Ano, ano, i v téhle kapitolce je Bella nešikovná...
10.10.2010 (07:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1064×
....začala se umývat.
Něco na mých víčkách
---
Už jsem seděla mokrá na vaně a sahala pro ručník, který byl na umyvadle, ale zradila mě voda. Nohy to logicky nezabrzdily, takže jsem sjela vany a praštila se hlavou o vanu. Jako kdybych to neříkala, prostě jsem strašně šikovná. Asi takhle, tahle nehoda se neobešla bez rány, což znamenalo, že byl Edward okamžitě za dveřmi a ptal se: „Jsi v pořádku, Bell?“
Chvíli jsem se vzpamatovávala a mnula si hlavu, když jsem si uvědomila, že není suchá jak by měla. Povzdechla jsem si a během té vteřiny, co se tohle stalo, jsem si uvědomila, že jsem si o vanu rozsekla hlavu.
„Bells, ty krvácíš?“ zeptal se Edward už vcházející do koupelny. Ruce mi instinktivně skryly intimní partie, ale on se staral jen o moji hlavu. Cítila jsem, jak mi jeho prsty zakrývají tu drobnou ranku, ze které pomalu vytékala krev. Až teď jsem si uvědomila, že on musí strašně bojovat s vůní mojí krve.
„Promiň, jdi pryč, já to zvládnu,“ mluvila jsem rychle a ve spěchu.
„Bell, nic to není, je to maximálně jeden steh. Dej si na to ruku, já donesu tátův kufřík,“ řekl, dal moji ruku tam, kde ji měl doteď a byl pryč. Steh? To bude asi bolet, co? Jsem hloupá, hloupá, moc hloupá. Než jsem svými myšlenkovými urážkami stihla dojít k slovníku zedníka, tak byl zpátky s koženou taškou, umyl si ruce a nandal si rukavice, přiklekl ke mně a na vatičku nanesl desinfekci, která byla, jak mě ujistil, i umrtvovadlo. Když se ujistil, že je místo umrtvené, tak mi tu ranku zašil. Očekávala jsem, že to bude štípat, ale nic. Uměl to.
„Kde ses to naučil?“ Byla moje otázka hned, jak si sundal rukavice. Jen se usmál a bral z háčku čistý, bílý ručník, ten namočil a přišel ke mně. Začal mi smývat krev z vlasů, aby nestihla zaschnout.
„Mám doktorát a pět let praxe na chirurgii v Chicagu,“ odpověděl a posadil mě na vanu. Byla jsem mu vděčná, ale styděla jsem se. Podal mi ručník, do něhož mě zabalil a začal sušit. Když jsem byla suchá sáhl pro kalhotky a nandal je do půlky mých stehen, pak mi pomohl stát a já si je dooblékla, vzhlédla jsem k jeho obličeji, usmíval se. Chytla jsem ho kolem krku a přitáhla se k němu. Bylo to snadné, byl pevný, nepohnul se, políbila jsem ho a on se zapojil. Chytl mě pod zadečkem a nesl mě pryč z koupelny.
Stále mě líbal a já jeho polibky opětovala. Byl vášnivý, byl chtivý, byl spontánní. Přesunul se na můj krk, abych se mohla pořádně dýchat a plenil ho. Bylo mi krásně a chtěla jsem víc. Ne! Už to nechci uspěchat. Ne, už ne! Chci pozvolný vztah, i když cítit celé jeho tělo by bylo taky fajn. Pralo se to ve mně a já nevěděla, co je správný. Jeho doteky byly dokonalé a zakázané. Jeho polibky byly božské a ďábelské zároveň. A já vždycky měla radši peklo. Řekněte si o mně cokoliv, posuzujte mě jak chcete, je mi to jedno. Nezáleží na vás, záleží na mně a na Edwardovi, co teď uděláme.
Položil nás na postel a moje rty vyhledaly jeho ústa, zatímco ruce úspěšně rozepnuly pásek u jeho kalhot a on byl na druhé straně místnosti. Všechno se pokazilo, ale bylo to správně.
„Promiň,“ řekli jsme oba najednou. Nikdo se nezasmál. Bylo mi trapně, bylo mi špatně, bolela mě hlava a chtělo se mi zmizet. Chtěla jsem být sama, chtěla jsem mlčet. Chtěla jsem, aby mě bral znovu jako mrzáka a ne jako svoji holku.
„Ne, Belli,“ začal s proslovem.
„Edwarde, mohla bych si to vyložit tak, že mě nechceš. Upřímně, nedivila bych se. Jsem mrzák, můžu si za to sama a jsem vrah. Nebo si to můžu vyložit taky tak, že to nechceš uspěchat a já jsem ráda, že jsi našel vůli přestat a ocitnout se na druhé straně místnosti, protože moje duše tuhle vlastnost nemá,“ povídala jsem a u toho se přikrývala ručníkem.
„Bells, proč se tolik shazuješ? Jsi krásná, máš velkou osobnost. Věř mi, že tě chci a hodně, jen, jak jsi řekla, nechci to uspěchat,“ řekl a šel z pokoje.
„Kam jdeš?“ Bála jsem se, aby neodešel nadobro. Chtěla jsem vrátit svoje polibky zpět. Chtěla jsem vrátit pád v koupelně zpět. Chtěla jsem, aby mi věřil…
„Jdu pro tvoje pyžamko,“ odpověděl a byl zpět, v ruce měl ten kousek černé látky a na rtech úsměv, „přestaň mít v očích ty výčitky, Bells. Já ničeho nelituju, teď se oblékni a jdi už spinkat.“
Poslušně jsem se oblékla, podala mu ručník a byla jsem přikryta, dostala jsem pusu na čelo a zavřela oči. Ještě jsem slyšela, jak zavřel dveře a pak bylo ticho.
***
Něco mě zastudilo na zádech a cítila jsem, jak mi někdo položil ruku přes břicho, nejdřív jsem se lekla, ale pak jsem si uvědomila, že je to Edward. Usmála jsem se. Neprobralo mě to plně, ale vnímala jsem a byla schopná komunikovat.
„Ahoj, kolik je?“ zeptala jsem se rozespale a namáčkla se na jeho tělo. Ne, že by od něj šlo teplo, ale byl to krásný pocit bezpečí.
„Promiň, nechtěl jsem tě probudit, jen jsem ti něco slíbil, tak jsem to chtěl dodržet,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na něj.
„Nic se neděje,“ zívla jsem a zavřela oči. Začal broukat nějakou písničku a já během chvilky spala.
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 20. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!