Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate And Roses - 1 (2/2)

bvnvnxy

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hate And Roses - 1 (2/2)Konečně jste se dočkali druhé části první kapitoly. Děkuju moc všem, co tuhle povídku čtou a jsem vděčná za to, že pod ní vždy najdu takové množství komentářů. Tuhle část jsem pojmenovala Na tenkém ledě. Bella a Edward se setkají ve škole, opět na tělocviku. Tentokrát hrají děvčata proti chlapcům. Jak tohle dopadne? Co si Bella ze včerejška pamatuje? Jak se k Edwardovi zachová?
Nechte se překvapit. Konečně zde totiž najdete Bellin pohled.

19.08.2010 (11:15) • Wildrose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1492×

První kapitola (2/2)

NA TENKÉM LEDĚ

„... je mi to líto, holčičko. Opravdu je mi to líto.“ Houpala mě babička v náručí. Byla jsem zoufalá. Nepamatovala jsem si vůbec nic. Jen strach, ne, ne, to nebyl strach, to byla nehorázná hrůza. Tmu, vlastní výkřik, bolest... pak jak mě pomalu začal opouštět život. A pak... tvář. Tvář anděla? Ne, byl to ďábel v andělském rouchu. Byl to upír. Bůh ví proč mě ale neskutečně uklidnila. Nebyla v ní krvěžíznivost. Ty velké nádherné zlaté oči... A zase nicota. Bílá světla, možná druhý břeh? Těžko říct, bylo to šílené. Jako kdybych balancovala. Správně. Bylo to o fous. Stála jsem na tenkém ledě a ten se mohl každou chvíli probořit.

„Ten upír tě donesl až sem. Ale nemyslím, že to udělal. Byl to vegetarián. Už dlouho neokusil lidskou krev. Myslím, že se bál, ale spíš o tebe než o odhalení. Cítila jsem tu spletitost, sám nechápal, co a proč to vlastně dělá. Ale neměl zlé úmysly. Musíš se od něj držet dál, Bello. Mohl by nám být nebezpečný. Určitě bychom toho litovali, já i Jamie bychom doplatili na tvou neopatrnost, kdyby sis ho pustila příliš k tělu.“ Chápala jsem to. Moc dobře. Upíři byli zlí. To kvůli nim museli rodiče zemřít. Upíři je zabili. Odvedli je od nás z domu a nechali nás tam napospas krutému osudu. Nebýt babičky Gwendy, nepřežili bychom. Ani já, ani Jamie. Jamie. Nikdy nedovolím, aby se mu něco stalo. Ne kvůli mě. Prožil si toho už dost na svůj věk a nemůže zažít další zklamání. Tolik bolesti, kterou už protrpěl. To si nezaslouží. Mě neztratí. Zůstanu s ním, dokud mě u sebe bude chtít, dokud mě bude potřebovat.

„Zvládneš jít do školy, zlatíčko?“ ptala se mě babička láskyplně. Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Můj pohled vyhledal zrcadlo. Pod levým ramenem byla moje kůže neporušená. Vypadala jako dřív. Krásná a nezkažená. Měla ze mě být upírka. Nebyla. Babička to dokázala, zachránila mě. Ještě jsem nebyla připravená ztratit duši, sebe samu a ještě k tomu svou rodinu. Jakékoli stopy, jakékoli důkazy o tom, co se včera stalo zmizely. Na mě nebylo vidět nic. Jen ve tváři jsem měla schovaný zvláštní, skrytý smutek.

„Dokážu to, babi. Bylo by příliš podezřelé, kdybych se neukázala. Stejně musím odevzdat ještě nějaké papíry... Budu se tvářit, jakoby nic. Budu ho ignorovat a nebudu o ničem vědět. Ten upír... Nějak to zvládnu.“

***

Hodiny mi splývaly jedna do druhé. Nedokázala jsem se soustředit. Tak strašně se to táhlo. Jako by čas schválně zpomaloval, jen aby mě dopálil. Tělocvik. Začínala mi třeštit hlava. Mohly to být vedlejší účinky. Přecejen, byla jsem kousnutá, teoreticky bych teď měla pobíhat po městě a vraždit. Ale... nestalo se. Jednou člověka zachránit můžeš, podruhé... Nechtěla jsem na to myslet. Nestanu se upírkou. Odteď si budu dávat ještě větší pozor. Musel to být někdo z té Cullenovic rodinky, jiní upíři se tu po městě nepoflakují.

„Slečno Tannerová! Slečno Tannerová! Chybí vám ještě jedno kolečko okolo tělocvičny!“ Otravný hlas. Ten vlezlý učitel. Byl tak... perverzní. Když se člověk pořádně zaměřil, začal si všímat, jak všem holkám kouká jen do výstřihu nebo na zadek. Někdy bych mu za to urazila palici. A jestli se mě jenom dotkne, vybuchnu. Raději jsem se pustila do běhu. Pravidelné dýchání, neustávající, plynulý pohyb. Jak ukolébavka. Trochu mě to zchladilo.

Hráli jsme volejbal. Holky proti kluků. Díky tomu jsem mohla pozorovat ty upíry. Upírky v mém družstvu se chovaly přirozeně, přesto nezkazily ani jeden míč. Zato ten velký svalovec naproti sem dával takové šlupky, že nevychytajíc to jeho družka, zlomí člověka vejpůl.

Po zápase jsem odešla do šaten, převlékla jsem se do normálních džínsových kraťasů a kanárkově žlutého trička, a když jsem si rozpouštěla vlasy cestou z šatny, srazila jsem se přímo s tělem upíra. Chladné a tvrdé tělo, jako kámen. Se zapištěním jsem od něj odskočila co nejdál a zděšenýma očima si ho prohlédla. Byl to ten svalovec, s upozorněním, ať si něco neudělám, pokračoval v cestě, jako kdybych nebyla. Oddechla jsem si.

A teď domů.

***

U Cullenů, pohled nikoho

„Carlisle, nemá tam nic. To kousnutí, o kterém nám říkal Edward... prostě zmizelo. A nezdá se, že by byla upírka. Voní jako květinová louka a je dost měkoučká a teploučká, to teda jo...“ Emmett se zarazil, když spatřil Rosein rozběsněný výraz a raději pokračoval dál:

„A ohromně se mě polekala. Nevím, co je zač a co všechno o nás ví, ale rozhodně není obyčejná. A já zjistím, co s ní je.“

„Co navrhuješ?“ vyhrkl Jasper.

„Zeptat se jí na to,“ odpověděl Emmett.

„Unést ji?“ vyjekl Edward. Emmett se zakřenil.

„Jen pokud to bude nutné,“ souhlasil s Edwardem.

„Tak to teda ne!“ vložila se do toho Alice.

„Musíme zjistit, jestli je pro nás hrozba,“ ohlásil Emmett. Tentokrát všichni souhlasili.

„A pokud nám to neřekne?“ zeptala se Esmé.

„Donutíme ji.“ Emmetův rebelský úsměv mluvil za vše.

Autor: Wildrose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hate And Roses - 1 (2/2):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře