Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give in to me 9.kapitola

15.01.2010 (17:00) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2663×

Kapitola devátá: Podivnost

Pohled: Isabella Marie Swanová

,,Bello…” vyslovil mé jméno. Já se na něj jen zdrceně podívala, došla k oknu.
,,Sbohem.” S tímto jediným slovem jsem zatáhla záclony a odešla do koupelny, kde jsem si vlezla do prázdné vany a tam se schoulila do klubíčka a konečně nechala slzy, ať si dělají co chtějí.

Další den jsem se probudila zkroucená ve vaně. Celé tělo jsem měla dolámané. Vysoukala jsem se z vany na nohy. Protáhla jsem své ztuhlé končetiny a rozhýbala páteř. Tenhle spánek mi moc nebodl teda. Tohle bych neměla dělat častěji, nebo budu mít fakt problémy se zády.
Nejen, že ze mě bude stará plesnivá babka, ale ještě budu mít hrb z toho. Už jen ta představa je dost děsivá a ještě k tomu když si představím, že tohle by se mi vážně mohlo jednou stát. Žila jsem trochu v jiném světě, kde jsem myslela, že budu na věky mladá, krásná - teda aspoň v normě, a budu navěky s Edwardem. Už jen pomyšlení na tuhle budoucnost mě bodá do srdce jako dýka. Jenže tohle se mi nikdy nestane. Možná nějaké jiné, ale ne mně. Musím na to přestat myslet, nebo se doopravdy zblázním a to bych nechtěla. Říkala jsem si, že si budu život užívat na plno a to se taky stane.
Dnes si vyrazím znovu do klubu. Jen musím doufat, že ON to dostatečně pochopil a už se mi nebude montovat do života.

Dobelhala jsem se do kuchyně, vzala si misku a nalila do ní mléko s cereáliemi. V klidu jsem si sedla ke stolu a najedla se. Padla na mě znovu únava a tak jsem usoudila, že když chci večer někam vyrazit, tak bych se mohla ještě trochu prospat, protože si připadám, jako bych spala sotva hodinu. Možná ani to ne.

Ulehla jsem do postele a během pár minut jsem vytuhla. Zdál se mi zvláštní sen.

Octila jsme se na nějaké louce. Bylo na ní spousta rozkvetlých květin a motýlů. Otáčela jsem se zmateně dokola a dokola. To místo mi připadalo velice povědomé. Jasně! Byla to tak louka ve Forks. Ona osudná louka, kde se mezi mnou a Edwardem konečně prolomily ledy a my se dali dohromady. Tady poprvé mi řekl, že mě miluje.

,,A tak se lev zamiloval do jehňátka." Slyšela jsem jeho nádherný hlas, jako tenkrát. Přiložil mi ruku ze strany na krku a hladil mou rozpálenou pokožku.
Jeho studený dotek mi vůbec nevadil ba naopak. Byl to důkaz toho, že byl skutečný a nejen výplod mé fantazie.

,,To je, ale hloupé jehně."
,,To je, ale šílený - masochistický lev." Odpověděl prostě.

***
,,Bello?" uslyšela jsem za sebou ten nádherný hlas. Hlas, který jsme milovala.
Co tady dělá?
Neposlala jsem ho pryč dost jasně?

Chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo mi to. Stále jsem stála na té louce a rozhlížela jsem se kolem sebe.
Je to jen sen. Namlouvala jsem si. Ale proč se mi jeho hlas zdál tak skutečný?

,,Edwarde?" zkusila jsem - zároveň jsem se snažila přesvědčit své druhé já, že nejsem blázen. No i když...

,,Ach, Bell funguje to." Vydechl anděl a já cítila jeho mrazivý dech na mém krku.
Otočila jsem se a střetla se se smutným pohledem, ale byla v něm i jiskřička naděje. Zmateně jsem se na něj dívala. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho tváře. Cítila jsem jeho studenou - tvrdou pokožku. Otřásla jsem se. Bylo to tak skutečné - děsivě skutečné.

,,Edwarde, co funguje?" zeptala jsem se ho podezřívavě.
,,Nic." Zamlčel mi.

,,Edwarde nemůžeš mi dát pokoj, alespoň v mých snech?" skuhrala jsem.
,,Bell, prosím."
,,Ne, Edwarde. Já už se rozhodla." Řekla jsem přísně.

Věděla jsem, že mě to jednoho dne bude pekelně bolet a možná - tak dobře určitě toho budu litovat, ale je to to nejlepší řešení, které jsem prozatím mohla udělat.

Zafoukal vítr a já se roztřásla. Byla mi najednou strašná zima. Podívala jsem se na své oblečení a měla jsem na sobě tu odvážnou noční košilku, kterou jsem si vzala na spaní. Nemožné. Vážně nejsem blázen.

***
S trhnutím jsem se posadila. Skontrovala jsem své oblečení a vážně to byla ta samá košilka.

Co to sakra mělo znamenat? ptala jsem se sama sebe. Koutkem oka jsem si všimla jak se vlní záclona a okno je nedovřené. Že by tu Edward byl? Ale proč by sem zrovna teď chodil?

Zmateně jsem seděla na posteli a nepřítomně se dívala před sebe do prázdné zdi. Jsou dvě možnosti. Za prvé, buď mi vážně šplouchá na maják a měla bych se jít léčit, což nejspíš stojí za zvážení. A nebo tady opravdu byl za denního světla a nějakým způsobem se mi dostal do hlavy, což je podle mě blbost, když jsem ten štít nebo co to bylo.
Takže otázka je - co teď?

Napadlo mě jedno řešení. A to odjet. Teď hned. Naházím všechny věci do kufru a zmizím jako pára nad hrncem. Jako bych tu nikdy nebyla. Nezbude tady po mně vůbec nic. Přesně jako tenkrát po něm. Ať ochutná svou vlastní medicínu sobec jeden sobeckej.

Ještě to musím nějak šetrně sdělit mamince. Bude nešťastná z toho, že ji tu zase nechám. Bude se mi po ní stýskat. Tolik jsme si rozuměly. Byla teď rozumnější, protože měla svého Phila. Ale byla také pravda, že se mi dost stýskalo po Charliem. Další důvod byl ten, že jsem chtěla tam, kde jsem byla po většinu času šťastná. Sice nevím jak na mě budou reagovat mí staro - nový spolužáci, ale já už se rozhodla. Začnu tam od znovu. A doufám, že budu mít od Cullena pokoj.

Přišla jsem na to, že když Edwarda nazývám Cullenem, tak mě to tolik nebolí.

,,Zlato jsem doma." René mě vytrhla z mého uvažovaní nad mou teorií jak je to možné.

S povzdychnutím jsem se rychle převlékla do domácího úboru. Dnes nikam nejdu. Nehodlám riskovat, že opět narazím na Ed.... Cullena.

Sešla jsem do obývacího pokoje. Teď přijde to nejtěžší.

,,Mami?” začala jsem zlehka. Jenže ona mě znala jako svý boty. Věděla, že se něco děje.

,,Ano zlatíčko, copak se děje?” její pátravý pohled se mi zahryzával pod kůži.

,,Víš chtěla… chtěla bych zpět do Forks.”
,,Proč to? Proč ta změna? Před tím jsi hrozně chtěla sem. Dokonce ses nepohodla s Charliem.”

,,No on je taky jeden z důvodů. Stýská se mi. A celkově mi to tam chybí. Neber to špatně. Po tobě se mi bude stýskat taky, ale nějak mi tady to prostředí nesvědčí. Chtěla bych opravdu zpět.”

,,No… tak, já zkusím Charliemu zavolat co on na to, ano?”

,,Děkuju.” Bylo vidět, že je z mého rozhodnutí značně zmatená, ale nehodlala jsem ji více vysvětlovat, čím to je, že chci zase zpátky, tam odkud jsem prvně utekla. Kdybych ji to měla vysvětlovat, tak by to bylo opravdu na dlouho a přece jenom bych ji nemohla říct úplnou pravdu.

Už vidím jak bych ji vysvětlovala, proč jsem chtěla sem, kde svítí slunce, kvůli tomu, že se Edward na slunci třpytí.
,,No víš mami, utekla bych kamkoli, kde je přes den slunce. To kvůli Edwardovi, je sice upír, ale slunce ho neseškvaří, ale stejně na něj nesmí protože celej svítí, takže by na něm nejspíš chtěli dělat pokusy nebo něco takového. A myslím, že by se nemusel nechat.” Jo myslím, že by si zaťukala na čelo a sama mě poslala někam na vyšetření, i když u ní jeden nikdy neví.

***
Zrovna jsem seděla v letadle a byla jsem na cestě ve Forks. Charlie s nadšením souhlasil. Nadšenost v jeho hlasu byla tak zřetelná, že mi ještě teď doznívá v uších. Než jsem nasedla do letadla, tak jsem musela mamince slíbit, že jí budu každý den psát a volat jakmile to bude možné. A samozřejmě další podmínkou bylo to, že se musím občas přijet podívat. Což je samozřjmost.

V noci jsem nic nenaspala - byla jsem ze všeho nervózní. Znovu jsem si promýšlela jestli dělám správně. Unaveně jsem zavřela oči a k mé hrůze - možná radosti jsem se ocitla opět ve snu.

Ale tentokrát to bylo jiné, tentokrát...

***
Doufáme, že se Vám kapitola líbila. Děkujeme za Vaše komentáře, těšte se na další dílek. LoveCullenka s Ejdrianou.

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Give in to me 9.kapitola: