Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 27

13.01.2010 (18:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4108×

EDWARD

Nejenže uhnula, ale ona mi vlepila ještě facku.

,,Au,“ postěžovala si, když její ruka dopadla na mou tvář. ,,Co to zase vyvádíš?“ prskala naštvaně a odtáhla se ode mě, co nejdál to šlo.

,,Chtěla jsi vidět, proč jsem se nesoustředil. Nebo snad ne?“ Zadíval jsem se jí do očí a ona se na mě zamračila.

,,Hele Edwarde jsi tu kvůli biologii, tak se do toho dámě, ať můžeš jet domů. Nechci tě zbytečně zdržovat.“

,,Nezdržuješ,“ řekl jsem smutně.

Bella mně látku vysvětlila, jak nejrychleji uměla a pak mě vyšoupla ven ze dveří. Naskočil jsem do auta a chtěl nastartovat, když mi zaklepala na okýnko. Rychle jsem ho stáhnul a ona se do něj naklonila.

,,Nevím, jestli se to hodí, ale mohl bys mě zítra zase hodit do školy?“

,,Budu tady,“ odpověděl jsem jí a ona se vrátila zpět do domu. U dveří se ještě otočila a mávla na mě.

Dojel jsem domů a vyrazil na lov. Neměl jsem náladu na Aliciny pohledy, které na mě vrhala už ode dveří. Z lovu jsem se vrátil až večer a i tak jsem nešel domů. Běžel jsem za Bellou. V jejich domě už bylo zhasnuto. Vyskočil jsem k ní do okna a jak nejtišeji to šlo, jsem ho otevřel. Vklouznul jsem dovnitř a rychle ho zavřel. Otočil jsem se a uviděl jsem mého anděla.

Bella ležela na posteli a lehce se třásla. Přešel jsem k ní a opatrně jí přikryl dekou, kterou měla shrnutou u kolen. Pak jsem došel k houpacímu křeslu v rohu pokoje a sednul si. Celou noc jsem sledoval její klidný obličej a pravidelné oddechování. Odešel jsem až těsně před ránem, když se začala vrtět v posteli.

BELLA

Edward odjel a mně bylo najednou nějak smutno. Zároveň jsem ale byla potěšena, že jsem mu nepodlehla. Vím, že jsem mu nemusela rovnou vrazit facku, a když se to tak vezme, ručka mě bolela ještě teď.

Odešla jsem k sobě do pokoje a začala se učit na zítřejší test z angličtiny. Charlie přijel asi v šest a tak jsem konečně slezla dolů a dala se do připravování večeře.

,,Jak jsi se dnes měla?“ zeptal se, když dosedl k voňavým špagetám.

,,Celkem dobře. Odpoledne tu byl Edward.“

,,Edward Cullen?“ zeptal se Charlie se zájmem a já si teprve teď uvědomila, jak to mohlo vyznít.

,,Potřeboval vysvětlit dnešní látku z biologie. Moc to nepochopil.“ Snažila jsem se vše uvést na pravou míru. Charlie si mě chvilku zkoumavě prohlížel, ale pak toho nechal, protože začínal basketbalový zápas.

Rozloučila jsem se s ním a zaplula jsem nahoru. Dala jsem si dlouhou sprchu. Byla mi docela zima a tak jsem na sebe nechala téct horkou vodu celkem dlouho. Když mi začala být zima i pod tou horkou vodou, tak jsem vylezla a zabalila se do připravené osušky. Vlasy jsem trochu vysušila fénem, abych nešla spát s úplně mokrými. Oblékla jsem se do svých flanelových kalhot a místo potrhaného trika jsem si vzala tričko s dlouhým rukávem.

Byla jsem docela unavená a tak jsem hned zalezla do postele. Vůbec jsem se nemohla zahřát a tak jsem se docela dlouhou chvilku převalovala v posteli. Nakonec mě polapil spánek.

Ráno jsem se vzbudila v sedm. Šla jsem zrovna ze sprchy, když se ozvalo zaklepání. Koukla jsem z okna a na příjezdové cestě za mým náklaďáčkem stálo Edwardovo Volvo. Mobil mi ukazoval čtvrt na osm. Došla jsem ke dveřím a otevřela je.

,,Co tady děláš tak brzo?“ vyjela jsem na něj, ale když jsem zvedla hlavu a pohlédla mu do toho jeho vysmátého obličeje, okamžitě jsem roztála. ,,Pojď dál,“ pípla jsem a ustoupila mu z cesty.

Šla jsem do kuchyně, kde jsem si dala jen cereálie s mlékem. Rychle jsem to snědla a pak jsme mohli vyrazit. Byli jsme asi v půli cesty do školy, když mi zazvonil mobil.

,,Prosím.“

,,Ahoj Bello, tady Tom,“ ozvalo se ze sluchátka.

,,Tom?“ zeptala jsem se zmateně.

,,Ten z letadla,“ připomněl se mi a já si hned vzpomněla.

,,Jo aha. Co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

,,Babička je nemocná a naši se o ní nemůžou kvůli práci postarat tak poslali mě. Říkal jsem si, jestli bys nechtěla jít třeba do kina, až se jí udělá líp a já budu moc na chvíli odejít.“ Koukla jsem na zmatený pohled, který po mně Edward házel, a pak jsem se rozhodla, že bych mohla ještě chvíli pokračovat ve své hře na nedostupnou.

,,Proč ne. Zavolej mi, až budeš moct a domluvíme se,“ odpověděla jsem Tomovi a ukončila hovor.

,,Kdo je Tom?“ zeptal se Edward, když parkoval u školy.

,,Do toho ti nic není,“ odsekla jsem mu a vystoupila z auta.

Celý den probíhal v klídku. Písemku z angliny jsem napsala a podle mě docela dobře. Na obědě jsem si přisedla ke Cullenům, protože o to všichni stáli, jen Edward se zdál být vyvedený z míry.

Z jídelny jsem odcházela spolu s Alice, která mířila do jiné budovy. Chtěla jsem zrovna zahnout do chodby, kde byla učebna biologie, když mě někdo surově chytnul za ruku a vtáhnul do nějakého kumbálu na košťata. Byla tam tma a mě chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala.

,,Ahoj Bello,“ ozvalo se za mnou. Vystartovala jsem ke dveřím a začala jimi lomcovat. ,,Je zamčeno,“ vysmíval se mi.

,,Co chceš?“ zeptala jsem se.

,,Ty moc dobře výš co chci.“

,,Řekla jsem ti to už několikrát. Nikam s tebou nepůjdu!“ zařvala jsem na něj a začala se rozhlížet po něčem, čím bych se mohla v případě nouze bránit.

,,Nevím, jestli jsem ti to už neříkal, ale takhle se ke mně nikdo nechová.“

,,Všechno je jednou poprvé,“ řekla jsem mu na oplátku.

,,Ne Bello. Tohle nikdy nebude poprvé. Já dostanu, co chci. A teď bys měla vědět, že středem mého zájmu jsi ty.“

,,A čím jsem si to zasloužila?“ zeptala jsem se sarkasticky.

,,Jsi až moc kouzelná a to mě na tobě přitahuje.“ Pomalu se ke mně přiblížil a svou slizkou rukou mě pohladil po tváři.

,,Dej ze mě tu pracku pryč Kyle!“ zařvala jsem na něj a do ruky ho třískla. Má ruka mi ihned poté vystřelila k násadě na koště. Nemohla jsem jí chytnout oběma rukama kvůli dlaze, ale přesto jsem v sobě sebrala všechnu sílu a pořádně ho tou násadou praštila. Zavrávoral a svalil se na zem. Doběhla jsem ke dveřím a začala na ně zběsile tlouct.

,,Pomoc!“ řvala jsem ze všech sil.

,,Co si myslíš, že děláš!“ zakřičel na mě Kyle a chytil mě za nohu. Jednou škubnul a já se skácela k zemi. Bouchla jsem se do hlavy a zatmělo se mi před očima. Zkoušela jsem nahmatat podlahu kolem sebe, abych se mohla podepřít a postavit. Před očima jsem měla stále tmu, když mi přilítla facka. Nečekala jsem to a prokousla jsem si ret, ze kterého mě začala valit krev.

,,Nemysli si, že tě jen tak nechám.“ Přešel si stoupnout do rohu a díval se na mě. Nevím, čeho tím chtěl docílit. Mě ze rtu stále tekla krev a dělalo se mi špatně z toho, jak jsem jí polykala. Schoulila jsem se do klubíčka a přála si, aby to už skončilo. Z očí se mi začaly valit slzy a z úst se mi draly vzlyky.

EDWARD

Bylo už po zvonění a Bella stále nepřišla. Věděl jsem, že s Alice odcházely chvilku po mně. Deset minut po začátku hodiny mi v kapse zavibroval mobil. Vyndal jsem ho a přečetl si SMS.

V kumbále při cestě do biologie. Pospěš si. Alice

Neváhal jsem ani minutu a přihlásil se.

,,Ano pane Cullene?“ zeptal se mě profesor Banner.

,,Udělalo se mi nějak špatně, mohu si odskočit?“

,,Běžte,“ vyzval mě a já rychle vyšel ze třídy. Na chodbě jsem se dal do běhu. Před kumbálem n košťata jsem byl do dvaceti vteřin. Uslyšel jsem slabé vzlyky. A co bylo nejhorší, cítil jsem Bellinu krev.

Prudce jsem rozrazil dveře, až vylítly z pantů. V rohu místnosti jsem uviděl Kyla, jak se usmíval na zničenou Bellu. Došel jsem k němu a pořádnou mu ubalil. Smýknul jsem s ním přes celou místnost, až narazil do protější stěny a ztratil vědomí. Otočil jsem se na choulící Bellu. Pomalu jsem k ní došel a opatrně se dotknul jejího ramena. Pod tím dotykem ucukla. Nejspíš si myslela, že jsem Kyle.

,,Bell to jsem já,“ promluvil jsem tiše a ona ke mně zvedla hlavu. Všimnul jsem si, že má prokousnutý ret, ze kterého vytékal pramínek krve. Nic to se mnou neudělalo. Jediné co jsem chtěl, bylo, aby byla v bezpečí.

Vzal jsem jí do náruče a ona mě chytila za košili.

,,Vem mě domů,“ poprosila. Na cestě k autu jsem potkal Alice s Emmettem, kteří šli nejspíš uklidit ten nepořádek, který po mně zbyl.

Donesl jsem Bellu k autu a opatrně jí posadil. Připásal jsem jí pásy a rychle oběhl auto.

,,Musíme do nemocnice,“ řekl jsem jí, když jsem startoval.

,,Já tam nechci.“

,,Můžeš mít otřes mozku. Carlisle se na tebe podívá a hned potom pojedeme domů.“ Lehce kývla hlavou.

Carlisle jí prohlídl a udělal rentgen. Bella nechtěla, aby věděl, jak se jí to stalo, tak si vymyslela, že uklouzla. Když mě Carlisle několikrát ujistil, že je v pořádku. Vzal jsem jí znovu do náručí a nesl ven z nemocnice.

Dojeli jsme k jejímu domu a já jí pomohl vystoupit. Došel jsem s ní až domů, kde došla do svého pokoje a schoulila se na postel. Přikryl jsem jí dekou a chystal se odejít, ale ona mě chytla za ruku.

,,Zůstaneš tu se mnou?“ prosila.

,,A co Charlie?“ ptal jsem se.

,,Tak nechám otevřené okno a ty pak můžeš přijít i v noci. Chtěla bych, abys tu byl ráno. Tvá přítomnost je pro mě hodně uklidňující a cítím se s tebou v bezpečí.“ Uvolnila mi místo vedle sebe a já se k ní natáhnul. ,,Slib že přijdeš.“ Upřela na mě svůj pohled a já se na ní usmál.

,,Slibuju.“ Dal jsem jí pusu do vlasů a obtočil kolem ní ruce. Ona se ke mně přitáhla, co nejvíc to šlo a nakonec vyčerpáním usnula.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 27: