Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 31. kapitolka

08.01.2011 (11:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1321×

Žárlí!

 „Slečno Swan, věřím že jste už myšlenkami pryč, ale já na vás ještě stále mluvím,“ dožadoval se mojí pozornosti lékař. V tuhle chvíli jsem ale opravdu byla myšlenkami u Edwarda a odmítala se ho vzdát. Nakonec jsem ale usoudila, že to bude lepší.

„Omlouvám se,“ odpověděla jsem a znovu si představila Edwardovy rty. Hned jsem ale představu ukončila, protože mi doktor bouchl do kolene. Cítila jsem to.

„No to je dobře, tohle je dobrá zpráva. Sestřičky s vámi denně posilují, ale stejně se vám nohy posílí nejvíce pohybem, takže zkuste jimi zahoupat,“ řekl dosti nadšeně. Ježíš, jsem tady měsíc, co si myslí, že toho budu schopná…

Poposunula jsem se víc na kraj stolu. Chvilku jsem koukala na svoje nohy a o velmi velkém soustředění jsem jimi pohnula. Když jsem uviděla tenhle posun, zkusila jsem pohnout prsty, i to se povedlo. S vyčarovaným úsměvem na tváři jsem sledovala moje houpající se nohy.

„A teď stop,“ řekl náhle doktor a já je s úsilím zastavila. „Na tom budeme ještě pracovat, teď už vás pustím. Užijte si víkend a uvidíme se v úterý,“ rozloučil se a s úsměvem odešel.

Hned jsem sedla na vozík a odjela do pokoje. Převlékla jsem se do riflí, tílka a tenkého černého svetru. Byla jsem tak šťastně naladěná a těšila se na Edwarda, že mi všechno strašně rychle utíkalo. Dokonce jsem se po měsíci namalovala, což je už vážně extrém. Když jsem vyjížděla z pokoje s bundou na klíně, vážně jsem myslela, že už víc šťastná být nemůžu.

To se ale změnilo, když jsem uviděla u recepce sedícího Edwarda. Polil mě pocit ucelení a nejraději bych se k němu rozeběhla, no to ale zatím nešlo. Postavil se a šel naproti mně, sehnul se a dlouze mě políbil.

Objala jsem ho pevně kolem krku a když se narovnal, zdvihl mě s sebou. Dotýkala jsem se špičkami palců podlahy. Pokřiveně se usmál, chytl mě kolem pasu a druhou rukou mi zajel do vlasů. Znovu mě políbil. Přerušila nás až recepční krátkým odkašláním.

„Omlouváme se,“ řekl Edward a posadil mě na vozík. „Už jdeme a nebudeme rušit.“

„Edwarde, kam vůbec jdeme?“ zeptala jsem se, když jsme projížděli automatickými dveřmi.

Jen se usmál, sklonil se mi k uchu a jemně ho políbil, naskočila mi husí kůže a skousla jsem si spodní ret. Dovezl mě k autu a posadil mě do něj, připoutala jsem se a jen jsem čekala až nasedne a nastartuje.

Když jsme vjeli na lesní cestu hned za centrem, trochu jsem se zavrtěla, zkusila znovu zahýbat kotníky, usmála jsem se, když se mi to povedlo. Edward si všiml, že se usmívám, jen zavrtěl hlavou a pravou ruku mi položil na koleno. Malinko jsem ucukla před jeho chladnou dlaní, ale nebylo to nic velkého.

„Bells, co se děje? Jsi nějaká jiná,“ konstatoval a zastavil. Na ještě stále zasněžené cestě (letos je zima dlouhá) nikdo moc nejezdil.

„Nejsem jiná, jsem stejná jako před týdnem, jen mě něco potěšilo,“ řekla jsem a stiskla jeho ruku na mém koleni. Malinko pozvedl koutek, ale hned ho svěsil.

„Co tě potěšilo?“ Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho hlase slyšela žárlivost. No budu k němu upřímná, ale jestli opravdu žárlí, tak si to trochu užiju.

„Francis,“ odpověděla jsem stroze a uviděla v jeho očích zablýsknutí šelmy.

„Kdo je sakra Francis a co tě má co těšit,“ řekl naštvaně a sundal svoji ruku z mého kolene. Majetnický Edward a žárlí.

„Ty žárlíš, to je hezký. Opravdu si myslíš, že bych jen pomyslela na někoho jiného než na tebe? Naivko,“ konstatovala jsem a dodala: „Je to můj hlavní lékař a dnes mi něco ukázal.“

„Kdo by nežárlil, jsi krásná, mladá a inteligentní… Moment, co ti ukázal?“ Byl rozkošnej, jako by mu bylo opravdu sedmnáct a byl v pubertě. Jako by se ál, abych mu neutekla.

Nic jsem neřekla, otevřela jsem dveře a než jsem se nadála pomáhal mi vystoupit, samozřejmě, že jsem se země vůbec nedotkla. Posadil mě na kapotu. Usmála jsem se.

„No tak, ukazuj,“ řekl trošku podezíravě. Zasmála jsem se. Malinko jsem zahoupala nohama. Vyvalil oči. Znovu jsem se zasmála a přitáhla ho k sobě. S velkou námahou jsem ho uvěznila, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem neměla tolik síly, abych nohy udržela v objetí.

Zlehka mě políbil, objala jsem ho kolem krku a přitáhla se, chytl mě pod zadečkem a odnesl mě do auta.

„Ale já ještě nechci jet, mně se tady líbí,“ kuňkla jsem, když mi zapínal pás.

„Copak jsem řekl něco jiného, jen mi přijde vhodnější, no ehm, být v teple,“ řekl malinko nervózně a seděl za volantem. Podezíravě jsem se něj podívala, ale když jsem si uvědomila, jak se mě dneska dotýkal… Usmála jsem se a stiskla jeho ruku na řadící páce.

„Jo, možná máš pravdu,“ řekla jsem a naklonila se k němu pro polibek, v rychlosti mě políbil a rozjel se. Celou cestu, přestože jsem nevěděla, kam vede, mě Edward držel za ruku. Když zastavil, odtrhla jsem od něj oči a všimla si srubu, ne, to nebyl srub, byla to chata. Podívala sem se na něj a on se zářivě usmál.

„Lásko, nechceš mi říct, že je to vaše, že ne,“ podotkla jsem s očima upřenýma do těch jeho.

„Nechci, řekla jsi to místo mne,“ usmál se a stál u mých otevřených dveří. „Mohu ti pomoct?“

„Budu ráda, pochybuji, že bych se tam s vozíkem dostala,“ konstatovala jsem po pohledu na přístupovou cestu do chaty. Zvedl mě do náruče a usmál se. Donesl mě ke dveřím a posadil na zábradlí, aby mohl odemknout. Když mě chtěl novu vzít, nedovolila jsem mu to a vášnivě ho políbila. Malinko se zalekl, ale hned mi polibek oplatil.

Rozhodně jsem se jeho rtů nehodlala vzdát, na to se minule rozloučil až moc rychle. Vpíjela jsem se do jeho rtů a on s nimi hrál krásnou nekonečnou hru. Nakonec nás ale venkovní chlad donutil odebrat se dovnitř.

Posadil mě na pohovku a chtěl někam odejít, stiskla jsem mu ruku, jak nejlíp jsem uměla. Jen se usmál, políbil mě na čelo a v mém zdezorientování se vymanil z mého stisku a odtáhl se na dva kroky ode mě. Až teď jsem si všimla, že oheň v krbu hoří a je tu na mě až moc teplo. Sakra, o čem to přemýšlíš? Stojí tu před tebou bůh a ty se zajímáš o oheň.

„Hej,“ křikla jsem po něm a natahovala se po jeho blízkosti. On si snad ze mě dneska dělá legraci. Jen se usmál a natáhl se a pustil hudbu. Na klavír hraný valčík mi připomněl taneční, otřásla jsem se při vzpomínce, co mě překvapilo byla další písnička, která byla úplně odlišná od předchozí. Písnička hodící se spíš do klubu než do lesní chaty.

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 31. kapitolka: