Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 34. kapitolka

04.02.2011 (19:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1447×

Jakákoliv

Němě jsem na něj hleděla. Mysl křičela: „Ano! Ano!“, ale když jsem otevřela ústa, nevyšla ani hláska. Chtěla jsem zuřivě kývat, ale ani jsem se nepohnula. Jen jsem seděla, hleděla do jeho očí, v nichž se dalo číst jako v jeho mysli. Momentálně si uvědomoval, že měl počkat. No tak, Isabello, vzchop se, sakra.

„A-a-ano, ano,“ konečně jsem dostala ze rtů kloudnou odpověď. Rozzářily se mu oči, políbil mě a pak jsem cítila, jak mi nandal prstýnek. Ani jsem se na ten kroužek nepodívala, obmotala mu ruce kolem krku a znovu a znovu jsem ho políbila.

„Ano, ano,“ opakovala jsem stále dokola. Položil mě na záda na postel a skláněl se nade mnou. Nikdy jsem si tenhle moment nepředstavovala, ale byl nádherný. Předčil by ty sny, vím to!

„Chvíli jsem si myslel, že to neřekneš,“ laskal můj ušní lalůček. Sakra, kdo by si ho nevzal, když je dokonalý, navždy mladý, což mě přivádí k myšlence…

„Divíš se? Chvíli mi trvalo přijít na nějaký důvod, proč bys měl za pár let takhle laskat vrásčitou čtyřicátnici, to ani nemluvím o tom pozdějším věku, padesát, šedesát, osmdesát…“ Přerušil mě prstem přiloženým k mým ústům.

„Takhle nad tím neuvažuj! Miluju tě teď a navždy, nezmění se to, nikdy, ať budeš jakákoliv,“ pověděl mi a jeho dech mi omámil tvář. Jestli budu v budoucnu něco chtít, tak je to vdechovat ho navždycky, jak řekl: „Bude mě navždy milovat, ať budu jakákoliv."

„Slibuješ?“ Hodila jsem otázku do vzduchu a vrhla se na jeho rty, nechtěla jsem odpověď, která se za chvíli rozplyne, dostala jsem ji v každém polibku:

„Ano, ano.“ Vycházelo z každého z nich bez jakéhokoliv zvuku, jen mé mělké dýchání.

Položil mě do postele a líbal všude po těle, dotýkal se mě všude a pak přestal. Jen mě něžně políbil k uchu a zašeptal: „Dobrou noc, lásko, máme na sebe ještě tři dny, měla by sis odpočinout. Zítra je taky den.“

„Dobře. Dneska ti nebudu odporovat, ale nemysli si, že to jindy bude tak jednoduché,“ řekla jsem a zavrtala se do polštářů, lehl si vedle mě a schoval mě do bubliny.

„V to ani nedoufám,“ pohladil mě dechem a začal broukat jednu z mnoha, mě známých, písniček.

„Jsi dokonalý,“ řekla jsem a usínala.

„Ani v nejmenším, mám spoustu chyb,“ odpověděl, ale já už na odpověď sílu neměla, jen jsem se nechala unášet tím blaženým pocitem.

Usnula jsem s pocitem bezpečí, klidu a radosti, která moje srdce společně s láskou zahalila do závoje a ochraňovala ho, aby se mu nemohlo nic stát. Věděla jsem, že on udělá cokoliv pro to, abych byla šťastná.

***

Přes velké úsilí jsem už nedokázala znovu usnout. Vážně se mi nechtělo otvírat oči a pohledět sobotě do očí. Máme na sebe tak strašně málo času a já si to nechci připouštět, ale nějak se mi to nevede. Odhodlána čelit realitě jsem tedy pootevřela pravé víčko a rozhlédla se po místnosti.

Ležela jsem na břiše, levou rukou svírala prostěradlo a pravou měla pod čelem. Na odkrytých zádech jsem si až teď uvědomila jeho něžné doteky a oko zase zavřela s tím, že takhle chci zůstat napořád, takhle spokojená.

„Krásné ráno, Belli, nechtěl jsem tě vzbudit,“ řekl tiše, jako bych ještě mohla spát. Usmála jsem se a otevřela oči. Otočila jsem se směrem k němu s úsměvem na tváři.

„To nevadí, alespoň neprospím celý den,“ řekla jsem a políbila ho. Usmál se a položil se do polibku. Jeho měkké chladné rty se v určitém rytmu dotýkaly těch mých. Jeho jazyk se vpíjel do mého. Nakonec mi dal hubičku a odtáhl se.

Zamračila jsem se, ale úsměv mi vykouzlil zpět, když mě převalil na záda a zahleděl se mi do očí, přičemž rukou přejel od mého krku k podbřišku a níž. Otřásla jsem se a skousla si ret. Usmál se, pohladil mě od kotníku k boku a vášnivě mě políbil.

Objala jsem jeho záda a namáčkla se na něj, znemožnila jsem mu tak se jakkoliv dotýkat mého břicha, přesunul se teda na má ráda. Jednou rukou mě přidržel a posunul výš.

Stále mě líbal. Zatlačila jsem na jeho prsa a on se převalil na záda a mě vzal s sebou. Usmála jsem se, pomohl mi pokrčit kolena a posadila jsem se na jeho vypravované břicho. Hleděl na mě s takovou touhou a láskou, s důvěrou a respektem. Pohladila jsem ho po hrudi a užívala si každičký její tvar, chytl mě za boky a políbil mě na hrudní kost.

Naklonila jsem hlavu na stranu a vlasy se mi svezly z ramen, jemně k nim přičichl a políbil mě. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ani kolik polibků to bylo, vím jen, že každičký z nich byl dokonalejší než on sám. Hladil mě po těle a přitom mi stéle přidržoval bok, zatímco já jsem se opírala o předloktí a polibky mu oplácela.

„Miluju tě, chci s tebou být do vyhasnutí světla,“ řekla jsem mezi polibky, ale nic neodpověděl, jen nás přetočila na záda a jemně spojil naše těla. Slastně jsem vydechla a začala se pohybovat ve stejném rytmu jako on. Většinu času mě líbal, jindy mi nedal možnost se jakkoliv vyjádřit, protože zaměstnával moje hrdlo a ňadra.

Každý dotek a pohyb jím způsobený byl přesný, krásný. On je muž, kterého by chtěla každá žena a je můj, jenom můj. Byli jsme tak strašně odlišní, jako puntíky a pruhy,  nikdy jsem nevěřila, že se protiklady mohou tak strašně přitahovat. On nesmrtelný, já lidská a přesto bych řekla, že k sobě patříme od paměti země.

Jeho ledové rty pokrývali můj dekolt, zatímco horkost se sdružovala kolem podbřišku a klína. Mravenčení a touha z celého těla se teď nashromáždila v jednom bodě a pak se mým tělem rozlil ten dokonalý, a možná bych dříve řekla i nebezpečný, pocit. Prohnula jsem se v zádech, s čímž mi pomohla ledová ruka pod nimi, skousla jsem si spodní ret nehledě na bolest, zavřela oči a užívala si stále ještě dokonalost jeho pohybů, které teď  byly příkřejší a drsnější, pak se uvnitř na okamžik zastavil, zatajil dech… naposledy přirazil a zklidňoval můj tep.

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 34. kapitolka: