Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 14

10.12.2009 (10:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4389×

BELLA

,,Ahoj my se ještě neznáme, myslím, že spolu nemáme ani jednu hodinu. Jsem Kyle. Můžu si přisednout?“ ozvalo se za mnou a tak jsem zvedla hlavu. Ve stejném okamžiku jsem se střetla se zuřivým pohledem Edwarda Cullena. Jeho oči mě jako už po několikáté uvěznily a já musela zatřást hlavou, abych se alespoň trochu vrátila do normálu. Když se mi to podařilo, vrhla jsem po něm zhnusený pohled a koukla jsem na nově příchozího. Kyle měl světle hnědé vlasy a modré oči. Byl menší než Edward, ale větší než já asi o půl hlavy. Jeho postava byla jaksi beztvará, nikde se mu nerýsoval ani jeden sval, ale zároveň nebyl tlustý. Usmála jsem se na něj a pokynula na židli naproti mně.

,,Jistěže můžeš.“

,,Díky.“ Úsměv mi oplatil a dosedl na židli. ,,S kým děláš projekt?“ zeptal se téměř okamžitě.

,,S Edwardem Cullenem.“ Při vyslovení jeho jména jsem se lehce zašklebila. Edward prošel zrovna kolem nás a dosedl ke stolu naproti mému a hypnotizoval mě pohledem. Po dalších pěti minutách, při kterých nepohnul hlavou, ani o milimetr jsem mu ústy naznačila, ať toho nechá. Edward se místo toho uličnicky usmál a zakroutil hlavou.

,,Víš, že jsi vážně pěkná,“ řekl zničehonic Kyle až mě to zarazilo. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mi to bylo značně nepříjemné. Známe se sotva deset minut a on na mě vybalí takovouhle věc? Nevěděla jsem co mu odpovědět. Abych pravdu řekla, nechtěla jsem mu odpovědět nic, ale jak se z tohohle vykroutit? Najednou Edward vstal a s lehce nasupeným výrazem došel k nám ke stolu.

,,Ahoj Bello, Kyle,“ řekl odměřeně. ,,Myslím, že bychom už měli jít, nechceš přeci z toho projektu pětku.“ Zamračil se na Kyla a na mě se usmál.

,,Hm, asi máš pravdu.“ Rychle jsem se zvedla, čímž jsem nohama narazila do stolu a Kylovi se vylil čaj. ,,Měj se Kyle,“ loučila jsem se a brala si hrníček, protože tác už ve svých rukou svíral Edward.

,,Díky,“ řekla jsem mu potichu, když jsme vycházeli z jídelny.

,,Nemáš zač.“

,,Doufám, že sis včera večer užil,“ pověděla jsem mu trpce a zrychlila krok.

,,Neřekl bych, šel jsem za Alice a Jasperem, když jsi mě tak vyhodila z naší chatky.“

,,Já že tě vyhodila?“ zakřičela jsem na něj nevěřícně. ,,To ty jsi chtěl být na chatce s Jessicou, tak mě teď neobviňuj.“ Rozeběhla jsem se pryč od něj, ale během vteřiny byl zase za mnou.

,,Bello počkej.“ Zastavila jsem se a podívala se mu do obličeje. Jeho oči měly tak nádhernou barvu tekutých karamelek a znovu mě k sobě připoutaly.

,,Vím, že jsem se někdy nechoval zrovna nejlíp, ale hrozně mě to mrzí. Mám své vlastní důvody, proč bychom se od sebe měli držet co nejdál, ale já už vážně nemůžu, ale ty bys mohla.“ Díval se na mě a jeho oči prosily a byly tak smutné. Nechtěla jsem, aby byly smutné, chtěla jsem, aby se smály.

,,Co je to za důvody?“ zeptala jsem se okamžitě.

,,Nemůžu ti to říct, ale věř mi, že ti nechci nijak ublížit a…“ Nenechala jsem ho domluvit.

,,Edwarde ty už mi ale ubližuješ. Tvé neustále změny nálad mě ničí. Jednou jsi na mě hodný a dokážeme se spolu normálně bavit a podruhé si protivný jak rozvázaná tkanička u bot. A neboj, s tou tvojí prosbou držet se od tebe dál problém nebude. Já už bych totiž další tvojí změnu nálady nevydržela.“ Otočila jsem se k němu zády a nechala jsem ho tam stát. Na zádech jsem cítila jeho pohled, ale neotočila jsem se.

EDWARD

,,Díky.“ Usmál se na ní a sedl si. ,,S kým děláš projekt?“

,,S Edwardem Cullenem.“ Zamračila se, když jsem procházel kolem ní. Sedl jsem si ke stolu naproti ní a zadíval jsem se jí do očí. Nepřestávala se na mě dívat, ale po pěti minutách se celkem vzpamatovala a naznačila mi, ať toho nechám. Jen jsem se usmál a na protest jsem zavrtěl hlavou.

,,Víš, že jsi vážně pěkná,“ řekl najednou Kyle. Bella najednou ztuhla a lehce se zamračila. Po chvíli jsem to už nevydržel, protože Kyleovy myšlenky byly nechutnější než ty Mika Newtona. Zamračil jsem se a zvednul se ze židle. Pár kroků mi stačilo, abych došel k jejímu stolu. Bella mu ještě nic neodpověděla a zdálo se, že se k tomu ani nechystá.

,,Ahoj Bello, Kyle,“ řekl jsem odměřeně. ,,Myslím, že bychom už měli jít, nechceš přeci z toho projektu pětku.“ Zamračil jsem se na Kyla a na Bellu jsem se usmál.

,,Hm, asi máš pravdu.“ Zvedla se až příliš rychle takže se jí podařilo narazit nohama do stolu. Náraz nepřežil jen Kyleův čaj který se rozlil. Při nastalém zmatku jsem jí vzal tác.

,,Měj se Kyle,“ rozloučila se a brala si hrníček.

,,Díky,“ poděkovala mi, když jsme vycházeli z jídelny.

,,Nemáš zač.“ Odvětil jsem. Bella nebyla zticha ani minutu a hned se mě ptala na něco, co jsem vážně nečekal.

,,Doufám, že sis včera večer užil,“ řekla naštvaně a přidala do kroku.

,,Neřekl bych, šel jsem za Alice a Jasperem, když jsi mě tak vyhodila z naší chatky.“ Odvětil jsem stejně naštvaně jako ona.

,,Já že tě vyhodila?“ zakřičela na mě. ,,To ty jsi chtěl být na chatce s Jessicou, tak mě teď neobviňuj.“ Rozeběhla se pryč, ale já jí během vteřiny dohonil.

,,Bello počkej.“ Zastavila se a podívala se mi do obličeje. Byl jsem rozhodnutý vyjasnit jí alespoň z části, proč s ní nemůžu být, ačkoliv bych strašně moc chtěl.

,,Vím, že jsem se někdy nechoval zrovna nejlíp, ale hrozně mě to mrzí. Mám své vlastní důvody, proč bychom se od sebe měli držet co nejdál, ale já už vážně nemůžu, ale ty bys mohla.“ Chvíli se na mě dívala a pak znovu promluvila.

,,Co je to za důvody?“

,,Nemůžu ti to říct, ale věř mi, že ti nechci nijak ublížit a…“ Nenechala mě domluvit.

,,Edwarde ty už mi ale ubližuješ. Tvé neustále změny nálad mě ničí. Jednou jsi na mě hodný a dokážeme se spolu normálně bavit a podruhé si protivný jak rozvázaná tkanička u bot. A neboj, s tou tvojí prosbou držet se od tebe dál problém nebude. Já už bych totiž další tvojí změnu nálady nevydržela.“ Otočila se ke mně zády a odešla. Celou cestu když odcházela, jsem se na ni díval a pohledem neuhnul.

Po půl hodině jsem došel na chatku. Bella ležela na posteli a četla si. Sedla jsem si k ní na kraj postele. Zvedla zrak od knížky, založila si stránku a zavřela ji.

,,Co ještě chceš, Edwarde? Máš tajemství, o kterém mi nemůžeš nic říct a říkáš mi, že kvůli němu nemůžeme být ani přátelé. Tak mi alespoň naznač, o co jde, třeba by se s tím dalo něco dělat?“ prosila mě. Lehce jsem se usmál a zavrtěl hlavou.

,,Vážně to nejde Bello myslím, že bude nejlepší, když se od sebe budeme držet dál. Vím, že tady to bude těžké, ale ve škole by to mohlo být lepší. Teď bychom měli trochu pracovat na tom projektu.“ Kývla a vstala z postele, aby mi ukázala, co včera vypsala z knížek.

Pracovali jsme celý den a na večeři jsem jí doprovodil. Alice na ní mávala už od vchodu a tak si Bella přisedla k ní. Když jsem vyšel z jídelny, pršelo jak z konve. Doběhl jsem do chatky. Byl jsem minimálně mokrý, ale stejně jsem se převlékl.

Bella rozrazila dveře asi deset minut po mně. Byla na tom podstatně hůř. Voda z ní kapala jak z vodníka. Oblečení se na ní lepilo, protože si zapomněla vzít bundu. Začala si ždímat vodu z vlasů a sundala si mikinu i triko zůstala tam stát jen v podprsence a kalhotách. Zadíval jsem se na ní. Vypadala naprosto úžasně. Asi po dvou minutách si všimla, jak přede mnou stojí a doběhla ke skříni. Přitom se smekla, protože měla mokré boty. Na poslední chvíli jsem jí zachytil, a když se mé ruce dotkly její kůže, projel mnou krátký elektrický proud.

,,Promiň,“ omluvila se a já na ní nevěřícně pohlédl.

,,Proč se mi omlouváš?“

,,No měli bychom dělat, že nás to k sobě netáhne. Nevím jak ty, ale já si nemůžu pomoct, je to jako nějaká neviditelná síla, ale neboj, budu se snažit zlepšit se v tom.“ Obdařila mě úplně úžasným úsměvem a snažila se vymotat z mých rukou. Nechtěl jsem jí pustit, ale nakonec se mi to podařilo. Došla ke skříni a vyhrabala oblečení. Připravila si ho na postel a skočila si do umýváren.

Když přišla, nechal jsem jí chvíli, aby se mohla převléknou.

,,Hele Edwarde co jsi zase pohnojil, že tě Bella vyhodila,“ řval na mě Emmett a tlemil se jak blázen.

,,Asi tě zklamu, ale nic jsem jí neprovedl, jen se převléká.“ Emmettovi se na obličeji usadil obrovský úsměv a v očích mu svítily miliony hvězdiček. ,,Ať tě to ani nenapadne!“ zasyčel jsem na něj a zavrhl tak jeho plán vpadnout k nám do chatky.

,,Tak nic no. S tebou teď taky není žádná zábava,“ povzdechl si. ,,Tak se měj, Rose už na mě nejspíš čeká.“ Mrknul na mě a odklusal do svojí chatky.

,,Už můžeš.“ Bella vykoukla ze dveří a vpustila mě dovnitř. Zaplula do postele a zachumlala se do deky.

,,Dobrou,“ řekla mi a otočila se ke zdi.

Po čtvrt hodině jejího převalování v posteli jsem to už nevydržel.

,,Děje se něco?“

,,Ále nic jen se snažím vytvořit trochu tepla.“ Rozsvítil jsem lampičku a kouknul na ní. Vlasy měla stále mokré a její rty teď měly lehce namodralou barvu. Vstal jsem z postele a došel ke skříni. Vzal jsem z ní spacák, který jsem pro jistotu na radu Alice vzal a došel jsem k Belle. Rozmotal jsem ho a přehodil jsem ho přes ni. Tázavě se na mě podívala.

,,Já ho nepotřebuju,“ řekl jsem na vysvětlenou. Usmála se na mě a zachumlala se do spacáku.

,,Děkuji.“

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 14: