Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 40. kapitolka

23.04.2011 (08:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1098×

Kdybys nelhal...

Bella:

Edward po tom incidentu, co se stal, odjel. Musela jsem ho ale asi čtyři hodiny v kuse přesvědčovat, že to zvládnu. No, on vlastně úplně neodjel, on jenom odešel z centra do města, kde se ubytoval. Bylo by složité vám vysvětlovat, jak to probíhalo, jediné, z čeho mám vážně radost, i za těchto okolností, je, že mě poprvé poslechl, ale bombarduje mě neustálými SMS zprávami, jestli jsem v pořádku. No, ono jak se to vezme, v pořádku, ze které strany začít?! Fyzicky mám pár oděrek, rýmu a dvojitý srpek měsíce na zápěstí obvázaný tlakovým obvazem – to Edward, bál se, aby to nezačalo znovu téct. Psychicky je to horší, ale ne, že bych smrti čelem nestála za svůj krátký život už několikrát. Samozřejmě jsem se bála, že se vrátí a oni se vrátí, vím to, jsem si sto procentně jistá, že je ještě uvidím. Před Edwardem jsem ale tvrdila, že se určitě nevrátí, že to bylo jen varování, že mě chtěli jen vystrašit, abych si jich přestala všímat, protože lidé do toho „jejich“ světa nepatří, ale že já ano, protože mně tenhle svět přičaroval osud...

Prostě, stručně řečeno jsem mu namazala med kolem pusy. Jsem první člověk, který donutil upíra, navíc ještě takového, co umí číst myšlenky (ale ne moje), aby uvěřil čistým a jednoduchým lžím. Věděla jsem, proč přišli, nebylo to kvůli tomu, že jsem člověk poskvrněný vlčím otiskem a plodem, jak řekl Felix. Bylo to kvůli mému daru. Edward mi nevidí do hlavy. Má to spojitost s nějakým mentálním štítem, navíc jsem prý výjimečná svojí duševní silou. Prostě přišli kvůli tomu, aby mě ohrozili, Edward mě přeměnil a oni unesli.

Občas jsou i upíři tak předvídatelní. Oni ani netuší, že to, že mě Edward šel hledat, nebylo jejich zásluhou. On ve svém nitru, pod tou vrstvou hněvu z křivdy, věděl, že mi půjde o „kejhák“. Kdyby za mnou Tanya přišla, rozhodně bych nepoužila slovo „nějaká“, použil bych spíš výraz jako „děvka, coura“, a rozhodně  bych mu volala ihned po rozhovoru s jeho milenkou, ne až druhý den. On možná ani netuší, že mě běžel rovnou zachránit, ne odprosit.

Aspoň, že už je to divadlo za mnou a můžu si konečně jít lehnout. Měla bych se sice ještě učit, ale dnes se radši vyspím, než, že si přečtu kus sociologie nebo biologie. Aliciny výpisky jsou vážně komické, na každé druhé straně je obrázek profesora a na každé páté úryvek nějaké vize. Sáhla jsem do kouta pro berle a rozhodla se, že po odpoledni na křesle zkusím alespoň pár kroků. Vážně byste se divili, co dokáže jedna malá, paličatá holka. Během měsíce a půl, co jsem se s Edwardem neviděla, jsem se postavila a s berlemi už mi začíná jít i chůze, nemluvě o tom, že jsem zvládla čtyři ze sedmi předmětů.

Vložila jsem obě berle do podpaží a postavila se. Došla jsem do koupelny, sedla si, osprchovala se. Když jsem se o berlích a nahá vracela k posteli, seděl na ní on a čekal na mě. Nikdy jsem neviděla, že by byl upír překvapený a vykolejený tak, jako byl momentálně Edward. Teď vám to klidně odpřísáhnu na svoji matku, že mu spadla čelist. Koukal na mě, jako bych byla anděl, co anděl, víla, která se zjevuje jen hodným lidem, ani se nepohnul a já „došla“ až k němu a posadila se mu do klína.

„Lásko, co tu děláš?“ zeptala jsem se ho a tím ho vyvedla z šoku, který právě prožíval. Musela jsem se zasmát, když zavřel oči, zatřásl hlavou a párkrát zamrkal. Dělávám to já, když něčemu nevěřím. Vidíte, jsem výjimečná, dokážu „vyšokovat“ upíra.

„Nebrala si mi telefon,“ hlesl a bez šance na moji reakci mě pohltily jeho rty a ležela jsem na posteli...

***

„A to jsem chtěla jít brzo spát,“ konstatovala jsem suše a ironicky.

„Nelíbilo se ti to?“ zeptal se vyděšeně a já se rozesmála.

„Kdyby to, ale už mám stanovený zkoušky. Zbývá mi jen měsíc. Původně jsem se chtěla učit, ale nakonec jsem se rozhodla pro spánek,“ smála jsem se dál a přidal se i on.

„Ono to teda není k smíchu, ale smích je lepší než pláč,“ hlesla jsem mezi výbuchy smíchu, ke kterým mi pomáhal Edward tím, že mě lechtal. Bouchala jsem nohama do postele a snažila se bránit. Nešlo to.

„Mám radši, když nepopadáš smíchy dech, než když pláčeš,“ řekl a konečně mě vysvobodil. „Bells, měl bych ti něco říct. Odkládal jsem to už dost dlouho.“ Při jeho slovech se mi zježily všechny chlupy na těle, naběhla mi husí kůže, ale zároveň mi něco uvnitř mne říkalo, že nejde o nás dva. Mozek vyhodnocoval situaci. Zhodnotil Edwarda jako smutného a vážného.

„Co se stalo?“ řekla jsem tiše a Edward mě chytl za ruku. To bude vážný, bude to problém.

„Víš, jak jsi mě před měsícem prosila, abych zavolal Renée? No tak jsem jí zavolal a vzal mi to Phil,“ mluvil pomalu a zřetelně, jako bych byla hluchá a odezírala mu ze rtů. „Původně jsem ti to, podle Phila, říkat neměl, ale odkládal jsem to už dost. Vlastně tě teď alespoň mohu uklidnit, protože je všechno v relativním pořádku.“

„Edwarde, co se stalo?!“ vyjela jsem po něm kousavou otázkou. „Co je mámě?“

„Už vlastně nic, už je v pořádku. Je mimo nebezpečí,“ odpověděl.

„Jak mimo nebezpečí? Chceš tím říct, že moje mamka málem umřela a tys mi to řekl po měsíci?“

„Tak to není. Všechno se to zamotalo,“ hlesl. Viděla jsem na něm, že si vyčítá, že mi to neřekl hned.

„Tak, co se jí tedy stalo?“ Byla jsem zoufalá. Netušila jsem, co se děje s mojí mámou, navíc mi odepřeli právo, to vědět.

„Renée byla těhotná, jenže mimoděložně. Byla tři hodiny na sále, ale teď už jí jen pozorují, jestli je v pořádku,“ řekl potichu a stiskl mi ruku.

„A je v pořádku? Neumře?“

„Ne, neumře, ale plod to nepřežil.“ Oddechla jsem si a v duchu si to přerovnala. Mamčino těhotenství mě přivádí na další myšlenku, že jsem si nevzala prášek a už po několikáté, nějak na to zapomínám. Sakra!

„Všechno bude dobré, Bells,“ hlesl mi u ucha.

„Pochybuju,“ oplatila jsem mu polohlasem a zvedala se z postele, brala berle a klopýtala do koupelny. Když jsem našla platíčko a zjistila jsem, že je to pět dní, byla jsem si celkem jistá, že dnešní noc nebude bez následků.

„Lásko, klid, jsem upír. Nemůžeš se mnou otěhotnět.“

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 40. kapitolka: