Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forgive me, please - 3. díl

4.kacik-S Knihou


Forgive me, please - 3. dílTak tady máte pokračování.. Je částečně z pohledu Alice, Edwarda a Belly. Tak pěkné čtení a prosím zanechte komentáře, jinak tu povídku zmrazím, protože nemám pocit, že by se vám líbila :) Díky

Forgive me, please – 3. díl

 

písnička:http://www.youtube.com/watch?v=p0gand3MMts

Pohled Alice Cullenová

 

Zalapala jsem po dechu. Bylo to jako nějaká noční můra. A přesto jako jisté tušení, že to, co se odehrává je skutečnost. Po dlouhé době se mi dostavila vize o Belle. Byla tak neuvěřitelně impulzivní, že se musela odehrávat snad v přímém přenose. Edward se ke mně okamžitě vrhnul.

„Alice!“ Zakřičel na mě. Vyměnili jsme si vyděšené pohledy a Edward se rozběhl zavřeným oknem. Ozvalo se tříštění skla a Esmino nadávání.

„Sakra to je teda mládež, tenhle týden už potřetí!“  Hned potí jsem slíbila Esme, že to dám do pořádku. Edward utíká bůhví kam, zatímco já tady trčím. Sakra musím za ním!  A vyběhla jsem ven ( už rozbitým oknem). Když jsem ho doháněla, bombardovala jsem ho stovkami myšlenek.

Edwarde, co si myslíš, že děláš! Utečeš si a na mě nepočkáš?! Víš, že beze mne nemáš šanci!

„Nech mě Alice, potřebuju být sám!“ Zavrčel na mě a běžel dál, směrem Volterra. Nechala jsem ho tedy jít.

Pohled Edward Cullen:

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=1zOLCtzpYf0&feature=related

Seděl jsem na gauči, spřádajíc plány na sebevraždu. V tom mě vyrušily Aliciny myšlenky. Měla vizi. Rychle jsem k ní přiskočil, ale to už jsem věděl co se stalo. Zakřičel jsem na ni:

„Alice!“ Zděšený a zhnusený z vlastních chyb. Kdybych Bellu ochránil, nestalo by se to. Vyskočil sjem oknem, vnímajíc neustálé křičení Alice, letmo jsem jí tedy odpověděl. Zmizela, jaké štěstí. Chci být sám…Běžel jsem lesem dál, až na samý okraj. Poté jsem nasedl do svého auta, jenž zůstalo na kraji silnice. Prudce jsem zařadil a sešlápl plyn až k podlaze. Překonával jsem postupně svůj rychlostní rekord. Měl jsem puštěnou hudbu na plný pecky a nic mě nezajímalo. Nic kromě mé drahé Bell. Tolik jsem jí ublížil, už to nelze vzít zpátky. Kdybych s ní zůstal, nemusela by trpět. Vztekle jsem praštil zaťatou pěstí do palubní desky, která vzápětí pod tím náporem nakřápla. V hlavě se mi přehrávaly miliony vzpomínek na mou lásku. Jak byla okouzlující ve spánku, až po ty, které bych nejraději ze své hlavy vymazal. Jak byla bezmocná, když jsem ji řekl, že pro mě není dost dobrá. Nikdy to nebyla pravda, jsem takový pitomec! Já, kdo ji miluje nejvíc a světě, nemůžu bez ní dýchat… a povím jí takovouhle pitomost do očí. Nikdy si to neodpustím. Kdybych mohl, plakal bych.

Zaparkoval jsem na nejbližším parkovišti, a běžel na letadlo. Cestou jsem si opatřil letenku. Nehorázně mě štvaly ty letušky. Copak nevidí, že spěchám? Mohly by si pospíšit, stejně každý už bezpečnost zná nazpaměť! Proboha dělejte.. Pěšky by to zřejmě bylo rychlejší! Byl jsem naprosto zoufalý. Má milovaná Bell někde trpí, a já si připadám jako bezmocný pitomec.

Celou cestu jsem nervózně sledoval hodinky. Naštěstí jsme neletěli dlouho, i když mi to připadalo jako věčnost. Vystoupil sjem z letadla jak nejrychleji to jen šlo, a ukradl první rychlejší auto, které mi přišlo na oči. K mému uspokojení jsem z něj vymáčkl alespoň sto devadesátku.

Jakmile jsem dojel k branám Volterry, byl jsem donucen zpomalit. S utajením jsem se nenamáhal, stejně o mě určitě věděli. Zamířil jsem si to hlavní branou přímo k trůnní místnosti. Rozrazil jsem dveře a zlostně vstoupil dovnitř.

„Tak přece jsi dorazil, jsem poctěn tvou návštěvou Edwarde Cullene.“ Promluvil Aro. Snažil sjem se mu odpovědět stejně klidným tónem.

„Ano, Aro. Přijel jsem s vámi sjednat dohodu.“ Podařilo se mi to sice klidně, ale uvnitř mého těla všechno křičelo. Aro přikývl k souhlasu, tak jsem pokračoval.

„Přidám se k Vám Aro, přijmu váš způsob života za propuštění Isabelly.“  Vím jistě, že takovou nabídku neodmítne, protože již mnohokrát mě lákal ke své gardě.

„No, víš… Edwarde.“ Natahoval to, i když jsem věděl, že je zkouší mou trpělivost.

„Jistě, tvá nabídka nelze odmítnout. Hned zítra bude Isabella propuštěna.“ Přikývl jsem, i když bych ji nejraději viděl hned. Aro mi dal podepsat písemnou smlouvu, a poté mi šli ukázat komnaty. Nesnášel jsem Volterru, stejně jako všechny její obyvatele. Ale pro mou lásku udělám vše.

 

Pohled Bella Swanová:

písnička: http://www.youtube.com/watch?v=EepgyG76gYU&feature=related

Poté odešel. Nechtěla jsem tady být už ani minutu. Nesmím ztrácet čas. Co když něco provedli Edwardovi? Nebo se teprve chystají? Nic z toho nesmím dopustit. Počkala jsem si, až se setmí, i když mi to bylo vlastně k ničemu, protože upíři vidí ve tmě stejně jako za bílého dne. Potichu jsem za sebou zaklapla dveře, a neslyšným krokem se rozběhla do sklepení. Málem jsem vykřikla, kdybych si nestihla včas zacpat pusu. Spatřila jsem před sebou malé dítě. Krásně vonělo. Lidské?! Panebože, co ta tady dělá?!

„Ahoj.“ Pozdravila mě plaše holčička.

„Neublížím ti, neboj se.“ Vyšlo ze mě uklidňujícím hlasem. Usmála se na mě.

„Jsem Lilian, ale říkej mi Lily… a… i kdybys mi chtěla ublížit, je mi to vlastně jedno. Bylo by to pro mě vysvobození.“ Řekla asi sedmiletá holčička posmutněle.

„Lily, potřebuju s něčím pomoct.“ Holčička přitakala.

„Opustila mě má láska, jenže ho pořád miluji. Aro a jeho garda ho chtějí zajmout, nebo ho zde už drží. Pořád pro ně musím vykonávat různé úkony, protože pak prý něco udělají Edwardovi. Mám o něj hrozný strach, nevíš jestli tady někde…“ Zlomil se mi hlas.

„Bello, Edward žije. Miluje tě, stejně jako ty jeho. Ale pravý důvod jeho odchodu byla tvá ochrana Isabell.“

„Jak znáš mé jméno?“ Vyhrkla jsem na ni, ale neodpověděla. Místo toho se otočila zády ke mně a pevným krokem se odebrala opačným směrem. Až poté jsem zjistila důvod jejího chování.

„Mám ti pořád opakovat aby ses nikde netoulala ty malá zpropadená nevděčnice?! Mohl by tě někdo poznat!“ Zahřměl za ní hrubý hlas. Jen sklonila hlavu a odpověděla:

„Ano, otče.“ Zavřela oči, jako by očekávala trest. Napřáhl velký kožený popruh s kovovým zakončením. Mohl by Lilian způsobit hluboké rány.

„Nééééééé!!“ Zakřičela jsem z plných plic.

„Ona za nic nemůže. To, to… to já!“  Ale hrdlo mi svazoval strach. Strach ne o sebe, ale o Lily. Jen za těch pár minut mi přirostla k srdci. Hřmotný muž se na mě rozeběhl. Byl to upír. Takže ta dívenka musela být tedy napůl upír, napůl člověk. Ale jak je tohle možné?  Couvla jsem, zřejmě jsem si neuvědomila, že jsem stále novorozená. Vzal mou hlavu do dlaní, a začal ji drtit.

„DOST!“ Ozval se někdo.

 


 

Doufám že se vám kapitolka líbila. Prosím, prosím napište zda mám pokračovat. Děkuji. Brambooorka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forgive me, please - 3. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!