Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fredova cesta - 10. kapitola

08.09.2010 (15:30) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1270×

Vyhrkl jsem: „Oficiální? Takže existuje ještě jiná?“

Vzápětí jsem si uvědomil, že Edward tím určitě myslel Alecovy myšlenky. Co se z nich dozvěděl? Měl jsem dost přesnou představu, co mi asi může chtít, ale přesto se mi nezdálo, že by Jane nechala svoji pomstu někomu jinému.

Edward mi to brzy potvrdil: „Vyslala ho jeho sestřička. Jane je totiž daleko víc hlídaná, především díky své vznětlivosti. Alec se ovládá a je loajální. Navíc Arův trumf je ona. Všiml by si, kdyby chyběla byť jen pár hodin. A cesta z Evropy trvá déle. Má za úkol tě najít a informovat ji. Odhadli, že se dřív nebo později objevíš tady u nás. Chtějí tě nalákat někam, kde by se mohla Jane bez problémů pomstít. K tomu ale potřebují čas.“

Jane se tedy opravdu jen tak nevzdala. Vlastně jsem ji docela chápal. Musel to pro ni být šok. Nikdo kromě Belly jí nikdy nedokázal vzdorovat, nebo jí útok oplatit. Na Bellu ale nemohla. Nešlo jen o Arův zákaz, ale i o to, že byla chráněna rodinou. Sedm dalších upírů byl problém, který nemohla přehlížet. To já byl sám (nebo si to aspoň myslela). A Arův příkaz se vztahoval jen na to, aby mě nepronásledovali. Když na mě narazí „náhodou“, bude to jen moje smůla. Ona zákaz nepřekročí, pouze využije situace.

Edward mě nechal přemýšlet a podotkl: „Teď se stáhl a sleduje nás z povzdálí. … Možná by se toho dalo využít,“ dodal váhavě, jako by nemluvil za sebe, ale spíš četl myšlenky někomu poblíž.

V telefonu se ozval nadšený mužský hlas: „Jo, pojďme si ulovit jednu sadistickou mrchu!“

Ten výkřik nám všem vykouzlil na tvářích úsměv, ale Tanya ho mírnila: „Klídek, Emme. Měli bychom to nejdřív promyslet.“

To by bylo něco! Kdybych nebyl sám, byla by tu šance vyřídit si účty jednou pro vždy. Zřejmě jsem nebyl zdaleka jediný, kdo jí něco dlužil. Teď už to nebylo jen kvůli Bree. Čím víc jsem se o Jane dozvídal, tím víc jsem ji chtěl dostat. Přesněji řečeno ji zabít.

Zaslechli jsme šum vzrušených hlasů, které si rychle vyměňovaly názory. I Edwardův telefon byl zřejmě na hlasitý odposlech. Využil jsem situace a podíval se na ostatní, co oni na to. Na tvářích Kate a Garretta se zračilo uspokojení. Nedokázal jsem odhadnout, jestli mají proti Jane něco osobního, nebo se jen rádi zapojí do lovu, ale pokud to znamenalo dva páry rukou navíc, nehodlal jsem zkoumat jejich pohnutky. Nemůžeme si dovolit férový boj. Na to je Jane příliš silná. Jediná možnost je past a přesila. Doufal jsem, že i tak budu mít příležitost pomstít se.

Čekal jsem, že se Tanya bude tvářit úzkostlivě, že mě bude přemlouvat, abych tu věc pustil z hlavy. Místo toho, když zpozorovala můj pohled, povzbudivě se na mě usmála a stiskla mi ruku. Její oči plály nadšeným ohněm. I ona se zřejmě těšila na bitvu. Tušil jsem, že se chce Volturiovým pomstít ještě za smrt Iriny. A když se jí tu nabízí možnost zbavit je jejich vlajkové lodi, byla by hloupost, kdyby ji nevyužila. Navíc bychom byli tentokrát spolu. Ne, že bych byl nadšený z toho, že se dostane k Jane tak blízko, ale aspoň bych ji mohl ochránit.

Po chvíli se opět ozval Edward: „Máme plán. Pokud vyjde, nebudeme ji muset nahánět, ale sama nám vkráčí do pasti. Nejjednodušší bude nechat Aleca, aby si myslel, že jde všechno podle jejich plánu. Navedeš je na místo, které si vybereme, a zúčtujeme spolu. Ať už si Jane a Alec myslí cokoli, nejsi sám.“

Kate prohodila: „My se rádi přidáme a jsem si jista, že Carmen s Eleazarem by nám neodpustili, kdybychom si tuhle zábavu nechali jen pro sebe. Vyzvedneme je cestou k vám.“

Chtěl jsem jim poděkovat, ale jak to udělat, když jsem je vlastně neznal? Děkovně jsem kývl jsem na Kate, Garretta a Tanyu a nahlas řekl: „Díky, vážím si toho víc, než dokážu vyslovit. Hádám správně, že to neděláte jen kvůli mým krásným očím?“

Z telefonu se ozval mnohohlasý smích a veselé hýkání téměř stejné, jaké občas vycházelo z Garretta. Všechny jsem je rozesmál, zvlášť proto, že moje „krásné oči“ se díky mé schopnosti nedaly jen tak zahlédnout a při pohledu na jejich smějící se tváře jsem nedokázal zůstat vážný ani já.

Když se dosmáli, Edward potvrdil mou domněnku: „Máš pravdu, Frede. Já, Bella a Alice máme s Jane vlastní nevyřízené účty už od naší návštěvy Volterry. Navíc Jane nenávidí Alici víc než kohokoli jiného… I když ani ostatní by neodolali možnosti utrhnout si kousek slávy.“

Odněkud z jejich strany se znovu ozval ten hlas, kterého Tanya nazývala Emmem: „O tom nepochybuj. Rád bych si utrhl víc než jen kousek. … Pořád ještě mě mrzí, že se zdekovali, když viděli, že nás nedostanou na to směšné obvinění kvůli Renesmé.“

Pobaveně jsem přikývl, i když to nemohli vidět: „Vím, co tím myslíš. Takže jaký je plán?“

Telefonát se protáhl na více než dvě hodiny. Plánování zabralo hodně času. Vše muselo být dokonalé, aby Jane s Alecem neměli podezření. Nehodlali jsme jim dát ani tu nejmenší záminku, aby všechno prozradili Arovi. Nikdo z nás nepochyboval, že by té příležitosti okamžitě využil.

Měsíc dávno vyšel, když jsme se rozcházeli do svých pokojů. Tedy Kate a Garrett do svojí ložnice, já s Tanyou do té její. Byl to zvláštní pocit, moct plánovat a počítat s pomocí jiných. Takový pocit spojenectví jsem nikdy nezažil, i když jsem byl samozřejmě pořád ještě dost mladý. Na druhou stranu jsem tušil, že kdybych dál žil s Rileyho skupinou (a oni nebyli mrtví), bylo by jedno, jestli bych s nimi strávil pár měsíců nebo století, protože nic takového tam prostě nepřipadalo v úvahu. Za to může nejspíš vážně vegetariánství. A nebo rozum! Ten byl (až na pár výjimek) v Rileyho skupině nedostatkovým zbožím. Pro většinu jeho upírů to bylo cizí slovo, o jehož významu měli jen matnou představu. Že by ho snad měli použít, bylo nad jejich možnosti.

Ruku v ruce jsme vyšli do patra. Být Tanye tak blízko, cítit vůni jejích vlasů, její pokožky, mě přivádělo na pokraj zbláznění. Přede dveřmi její ložnice jsem se ale zarazil. Ona byla dokonalá, ale já jsem potřeboval sprchu. Upíři se sice nepotí, ale i tak se na mě více než 24 hodinová cesta podepsala. Potřeboval jsem ze sebe smýt prach a moje oblečení taky nebylo právě vzorem čistoty. Chtěl jsem, aby chvíle, která měla přijít, byla perfektní pro oba.

Tanya se na mě překvapeně podívala a já se trochu nervózně ošil: „Miláčku, potřeboval bych minutu nebo dvě.“

Zadíval jsem se jí do očí a pro jednou jsem zalitoval, že nemá Edwardův dar a neumí mi číst myšlenky. Nechtěl jsem jí to vysvětlovat do detailů, ale naštěstí to ani nebylo nutné. Zřejmě můj problém pochopila, protože se usmála: „Koupelna je na konci chodby a osušky jsou ve skříni.“

Vesele na mě zamrkala a zmizela v ložnici. Usmál jsem se a za vteřinu už jsem se nechal bičovat proudy horké vody. Litoval jsem, že jsem si naposled nevzal i nějaké  náhradní oblečení. Jenže já cestoval na lehko – bez zavazadel. Takhle mi tedy nezbývalo, než hodit věci do pračky a doufat, že se Kate s Garrettem nebudou chtít producírovat po chodbě zrovna teď. Přeletěl jsem chodbu jako vítr a už jsem stál za dveřmi Tanyiny ložnice. Lehce jsem zaťukal, ani jsem nečekal na pozvání a vklouznul dovnitř. Doufal jsem, že ji to neurazí, ale nechtěl jsem, aby mě (kompletně nahého až na osušku obtočenou kolem beder) viděl kdokoli jiný.

Sotva jsem za sebou zavřel dveře, přinutila mě zalapat po dechu. Až dosud ležela na posteli, ale teď se úžasně ladně zvedla a přešla ke mně. Na sobě měla něco průsvitného v tmavě modrém odstínu, který jí moc slušel. Zíral jsem na ni asi trochu vyjeveně, protože se pobaveně uchichtla. Vypadal jsem, jako bych nikdy neviděl ženu…, ale na rovinu – ve srovnání s ní jsem vlastně žádnou neviděl. Leslie neměla ani polovinu jejího kouzla a srovnávat Tanyu s lidmi mi v tu chvíli připadalo jako porovnávat nádherně vybroušený diamant s kusem obyčejné skály. To prostě nešlo.

Přitiskla se ke mně, jednu ruku mi obtočila kolem krku, druhou se mi opřela o nahou hruď. Až teď jsem si uvědomil, že jsme náhle skoro stejně vysocí. Měla na sobě lodičky s jehlovým podpatkem, nad jejichž výší zůstával rozum stát. Škádlivě mi přejela rty přes mé, jako by chtěla provokovat. Usmál jsem se a lehce chytil její spodní ret do zubů. Začal jsem ji soustředěně líbat, dokud jí ze rtů neunikl blažený vzdech. Taky si umím hrát. Zajel jsem jí prsty do vlasů a užíval si jejich bohatost. Polibek nabíral na intenzitě a spolu s tím, jak se naše těla třela o sebe, nás rozpaloval do běla. Tanya mi právě zvedla tělesnou teplotu nejmíň o 10 stupňů. Vsadil bych se, že potřást si teď rukou s vlkodlakem, necítil by rozdíl mezi teplotou naší kůže. Možná by se spíš spálil. Kdybych měl v žilách krev, už by se vařila.

Déle jsem čekat nehodlal. Vzal jsem ji do náruče, aniž bych ji přestal líbat, zdolal jsem tu krátkou vzdálenost k její posteli a opatrně ji na ni položil. Než jsem se ale stihl položit k ní, Tanya se posadila a se zábleskem v očích jediným pohybem zahodila mou osušku. Ušklíbl jsem se. Jestli si myslela, že se budu červenat, zmýlila se. Nikdy jsem neměl se svým tělem problém. Byl jsem na něj hrdý - věděl jsem, že se nemám za co stydět. Jediné, čeho docílila, bylo to, že jsem se maličko nakrčil - podobně, jako kdybych se chystal k útoku a vzápětí už ležela přibytá k matraci pode mnou. To modré nic, co měla na sobě, bylo vyhrnuté vysoko nad pas, a kdyby nebyl živůtek tak těsný, už by to bylo dole. Nebyl jsem si jist, jestli to není její oblíbená košilka, a tak jsem se přinutil být jemný přesto, že bych ji nejraději roztrhal. Tanya se na mě šibalsky usmála a zdvihla ruce nad hlavu, aby mi pomohla. Déle bych to trápení asi stejně nevydržel. Netrvalo snad ani setinu vteřiny a ležela přede mnou nahá.

Byl jsem si jist, že má dokonalou postavu, ale vidět ji najednou na vlastní oči, bylo něco docela jiného. Hltal jsem ji pohledem a nemohl se odhodlat k ničemu jinému. Tanya vztáhla ruku a začala mi prstem objíždět svaly na hrudi. Když sjela níž – těsně nad slabiny, zalapal jsem po dechu. Její dotek byl jako elektrický šok. Přál jsem si mít ji hned, právě v té chvíli, ale přinutil jsem se zapojit znovu mozek. Nehodlal jsem nic uspěchat. Chtěl jsem, aby to bylo pro oba jedinečné. Aby i samotný akt spojení byl jiný než jakékoli milování před tím. Pro mě to vlastně bylo první milování vůbec. Všechno před tím byl jen čirý sex. Nebylo na něm nic špatného, ale tušil jsem, že s Tanyou prožiju něco víc. Vášeň spojená s něžností. Dávání a braní a především jsem chtěl využít toho, že máme čas. Nemuseli jsme nikam pospíchat, hnát se za vrcholem...

Tanya se na mě usmála: „Bojíš se?“

Oplatil jsem jí úsměv a zblízka se jí zadíval do těch nádherných zlatých očí: „Ne, vždyť jsem s tebou. Bude to dokonalé,“ dodal jsem s přesvědčením a znovu jsem si připadal jako panic.

Začal jsem ji opět líbat. Moje rty brzy opustily ty její. Sjel jsem níž a prolíbával si cestu jejím nádherným tělem. Místnost brzy zaplnily Tanyiny vzdechy a občas přidala i zadržovaný vzlyk. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než na ni a rozkoš, kterou jsem jí dával.

Asi o minutu později mi došlo, že to byla chyba. Na chodbě se ozval dupot, kuckání a lapání po dechu. Než Kate s Garrettem vyběhli ven z domu, zaslechl jsem ještě Katein vzkaz pro mě: „Frede, ty jsi vážně zrůda! Zůstat s tebou v domě, když se chystáš na pokoušení své odolnosti, je masochismus. Užijte si samotu. Ráno vás přijdeme vzbudit.“

Podívali jsme se na sebe a oba jsme se rozesmáli. Jedna nepatrná část mého vědomí se jim chtěla omluvit – cítil jsem se provinile, že jsem tváří v tvář takovému rozptylování nedokázal udržet svou schopnost v původní vzdálenosti a donutil je vyzkoušet ji na vlastní kůži. To už ale Tanya využila situace a já v mžiku zapomněl na všechno okolo. Mohli by zapálit dům a já bych si toho nevšiml. Já už totiž hořel – touhou po Tanye.

9. kapitola - 11. kapitola

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fredova cesta - 10. kapitola: