15. kapitolka je na světě a s ní jeden menší zvrat...
Přeji příjemné počtení a moc děkuji za komentáře, jak ke kapitole minulé, tak k té dnešní... :)) N.
20.05.2011 (12:15) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3974×
15. kapitola
Stál tam, opřený o sloup s nonšalancí olympského boha. Stál tam, ve tváři neutrální výraz, oči chladné, prosté emocí. Stál tam, mlčky si mě prohlížel a čekal, co se bude dít.
Nahodila jsem povznesený úsměv, který měl zastřít mou zjevnou nervozitu. Pak jsem sebejistou chůzí došla až k němu a vtiskla mu lehký polibek na tvář. Pak jsem, vědoma si své dnešní role, o kousek odstoupila a předvedla mírnou úklonu, za kterou by se nemusela stydět žádná žena ani v předminulém století.
Jeremy mé gesto ocenil, pousmál se a pozvedl svůj imaginární klobouk. To mě rozesmálo, takže s koutky vysoko pozdviženými jsem se do něj zavěsila a nechala se odvést k jeho skvělému autu.
Vše proběhlo v tichosti. To posvátné ticho, které nás obklopovalo, avšak nebylo nepříjemné, bylo přerušeno až ve chvíli, kdy jsme vjeli na silnici vedoucí pryč z města.
Nedalo mi to a musela jsem se zeptat na to, co mi už velmi dlouho vězelo v mysli.
„Kam jedeme, můj sličný rytíři?“
„Do krajiny neznámé, kde se plní všechny sny… Přála si snad dáma protančit dnešní večer troje střevíčky?“ odpověděl, hlas zabarvený medovým tónem. Musela jsem se usmát, musela jsem nějak ocenit jeho poeticky znějící slova.
„Jen troje? Nejsem lakomá, mohu obětovat i více párů,“ odvětila jsem, hlas mírně se chvějící. Nebyla jsem zvyklá takto mluvit, avšak v Jeremyho společnosti to šlo jaksi… samo. Přirozeně.
„Takže mi nesdělíte, pane, kam mne to vezete? Ukojte mou zvědavost, ach, no tak, spanilý lorde, nemučte mne nevědomostí!“ Můj pokud o dramatický tón zjevně vyšel, neboť se na tváři mého společníka objevil úsměv. Avšak neprozradil ani slůvkem, kde je cíl naší cesty…
Dál už jsem nemluvila. Co bych také mohla dalšího říct? Nenapadala mě vhodná slova, která by se hodila k naší hře. Nebylo právě mým koníčkem mluvit stylem 19. století, tudíž to pro mě bylo mírně namáhavé.
Avšak nezdálo se, že Jeremymu by to dělalo velký problém. Ba přímo naopak, zdálo se, jako by to měl zažité, jako by pro něj bylo naprosto rutinní takhle mluvit…
,Určitě je to herec,‘ pomyslela jsem si. Buď to, anebo se velmi zajímá o historii…
Když se to tak vezme, moc jsem toho o něm nevěděla. Nebyla to moje chyba, vlastně ani jeho. Známe se teprve krátce a zatím nebyl čas bavit se o našich životech.
Chvíle, které jsme strávily spolu, byly vždy výjimečné, avšak jaksi… neosobní. Nikdy jsem se nezajímala o jeho zájmy, o jeho koníčky, o jeho rodinu, o jeho minulost… A stejné to bylo s ním. Neptal se mě, co ráda dělám, jaké jsou moje vztahy s rodiči, co se mi v minulosti stalo, že jsem taková, jaká jsem…
Nebylo to důležité. Užívali jsme si společně strávený čas nehledě na tyto podstatné-nepodstatné věci. Vyhovovalo nám to, ani jeden neměl důvod si stěžovat…
Avšak nyní by mě opravdu zajímaly ony všední věci, které se ho týkaly. Chtěla jsem vědět, co dělá zrovna ve Forks, v tom nezáživném, nadměrně deštivém městečku. Co ho tam přivedlo a hlavně – jaký vztah má k té neznámé krásce, na které mohl oči nechat…
Ne, ne, nemysli na to! Alespoň pro dnešní večer to nech spát, však později budeš mít času dost, abys to mohla řešit…
Abych odvedla své myšlenky jinam, horečně jsem se snažila vymyslet něco, čím bych mohla přerušit minutku ticha, která v autě zavládla.
„Líbí se mi to…“ řekla jsem tichým hlasem. Chvíli jsem vůbec netušila, jestli jsem to řekla nahlas, jestli jsem pouze nevedla vnitřní monolog…
Právě jsem se odvracela k oknu, abych mohla sledovat rychle se měnící krajinu, když v tom znenadání promluvil tichým hlasem: „Co přesně se ti líbí, drahá?“
V té chvíli jsme dojeli do města. Pomalu ubývalo stromů a zelené plochy, domy jako by najednou vyrostli ze země. Ani jsem pořádně nepostřehla, kdy se objevily v mém zorném úhlu.
Uběhlo několik minut, během kterých jsem v duchu pečlivě volila slova, abych nepokazila naši hru. Už už jsem se chystala odpovědět na jím položenou otázku, ale byla jsem přerušena…
Najednou jako kdyby se zastavil čas. Všechno ztichlo, snad i nepřetržitě štěbetající ptáci na větvích těch pár stromů, které se podél silnice nacházely.
Trvalo to možná jen pár sekund, možná pár minut, možná hodiny… Nevím, nejsem schopna to určit. Jediné, co vím naprosto přesně, je to, že v tu chvíli jsem neslyšela nic, s výjimkou skřípějících pneumatik Jeremyho auta…
Já vím, já vím. Jsem strašná slibotechna, ale věřte, že je mi to vážně líto! Bohužel se mi opět pozměnily plány (jako vždy, když si něco chystám dopředu), takže mi na tuto kapitolu zmínka o Jeremyho minulosti nevyšla. Ale nezoufejte! Nacpu to do některé z následujících kapitol... :))
14. kapitola || Shrnutí || 16. kapitola
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Give a second chance - 15. kapitola:
T-ten konec?
No nazdar...
Kapitolak opět skvělá, krásná, nádherná, plynulé a četla se sama. Dříve, než si to člověk uvědomil, byl na konci.
Skřípění pneumatik? Co to má znamenat?!
Náš pak Záhadný se záhadně vybourá? Nebo jim do cesty vběhl Edward, aby překazil jejich romantický večer?
Zase jsem mimo... Ale pravdou je, že jsem šíleně zvědavá a že se těším, až se něco o Hádesovi dozvím!
Takže mažu dál, přečíst si další jistě nádhernou kapitolu této úžasné povídky...
bože co se stalo?? jsem naplá jak kšandy a stejně jsem tak nedočkavá, kdy se dozvím Jeremyho tajemství
Žeru tu jejich mluvu! A hlavně tvoje psaní. Jsem ráda, že mám toho ještě docela dost před sebou. Opravdu se to moc hezky čte a vůbec to nenudí.
Sice už musím (proto tak krátký komentář), ale pak se na to opět vrhnu a u poslední kapitoly ti ty krátké komentáře vynahradím
Krása... a i to je slabé slovo!
skvělý to bylo, já zírám. tahle kapoška se mi hrozně líbí. žeru jeremyho... všechno je taak skvělý. taky se mi líbí, že tam chvíly neoxiduje jessika leze mi na nervy, otrava jedna. je to opravdu supr! HOOOOOONEEEEEEEEEEEEEEEM DALŠÍ KAPIITOOOOOLKUUU!
Fíha! Moc hezký... ten napínavý konec
a ta "Bella", jak je jiná ikdyž pořád tam je to její "Bellovství", hodně se mi tahle kapitola líbila, ta šup, šup honem další!
wow! to bylo super! jsi moc sikovna! je too bezvaaa. moc se mi to libi! a budu to cist dal!
Asi tušíš, co ti na to řeknu, co?
1, 19. století?
2, to nahlodávání v Belle, žárlivost vůči neznámé Jeremyho známé...
3, ten konec...
Víš, proč se nemůžu moc rozepisovat, takže to shrnu - bylo to "psychokrásný".
to bylo vážně moc, moc, moc, moc pěkný. velmi zajímavá povíkda. jsem zvědavá, co se stane v příští kapitole. no. povedlo se ti to!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!