Isabellu a Jacoba čaká těžké rozhodnutí... K čemu dojdou, jak bude znít konečný verdikt? Nechají si to nebo nenechají? A co se ještě stane??? Nechte se překvapit :)).
13.09.2010 (11:30) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1100×
ROZHODNUTÍ
„Ale ty to nechápeš, Jacobe! Ty, ty následky neneseš! Nesu je já! Vždycky bude na mně, jestli budu schopná ho zabít nebo ne!“ křičela jsem na Jacoba. Podobný rozhovor jsme během uplynulých pěti týdnů vedli nespočetněkrát. Dneska byl pátek, devátého listopadu, máme jednu z posledních šancí se pohádat, v pondělí je den, kdy máme přijít už rozhodnutí.
„Tak proč se mě ptáš? Já jsem ti řekl, že ať uděláš cokoliv, budu s tebou, jen mi přijde nerozumné, mít v sedmnácti dítě, ale dobře,“ řekl úplně klidně. Zvykl si na můj křičící hlas. Zvykl si i na ranní nevolnost a naopak na poddajnost. Dovolovala jsem mu dotýkat se mě častěji a častěji. Začali jsme se dokonce i líbat.
„Jenže já ho nemůžu zabít, miluju ho!“ Co jsem to řekla? Pravdu? Konečně jsem si to přiznala! Chtěla jsem to dítě.
„Konečně jsme se hnuli z místa, takže co se řeší? Jen jsi si jistá, že chceš v čerstvých sedmnácti vychovávat špunta? Ještě navíc se mnou jako otcem? Tady v pustině?“ ptal se na otázky zcela mimo diskuzi.
„Chceš ho ty, Jacobe?“ Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď – ano nebo ne.
„Ano, chci. Ten den, co řekli výsledky, jsem si ho zamiloval, ale nechtěl jsem tě ovlivňovat,“ řekl a přitiskl mě k sobě.
„Mám nápad, Jakeu. Řeknu tátovi, že se stěhuju k tobě. Napořád! Bude mít prostě smůlu, nenechám ho, aby nám ublížil. Myslíš, že by to šlo?“ Zvrátila jsem hlavu dozadu a snažila jsem se mu tak vidět do obličeje.
„Jo, Billy nebude mít problém a s tebou už vůbec ne, jen se musíme postarat o Charlieho. Myslíš, že už vychladnul?“ zeptal se a já si přitáhla jeho obličej ke svému, musela jsem se hodně natahovat, abych ho mohla políbit.
„Já myslím, že ano a bude rád, že se vracím alespoň k Forks,“ odpověděla jsem mu a začala se věnovat pouze jeho rtům, najednou zmizel svět a byl jen on. Už žádný blok. Dotýkal se mě všude a mně to nevadilo. Jeho doteky byly opatrné, ale náruživé a chtivé. Nakonec jsme skončili v posteli a já znovu nechávala dohořívat zbytky bomby uvnitř mě.
„Jsi v pořádku, Bells? Neublížil jsem ti – vám?“ zeptal se mě Jake, když jsem ležela v jeho objetí absolutně beze slov a užívala si ten pocit. Je pravda, že mi bylo lehce špatně od žaludku, ale to se stalo běžnou věcí. Trochu mě bolelo bříško, ale to taky není novinka.
„Je mi jen trochu špatně a bolí mě břicho, ale to se děje často, takže bych to moc nehrotila,“ zasmála jsem se a posadila se. Zamotala se mi hlava a dopadla jsem na Jakeovu hruď v plné rychlosti. Zatmělo se mi a zhoupnul se mi žaludek.
„Ježíš, Bello, jsi v pohodě?“ ptal se vystrašeně Jacob a třásl se. Lekla jsem se, věděla jsem, že pokud se třese, bouchne. Naštěstí se ale uklidnil a položil mě do polštářů, sám si sedl a koukal se na mě.
„Jo, měla bych. Jen se mi zamotala hlava, asi bych se měla napít,“ řekla jsem a chtěla se posadit. Jake mě položil zpět do peřin a přeskočil mě. Oblékl si spodky a otočil se na mě.
„Hlavně bys měla odpočívat a ne se milovat. Byla to hloupost. Měla by jsi spát, tu vodu ti přinesu,“ řekl s naštvaným tónem a odešel z pokoje. Zamračila jsem se.
„Ale já si to užila! Po dlouhý době jsem se cítila úplná a nepochybovala jsem. Neměla jsem strach, že mě opustíš. Splnila jsem vše proto, abys se mnou zůstal. Jsem spokojená,“ zařvala jsem naštvaně a byla si jistá, že mě slyšel. Přišel s plnou sklenicí a byl naštvaný.
„Ty vůči mně nemáš žádné povinnosti! A jak sis vůbec mohla myslet, že bych opustil způsob bytí? Bez tebe nemůžu žít,“ říkal a hlas se mu třásl. „Jsi jediná na světě, Bells. Jiná nebude.“
„Možná, že by bylo lepší, kdyby byla. Museli bychom se obávat soků. Přemýšlet, jestli je ten druhý ten pravý. Takhle to víme, bylo to určeno. Byla jsem určena jako nejlepší matka pro další generaci vlků, ne? Jsem v podstatě jen pomůcka pro udržení dobré kvality genů,“ křičela jsem. Netuším, co mě to popadlo.
„Tohle si myslíš, Bells? Že si jen věc pro produkci dětí? Tak to není, miluju tě. Okouzlila bys mě, i kdyby se to nestalo. Nejspíš bych jednal stejně, i kdybych se neotiskl. Přece jen jsi tam stála skoro nahá,“ mluvil a slyšela jsem spíš lítost než vztek. Koukal na mě těma svýma očima barvy hořké čokolády. Koutky měl dolů a já nevěděla, co dělat. Vztek vystřídala nechuť vůči sobě samé. Jak jsem mu to mohla říct? Pak lítost nad tím, co jsem řekla a skončila jsem u slz, jako vždy.
„Když ty jsi to nikdy neřekl. Oznámil jsi mi, že ses otisknul, ale už jsi neřekl city, jen že jsem to, kolem čeho se všechno točí,“ vzlykala jsem v polosedě. „Promiň.“
„Ne, já bych se měl omluvit. Je pravda, že jsem to nikdy nevyslovil, jen tak bez žádné příčiny. Budu ti to říkat častěji, protože je to pravda,“ řekl a objal mě. „A teď už neplač, ano?“
„To se lehko řekne, ale hůř dělá,“ vzlykla jsem a uslzenýma očima mu hleděla do očí. Horkými prsty mi stíral slzy a usmíval se.
„Neplakej, usměj se. Tohle ti nesluší,“ říkal a já mu nevěřila ani slovo. Zkusila jsem se usmát, ale nešlo to, sklopila jsem hlavu a tím se opřela o jeho hruď. „Mám nápad. Nějak tě rozveselím. Co bys chtěla dělat? Splním všechno, co bude v mých silách.“
Zamyslela jsem se, v okamžiku, kdy to řekl, jsem přestala plakat a připadala si jako rošťák, co chce hodit kámen někomu do okna. V hlavě mi ale blikala jen jedna jediná činnost, kterou bych chtěla dělat.
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!