Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 34

17.02.2010 (21:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4509×

EDWARD

,,Edwarde!“ křičela Alice a prodírala se ke mně přes haldu spolužáků. V tu chvíli co zařvala moje jméno, jsem zkameněl na místě. Díky Aliciné vizi jsem měl možnost vidět Bellu. To co jsem viděl, se mi vůbec nelíbilo.

Rozeběhl jsem se na místo, kde měla být. Věděl jsem, že se na ni ten hajzl tiskne víc a víc. Nejhorší na tom všem bylo vidět mou Bellu bezbrannou. Já věděl, že jsem ji neměl nechat jít samotnou. Měl jsem předtím tak divný pocit.

Byl jsem už jen krok od té zpropadené třídy. Za sebou jsem slyšel tiché kroky mojí rodiny.

Zprudka jsem rozrazil dveře, čemuž to hovado nevěnovalo žádnou pozornost. Přiřítil jsem se k němu během vteřiny a strhnul ho z Belly. Mrštil jsem jím přes celou místnost a stále to pro mě bylo málo. Z hrudi se mi ozývalo hlasité vrčení a já se to nesnažil ani nijak ztlumit. Přeběhl jsem místnost a serval tomu zmetkovi škrabošku. Byl to Kyle, jak jinak. Napřáhl jsem pěst a praštil ho do břicha. Uslyšel jsem křupnutí, což mě neskonale potěšilo. Chtěl jsem mu uštědřit další ránu, když mě někdo zadržel.

,,Ne, Edwarde, on za to nestojí!“ křičel na mě Emmett.

,,Já ho zabiju, akorát tu kazí vzduch. Ublížil jí, Emmette. Chápeš to. Kdybychom nepřišli včas, mohl ji…“ hlas se mi zlomil.

,,Edwarde!“ vypískla Alice. Otočil jsem se na ni a uviděl, jak Bellu sbírá ze země.

,,Běž, brácho, postaráme se o to. Bella tě teď potřebuje,“ mluvil na mě Emmett, ale já moc nevnímal. Během vteřiny jsem byl u Belly.

,,Co je jí?“ ptal jsem se Alice a Rose, které se nad ní skláněly.

,,Já nevím. Celou dobu vzlykala a před chvílí se složila. Nejspíš je v nějakém šoku nebo možná omdlela,“ říkala spěšně Alice. Vzal jsem Bellu do náruče a pohladil ji po tváři.

,,Bello, lásko, slyšíš mě?“ Nedostalo se mi žádné odezvy.

,,Jaspere, běž k řediteli do kanceláře. Má tam lahev whisky. Přines ji sem. Rose, zavolej Charliemu, že chceme zítra vyrazit s Bellou na nákupy. Řekni mu, že pojedeme brzy ráno, tak u nás přespí. Pak si vezmi Mercedes a dojeď Belle pro nějaké věci.“ Alice dávala příkazy a já byl stále mimo. Bella byla pořád v nějakém šoku. Slyšel jsem její srdce bít. Bilo velmi rychle a snažilo se uklidnit. Rty měla naběhlé do ruda a na krku se jí začínala vybarvovat modřina.

,,Bello, prosím, řekni něco,“ zkoušel jsem to znovu. Hypnotizoval jsem ji pohledem. Její víčka se maličko zachvěla. Na tvářích měla zaschlé cestičky po slzách. Zamrkala a otevřela své opuchlé oči.  Po tvářích se jí začala snášet další várka nově utvořených slz.

,,Edwarde,“ zachraptěla skoro neslyšně.

,,Ano, lásko, jsem tu s tebou. Promiň, je to jenom moje chyba.“

,,Jak by to mohla být tvoje chyba?“ vydechla a svou slabou ručkou mě pohladila po tváři.

,,Neměl jsem tě nechat jít samotnou.“

,,Nemohl jsi to tušit.“ Stále mě uklidňovala, ale tak to nemělo být. To já měl uklidňovat ji.

,,Co chceš dělat s tou whisky?“ ptal se Jasper a podával ji Alice.

,,Je čas na menší přesun,“ zavelela Alice.

,, Prosím vezmi mě pryč,“ ozvala se Bella v mém náručí. Zvednul jsem se společně s ní.

,,Vezměte toho hajzla a jdeme,“ přikázala Alice klukům. Alice byla hodně naštvaná. Převážně se snažila vyhýbat vulgarismům, ale teď jí v hlavě běželo, že by mu nejraději urvala hlavu od těla.

,,Co teď, Alice?“ vyptával se Emmett.

,,Fajn, odneste ho k těm schodům a nějak ho tam položte hlavou dolů.“ Kluci udělali, co Alice chtěla.

,,Co s tou flaškou.“

,,Dej mi ji.“ Alice přešla těch pár kroků ke Kylovi. Lahev otevřela a podařilo se jí čtvrtinu obsahu nalít do Kyla. ,,Jděte pryč.“ Na nic jsme nečekali a naší přirozenou rychlostí doběhli k autu. Hned co jsme byli venku ze školy, ozval zvonivý hlásek mojí sestřičky.

,,Pomóct,“ volala vysokým hlasem. Během dvaceti vteřin stála u nás.

Jasper si sedl za volant a Emmett vedle něj na místo spolujezdce. Já jsem zalezl dozadu a Bellu si částečně položil na klín. Alice si sedla vedle nás a Belliny nohy si vyhodila do klína. Pak už nám nic nebránilo vyjet.

Bella při cestě k nám usnula. Hned jak Jasper zaparkoval před domem, Alice vyskočila z auta a pomáhala mi s ní. Vzal jsem Bell do náručí a odnesl ji do domu.

,,Odnes ji k sobě do pokoje. Přestěhovali jsme tam postel z pokoje pro hosty,“ úkolovala mě Rose.

Položil jsem Bell do měkkých polštářů. Během minutky přiběhla Alice s nějakým ranečkem. Pomalu vysvlékla Bellu z šatů a oblékla ji do teplého pyžama.

,,Nejspíš bude mít neklidné spaní,“ špitla, když odcházela z pokoje.

Lehnul jsem si vedle mojí Belly a opatrně si ji přitáhl na sebe. Vtom sebou cukla a ruce se jí automaticky zapřely do mé hrudi. Ve spánku se odstrkovala co nejdál ode mě. Nechtěl jsem ji zbytečně děsit, tak jsem ji pouze chytil za ruku. Při střetu mojí ruky s její mnou projel slabý náboj a Bella šťastně vydechla.

První půlku noci prospala celkem klidně. V té druhé sebou začala házet. Ruku, kterou jsem jí stále držel, mi prudce vytrhla.

,,Ne, Kyle, pust mě! Prosím.“ Z pod víček jí začaly vytékat slzy.

,,Bello,“ třásl jsem jí lehce ramenem, ,,vzbuď se, lásko. Je to jen zlý sen.“ Prudce se posadila a roztržitě se rozhlížela kolem.

,,Edwarde,“ vzlykla a ruce natáhla ke mně. Okamžitě jsem pochopil a přitáhl si ji k sobě.

,,Šš, Bello, bude to dobré. Už nikdy to nedovolím. Nepotřebuješ něco? Nemáš třeba hlad?“ zeptal jsem se.

,,Ne, jen mě drž. Prosím, Edwarde, drž mě hodně pevně.“ Víc jsem si ji k sobě přitiskl a ona mi obličej zabořila do hrudi.

,,Bello, jsi alespoň částečně v pořádku?“ ptal jsem se opatrně.

,,Já nevím, Edwarde. Nevím, kdy jste přišli do té třídy.“

,,Chceš o tom vůbec mluvit?“ uvědomil jsem si, že to pro ni nemusí být nejlepší, hned se k tomu vracet.

,,Možná lepší teď než později. Teď, když je to čerstvé, tak to hodně bolí, ale když na to zapomenu a budeme se o tom bavit třeba až za měsíc, bude to ještě horší.“

,,Jsi si jistá?“

,,Edwarde, já měla takový strach,“ začala znovu vzlykat.

,,Teď už to bude v pořádku, už ti nikdy neublíží.“

,,Neslibuj něco, co nemůžeš splnit.“

,,Bello,“ natočil jsem si její hlavu, aby se mi dívala do očí, ,,já tohle dodržím.“

,,Nechtěla jsem tě nějak urazit. Myslela jsem to tak, že pokaždé nebudeš se mnou, abys něčemu takovému zabránil.“

BELLA

,,Budu s tebou, jak jen to půjde,“ slíbil mi a sklonil se, aby mě mohl políbit. Už byl jen centimetr od mých rtů, když jsem uhnula hlavu na stranu.

,,Promiň,“ omlouvala jsem se. Netušila jsem, proč jsem to udělala. Byl to přece Edward a toho já miluju.

,,Neomlouvej se, to já bych se měl omlouvat. Nebudeme spěchat ano?“ zeptal se.

,,Mě to moc mrzí. Já nevím, co se se mnou stalo. Já tě chtěla políbit,“ vzlykala jsem.

,,Bell, neomlouvej se. Měl jsem to tušit. Hlavně si nevyčítej, že jsi uhnula.“ Zlehka mě políbil do vlasů.

,,Ale já…“

,,Pšt,“ položil mi svůj chladný prst na rty.

,,Děkuju,“ šeptla jsem náhle.

,,Za to, že jsem tě teď umlčel?“ ptal se nechápavě.

,,Za to, že jsi mě tam zachránil.“

,,Přišel jsem sice včas, ale bylo to pozdě,“ bědoval.

,,Nemohl jsi nic tušit, Edwarde. Nemohl jsi vědět, že něco chystá. Já myslela, že už mi dal pokoj. Měla jsem tě poslechnout a někomu to říct,“ vzdychla jsem.

,,Pořád to můžeš někomu říct. Co třeba Charliemu?“ navrhnul.

,,To bych moc ráda, jenže já mu nevěřím,“ vypadla ze mě právě ta věta, kterou jsem nikomu neříkala. Jednou jsem si řekla, že pokud to někomu povím, bude to člověk, kterému budu plně důvěřovat.

,,Proč mu nevěříš?“

,,Je to kvůli tomu, že nás opustil. Tedy on nás neopustil tak docela. To mamka od něj odešla i se mnou. Já mu ale nikdy neodpustím, že se vůbec nesnažil. Prostě ji nechal jen tak odejít.“

,,A nemyslíš, že to udělal právě z důvodu, že tvou mamku opravdu moc miloval. Co když to udělal jen kvůli tomu, že věděl, že když zůstane tady s ním, tak se bude trápit?“

,,To mě nikdy nenapadlo,“ zapřemýšlela jsem nahlas.

,,Měla bys spát,“ doporučil mi Edward a líp mě zabalil do deky.

,,Dobrou.“ Pořádně jsem se nadýchla a do nosu se mi dostala jeho omamující vůně, která tak skvěle uklidňovala moje pocuchané nervy.

,,Hezky se vyspi, zlato. Budu tu pořád s tebou, neměj strach,“ uklidňoval mě.

,,Krásně voníš,“ vydechla jsem spontánně, ,,tvá vůně mě uklidňuje,“ řekla jsem poslední větu a pak mě pohltil spánek.

Byla jsem v uzavřené místnosti. Přes šero v místnosti jsem poznala, že se jedná o nějakou třídu. Opírala jsem se o zeď, ale ne dobrovolně. Chtěla jsem utéct, jenže to nešlo. Mé ruce byly pevně přiraženy ke stěně a já se nemohla hnout. Omítka mi škrábala kůži, jak se mnou dotyčný tlačil na stěnu. Chtěla jsem vykřiknou, ale nešlo to. Jako bych ztratila hlas.

Prudce jsem se posadila na posteli a zhluboka dýchala. Pot mi stékal po zádech i obličeji.

,,Bello, to je v pořádku. Byl to jen sen. Pouze ošklivý sen,“ utěšoval mě sametový hlas u mé hlavy. Popotáhla jsem nosem a snažila se zahnat nově se utvářející slzy.

,,Potřebuju se osprchovat,“ řekla jsem a vstala. Edward mě zavedl do koupelny, kde rozsvítil a odešel pryč.

Svlékla jsem se a zalezla do sprchy. Po nějaké době, co jsem jen stála pod horkou vodou, jsem se rozvzlykala. Po stěně sprchového koutu jsem se svezla na zem. Voda stále dopadala na mou pokožku, a jak byla horká, zbarvovala ji do růžova. Ani nevím, kdy to bylo, když se na dveře ozvalo silné bušení.

,,Bello,“ volal Edward nahlas, nejspíš aby překřičel sprchu. Neodpovídala jsem, jen jsem brečela.

Dveře od sprchového koutu se otevřely. Maličko jsem zvedla hlavu a uviděla Edwarda, jak se ke mně přibližuje s županem. Opatrně mě do něho zabalil, což mu stěžovala moje pozice, při které jsem měla kolena těsně přimknuta pod bradou.

Vzal mě do náručí a malinko mě choval.

,,To bude dobré, ano? Teď půjdeme zase zpátky do pokoje a Alice ti pomůže převléknout se. Udělám ti zatím snídani,“ Edward šel kolem zrcadla a já udělala něco, co jsem neměla. Podívala jsem se do něj.

,,Počkej,“ řekla jsem mu spěšně, ,,pust mě dolů,“ zaprosila jsem a on udělal, co jsem žádala.

Došla jsem k zrcadlu a odkryla kus županu na krku. V tu chvíli, co jsem to udělala, se mi podlomila kolena. Kdyby nebylo Edwarda, nejspíš bych se válela na zemi.

,,To je strašné,“ dotkla jsem se pulzující modřiny na krku.

,,Neboj se, modřina zmizí.“ Koukla jsem na Edwarda, který si mě přitáhl k sobě. ,,Už to nikdy nedovolím,“ šeptal mi do ucha.

Přešli jsme k němu do pokoje, kde na mě čekala Alice s hromádkou oblečení. Podala mi čisté spodní prádlo. Modrý rolák ke krku, mikinu a rifle. Na moment zmizela a do pokoje přinesla tašky. Nechápavě jsem na ni koukala.

,,Rose včera řekla Charliemu, že dnes pojedeme na nákupy. V těch taškách máš nějaké oblečení, aby to nebylo podezřelé.“

,,Děkuji,“ pokývala jsem hlavou a začala si oblékat rolák. Přitom jsem si všimla modřin kolem mých zápěstí.

,,Měli jsme toho parchanta zabít. Měli jsme nechat Edwarda, aby to dokončil,“ sykla si pro sebe, ale já ji slyšela.

,,Alice,“ vyjekla jsem zděšením nad tím, co řekla.

,,Copak, Bello?“ ptala se nevinně.

,,Co jste mu udělali?“

,,My nic, Bello. Všechno si udělal on sám,“ řekla tajemně.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 34: