Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 2. kapitola

04.10.2010 (19:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2339×

Písnička

2. kapitola

Simi:

„Holky, máte svačinu?” zavolala na nás moje mamka. Bylo půl osmé a my jsme vyrážely do školy.

„Jo, máme. Tak pa, uvidíme se večer,“ rozloučila jsem se s ní.

„Nashledanou, Dano,“ rozloučily se s ní holky.

„Ahoj, holky,“ stihla na nás ještě zavolat, než jsme nasedly do auta a náš řidič nás odvezl před školu.

U školy jsme byly za pár minut. Ve škole už si naštěstí zvykli na náš luxus, takže už nestepují před školou, aby nás zahlédli. Jako nějaké hvězdy, nebo co. Ze začátku si to sice užíváte, tu publicitu, ale čeho je moc, toho je moc.

Vystoupily jsme z auta, rozloučily se s Jirkou, našim řidičem a vyrazily do školy. Kluci tu ještě nebyli, jak obvyklé. Vždy přijdou pozdě. Vešly jsme do šatny a přezuly do balerýnek, které máme místo pantoflí. Už už jsem chtěla vyjít, když mi někdo zakryl oči dlaněmi a přitiskl na své tělo. Okamžitě jsem ho poznala.

„Ahoj, lásko,“ pozdravila jsem dotyčného. Dlaně, které jsem měla na očích, přejely dolů a celé ruce se obmotaly kolem mého pasu.

„Ahoj,“ pozdravil mě Martin a políbil na moje citlivé místečko na krku. Vzdychla jsem. Usmála jsem se a otočila se, abych na něj viděla zpříma. Ruce jsem mu omotala kolem krku a pořádně se na něj natiskla.

„Páni, co se stalo, že jste nepřišli pozdě?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„To víš, čekají tu na nás čtyři neuvěřitelně sexy holky, tak je nemůžeme nechat čekat,“ odpověděl taktéž s úsměvem. Naklonila jsem se a jemně ho políbila na rty. Polibek mi opětoval a pak jsme se všichni přesunuli do třídy. Sedla jsem si s Martinem do naší lavice a Viky s Tomášem před nás. Jana s Dominikem a Týna s Pepou za nás.

Celou hodinu jsme se drželi za ruce a odpojili se akorát, když jsme si museli psát poznámky. Když zazvonilo, s holkami jsme si sedly na mojí lavici a štěbetaly o všem možném. Kluci nás políbili na tváře a pak šli ke svým kamarádům. Přestávka utekla jako nic a nás čekala matika. Naštěstí jsme šli na počítače, takže to zase tak hrozné nebylo. Další hodiny překvapivě utekly jako voda a my jsme šly do jídelny. Kluci na oběd nechodí a tak jsme se s nimi rozloučily a domluvily  na dnešní kino v Plaze v Cinemacity. Naobědvaly jsme se a jely ke mně domů. Tam jsme si udělaly úkoly na zítřek a asi tak za hoďku se začaly připravovat na dnešní kino.

Když jsme byly hotové, byli čtyři hodiny a my vyrážely do kina, kde jsme se měly sejít s kluky. Nasedly jsme do auta a Jirka nás zavezl před kino. Kluci tam už na nás čekali, takže jsme mohly vyrazit. Vybrali jsme si komedii a zamířili si to do sálu jedna. Místa jsme měli až nahoře a uprostřed. Tam to mám nejraději. Pohodlně jsme se usadili do sedaček a čekali, až začne film. S Martinem jsme se ještě chytili za ruce a pak zpozorněli, jelikož film začal.

Film byl moc hezký. Skoro pořád jsme se smáli, až nás z toho bolela břicha. S klukama jsme se rozloučily a jely ke mně. Vzaly jsme si věci, které budeme potřebovat zítra a vyrazily k Viky domů, kde jsme dnes měly spát. Viky rodiče dnes nebyli doma a tak jsme si pořádně užívaly prázdný dům.

****

Nechápu, jak to mohlo tak rychle utéct. Mám pocit, že teprve včera jsem přijela z Londýna a ne před půl rokem. Ano, dnes je poslední den školy a s holkami si jdeme pro vysvědčení. Známky máme stejné jako v Londýně, takže docela úspěch. Nejvíce se ale stejně těším na prázdniny. Jedeme totiž k Janiným příbuzným do Ameriky. Už se nemohu dočkat. To budou snad ty nejlepší prázdniny. Do Ameriky jsem vždy chtěla, jenže rodiče na takové výlety nemají čas a samotnou mě samozřejmě nepustí. Rodiče od holek jsou na tom bohužel stejně, takže nic. Ale jelikož se tam před čtyřmi měsíci přistěhovali ti Janiny příbuzní, letenky na příští týden do malého městečka Forks ve státě Washington máme zamluvené. Měla jsem strach, jestli se nám nebude stýskat po klucích, ale to rozhodně nehrozí, protože ty paka si našly jiné holky. Prý jsme moc nafintěné, povýšené a hlavně sobecké. Když mi to Martin řekl, myslela jsem, že ho tam normálně zmlátím. Sice jsme s holkami bohaté, ale chováme se úplně normálně, jako každý puberťák. Pak jsme nakonec přišly na pravý důvod, proč se s námi všichni najednou rozešli. Byla to totiž sázka. Vsadili se s kluky z jiné třídy o to, jestli nás dokážou sbalit. No a jakmile sázka skončila, ve stejný den se s námi rozešli. Překvapivě mi to bylo ale jedno. Martin byl sice hezký, ale nic jsem k němu necítila a když jsem pak ještě zjistila, co je to za hajzla, tuplem mi to bylo jedno, naopak, jsem ráda, že jsem se ho zbavila. Holky sice na tom byly trochu hůř, ale za pár dní byly také v pohodě. Stejně ještě kluka nechci. Je mi teprve patnáct a pravou lásku určitě poznám, až budu starší. Z přemýšlení mě vytrhl hlas Viky.

„Simi, jsme tu,“ zatřásla se mnou.

„Jo, jo, vždyť už jdu,“ řekla jsem a vystoupila z auta. Přešly jsme silnici a zamířily ke škole. Když jsme procházely kolem těch pitomečků, kteří se sází na účet holek, jen jsme kolem nich prošly a vůbec si jich nevšímaly. Do šatny jsme vůbec nešly a rovnou si to zamířily do třídy. Máme jen jednu hodinu, takže by to nemělo cenu.

Hodina byla ta tam a já jsem právě s holkami naposledy odcházela z Masarykovy základní školy v Praze jako školačka. V ruce jsem držela vysvědčení a jako svobodná si to pádila do auta. Všechny jsme nastoupily a Jirka nás zavezl ke mně, kde jsme dnes měly přespat.

U mě v pokoji jsme si sedly na postel a začaly si povídat o minulosti.

„Pamatujete na náš první den ve škole?“ zeptala jsem se holek.

„No jasně, že jo. Prve jsme zrovna spaly u Týny. Jirka nás odvezl ke škole a my jsme čtyři strašně roztomilé holčičky vystoupily z toho luxusního auta. V tu chvíli, jako by se tam zastavil čas. Všichni na nás koukali, jako bychom byly mimozemštani,“ začala Viky.

„Jo, a potom k nám přiběhl Vašek a zeptal se nás, jestli nejsme princezny,“ dodala se smíchem Jana. Všechny jsme se začaly smát, když jsme si na to vzpomněly.

„Jo, to byly časy. Žádný zkoušky, rozhodování, problémy, prostě jen bezstarostný dětský život,“ řekla Viky. A měla pravdu. Když jsme byly malé, měly jsme to mnohem jednodušší. Takhle jsme si tam povídaly až do večera, kdy přišla mamka s taťkou a chtěli vidět naše vysvědčení. Já jim ho ukázala první a pak holky se musely také pochlubit. Když bylo deset, popořadě jsme se umyly, vyčistily zuby a lehly si do mega postele, kterou jsem si koupila,   abychom se tam na ni všechny vešli. Dá se říci,že je přes jednu stranu pokoje. Jako by spojené dvě letiště, takže zabírá jednu pětinu mého pokoje. Ty postele byly vyrobené na zakázku čtyři, pro nás všechny. Uvelebily jsme se, popřály dobrou noc a odpluly do říše snů.

Zdál se mi nádherný sen. Byla jsem na tom nejkrásnějším místě na světě. Byla to louka poseta milionem květin, každá v jiné barvě. Takhle jsem si vždy představovala ráj pro dobré duše. Neboli, posmrtný život pro hodné. Měla jsem na sobě lehké bílé šaty, které obkreslovaly moji postavu. Rozběhla jsem se doprostřed louky a zatočila se na místě. Zastavila jsem se a svůj pohled zaměřila na stín u lesa. Šťastně jsem se usmála a ukazováčkem jsem ukázala, aby ten dotyčný, který tam stál, přišel ke mně. Pořád jsem se šibalsky usmívala. Nikoho jsem tam sice neviděla, ale věděla jsem, že tam někdo stojí. Z ničeho nic se tam objevil anděl. Nikdo jiný to být nemohl. Rozešel se ke mně a usmál se tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděla. Jakmile vyšel na slunce, jeho pokožka se rozzářila, jako by jí měl posetou miliony malých diamantů. S jeho bronzovými vlasy si pohrával větřík a tak mu to jeho rozcuchanému účesu dodělávalo ještě více přirozený tvar. Došel ke mně a nasadil mi věneček z bílých květin, aby se hodil k šatům. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a on mě nadzvedl, pevně objal kolem pasu a několikrát se se mnou zatočil. Po chvilce mě zase postavil na zem, ale z obětí nepustil, ba naopak jeho mohutné, svalnaté paže ještě více objaly můj pas až jsme si připadali jako jedno tělo. Sklonil hlavu a jako motýlím pohlazením křídel se otřel o moje rty. Po chvilce jsme ale polibek prohloubili a pak zase nabrali na něžnosti, až se vytratil úplně. Naše dechy se předháněly a naše čela jsme si opřeli o sebe.

„Miluji tě, Simi, a navždy budu. Ať se stane cokoli,“ řekl ten nejkrásnější hlas na světě. Tak sametový a hladký.

„Já navždy budu milovat tebe. Ať se stane cokoli, E…“

Najednou jsem se probudila. Sakra, sakra, sakra. Nadávala jsem. Proč jsem se musela probudit. Jak se ten anděl jmenoval. Chci ho znovu vidět. A pak jsem na tváři ucítila něco teplého a mokrého. Utřela jsem si to rukou a zjistila, že je to slza. A za ní další a další až jsem se rozbrečela úplně. Tak strašně jsem si přála, aby to bylo doopravdy. Ten anděl, aby byl opravdový. S tichým brekotem jsem se zavrtala do polštáře a snažila se usnout. Zoufale jsem myslela na toho anděla ze snu a jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že už na něj nikdy nezapomenu. Vždy to bude můj vysněný anděl. A teď už s úsměvem jsem znova usnula,ale tentokrát beze snů.

Když jsem se ráno probudila, radši jsem holkám o nočním výjevu pubertálních hormonů nic neřekla a dělala jakoby nic. Svedla jsem to na hormony, protože mě nenapadlo nic jiného, proč jsem se v noci jen tak rozbrečela. I když v hlouby duše jsem to věděla, ale nechtěla si to přiznat, jelikož bych se dopracovala k tomu, že jsem se zamilovala do kluka ze snu. A to bych měla hodně blbé, když by existoval jen v mé hlavě. Proto jsem na to přestala myslet a jen s tím, že na něj nikdy nezapomenu, jsem šla udělat ranní hygienu. Holky už se také zbudily a naštěstí na mě nic nepoznaly.

Když bylo dvanáct, začala jsem se s holkami připravovat na rozlučkovou párty, která se koná dnes pro všechny deváťáky v jednom hotelu. Vzala jsem si na sebe tílko bez ramínek se stříbrnými flitry, k tomu mini sukni a obula si černé, kotníčkové semišky. Přes to jsem si vzala koženou bundu do pasu a byla hotová. Udělala jsem si kouřové líčení, vzala si pár doplňků a byla komplet. Holkám to také moc slušelo. Viky měla šedivé tričko s rolákem, ale bez rukávu a bylo vzdušné. K tomu si vzala tmavé úzké džíny a boty tmavě fialové balerýnky a k tomu všemu doplňky. Přes to si vzala tmavě fialovou bundu do pasu a namalovala si šedé stíny. Jana měla džínové kraťásky, bílé tričko a přes to džínovou vestičku. Ještě si vzala lehké bílé sáčko, aby ji nebyla zima, protože venku prší a fouká studený vítr – pravé červnové počasí – myšleno ironicky a obula si bílé balerýnky. Stíny si namalovala do tmavě modra a vzala si také nějaké doplňky. Týna měla tmavě zelené triko dlouhé skoro jako šaty a k tomu černé elasťáky pod kolena. Boty si vzala černé balerýnky a nějaké doplňky. Aby jí nebyla zima, přes to si vzala tmavě zelený svetr stejně dlouhý, jako tričko s šňůrky visící u krku a na konci s chocholky. Namalovala si zelené stíny a byla také hotová. Vzaly jsme si kabelky a seběhly dolů se s mamkou a taťkou rozloučit. Výjimečně dnes byly dopoledne doma, ale hned pak jdou zase do práce. Rozloučily jsme se s nimi a zamířily si to do auta. Jirkovy jsme řekly adresu hotelu a vyjely na rozlučkovou párty, kde se asi naposledy uvidíme se spolužáky.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 2. kapitola: