Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give in to me 8.kapitola


Give in to me 8.kapitolaAhojky, omlouváme se, že přinášíme dílek až tak pozdě. Ale byla to především má chyba, tak se omlouvám. I mé spoluatorce Ejdriance bez které by tahle povídka nebyla touto povídkou. Poslední dobou trpí nějakou nesmyslnou chorobou :D Ty víš o čem mluvím Ejdri. Ale fakt nemáš pravdu. Tahle povídka je důkazem. A ať žijí veverky! No a co se tedy bude dít dále? To si přečtěte sami. Pokračujeme tam, kde jsme přestali a to při hádce Bell s Edwardem. Pěkné čtení LoveCullenka a Ejdriana

Kapitola osmá: Prosím!

Pohled: Edward Cullen

 

,,Isabello Marie Swanová…”

...co si sakra myslíš, že děláš? Co si tam s ním chtěla proboha dělat? To pro tebe nic neznamenám? Má láska pro tebe nic neznamená? Proč s tím… s tím," vrčel jsem. Měřil jsem si jí rozzuřeným pohledem. Připadal jsem si v tuto chvíli jako vlkodlak - celé mé tělo se třáslo vztekem a žárlivostí. Před očima se mi pořád objevovala ta scéna.

,,Edwarde Cullene, přestaň tady na mě okamžitě křičet jako pominutý. Ty jsi mě opustil pamatuješ? To mé city pro tebe nic neznamenaly. Zadupal jsi mou lásku do země a nestaral jsi se o to jak na tom budu já. Jak moc mi tím svým odchodem ublížíš. Ani nevíš jak já jsem ublížila Charliemu. Málem jsem spáchala sebevraždu a to jenom kvůli TOBĚ! Teď vím, že sis mou lásku nezasloužil a nikdy nezasloužíš. A co jsem se chystala udělat ? Chtěla jsem se s ním vyspat. A dovol, abych ti připomněla, že to není Tvá věc. Dělala bych s ním to co s tebou už nikdy nebudu. TOHLE jsi přece chtěl ne ? Chtěl si, abych si užívala krásy lidského života. Tak dovol, abych ti připomněla, že to mám v plánu Užívat si svého života plnými doušky. Tak teď táhni a nechej mě už konečně žít. Dodrž svůj slib, že by to bylo jako bys nikdy neexistoval. Běž pryč a nechej mě žít. A ještě něco: Každým dnem, každou hodinu má nenávist k Tobě stále více roste. Nazdar!" křičela na mě a vyhazovala rozčíleně rukama do všech směrů.

Potom se otočila na podpatku a odcházela pryč. Nezmohl jsem ani na slovo. Její slova se mi zařezávala do srdce - čím dál hlouběji. To co říkala, přece nemohla myslet vážně nebo ano?

Stál jsem tam jako solný sloup, dokonce i když na mě začaly padat první kapky deště. A myslím, že bych tam stál ještě dlouho a hloubal se ve svých myšlenkách, kdyby nepřišla Alice.

,,Edwarde, pojď domů, je nejvyšší čas. Už jsi toho pokazil dost.” Vztekle jsem na ni zavrčel a otočil se opačným směrem, než chtěla jít ona.

,,No tak, nebuď jak malý děcko. Pojď domů.” Žadonila.

,,Nechci jít domů a poslouchat myšlenky ostatních! Nech mě být, jdu na lov.” Přidal jsem do kroku, abych od ní byl co nejdřív pryč.

Slyšel jsem ji akorát zašeptat ještě: ,,Nedělej to Edwarde.” Ale už jsem ji nevěnoval žádnou pozornost.
Spěchal jsem rychle ulovit něco, co mi přijde do cesty a pak po pachu Belly. Mé Belly, která mě dnes tolik ranila. Ale v jednom měla pravdu, mohl jsem za to já. Za všechno špatné, co se ji stalo bylo kvůli mně. kvůli mé blbosti a sobeckosti. Jenže já to napravím, takhle to nenechám.

Pohled: Isabella Marie Swanová

Seděla jsem doma naštvaně na své posteli a kdybych mohla, tak bych kolem sebe házela třeba talíře.
Nevím co si o sobě ten blbeček upíří jen myslí. Že mi může vtrhnou do života, kdy se mu zachce mé společnosti? Byla jsem naprosto rozzuřená. A pak ještě ten jeho křik v klubu. On byl ten poslední, který na to měl právo.
Nechápala jsem, kde se v něm bere ta drzost na mě křičet, že si nevážím jeho citů. Jenže jak je mohl mít? Jak mohl mít city, když se mnou jednal jak s kusem hadru.

Za žádnou cenu jsem nelitovala toho, co jsem mu řekla. Zasloužil si to. Jen jedna věc byla lež - nebo spíše byla nezmíněna. Krom toho, že ho budu více a více nenávidět, tak ho budu také více a více milovat.

Jenže on mě chtěl nechat žít a tak toho také využiji. Nejlépe dříve než ze mě bude stará - zapšklá stařena, která hledá po bytě umělé zuby a nadává si za to, že nezůstala se svým milovaným upírem. Tak tohle se vážně nestane. Budu si života užívat, tak jak to po mně chtěl. Proto mě údajně opustil ne? Tak se dívá jak si užívám, ale ne s ním. On člověk není a už si asi nepamatuje jaké to je.
Lidé nezapomínají tak snadno jak on si myslí. A už vůbec ne, když mají důvod svých ran na očích. Je to jakoby mi bodl nožem do nohy a ještě s ním otáčel v ráně.

Nechci ho mít stále na očích, to bych fakt už neunesla. Musím pryč. Musím někam jinam. Pojedu zpět k Charlimu. Ano to bude dobré řešení, tam snad nepojede a navíc by ho to nemuselo napadnout. Snad Alice nic neuvidí nebo mě při nejhorším nepráskne.

Zvedla jsem se z postele s tím, že si začnu balit a hned další den vyrazím. Jenže se ozvalo něco u okna. Šla jsem se podívat a viděla tam Edwarda. Můj vztek ještě víc narostl.

,,Ty jsi mě neslyšel? Už tě nechci vidět” Zařvala jsem na něj.
,,No tak Bells.”
,,Neříkej mi Bells a vypadni odtud.”
,Pusť mě dovnitř.”
,,Zmizni, nikam tě nepustím." řekla jsem rozhodným hlasem.

,,Ježiši máš něco s ušima?" křičela jsem jak smyslů zbavená.

,,Ne, Bell prosím vyslechni mě." Prosil mě a já měla co dělat, abych mu neskočila kolem krku. Abych se nesnažila odstranit jeho strhaný obličej svými polibky. Ale byla jsem silná. Vybavila jsem si vzpomínky na jeho odchod, ten nádherný tanec, který se stal ještě krásnějším, když naše těla tančily spolu vášnivé tance. Projela mnou touha.

Ale pak se mi vybavil ten dopis. Ten zatracený dopis, který mě zasáhl hlouběji než jeho oficiální odchod.

,,Edwarde baví tě to? No tak řekni? Baví tě to pořád dokola mi ubližovat? Bodat do mého srdce hlouběji? Ale já mám také někde práh bolesti a myslím, že ty ho co nevidět překročíš a já už to nevydržím. Ne, už znovu ne. Nedovolím ti, abya mi zase ublížil. Pohraješ si se mnou a pak co?" chtěl něco namítnout, ale já jsem ho utla.

,,Zase mi tu necháš srdceryvný dopis a utečeš? Prosím nedělej to. Odejdi z mého života prosím." Prosila jsem zoufale a kolena se mi podlamovaly. Já prosila Edwarda, aby zmizel z mého života. Edwarda, kterého miluji jako nic na tomto světě. Ale už jsem opravdu nemohla dál. Něco se muselo v mém životě změnit. Musela to být zásadní změna a já doufala, věřila, že to má být právě tohle.

,,Bello…” vyslovil mé jméno. Já se na něj jen zdrceně podívala, došla k oknu.
,,Sbohem.” S tímto jediným slovem jsem zatáhla záclony a odešla do koupelny, kde jsem si vlezla do prázdné vany a tam se schoulila do klubíčka a konečně nechala slzy, ať si dělají co chtějí.

 

***

Doufáme, že se Vám kapitolka líbila. Moc Vám děkujeme za Vaše komentáře.

LoveCullenka a Ejdriana



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give in to me 8.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!