Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 13. kapitolka

firsthunt-ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 13. kapitolkaBellin stav se mění každým okamžikem. Něžnost, trýzeň, láska, chtíč, nebezpečí... :) Začala jsem tuhle povídku milovat a doufám, že vám přirostla k srdci stejně jako mně. Napište ohlas, kritiku, smajlíka. :) Vždycky potěší a povzbudí!

15.09.2010 (14:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1614×

 

„Lásko, vstávej, je nový den,“ říkal Jakeův nocí ochraptělý hlas. Spala jsem na jeho paži namáčknutá na jeho hrudník a cítila každý úder jeho srdce. Byla jsem ale pevně rozhodnutá zůstat celý den v posteli. Jake mě jemně hladil po bříšku a já se usmála. Fakt, že jsem na něj byla včera večer naštvaná, zmizel a zůstala jen a jen dobrá nálada a radost z jeho přítomnosti. Nic jsem ale neříkala.

„Krásko,“ oslovil mě znovu Jake a políbil na spánek. Nebýt těhotenství, škádlila bych ho dál, ale ozval se ten prcek a žaludek s ním opravdu nesouhlasil.

„Hmm,“ houkla jsem a rychle vstala z postele a běžela do koupelny. Dnešek se naštěstí obešel bez mdlob. Jen, co jsem se sklonila na mísou, chytl mi Jake vlasy a klečel u mě. Vyzvracela jsem obsah mého žaludku, a jak Jake vtipně poznamenal, můj obličej vypadal jako hrášek.

Já na tom nic vtipného neviděla. Dneska mi vážně bylo špatně a to celkově. Cítila jsem, jak mi není dobře. Pořád jsem popotahovala a měla sucho v puse. Jen co jsem zalezla zpět do postele, svalil se Jake vedle mě.

„Jste dobrý?“ Opakovaná otázka, nudí mě. Chce to něco nového, nová slova. Opravdu mě to tolik nudí? Vždyť má jen upřímný zájem o to, jak mi je. Je to normální, že se obává, že mi není dobře. Dnes se ale jeho obavy splní.

„Ani ne. Dneska mi je dost špatně. Nejspíš zůstanu v pelechu,“ řekla jsem podrážděně, když jsem si všimla, jak je venku krásně. Jake jen vyvaleně koukal a přemýšlel.

„Já myslel, že je to jen ranní nevolnost,“ řekl zamyšleně a já si povzdechla. To ano, ale není mi po ní do zpěvu. Tedy snad je to jen ranní nevolnost. „Ale určitě zůstaň v posteli, jestli ti není dobře.“

Zase se začal zvedat, ach jo, on to nikdy nepochopí. Chtěla bych, aby tu dnes zůstal se mnou a objímal mě. Abych měla pocit bezpečí a domova. Když mu to ale řeknu, bude mě považovat za dítě. Chjo.

„Proč se ti v očích zračí slzy, Bellinko?“ zeptal se a stiskl mi dlaň. Nemůžu mu to říct. Jo to byla pravda, stejnak vyhrálo srdce.

„Protože bych chtěla, abys tu zůstal,“ řekla jsem s červenou ve tvářích. Jen se usmál a stáhl si mě blíž k sobě.

„Tak to ti s radostí splním,“ zasmál se mi do čela a já zvedla hlavu a vyžádala si polibek. Byl to jemný, krásný a hluboký polibek, ale kazil to můj zdravotní stav. Opravdu jsem se cítila, jako by mi někdo prodal virus encefalitidy a já ho nedobrovolně vpravila do krve.

Když bych přešla můj zdravotní stav, tak mi naopak bylo skvěle. Ležela jsem v jeho objetí a užívala si to. Vyzařovalo z něj to dokonalé teplo, na které jsem si strašně zvykla. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do pravidelných úderů jeho srdce. Bilo tak klidně oproti mému. Mé utíkalo splašeně kupředu a nechtělo zpomalit, stejně jako můj dech. Začala jsem kašlat. To mě okamžitě probralo a vzpomněla jsem si na potíže z dětství – astmatické záchvaty.

Netušila jsem, co mám dělat. Bylo to moc dávno, abych věděla, jak s tím zápasit a Jake mě vyděšeně pozoroval. Měla jsem pocit, že si vykašlám plíce, které jsou sevřené v rukách, které je nehodlají pustit. Najednou jsem se nemohla nadechnout, lapala jsem po dechu, ale do plic se mi nedostala ani bublinka, která by mi pomohla od trýzně.

Pak mě Jake silně udeřil do hrudní kosti a já se chraplavě nadechla. Sýpavě jsem dýchala a Jake mě držel v sedu. Snažil se odtrhnout moje ruce od bolavých plic, ale moc se mu to nevedlo. Od kašle mě bolel celý hrudník a ta rána tomu asi taky nepomohla. Netuším, jak dlouho jsem ještě takhle sýpka, ale povedlo se mi zklidnit i tep a dech se srovnal s Jakeovým.

„Měla by sis odpočinout, Bells,“ řekl mile a položil mě do lůžkovin. Zakašlala jsem a on zbystřil. Jen jsem se pokusila o úsměv a zavrtala se vedle jeho strnulého těla do peřin. Pokusil se mi oplatit úsměv, ale vytvořil spíše úšklebek. Pak mě pohladil po tváři a pevně mě objal. Uschoval mě, jako poklad do pevného, teplého a silného objetí.

„Neboj, bude dobře, uvidíš,“ zašeptal a já usnula. Stačilo pouze zavřít oči a spala jsem. Zdál se mi sen plný nehezkých okamžiků. Zdálo se mi, že přijdu o naše miminko, Jake mě opustí, vrátím se zpět do Forks a pak se mi zdálo o mladíkovi, kterému nebylo vidět do obličeje, ale šel směrem ke mně a objal mě. Pak se zakousnul do mého hrdla a já vykřikla.

„Šššš, Belli, byl to jen sen,“ utěšoval mě Jake. Byl to moc skutečnej sen, kdo byl ten chlápek sakra?

„Jo, máš pravdu. Jen sen,“ přisvědčila jsem mu a položila mu dlaň na hrudník. Zachvěl se a nahodil úsměv.

„Jak ti je?“ zeptal se mile a pohladil mě po tváři. Bylo mi skvěle, úplný opak včerejška?

„Co je za den?“ Vyhnula jsem se neúmyslně odpovědi. Zamračil se.

„Ptal jsem se první,“ řekl stroze a zakabonil se ještě víc.

„Je mi dobře, odpovíš?“ zeptala jsem se a v očích plamínek. Bylo mi skvěle. Bylo ale hodně divný, že jen přes noc.

„Je neděle, něco kolem druhý odpoledne. Spinkala jsi dlouho a hodně tvrdě.“ Když to říkal, tak jsem zčervenala jako jablíčko na podzim. Začal mi výskat ve vlasech a sklonil ke mně hlavu. Využila jsem toho a jemně ho políbila, zbystřil, ale oplácel polibky s takovou touhou, něhou a vášní, že se mi to až bralo dech.

„Jsi strašně sexy, když se červenáš! Víš to?“ ptal se mezi polibky a stahoval ze mne peřinu. Nemyslela jsem si, že by zašel nějak daleko poté, jak mi bylo minule špatně. Mýlila jsem se. Tento omyl mi vykouzlil úsměv na rtech.

„Budu se červenat častěji, pokud to bude znamenat tvoje vášnivé polibky.“ Snažila jsem se srozumitelně vyslovit v hlasitém dechu. Jeho horké prsty byly všude na mém těle. Dotýkal se pouze konečky prstů a přesto to bylo, jako by na mně rozdělával oheň.

 

 

 

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 13. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře