Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 17. kapitolka

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 17. kapitolkaZačne Bells v tomle dílku znovu žít? Změní se něco ohledně jejího života? Jaký důvod ta teoretická změna bude mít? Lásku? Odpuštění? Uvědomění si pravdy a osudu? Příjemné čtení :*

07.10.2010 (08:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1135×

ÚSMĚV

 

Je to něco přes měsíc, co jsem začala docházet do té zpropadené budovy. Upřímně, Mike mě pořád se**. Dělá problémy a Edward se mě pořád zastává. Už mě to nebaví. Navíc začínám zapomínat na Jacoba. Už mi ho nic nepřipomíná, nemám jedinou jeho fotku, všechno bylo v mojí hlavě a to je nahrazováno novými vzpomínkami, na Edwarda.

Svět nebyl tak černý, jako předtím, byly na něm světlá místa. Obědy s Edwardem a jeho sourozenci, kteří mě zapojovali do debaty, protože čekali až napíšu odpověď. Byli – jsou skvělí, neptají se na minulost, zajímá je přítomnost. Jsem s nimi často, jsou to přátelé.

Na každou hodinu jsem v lavici s někým z nich. Nejvíc asi vycházím (kromě Edwarda) s Alice a pak Rose. Stejně mi ale přijdou jiní než ostatní. Kolikrát, když mě Edward někam nesl, tak se mi zdál moc chladný, chtěla jsem se ho na to zeptat, ale potom se mi to zdálo jako blbost.

„Bells? Nechtěla by jsi se dneska učit u nás?“ zeptal se nečekaně Edward, když mě vezl k autu. Denně mě vozil domů a táta mu byl vděčný. Zastavil se a přišel čelem ke mně, aby mi viděl do obličeje. Jen jsem pozvedla ramena a on už vytahoval z kapsy telefon a vytáčel Charlieho číslo. Ten to dovolil a ještě jsem slyšela, jak Edwardovi děkuje.

Edward mě naložil do auta a vozík dal do kufru. Posadil se za volant  a nastartoval. Já už jsem byla dávno připoutaná a on? Vyjel od školy bez pásu. Vrátilo se mi to. Vždyť se vždycky poutal. Zaklepala jsem mu na rameno a ukázala na pás, jen se usmál a zapnul si ho s pohledem „nic by se mi nestalo“.

Dovezl nás k nim domů a já pohlédla na krásnou prosklenou stavbu, která rozhodně nebyla bezbariérová. A proč taky, když mají všichni funkční nohy. Zastavil a zvedl mě do náruče. Vozík nechal v kufru a nesl mě dovnitř.

Zastavil se v předsíni, sundal mi boty a bundu. Usmíval se, sám si boty nezul a nesl mě do obýváku. Dům byl nádherný a já se zarazila, že tu nikdo není. Vytáhla jsem telefon a do poznámek naťukala: Kde jsou ostatní?

„Odjeli do města a máma s tátou se vrátí až večer,“ odpověděl a nesl mě do patra. Přijdu si jako zrádce, když si uvědomím, že jsem s Edwardem čím dál radši, že jsem s ním šťastná a že mám často touhu se přiblížit blíž k jeho rtům.

Donesl mě nejspíš do svého pokoje a položil mě na postel. Hned se otočil a šel zpět do auta asi pro batoh. Poposunula jsem se na posteli ke zdi, abych se mohla opřít a narovnala si nohy. Edward byl za chvíli zpět a nesl můj batoh.

„Sedí se ti pohodlně?“ zeptal se mile a posadil se k mým nohám, položil mi na ně ruku a já si uvědomila, že mi tím chtěl něco naznačit. Ukápla mi slza. Hned jsem jí setřela, ale on si jí všiml.

„Udělal jsem něco špatně?“ Jen jsem na nesouhlas zavrtěla hlavou a sklopila tvář. Přisedl si ke mně a zvedl ji, aby na ni viděl. Zahleděl se do mých očí a hledal, hledal původ mojí slzy. Skryla jsem ho. Nechtěla jsem si připustit, že je mi líto, že necítím jeho dotek. Položila jsem si tedy otázku: Miluji ještě Jacoba? Nebo s jeho smrtí odešlo kouzlo otisku?

Odpověď jsem si nechtěla připustit. Nechtěla jsem opustit můj sen, ale byla tu realita. Byl tu člověk, který mě táhne ode dna a má mě rád. Je tu druhá šance. Tu bych neměla promrhat. Ale nechci ho zradit, nechci zradit vlčí lásku, která mě ještě nedávno naplňovala až po okraj.

„Proč jsi uronila tu slzu, Belli? Byla to moje chyba že ano?“ ptal se a držel moji tvář ve svých dlaní a nedovoloval mi tak zakroutit hlavou. Chtěl mě donutit, abych mluvila? Odstrčila jsem jeho ruce a zavrtěla hlavou na nesouhlas.

„Tak mi napiš proč,“ řekl smutně a hleděl mi do očí. „Já jsem jen chtěl poznat tvůj hlas. Chtěl bych znát důvod, ten pravý, ten od tvého srdce, který tě donutil k mlčení. Nikdy jsi to nikomu neřekla a já, podle tvého otce, jsem jediný, ke kterému se ráda vracíš. Tak mi odpověz na jednu jedinou otázku: Proč?“

Zaraženě jsem hleděla do trpících očí a uvědomila si, že nechci, aby trpěly, aby byly smutné. Věděla jsem, že řekl pravdu. Ano, on byl ten, kvůli kterému chci být znovu šťastná. Byl kousek ode mě a já byla rozhodnutá… Jacobe, promiň. Omlouvám se za všechno, co jsem udělala. Když mi byl dán další život, chci ho žít!... řekla jsem v duchu a sama si odpustila. Naklonila se jsem se k Edwardovi a jemně jsem ho políbila.

Zaraženě seděl a když jsem se odtáhla, uronila jsem zlomenou slzu. Zradila jsem. Zabila jsem a chci žít. Chvíli nevěřícně koukal a já sklonila hlavu. Bylo mi mizerně, chtělo se mi rozplakat, ale ne před Edwardem, před ním jsem slabá už dost.

„Belli, neplakej už. Nestojím za to. Nenutím tě do ničeho. Nic mi nedlužíš!“ Proč to říká? Já nepláču kvůli němu.

„Já nepláču kvůli tobě, Edwarde! Neobviňuj se!“ Překvapila jsem sama sebe, že jsem měla stejný hlas jako tenkrát. Byl stejný, jako když jsem si nechtěla připustit Jakeovu smrt. Teď z něj ale čišela zlomenost, smutek, bolest, ta kterou jsem prožívala do doby, než jsem poznala Edwarda a jeho rodinu.

Edward nevěřícně koukal a já mu stiskla ruku. Rozhodla jsem se mluvit jen s ním. To on bude jediný, kdo bude znát můj hlas.

 

Ahoj, snad se vám kapitolka líbila a napíšete komentík či kritiku. :) Chtěla bych jí věnovat člověku, který mě podporuje ve všem, pro co se rozhodnu. Tato osoba se stala mojí velmi dobrou přítelkyní ve dnech zlých i šťastných. Vděčím jí za spustu věcí. To ona je ta, se kterou bych chtěla sedět ve vězení nebo jí mít za družičku na svatbě - KaciKacka

 


 

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 17. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře