Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 35. kapitolka

23.02.2011 (18:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1146×

Láska s chutí šlehačky

„Z toho rtu ti teče krev,“ řekl polohlasem a já ho instinktivně olízla, kovová pachuť se usadila na jazyku a spustil se mi dávicí reflex, který sem zadržela, ale vypětím všech sil. Nečekala jsem, že bude mít pravdu, ale až pak mi došlo, že to cítí. Oči mi začaly panicky tikat od něj k oknu a ke dveřím.

„Klid, Bells, mně to nevadí. Přestože voníš krásně, tak jsem si na to už zvykl, neboj neublížím ti. Ukážeš mi to?“ zeptal se náhle v mých rozpacích. Zahleděla jsem se na něj a uvědomila jsem si, že by mi nikdy neublížil.

Posadila jsem se, stejně jako on a natočila se k němu. Spustila jsem ruku, kterou jsem měla částečně od krve a nechala Edwarda, ať se podívá. Něžně mi chytl spodní ret a odkryl ho…

„Nic to není, za chvíli tě to bude jen bolet,“ řekl s klidem a sahal pod polštář, odkud vytáhl kapesník. Opatrně mi s ním otřel rty a nakonec vysušil krev přímo z rány, znovu se žádná neobjevila. Pak chytl moji ruku a otřel ji.

„Promiň, musíš to mít se mnou těžké,“ kuňkla jsem a položila se zpět do polštářů. Kapesník položil na stolek vedle sebe a sklonil se ke mně. Políbil mě na čelo a usmál se. Nic k tomu nedodal, jen si mě stáhl k sobě a objal mě.

„Nemáš hlad, lásko?“ Jeho otázka mě trošku zaskočila, ale místo slov se ozval můj žaludek. Zasmál se a vstával.

„Zůstaň,“ hlesla jsem, ale on se nedal zastavit. „Tak mi alespoň podej oblečení.“ Opět nic, zmizel za dveřmi. Tohle, nemám ráda, když jsem zcela závislá na tom druhém. Připadám si pak jako dítě, alespoň, že teď už nohama pohnu alespoň trochu a pomůžu si tak.

Ležela jsem v posteli, měla zavřené oči a čekala, až se vrátí, nemělo smysl volat, vrátí se se snídaní, možná obědem, nebo snad večeří? Ne to není reálné, bude to oběd. Proč to s ním tak rychle utíká? Proč spolu můžeme být jen jednou za měsíc?

Edward:

Stál jsem ve dveřích a hleděl na to krásné stvoření, které leželo zabořené do měkkých podušek. Se zavřenýma očima a karamelovými vlasy, které se jí vlnily kolem jemných rysů obličeje. Hrudník se jí zdvihal pod pravidelnými nádechy a klesal s výdechy. Na ruce se jí leskl kroužek, který ladil s její světlou pletí. Už teď ji měla skoro bílou.

Nechtěl jsem se pohnout, chtěl jsem ji sledovat celou věčnost, jen to by mi stačilo. Nesnáším to odloučení, když nevidím její oči, nedržím její dlaň, necítím její vůni. Cítím se, jako by mi vyhaslo srdce a ten žár zůstal s ní.

Chtě nechtě, jsem se pohnout musel. Bells otevřela oči a krásně se na mě usmála, posadila se a pohlédla na mě. Přišel jsem k ní a tác jí položil na nohy. Zadívala se do talíře a její úsměv se roztáhl ještě víc.

„Děkuju, vypadá to krásně. Miluju vafle se šlehačkou,“ řekla a natáhla se k polibku. Jemně jsem ji políbil a odtáhl se.

„Co to?“ zeptala se vyjukaně. Jen jsem poukázal na chladnoucí vafle a ona okamžitě stočila pozornost k nim a už neodrhla oči. Sedl jsem si za ni a objal ji kolem pasu. Automaticky ke mně přitulila a tím se o mě opřela. Spokojeně papkala vafle a upíjela čaj s mlékem.

Sem tam jsem ji odhrnul vlasy z obličeje, jindy jsem jí setřel šlehačku z nosu, prst mi olízla a natáhla se pro hubičku. Byla rozkošná, v čokoládových očích jí běhali čertíci pokaždé, když se vracela zpět k vafli.

Když dojedla druhou prohlásila: „Nejsem popelářské auto, abych snědla tři vafle.“ Zasmál jsem se, zatímco Bella odložila tác vedle sebe na postel a otočila se ke mně. Pomohl jsem jí, aby seděla dostatečně pohodlně a zadíval  se do její zakaboněné tvářičky.

„Co je tady k smíchu,“ zeptala se vážně a znovu mě tím rozesmála, „já jsem k smíchu?“

„Ne, samozřejmě že ne, ale kdyby ses slyšela, zasmála by ses taky,“ řekl jsem a Bells si zřejmě uvědomila, co řekla, a rozesmála se. Pohled na její smějící se tvář byl dokonalý. Nenáviděl jsem dny, kdy se neusmívala, obzvlášť po tom, co se na mě usmála poprvé.

„Jsi dokonalá, Bells,“ konstatoval jsem a ona se zadrhla jako panenka na klíček. V očích měla radost z lichotky, ale i zmatenost: Nemůžu být dokonalá, když nejsem on.

Radši jsem ji nenechal odpovědět nějakou hloupost a jemně, opatrně jsem ji políbil, zapojila se okamžitě. Ještě že se ústa tak rychle hojí. Pomalu ukončila polibek a odtrhla se.

„Pro mě si dokonalý ty,“ řekla smířlivě a obmotala mi ruce kolem krku. Znovu mě políbila, ale tentokrát ucukla rychleji a sykla u toho. Pohladil jsem ji po tváři.

„Ty jsi trumbera, viď?“ Zasmál jsem se a políbil ji na tvář. Zakabonila se, sáhla rukou na vafli a šlehačkou mi upatlala tvář. To rozesmálo ji, protože jsem se zakabonil, přestože jsem věděl, že to udělá, nechtěl jsem jí kazit radost.

Smála se tak krásně upřímně, nešlo odolat. Oplatil jsem jí to, ale nepřestala se usmívat, pohleděla mi do očí, přiblížila se k mojí tváři a slízla šlehačku. Že já jsem ji neupatlal něčím jiným, šlehačka je vážně nechutná, to už i ta voda se dá vypít.

„Copak, nechutná?“ Smála se mému výrazu ve tváři. Nedivím se jí, musel jsem vypadat strašně.

„No, mám jiné chutě,“ zasmál jsem se a povalil ji na záda. Klečel jsem nad ní a ona se stále smála. Byla tak nádherná. Nešlo odolat, začal jsem ji šimrat na bocích, rozesmála se ještě víc a snažila se mi odtrhnout ruku, abych ji přestal lochtal.

„Víš, co je nespravedlivý? Že ti to nemůžu oplatit,“ dostala ze sebe ve smíchu. Dobře, uznávám, tohle nespravedlivé je. Nechal jsem ji nadechnout.

„Máš pravdu, tohle je nespravedlivé, ale musím uznat, že mě to baví,“ řekl jsem a ještě ji polechtal. Odkašlala si.

„Víš, jak je smích namáhavý?“ Jen jsem kývl a opřel se o dlaně. Ihned mě objala kolem krku a políbila.

„Mám pocit, že tohle je taky namáhavé,“ řekl jsem, když se odtáhla. Zamračila se.

„Tohle je jinak namáhavé, ale když nechceš, tak dobře,“ kuňkla a založila si ruce na prsa. „Mohl bys mi podat něco na sebe?“

„Nemohl, nechci, aby ses oblékla,“ řekl jsem a chtěl ji políbit. Uhnula tvářičkou na stranu a dlaně si dala přes obličej. „No tak, Bells, chováš se jako puberťačka.“

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 35. kapitolka: