Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 19

22.12.2009 (16:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4257×

EDWARD

Mačkali jsme se s Bellou na jedné posteli a navzájem se dívali jeden druhému do obličeje. Jednu ruku jsem měl položenou na jejích zádech. Bylo to tak přirozené, že jsem nechápal, jak jsem tomu mohl tak dlouho odolávat. Teď jsem si nedokázal představit, že budu jen jedinou minutu bez ní. Na čele se jí vytvořila drobná vráska. Nejspíš nad něčím přemýšlela, jak bych si přál vědět nad čím.

,,Na co myslíš?“ zeptal jsem se, protože jsem to už nemohl déle vydržet.

,,Jen nad takovou hloupostí. Věř, že bys to nechtěl vědět.“

,,Řekni mi to,“ zaprosil jsem a sklonil se, abych jí mohl vtisknout krátký polibek.

,,Přesně nad tímhle,“ řekla, když se ode mě odtáhla. ,,Nad tím jak to teď mezi námi bude vypadat.“

,,To přesně nevím. Ani nevíš, jak moc chci být s tebou, ale nejsem si jistý, zdali jsem pro tebe ten pravý.“ Smutně jsem se na ní podíval a ona se lehce usmála.

,,Tak dobře.“ Kývla a znovu se usmála. ,,Užijeme si aspoň ty zbývající dva dny a pak můžeme udělat to, co jsi mi navrhoval na začátku.“

,,Myslíš to, že se budeme sobě navzájem vyhýbat?“ zeptal jsem se pro jistotu.

,,Ano to myslím. Můžeme to zkusit a nechat všemu ostatnímu volný průběh.“ Mluvila tak klidně, ale její oči jí prozradily. Smutně sklonila hlavu, abych na ni neviděl. Prstem jsem jí zvedl hlavu a lehce ji políbil.

,,Taky mě to mrzí,“ řekl jsem, když jsem se od ní odtáhl.

Bella se zvedla na lokti a víc se ke mně přisunula. Ruku mi položila na břicho a natáhla se pro další polibek. Tentokrát byl mnohem delší. Naše rty se navzájem proplétaly v divokém tanci, když nás znovu vyrušilo klepání.

,,To nás nikdy nenechají na pokoji?“ zašeptal jsem naštvaně, a když jsem uslyšel myšlenky dotyčného stojícího za dveřmi, lehce jsem zavrčel. Bella si toho samozřejmě všimla a tázavě se na mě podívala. Zavrtěl jsem hlavou a došel ke dveřím.

,,Už se Bella vrátila?“ zeptal se Kyle.

,,Ne!“ řekl jsem naštvaně. Byl jsem rád, že jsme s Bell leželi na mojí posteli, na kterou nebylo vidět.

,,A kde je?“ zeptal se.

,,Šla někam do lesa, odpoledne tam ztratila jeden list tak šla pro jiný.“

,,Až se vrátí, mohl bys jí za mnou poslat, potřebuju s ní mluvit.“

,,Ne to nemohl. Už ji nech ksakru na pokoji!“ vyštěkl jsem na něj a zabouchl dveře. V jeho myšlenkách jsem zaslechl, že se jde po ní podívat. Doufám, že ho tam něco sežere. Jak jsem na to pomyslel, zlepšila se mi nálada ale pouze do doby, než jsem zahlídl Bellu.

Seděla na posteli a v očích měla nepřítomný výraz. Pomalu jsem k ní došel a kleknul si na zem před ní. Podívala se mi do obličeje a maličko se usmála.

,,Nechci tě ztratit,“ řekla mi a já nechápal, jak to myslí jak by mě mohla ztratit?

,,Proč bys mě měla ztrácet?“

,,Až přijedeme do Forks nechci dělat, že neexistuješ. Chci se s tebou alespoň přátelit, když už nic víc.“ Po tváři jí stekla slza a tak jsem se natáhl a prstem ji setřel.

,,Neztratíš mě,“ řekl jsem a objal jí. Víc se na mě přitiskla a zašeptala mi do ucha.

,,Slibuješ?“

,,Ano,“ odpověděl jsem. Odtáhla se ode mě a zahleděla se mi do očí, potom se zvedla a došla ke stolu.

,,Asi bychom měli začít pracovat na tom projektu.“

Zbytek dne jsme opravdu věnovali projektu. Když večer Belle silně zakručelo v žaludku, vzpomněla si, že zapomněla na oběd.

BELLA

Večer mi zakručelo v břiše a teprve tehdy jsem si vzpomněla, že jsem vynechala oběd. V Edwardově přítomnosti mi bylo tak dobře, že jsem nechtěla ztratit ani jednu jedinou minutu s ním. Všechno ostatní šlo mimo mě tudíž i pravidelný stravovací režim.

Pomalu jsem se zvedla z postele, ale nestihla jsem udělat ani krok a kolem pasu se mi obmotaly dvě studené ruce. Už jsem si pomalu začínala zvykat, že Edward je až zvláštně prochladlý, ale byla jsem rozhodnutá, se ho na to dříve či později zeptat.

,,Kampak?“ zeptal se a stáhnul mě k sobě na postel, aby mi mohl dát pusu za krk.

,,Na večeři, už jsem kvůli tobě prošvihla oběd.“ Naoko jsem se zamračila a pokusila se vstát.

,,Promiň,“ omlouval se mi hned a smutně se na mě podíval.

,,Nesmutni, byla to jen legrace.“ Zasmála jsem se a podala mu ruku.

,,Co tu vyvádíš s tou rukou, chceš mi popřát?“ řekl a pobaveně na mě koukal.

,,No co pomůžu ti vstát.“

,,Myslíš?“ Usmál se a vyskočil na nohy.

,,Já bych ti pomohla,“ řekla jsem uraženě.

,,Ale no tak přece se nebudeš zlobit.“ Chytil mě rukama kolem pasu a šťouchal mě před sebou ven ze dveří.

,,Víš co… mám náladu na zlobení.“ Otočila jsem se mu v náručí a zamračila se na něj.

,,Já myslím, že ne.“ Sklonil hlavu blíž k té mé. V očích mu plápolaly jiskřičky a mě odrovnal jeho dokonalý úsměv s pěknou řádkou bílých zoubků – mohl by dělat reklamu na pastu.

,,Tohle na mě nezkoušej.“ Otočila jsem hlavu do strany, abych se vymanila z jeho pohledu. Lípnul mi pusu na tvář a já začala pomalu roztávat. ,,No tak dobře přesvědčil jsi mě,“ řekla jsem poraženecky a přitáhla si jeho hlavu, abych ho mohla políbit.

,,Neříkej,“ zašeptal v polibku a lehce se mi zasmál ho úst.

,,Není to fér,“ postěžovala jsem si, když se ode mě odtáhl a začal mě líbat na klíční kosti.

,,Já neříkal, že to má být fér,“ mluvil mi do kůže na krku a tím pádem mi věnoval další jemné polibky.

,,Edwarde!“ ozvalo se za námi. ,,Copak jí chceš nechat bez večeře?“ mluvila Alice, ale když jsem se na ní otočila, na tváři jí hrál spokojený úsměv.

,,Nechci,“ řekl Edward rozverně a zavíral dveře do chatky.

,,Nevšiml sis, že nemá žádnou bundu ale jen triko,“ kárala ho Alice a já si díky tomu uvědomila husí kůži po celém mém těle.

Edward se vrátil do chatky a podal mi mikinu a bundu.

,,Díky,“ řekla jsem mu, když mi držel bundu, abych se do ní líp dostala.

,,Konečně,“ vydechla úlevně Alice, když se vedle ní objevil Jasper.

,,Ahoj Bello, Edwarde,“ pozdravil nás a na tváři se mu usadil stejný úsměv, jako ten který měla před chvílí Alice. Nechápala jsem, co to s nimi dneska bylo.

,,Jdeme?“ zeptal se Edward a nabídl mi rámě.

,,Á pán je taky gentleman,“ pověděla jsem a lehce se usmála.

,,Jistě milá dámo to by si pán nemohl odpustit,“ odpověděl mi. Rámě jsem přijala a pomalu jsme vyšli.

,,Kam teď ctěný pane?“

,,Vzhledem k nemilému nedorozumění s dnešním obědem…“

,,Ano?“

,,Rovnou za nosem,“ dokončil pobaveně Edward.

Musím přiznat, že jsme se na večeři chovali jako dvě malé děti. Edward zase narazil na jídlo, co mu moc nešmakovala a já se ho snažila donutit, aby snědl aspoň kousek.

,,Ale no tak aspoň malý kousek.“ Mával jsem mu před obličejem vidličkou, na které byl napíchnutý kousek sekané.

,,Ani za nic,“ odporoval jak malé dítě.

,,Měl bys spapat aspoň kousek.“ Změnila jsem tón a z legrace začala šišlat.

,,Nedonutíš mě,“ odpověděl a výstražně si zkřížil na prsou ruce.

,,Vážně?“ zeptala jsem se a slupla jemu nabízený kus sekané.

,,Jo,“ řekl a myslel, že je debata u konce ale to se mýlil. Naklonila jsem se přes stůl a do ucha mu zašeptala.

,,Když myslíš, ale nepočítej, že pak něco bude.“ Rty jsem se otřela o jeho ucho a Edward slabě zasyčel.

,,Nejde to Bello,“ řekl smutně. Nevěděla jsem, proč se jeho nálada najednou tak zhoršila, ale chtěla jsem mu jí zlepšit. Uvnitř mě trhalo, když jsem uviděla jak je smutný.

,,Dobře dál tě nutit nebudu.“

,,Hm,“ zamručel a podíval se na mě. ,,Alice,“ zavolal na jeho sestru a ta byla v mžiku u nás.

,,Co potřebuješ?“ zeptala se zvesela a Edward protočil oči.

,,Potřeboval bych si něco zařídit, mohla by sis sednout k Belle?“

,,Jasně.“ Přikývla a už běžela pro svůj prázdný tác. Copak v tý rodině nikdo nejí? Říkala jsem si v duchu.

,,Uvidíme se na chatce,“ řekl Edward a zlehka mě pohladil po tváři.

EDWARD

Potřeboval jsem lov. Celé odpoledne jsem byl s Bell a bylo to úžasné. Když mi teď začala vyhrožovat, že když nesním tu nechutnou sekanou, že už se mnou nic nechce mít, tak jsem začal kout plán a kvůli tomu jsem potřeboval lov. Věděl jsem, že se o ni Alice postará a bezpečně jí dovede na chatku. Měla Bellu ráda stejně jako ostatní mí sourozenci.

Vyběhl jsem z jídelny a vzal to střemhlav do lesa, kde jsem skolil asi tři srny a jednoho jelena. Šplouchalo to ve mně pořádně, což bylo dobré znamení a mohl jsem se vrátit zpátky za Bellou.

,,Ahoj,“ řekla a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu, když mě uviděla. ,,Chyběl jsi mi.“ Natáhla se, aby mě mohla políbit. Chytila mě za košili a vtáhla mě dovnitř chatky.

Zabouchl jsem za námi dveře a ihned se od ní odtáhl. Nesouhlasně se na mě podívala a znovu si stoupla na špičky a já znovu uhnul.

,,Co to děláš?“ prskala.

,,Neříkala jsi náhodou, že když nesním tu sekanou, že nic nebude?“ zeptal jsem se.

,,No to říkala,“ přisvědčila nakonec.

,,A já nic nesnědl.“

,,To ti to tak vadí? Já myslela, že ji jíst nechceš.“ Naštvaně došla k posteli a zavrtala se do peřin. Přešel jsem k ní a ona se odsunula, aby mi udělala místo.

,,Vážně se chceš mačkat na jedný posteli?“ zeptal jsem se.

,,To záleží na to, jestli chceš i ty.“ Místo odpovědi jsem se sklonil a lehce jí políbil. ,,To mělo být ano?“ zeptala se nadšeně.

,,Můžeme tomu tak říkat.“ Lehnul jsem si vedle ní a začal si hrát s jejími prsty u pravé ruky. Po chvíli se na mě překulila a políbila mě, když se ode mě odtáhla tak zívla.

,,Měla bys spát,“ řekl jsem a víc jí zabalil do peřin.

,,Já ale ještě nechci spát.“ Znovu zívla a já nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,Ty snad chceš mít tu pusu na panty?“ zeptal jsem se a dal jí pusu na čelo. ,,Spi,“ pověděl jsem jí a začal jí broukat neznámou melodii, která mi během tohoto týdne začala hrát v hlavě.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 19: