Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 5. kapitola

21.08.2010 (10:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1432×

MLHA

Jakea jsem poslala ven a doktor se mě po celou dobu ošetření vyptával, co se mi stalo a jak to, že nejsem s rodiči, když je mi šestnáct. Svedla jsem to na výlet s přítelem do jeho chaty, kde před časem rozbil skleničku. Doktor se zlobil, že jsme nepřijeli hned, že by to bylo lepší, tak jsem mu vysvětlila, že chata je hluboko v lese a navíc jsme si mysleli, že to nic nebude. Jen si povzdechl, dotáhl poslední steh a nechal sestru, aby mi nohu obvázala.

„Jestli bude všechno probíhat bez problémů, váš přítel by vám ty stehy mohl vytáhnout sám, všiml jsem si jeho odborného ošetření. Stačí, když ustřihne uzlík a vytáhne nit. V lékárně si vyzvedněte berle, neměla byste na to alespoň čtyři dny stoupat. Zaprvé vás to bude bolet a zadruhé by to mohlo poškodit stehy. Jizvička bude vidět minimálně. Kdyby to začalo hnisat, okolo stehů červenat nebo znovu krvácet, tak okamžitě přijeďte. Tady je předpis na berle a pevně doufám, že už vás tu neuvidím, ale rád jsem vás poznal, slečno Swanová,“ mluvil doktor, zatímco mi sestra upevňovala obvaz. Vzala jsem si předpis a odhopsala na chodbu se slovy na rozloučenou plnými vděčnosti.

Na chodbě mě popadl Jacob a nesl do lékárny, vyčetla jsem mu, že poslouchal, ale on za to vlastně nemohl, protože má lepší sluch než lidé. V lékárně mi věnovali jedny šedé, francouzské hole a já už s jejich pomocí odešla po zdravé noze k autu. Společně s Jakeam jsme se stavili v nějakém obchodě a mě upoutal rozhovor dvou žen v uličce s drogérií. Jake mě totiž s úsměvem vyslal pro to, co budu zanedlouho potřebovat.

Ty dvě ženy se bavily o dívce, která utekla z domu se svým přítelem po té, co je její otec přistihl při sexu. Její otec jí hledá zatím sám, ale jelikož je policista, zanedlouho vyhlásí pátrání v oblasti, kde byla naposledy viděna jejich motorka, což bylo na jih od Forks. Dívka je tedy pohřešovaná a ta žena, která to vyprávěla té druhé, to ví, protože se její dcera zná se synem jejího bratrance, který bydlí nedaleko domu, kde bydlí otec pohřešované dívky.

Nejhorší na celém zjištění, že o nás vědí i tady, ale bylo, že to Charlie dává za vinu chlapci, se kterým se vyspala, tudíž Jakeovi. Se zaujetím jsem poslouchala a zapomněla, že mám nakupovat. Ze zaujetí mě vytrhl až Jakeův hlas, který mě vylekal tak, že jsem jen taktak udržela rovnováhu. Jake se mi potichounku zasmál a trošku mě popohnal. Vzala jsem z polic to, co jsem potřebovala a dala to Jakeovi do košíku.

Nákup to byl opravdu povedený – sušenky, hygienické potřeby a voda. Když Jake platil, snažila jsem se pobrat papírovou tašku a své hole. Nakonec mě vysvobodil Jake a se smíchem došel k autu, kde mi pomohl nastoupit, a rozjeli jsme se do chaty.

Já jsem se moc nesmála, bylo mi trapně, že nepoberu ani nákup. Byla jsem unavená, ale doktor říkal, že je to tím, že jsem ztratila pár deci krve. Měla jsem odpočívat a hodně jíst a pít. Po cestě se rozpršelo, byl to jemný krátký déšť, který navlhčil silnici a teď klouzala jako pokrytá slizem. Já bych se řízením měla problém, ale Jake vypadal, že je zvyklí a že je to pro něj běžná záležitost. Proto jsem se v klidu uvelebila na sedadle a opřela se loktem o okénko.

Jake mi položil jednu ruku na stehno bez toho, aby o tom přemýšlel, teda vypadalo to tak. Jenže on netuší, co se mnou dělá každý jeho dotek. Je to až nesnesitelné, jak se ve mně rozhoří požár. Momentálně jsem bojovala s touhou zatáhnout za ruční brzdu a začít ho líbat, svlíkat… Bylo to o to pětkrát těžší, když mě pohladil. Připadala jsem si jako nafukovací balónek, co ho nafukují héliem a on už přesáhl maximální povolený rozměr a užuž má prasknout. Bylo to k zešílení.

Asi za dvacet minut cesty po silnici sjel Jake na lesní cestu, to mi vyhovovalo méně, protože tam byla větší tma. Ruka blíž k ruční brzdě mě ale svědila víc a víc. Nejprve mě hladil na horní straně stehna, ale teď sjel k vnitřní straně a já chtěla vyletět z kůže! Moje oči byly upřené na jeho tvář a on se soustředil na cestu mezi stromy. Začala jsem si zvykat a překonávat nutkání zabrzdit, ale všechno tohle odhodlání dokázal smazat jediným pohybem. Doteď mě hladil směrem k horní a vnitřní straně stehna (z mého pohledu vodorovně), ale teď mě pohladil jen po vnitřní straně nejdříve ke kolenu a pak na druhou stranu. Tento pohyb mi dal impulz do ruky, která byla velmi blízko u brzdy a zatáhla. Auto se škubnutím zabrzdilo a po chvíli zastavilo. Jake koukal a nemohl přijít na důvod, proč stojíme.

„Asi se něco stalo s motorem, půjdu se na to kouknout,“ řekl a odepnul si pás. Jen jsem se zasmála.

„To jsem byla já! Mohl bys mi vysvětlit, čeho sis myslel, že docílíš, když budeš dělat to, co jsi dělal?“ Jen hodil štěněčí pohled a koukal jako andílek. „No, nekoukej tak na mě. Já vím, že jsi to byl ty!“

„No čekal jsem, že se v tobě objeví chtíč, ale nečekal jsem, že nám zabrzdíš auto uprostřed lesa,“ řekl s úsměvem v hlase, jako kdyby se mu něco povedlo.

„Takže jsi věděl, co se stane?! No to je paráda…“ Byla jsem naoko naštvaná a rozepnula jsem si pás. Tohle mě opravdu rozesmálo, tedy v mysli. Byla to scéna jako z hollywoodského filmu pro teenagery.

„No ne tak úplně, netušil jsem, že zastavíš,“ zasmál se a já jsem jeho smích utnula dlouhým, vášnivým polibkem. Předehrou jsem se moc nezabývala, nepřipadala mi nutná s tím, co ve mně vřelo. Začala jsem mu sundávat tričko a on to samé učinil i mě, ale když mi měl sundávat kalhoty, zarazil se a odtáhl.

„Měla bys odpočívat!“ vyhrkl, ale mě v tu chvíli vůbec nezajímalo, co říkal nějaký doktůrek. Teď byl jen on. Znovu jsem ho začala líbat a ruku, na které se neopíral, jsem mu dala na gumu od tepláků. Nejspíše to pochopil a já nadzvedla zadeček, aby mi je mohl stáhnout. Nakonec jsme na sobě neměli vůbec nic a okénka byla zahalena bílou neprůhlednou mlhou.

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 5. kapitola: