli. Charlie ani netušil, jak moc mi pomohl odpoutat se od mých strastí, které mě ještě před chvílí požíraly zaživa.

Po večeři jsem ještě umyla nádobí a pak se rozloučila s Charliem a běžela jsem do sprchy. Vzala jsem si z pokoje oblečení na spaní. Edward tam ještě nebyl. Když jsem se do pokoje vrátila. Oči mi musely zářit jako dvě lampičky. Šťastně jsem přiskočila na postel, kde se rozvaloval Edward.

,,Takové přivítání,“ zasmál se a políbil mě do vlasů.

,,Říkal si, že si nevšimnu, když tu nebudeš. Já si toho, ale všimla a moc jsi mi chyběl.“ Náhle jsem zazívala a Edward mě začal balit do deky.

,,V tom případě se omlouvám. Asi jsem ti tu měl nechat něco, co by ti mě připomínalo.“

,,Leda že bys tu příště nechal sebe.“

,,Já bych klidně nechal, ale Charliemu by se nemuselo líbit, že ve vašem domě trávím víc času než v našem.“

,,Věřím, že by se s tím Charlie srovnal.“

,,Tak to někdy zkusíme, ale teď už spi,“ zašeptal mi do ucha, políbil na nos a začal mi broukat.

Spala jsem docela klidně. Nestrašily mě žádné sny a tak jsem se probouzela dostatečně odpočatá.

,,Jak ses vyspala?“ ptal se vedle mě Edward.

,,Přímo báječně,“ odpověděla jsem mu a pověsila se mu kolem krku.

,,Přála by sis snídani do postele?“ zeptal se.

,,To ani ne. Něco si udělám.“

,,Tak já mezitím skočím domů pro auto, pokud ti to nebude vadit.“

,,Nebude, ale pospěš si.“

Sprchu jsem dnes docela odbyla a dalo se říct, že snídani také. Jakmile Edward vyskočil z mého okna, dopadly na mě nepříjemné myšlenky. Dnes jsem se do školy zase netěšila. Moc dobře jsem si uvědomovala, že se vrací Kyle.

Seděla jsem nepřítomně za stolem a ukusovala z toustu.

,,Bello,“ mával mi Edward před obličejem rukou.

,,Co?“ vyhrkla jsem a vrátila se do reality.

,,Klepal jsem.“

,,Promiň, asi jsem se zamyslela.“

,,Jsi v pořádku?“

,,Ano, jsem. Můžeme jít?“ zeptala jsem se a zvedla se ze židle.

Do školy jsme přijeli ve stejnou chvíli jako Edwardovi sourozenci. Rozhlídla jsem se po parkovišti a spatřila Kyla. Na malý okamžik jsme se střetli očima. Já svůj zrak rychle odvrátila, ale ten jeho jsem na sobě stále cítila. Edward vedle mě zavrčel a v tu samou chvíli se kolem nás seskupili všichni jeho sourozenci.

,,Nesmíme ji nechat samotnou ani na malou chvíli. Doufám, že je vám to jasné.“ Všichni sborově pokývali hlavou a pak si šli po svých.

,,Edwarde, tohle není třeba.“

,,Něco jsem ti slíbil, Bell.“

Den probíhal pro mě celkem dobře. Edward se ode mě nehnul ani na krok. Doprovázel mě úplně všude. Cítila jsem se s ním klidná a v bezpečí. Můj klid narušil učitel dějepisu, který si na moment zavolal Edwarda. Chtěl s ním mluvit o nějaké práci a já díky tomu osiřela. Edward mi chtěl zavolat někoho z rodiny, když na mě zavolala Jess a já mu kývnutím hlavy dala najevo, že půjdu s ní.

Jessica šveholila o jejích zážitcích. Pak si taky stěžovala, že je Kyle zpátky. Nemohla uvěřit, že nějakého ožralu pustí na školní pozemek. Všichni ve škole si mysleli, že si Kyle ta zranění způsobil tím, že spadl ze schodů poté, co vyžahnul řediteli láhev s alkoholem.

,,Jé, Bello, já si zapomněla ve třídě penál,“ vyhrkla Jess, když se začala přehrabovat v tašce. ,,Počkej tu na mě, hned jsem zpátky.“

Vyrazila zpět do třídy a mně se sevřely vnitřnosti. Měla jsem divné tušení. Stoupla jsem si ke skříňkám a čekala na ni.

,,Ahoj, Bello. Je to dlouho, co jsme se neviděli,“ ozvalo se zprava a já pohlédla do Kylovy tváře. Otočila jsem se a chtěla jsem co nejrychleji odejít. Srdce mi bušilo až někde v krku a před očima jsem měla mžitky.

,,Přece bys neodcházela,“ řekl slizce a udělal pár kroků ke mně. Mé tělo na to reagovalo po svém a já automaticky couvala.

,,Nech mě být,“ snažila jsem se znít klidně, ale moc se mi to nedařilo.

,,Já ti nechci ublížit,“ řekl najednou.

,,A to ti mám jako věřit?“ zeptala jsem se téměř hystericky a modlila se, aby byla Jess co nejdřív zpátky.

,,Ne, nechci. Vlastně jsem se ti chtěl omluvit.“

,,Cože?“ obočí mi vylétlo vzhůru.

,,Ano. Moje chování bylo příšerné už od počátku. Ale na tom plese to bylo nejhorší, vůbec nechápu, jak jsem se mohl takhle zachovat. Bylo to neomluvitelné. Dnes, když jsem tě viděl s Edwardem, jsem si uvědomil, že jsi šťastná a tak by to mělo být. Jen doufám, že mou omluvu můžeš alespoň z části přijmout.“ Svými slovy mi doslova vyrážel dech.

,,Dobře,“ vydechla jsme a doufala, že náš rozhovor tímto skončil a už se nebude víckrát opakovat.

,,Bello,“ ozvalo se mi za zády. Rychle jsem se otočila a spatřila Alice, která úlevně vydechla.

,,Alice, co potřebuješ?“

,,Jen jsem ti chtěla něco důležitého říct, proto jsem tě hledala.“ Otočila jsem se zpět, ale Kyle už tam nebyl.

,,Jdeme na oběd?“ zeptala jsem se.

,,Jistě. Jsi v pořádku?“ ujišťovala se.

,,Ano jsem.“ Už jsem chtěla jít, když jsem si vzpomněla na Jessicu.

,,Co se děje, Bello?“

,,Musíme počkat na Jess,“ řekla jsem na vysvětlenou.

Do jídelny jsme došly společně s Jess, která se od nás následně odpojila.

,,Je všechno v pořádku?“ ptal se Jasper, když jsme dorazili ke stolu, kde všichni včetně Edwarda seděli.

,,Cože?!“ zavrčel a přitáhnul si mě majetnicky na klín. Nejspíš si to přečetl v jejích hlavách.

,,Nic se neděje, zlato. Jen se mi chtěl omluvit. Konečně mu došlo, že o něj nemám nejmenší zájem,“ klidnila jsem Edwarda, který zatínal ruce v pěst.

,,Mám z toho divný pocit,“ řekl a tím ve mně zasel semínko pochybností.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 37: