Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 12. kapitolka

14.09.2010 (07:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1182×

POTVůRKA 

Aniž bych mu cokoliv řekla, jsem jen zvedla hlavu a koukala mu do očí. Zbystřil a hledal ten nápad, co mě napadl. Rozhodně bude proti, ale bude stačit jen pár pohybů a slůvek a všechny protesty zapomene.

„Ne, Bells, to ne. Myslel jsem něco úplně jiného,“ říkal a poposedl si dál.

„Ale, Jakeu, řekl jsi, že všechno, co bude v tvých silách,“ dožadovala jsem se svojí představě společně stráveného odpoledne.

„Co když to v mých silách už není?“ Zkoušel to znovu Jake, věděla jsem, že mám vyhráno. Přeperu ho, alespoň teď.

„Fajn, tak když nechceš, tak já si jdu sednout do obýváku a budu si číst,“ řekla jsem a s dekou kolem sebe jsem došla ke skříni. Deku jsem nechala sklouznout po těle a pro sebe se usmívala. Koukala jsem do skříně, co tam mám pěkného a našla šaty, které jsem nosívala do klubů a barů, kde se prostě tohle muselo. Byly těsně pod zadeček, byly upnuté, žluté barvy. Všechno bylo jako tenkrát, až na detail, že tam jsem nosila tanga, teď nebudu mít nic.

Usmála jsem se, dneska byl dosti slunečný den a bylo i teplo na to, že je polovina listopadu. V chalupě se topilo a já si tedy užívala „letní“ teplotu. Navíc tím budu provokovat Jakea, protože ty šaty jsou fakt sexy. Ne jeden kluk na mě vyjel, když jsem v nich tancovala.

Pomalu jsem se do upnutých šatů oblékla, narovnala je a cítila, jak Jake stojí jen kousek ode mne. Usmála jsem se. Udělala jsem krok dozadu a narazila tak do něho. Zbystřil, hledal v tom trik, kterým ho chci svést, já ale měla v plánu něco úplně jiného.

„Jé, promiň, já nevěděla, že tu stojíš,“ omluvila jsem se a otočila se k němu čelem.

„Dobrý. V tomhle budeš celý den?“ zeptal se vyděšeně a když jsem kývla, nasucho polkl. „Nebude ti zima?“

„Myslíš, že je tady zima? Mám pocit, že je léto. Dost topíš, viš?! V tomhle jsem chodila ve Pheonixu, milovali mě tam,“ řekla jsem a rýpla si do něj slovem „milovali“.

„Tam jsi ale měla kalhotky,“ řekl s nedůvěřivým tónem a sjel mě pohledem. Zasmála jsem se. Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář.

„Ne, ale můžeš být rád, že jsem si vzala ty šaty. Doma většinou chodím nahá.“ Znovu jsem ho provokovala. Obešla ho a vešla do obýváku. Posadila sem se na sedačku a otevřela moc dobře známou knihu: Hostitel. Četla jsem ji už po několikáté.

Jakea jsem vnímala stále, viděla jsem ho, jak se pohybuje z místa na místo a všimla si, že po mně pokukuje. Doteď jsem měla nohy skrčené na pohovce a moc ho neprovokovala, ale teď přišla další část mého plánu. Nohy jsem spustila na zem a mezi koleny měla asi půl metru vzduchu. Znovu jsem dělala, že jsem začtená, a když jsem uviděla Jake, jak zkameněl, když mě uviděl, musela jsem se hodně snažit, abych se nerozesmálá. Asi tak za tři minuty byl v pohodě a přiložil do kamen, pak odešel do kuchyně.

Nad krbem se hřála voda, byla jsem mu vděčná, že ji dal ohřát. Nedovoloval mi tahat nic těžkého. Byl vtipný. Měla jsem větší sílu, než jiné ženy a přesto se bál, jako bych byla tintítko. Stoupla jsem si, zavřela knížku a v předklonu sundala bublající vodu z krbu. To slyšel Jakob a přiběhl, slyšela jsem hlasité polknutí a už mě držely horké ruce za boky. Otočil si mě čelem a políbil. Odtáhla jsem se a zvedla vodu a rozešla se ke koupelně. Jake mě dohonil, vzal mi vodu z rukou a položil ji na zem.

„Proč to taháš? Máš něco říct, udělal bych to,“ řekl naštvaně a já se začervenala a andělsky se usmála.

„Připravíš mi tedy, prosím, vodu?“ zeptala sem se a v hlavě přepnula na bod tři – koupelna. Jen kývl. Odešla jsem s ním do koupelny a zatím co připravoval vodu, jsem se snažila dostat z šatů. Samozřejmě, že jsem přesně věděla, jak si je sundat, ale bylo v plánu poprosit ho o pomoc.

„Máš ji hotovou,“ řekl než se otočil a viděl mě, jak zápolím se zipem na boku. „Chceš pomoct?“

„Kdybys byl tak hodný,“ řekla jsem a zvedla ruku. Přistoupl ke mně a třásla se mu ruka. Usmála jsem se. Pomalu rozepnul zip a cvoček v podpaží. Odstoupil a já si šaty stáhla, zamrkal a odešel.

„Děkuju,“ houkla jsem přes dveře a vstoupila do sprchy. Pustila jsem na sebe vodu a dávala si pozor, abych si nenamočila vlasy. Nechtěla jsem jít spát s mokrou hlavou. Dalším bodem v plánu bylo odejít v ručníku do obýváku a sednout si k němu na klín (věděla jsem, že čeká na sprchu, vždycky to tak bylo) s tím, že mám velký problém a začít s ním nad něčím diskutovat, ještě stále jsem nevymyslela nad čím, ale tak budu improvizovat no.

Když jsem otevřela dveře a sahala po ručníku, tak jsem zjistila, že jsou až u dveří, povzdechla jsem si a nebyla bych to já, kdybych jen co vylezu ze sprchy neuklouzla díky mokrým chodidlům a nespadla k zemi jako pytel hrušek. Zaskuhrala jsem, protože jsem se uhodila do kolen a ramene. Za okamžik stál Jake ve dveří a to už jsem se sbírala ze země.

„Jsi v pořádku? Neudělala sis něco, broučku?“ ptal se a pomáhal mi vstát. Jen jsem zavrtěla hlavou, ale ctila jsem, jak mě píchá v kolenu a věděla jsem, že tam bude pořádná modřina. Odkulhala jsem k ručníku a zabalila se do něho. Obmotaly mě horké paže a políbily horké rty těsně vedle oka.

„Jo, jsme v pořádku. Nic mi není,“ broukla jsem si pro sebe a užívala si to objetí. Pak se ruce ztratily a já s tím nepočítala a ztratila rovnováhu.

„Jejda. Promiň, nějak mi nedošlo, že jsi o mě byla opřená,“ řekl Jake a znovu mě objal. Znovu jsem se opřela a zaposlouchala se do jeho srdce. Užívala si to. Pak jsem ztratila půdu pod nohama.

„Ááá, Jakeu, vylekals mě,“ vykřikla jsem, když mě zvedl do náruče. Jen se zasmál a políbil mě. Nesl mě do pokoje.

„Nechtěl jsem, ale usínala jsi a spát se má v posteli a ne ve stoje opřená o mě,“ řekl a otevíral dveře. Začala jsem ho líbat a on mi polibky oplácel. Posadil se se mnou na postel a já měla možnost si naň sednout obkročmo. Trošku zaváhal, ale pokračoval dál. Ručník už mi dávno sklouznul a já byla namáčknuta na Jakeovo horké tělo.

„Tobě je chladno, viď?“ Přerušil polibky a přejel po husí kůži na mojí šíji. Neochotně jsem kývla na souhlas. Přece jen jsem byla vykoupaná a snadno jsem prochladla. Jake nás postavil, odkryl peřinu a položil mě do nich.

„V klidu lež, zachvěli ti bude dobře,“ řekl a narovnal se. Ach jo, on to nikdy nepochopí. Jen jsem si povzdechla a koukla se na něj, usmál se a pohladil mě o tváři. Jako malá holka.

„Když mně je nejlíp s tebou,“ kuňkla jsem si pro sebe, když odcházel a nějak mi nedošlo, že to stejně slyší. Otočil se ke mně a usmál se. Nedívala jsem se na něj. Odvrátila jsem tvář a snažila se usnou i bez jeho přítomnosti. Bez mého slunce, co ozařuje můj všední život. Odešel? Nevím. Chodí moc potichu, abych ho mohla slyšet. Když jsem chtěla otevřít víčka a zjistit, jestli v místnosti je nebo ne, byla moc těžká na to, abych je otevřela, a tak jsem je nechala zavřená.

shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 12. kapitolka: