Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 10

01.12.2009 (21:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4202×

EDWARD

Nemohl jsem se dočkat pondělí. Z lovu jsme se vrátili v neděli k večeru a já byl celý netrpělivý. Přemýšlel jsem, jestli se ještě nemám zaběhnout podívat na Bellu, jestli sobotní nákupy s Alice přežila. Nakonec jsem se rozhodl, že budu silný a vyčkám až do pondělka. Byla to zatraceně dlouhá noc a ráno o půl osmé jsem stál nadšeně u mého auta.

,,Ty jsi mi nějaký nedočkavý.“ Smála se Alice, když vstoupila do garáže.

,,To víš, Edward se těší na Becky,“ pověděl právě přicházející Emmett a já ho probodl pohledem. ,,Máš smůlu hochu, tý už se nezbavíš.“ Smál se mi.

,,Buď zticha,“ okřikl jsem ho a zalezl jsem do auta.

Ačkoliv jsem to nechtěl přiznat, Emmett měl pravdu. Jakmile jsme přijeli ke škole, nalepila se na mě Becky.

,,Ahoj jak ses měl o víkendu?“ vyzvídala.

,,Celkem to ušlo.“

,,Říkala jsem si, jestli nechceš někam vyrazit třeba do kina nebo se jen tak projít.“

,,Ještě se domluvíme,“ odpověděl jsem jí a zabočil do třídy.

Hodiny se dnes vlekly jako slimáci. Nemohl jsem se dočkat oběda. Měl jsem se na vyučování vykašlat a jít jen na ten oběd.

Čtvrtá hodina skončila a já vystřelil na oběd. Měl jsem smůlu, Becky mě na chodbě odchytla a zavěsila se do mě. Nechápu, proč mi teď tak vadí, že mě s ní Bella uvidí, vždyť to byl záměr mého plánu.

Do jídelny jsme vstoupili za doprovodu pohledů zvědavých spolužáků. Jen jeden pohled nebyl zvědavý. Bella mě probodávala zuřivým až nenávistným pohledem.

Po obědě jsem se s Becky rozloučil a vydal se za Bellou. Nejspíš si nevšimla, že jsem jí v patách. Byl jsem zato rád, mohl jsem tak nerušeně vdechovat její vůni. V hrdle mě pálilo, ale přišlo mi, že to pálení je trošku menší.

Bella se na mě otočila, když jsem vešel do třídy. Nevím, co mě to popadlo, ale prostě to ze mě vypadlo.

,,Ahoj.“ Bella na mě nevěřícně koukla a lhostejně mi odpověděla.

,,Čau.“ Její pozdrav mě přimrazil na místě. ,,Ty si nesedneš?“ zeptala se a udělala mi místo, abych mohl projít ke své židli.

,,Díky.“ Usmál jsem se na ni a ona mi oplatila zamračením.

,,Kde máš tu svojí slečnu?“ ptala se.

,,Do toho ti nic není,“ odpověděl jsem naštvaně.

,,Máš pravdu,“ dokončila a natočila se směrem do třídy.

Asi deset minut před koncem hodiny nám pan Banner oznámil tu skvělou novinku.

,,Třído rozhodli jsme se pro vás a pro čtvrtý ročník připravit práci v přírodě. Jedná se o týdenní pobyt v kempu blíž k horám. Budete společně zpracovávat projekty. Tyto projekty jsou nezbytnou součástí vašeho hodnocení. A nyní k organizaci. Projekty budete zpracovávat ve dvojicích a ty budou následovné. Každý se podívejte, vedle koho sedíte. Od teď je to váš partner, se kterým budete sdílet chatku a vypracujete s ním projekt. Projekty se budou losovat na konci tohoto týdne.“ Dokončil pan Banner svoji řeč a já si konečně uvědomil, co to znamená. Nebyl jsem sám, kdo si to uvědomil. Bella, která doteď nevěřícně zírala na pana Bannera prudce vyskočila ze židle a přihlásila se o slovo.

,,To nejde,“ řekla prostě a hrnula se dopředu k profesorovi. Ostatní spolužáci už jí nevnímali, protože postupně vyklízeli třídu.

,,Pane Bannere tohle vážně nejde,“ lamentovala Bella, ,,já s ním nemůžu ten projekt dělat.“

,,A pročpak ne slečno Swanová?“ zeptala se Banner udiveně.

,,Vážně to není možné,“ řekl jsem, když jsem se k nim konečně protlačil přes houf spolužáků.

,,Stejná otázka, proč by to nešlo, pane Cullene?

,,Ona mě šikanuje,“ vypálil jsem ze sebe.

,,Pitomče,“ rozčilovala se Bella a lehce mě praštila do břicha.

,,Vidíte,“ snažil jsem se poukázat na to, co viděl.

,,Pane Cullene nedovedu si vás představit uprostřed šikany natož, aby vás šikanovala slečna Swanová. A teď kdybyste mě laskavě omluvili, mám další práci. Z toho projektu vás nic neomlouvá, takže ho od vás budu očekávat stejně jako od ostatních. Mějte krásný den.“ Rozloučil se a vyšel ze třídy.

,,Nashle,“ řekla Bella naštvaně a odešla k lavici zabalit si věci. Pomalu jsem se šoural za ní.

,,Skvělý,“ prskla a probodla mě pohledem.

,,Co je?“ ptal jsem se. ,,Já za nic nemůžu.“ Snažil jsem se hájit.

,,Máš naprostou pravdu, Cullene, nemůžeš za to, že sedíš vedle mě. Prostě a jednoduše ten týden nějak přežijem.“ Otočila se a odešla ze třídy.

BELLA

Ze třídy jsem skoro běžela. Měla jsem toho plný zuby. Tejden v přírodě a k tomu všemu s Cullenem v chatě. To bude vážně bomba.

Do tělocvičny jsem přilítla a skoro se srazila s Emmettem, který na mě čekal.

,,No konečně už jsem myslel, že tu vystojím důlek,“ stěžoval si, ale když uviděl můj nabroušený výraz, radši přestal.

Vběhla jsem do šatny a rychle na sebe naházela oblečení.

,,Co se stalo?“ ptal se Emmett hned, jak jsem vyšla.

,,Nic převratnýho.“ Snažila jsem se zamaskovat mou náladu, ale Emmett mě dlouho nenechal v klidu.

,,Jak se těšíš na ty projekty? Taky vám to dneska řekli?“

,,Jo řekli,“ řekla jsem nakvašeně.

,,A s kým jsi?“

,,Můžeš hádat klidně dvakrát.“

,,No já nevim jak ty ale já jsem s Rose.“ Šklebil se na mě.

,,Copak se tvůj povedenej bratříček nepochlubil, že spolu sedíme. Vlastně proč by se měl chlubit, že.“

,,Takže Edward?“ ujišťoval se Emmett.

,,Ne Svatej Jiří.“ Sarkasmus ze mě jen sršel a stačila už jen poslední kapka a vybuchnu úplně. Nejenže jsem na tomhle příšerným místě s tátou, ale ke všemu budu dělat projekt s tím blbečkem.“

,,Ale no tak Bell, to bude v pořádku, budu tě chodit na chatku navštěvovat, slibuju. Užijem si spoustu legrace.“ To co mi teď řekl, mě obměkčilo a na tváři se mi usadil úsměv.

Tělocvik byl katastrofa. Tentokrát jsme hráli basket. Míč se proti mně nejspíš spikl. Zatímco já se mu snažila vyhnout, on mě neustále vyhledával. Díky bohu že tu byl Emmett, který se mě před tím stupidním míčem snažil uchránit.

Po tělocviku jsem byla strašně unavená. Z tělocvičny jsem se táhla pomaleji než je u mě normální. U mého auta stála Alice a vesele se na mě usmívala.

,,Ahoj Bello. Co říkáš na ty projekty? Bude to super, vezmeme si chatky vedle sebe. To bude legrace. Souhlasíš s těmi chatkami?“ ptala se. Skoro jsem jí nevnímala a tak jsem jenom kývla.

,,No to je báječné.“ Objala mě. ,,Zatím se měj, mám tě pozdravovat od Jaspera a Rose.“

,,Díky taky je pozdravuj.“ Křikla jsem za ní, když odcházela.

Dojela jsem domů a zjistila, že Charlie tu ještě není. Byla jsem vážně moc unavená, tak jsem se rozhodla, že ohřeju maso ze včerejška. Bylo šest, když klaply dveře.

,,Máš hlad?“ volala jsem do chodby, když jsem seděla nad domácím úkolem.

,,Jako vlk,“ odpověděl mi táta. Vstala jsem a dala maso do mikrovlnky. Z trouby jsem vyndala opečené brambory a začala servírovat.

,,Tak jak ses měla ve škole?“ zeptal se Charlie, když dosedal ke stolu.

,,Celkem to ušlo. Budeme zpracovávat nějaké projekty. Kvůli tomu pojedeme do nějakého kempu. Ještě nám neřekli, kdy to bude, ale prý to upřesní během tohoto týdne.“

,,To by mohla být zábava,“ povídal táta nadšeně.

,,Jo strašná,“ řekla jsem ironicky.

Charlie na mě po večeři chvilku koukal a pak mě poslal spát s tím, že nádobí umyje.

Zašla jsem do koupelny a pustila na sebe horkou vodu. Spršku jsem si dala jen krátkou a pak zaplula do své milované postýlky. Mezitím co jsem se snažila usnout, jsem si vzpomněla na ty blbý projekty. Zatracenej Edward Cullen. To byla má poslední myšlenka, než jsem upadla do hlubokého spánku.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 10: