Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 25. kapitolka

Kristen1 by Jelda

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 25. kapitolkaBell půjde do školy - Edwardův střet s Mikem - pochyby

28.10.2010 (07:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1289×

 

Realita

Nikdo:

Zatím co naše hlavní hrdinka spí v upírově náruči, odehrává se na druhém konci města zcela jiný příběh. Mladý, celkem hezký, ale egoistický chlapec, známý pod jménem Mike Newton popíjí s přáteli u sebe doma. Jeho rodiče odcestovali, a tak pořádá oslavu. Není tam moc lidí, a tak se otevřeně baví o spoustě věcí. Dívky se baví s dívkami a chlapci s chlapci odděleně.

Dívky se baví převážně o problémech, se kterými se setkávají -  jako špatná rtěnka a nebo naopak, co by chtěli, aby kluci změnili, myslí tím jejich chování. Občas se rozhádají, jindy se zasmějí, nebo pozorně poslouchají jednotlivé příběhy.

Chlapci v čele s Mikem se baví především o číslech. Kdyby to ale byla nějaká vědecká čísla, vůbec bych vás sem nezatahovalo. Baví se o počtu dívek, které se jim povedlo takříkajíc přefiknout. Bavili se o Belle, že je krásná a že by ji chtěl každý. Na to se Mike začal chlubit, že s ním šla, nikdo mu to nevěřil, každý říkal, že má Edwarda a že je to čestná holka, nakonec se Mikovi povedlo kluky přesvědčit, že je Bella děvka…

… Z čehož vyplívá, že Bella bude mít víc problémů, než bychom čekali. Bude jí Edward věřit? Nebo uvěří Mikovi?

 

28. 10. ČT  Bella:

Ráno mě Edward probudil a já se rozhodla, že do školy půjdu. Bála jsem se, ale pokud bych tam nešla, znamenalo by to, že jsem srab a bojím se na něj jen podívat…

Jela jsem s Edwardem na oběd, když ho Mike zastavil,slyšela jsem, jak Edward vrčí a poprosil ho, jestli by s ním mohl mluvit. Podívala jsem se na Edwarda a doufala, že ho na těch záchodkách nezabije. Teda myslím Edward Mika, ne naopak!

Dojela jsem k topení a hřála si ruce, když jsem uslyšela hádku, ale ne slova, byla moc zastřená tloušťkou zdí pánských toalet. Povzdechla jsem si a zamyslela se. Co mu asi Mike může chtít…

Za pár minut vyšel Edward ven, byl naštvaný a jen mě obešel směr parkoviště. Jela jsem za ním a volala na něj, ani se neotočil. Co se tam sakra stalo? Když jsem dojela na parkoviště těsně za ním, opíral se silou o auto, měl zatnuté pěsti a zuby.

„Edwarde, co se, sakra, stalo?“ zeptala jsem se udýchaně.

Neotočil se, jen zavrčel: „Nebýt toho, že umím číst myšlenky, dnes bych uvěřil jeho dokonalé lži. Věř mi, že jsem měl problém mu nevěřit i přesto, že jsem do jeho hlavy viděl.“

„Co se stalo?“ Ona totiž předchozí odpověď moc informací nevydala.

„Tvrdil mi, že jsi s ním šla dobrovolně,“ zasyčel ta slova a zaryl svoje prsty do střechy auta.

„Takže ty mi nevěříš? No super… Proč bych si to asi vymýšlela? Já proti Mikovi nic neměla, do úterka!“ křičela jsem na něj. „Jestli mi nevěříš, pak nevidím jediný důvod, reálný a objektivní důvod, proč bych tady měla zůstávat.“

„Co? Ty někam jedeš?“ vyhrkl zcela mimo hádku.

„Ne! Ale věř mi, že jediný, co mě donutilo se nezabít, jsi byl ty! Chtěla jsem totiž znova vidět tvoje oči a být v tvém objetí, proto jsem ještě naživu, Edward,e a opravdu by jsi mi měl věřit, že se zabít dokážu,“ řvala jsem na něj a on ztuhl, když jsem mluvila o mojí smrti. „Takže co? Věříš mně nebo Mikovi?“

„Tobě… Promiň, chovám se jako blbec! Když dovolíš, odvezu tě na oběd a pak domů, musím si něco zařídit,“ řekl a přistoupil ke mně.

„Ne jako blbec, ale jako chlap, Edwarde. Nemám hlad… Co si potřebuješ zařídit? Jestli jde o Mika, něco jsi mi slíbil…“ říkala jsem a on mi skočil do řeči.

„Ale…“

Na oplátku jsem mu do řeči skočila já: „Neboj v autě přehodnotím svůj postoj!“

Cítila jsem se divně, když už mi nevěří ani Edward, věří mi vůbec někdo? Možná by v tuto chvíli bylo jednodušší, kdyby do mojí hlavy viděl, aby věděl, jak jsem se cítila, aby věděl, co mi všechno udělal, jak moc se mě dotýkal, kde se mě dotýkal. Jak moc mě bolelo srdce, když to skončilo a já si uvědomila, co všechno se stalo v plné výši a chtělo se mi zmizet, nebýt, neexistovat. Chtělo se mi zemřít více jak před rokem. Chtěla bych, aby to věděl.

Pomáhal mi do auta, už jsem se poutala a on startoval. Otočil se na mě. „Tak, ještě stále chceš, aby mu to prošlo?“

„Možná bys měl nejdřív něco vědět.“ Zděsil se a vyvalil oči. Jen jsem mu položila dlaň na hřbet jeho ruky, kterou svíral řadící páku.

„Nevím, jestli to tak chceš, ale mně přijde lepší ti to říct, když ve mně nemůžeš číst,“ začala jsem a on zavrtěl hlavou.

„Věřím ti, Bells.“

„Vážně? Tak proč si před chvílí na mě ještě křičel, že nevíš, kdo mluví pravdu… Ani nevíš, jak ráda bych ti ukázala, co všechno se v úterý stalo, ale nevím jak,“ křičela jsem. „Jak sis vůbec mohl myslet, že bych ti lhala? Po tom, co se v úterý stalo, se mi chtělo neexistovat víc, jak když jsem byla po autonehodě a to proto, že jsem tě zradila. Opět jsem se nedokázala ubránit, ale ten den tam nebyl nikdo, kdo by mě zachránil. Nebo ono je možná dobře, že nevíš, jak moc mě bodalo u srdce, když mě líbal. Tak moc jsem si přála, abys to byl ty a ne on. Jak moc mě pálily jeho doteky. Jak moc bolel každý jeho pohyb uvnitř mě. Myslíš, že by to tak bylo, kdybych šla dobrovolně? Myslíš, že bych měla modřiny na zápěstí a na bocích? Myslíš, že bych plakala v pokoji a nechtěla se nechat obejmout?“

„Bells, já…“

Přerušila jsem ho pohledem. „Ne! A nejhorší ze všeho je, že jsi mi nevěřil.“

Znovu nezačal mluvit jen se rozjel a sledoval silnici před sebou. Koukala jsem se z okénka na pochmurnou krajinu, snášel se jemný déšť a rychle se ochladilo. Pozorovala jsem detaily v míhající se krajině a najednou se nemíhala, stáli jsme u benziny, kousek od odbočky k nám do ulice.

Edward vystoupil, natankoval, zaplatil a nasedl zpět. „Bells. Upřímně nevím, co mám říct, abys mi odpustila…“ mluvil tiše, kajícně, láskyplně a něžně. Koukal se mi do obličeje a já už sem nebyla naštvaná, teď mi to bylo líto.

„Já se na tebe nezlobím. Mně je líto, že mi nevěříš,“ řekla jsem zklamaně.

 

 

shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 25. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře