Omlouvám se, že to píšu až po tak dlouhé době :) Snad si počtee, i když tento dílek ještě stále není nic moc. :o)
26.12.2009 (14:15) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 980×
Forgive me, please – 2. díl
písnička: http://www.youtube.com/watch?v=nO7ZaraO1Iw
Pohled Isabella Marie Swanová:
Zastavil se až před obrovskou hradní klenbou. Před námi se tyčila vysoká, mohutná věž. Celá z nejkvalitnějšího mramoru. Dveřní křídla se rozletěla do stran, a vstoupili jsme do velkolepého sálu. Upír mě svalil ze svého ramene, jako těžké břemeno. S žuchnutím jsem dopadla na tvrdou kamennou podlahu. Bolelo mě celé tělo.
„Demetri, můj drahý příteli! Přece jsi nezklamal.“ Pronesl muž – nebo spíš upír v rudé kápi sedící na trůně uprostřed obrovského oltáře.
„Ano, Aro.“ Pokynul mu, a poklekl.
Aro se zvedl z masivního křesla, a probodával mě pohledem.
„Tak dlouho jsem na tebe čekal Isabell.“ Mé jméno vyřkl s jistou hořkostí. Nezmohla jsem se na slovo. Bála jsem se, že když promluvím, bude vše ještě horší. Ale on mě přinutil.
„Proč?! Proč to všechno?“ hlesla jsem k němu.
„Zřejmě zatím o nás nemáš ani potuchy. Jsme královská upíří rodina Volturiovi. Brzy to všechno jistě pochopíš. Víš toho příliš mnoho, a nemůžeme riskovat tvoji existenci za naše utajení. Proto jsme se rozhodli, že bude lepší tě mít pod jistou kontrolou. Tady ve Volteřře.“ Hlas měl plný nevídané autority. Bála jsem se cokoliv dodat.
„Demetri, ukaž Belle její pokoj.“ A vítězně se usmál. Mlčky jsme kráčeli jakousi dlouhou chodbou. Byla tak temná, až mi to nahánělo hrůzu. Na jejím konci však byly dveře. Když je otevřel, vše se zalilo měkkým světlem.
„Isabell, přidělil jsem ti tři stráže. Dva na tebe budou stále dohlížet, a třetí bude fungovat jako tvůj osobní sluha. Třikrát lusknul prsty a objevili se před námi.
„Toto je Garnold, Laurasius a Fidolian, tví strážní.“ Pak se rozloučil a odebral se do své komnaty. V zápětí jsem se ocitla sama – i když jsem věděla, že tomu tak není. Sakra, a co teď? Co Charlie? Bude se beze mě trápit. Nemůžu tady přece navěky zůstat! Vešla jsem do koupelny, která byla opravdu nádherná. Neodolala jsem a napustila jsem si vanu velikostí spíš asi jako menší bazén. Položila jsem se tady do té vany, a na chvíli zřejmě usnula. Pak jsem se strašně lekla, a nejspíš jsem si také lokla vody. Zakuckala jsem se, a snažila popadnout dech. Něco mě pořád udržovalo pod hladinou. Pak jsem se vynořila. Zjistila jsem, že si ze mě dělá nějaký upír zřejmě legraci. Vypískla jsem, a začala na něho řvát:
„Co si myslíš, že děláš a kdo vůbec seš!“ Sršela jsem vzteky, ale byla bych přísahala, že ve mně byla malá dušička. Stačil by jediný jeho pohyb, a roztřásla bych se strachy.
„Klid maličká. Tady jsi v bezpečí.“ Říkal ke mně přeslazeným hlasem a přitisknul své rty na mé.Vlepila jsem mu facku a vzápětí jsem toho neuváženého chování litovala.
„Au!“ Sykla jsem, a mnula si zápěstí. Ublíženě se na mě podíval – i když jediná koho to mohlo bolet jsem já, a beze slov odešel. Rychle jsem se zabalila do osušky a šla se obléci. Po tvářích mi stékaly slzy, jak moc mi to připomnělo Edwardovy rty. Také tak tvrdé a ledové. Polibek plný bolesti z mé vůně. Sesypala jsem se do rohu místnosti a veškeré mé emoce a deprese vypluly napovrch. Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Najednou někdo zaklepal. Už dnes podruhé se mi někdo pokusil způsobit infarkt. Ti upíři to mají vážně jednodušší! Zavrčela jsem v duchu.
„Isabello?“ Byl to Aro.
„Aro, copak si přejete?“ Řekla jsem kyselým hlasem.
„Iss, máte skutečně vyjímečný dar. Problém je, že dokud nebudete upírka, je všechno snažení zbytečné. Proto jsem se rozhodl vás proměnit ještě dnes. Pojďte prosím se mnou.“ A já uposlechla. Nevím, jak mě k tomu donutil, ale prostě byl jako magnet. Nedokázala jsem mu odolat.
***
Když bylo po všem, zavedli mě o místnosti plné lidí. Dosyta jsem ukojila svou žízeň, a potom mě Aro zavedl do jeho komnat. Čekal na mě ten stejný upír, který mi vtrhnul tehdy do koupelny. Aro potichu odešel, ale já si toho stejně povšimla. Čekala jsem něco nekalého, ale měla jsem z poloviny pravdu. Dotyčný upír na mě promluvil:
„Má paní, jsem Alec.“ Ani mne nenechal promluvit, a přitiskl své rty na mé. Nemohla jsem se bránit, měl mě pevně sevřenou v náruči. I když jsem byla novorozená, neměla jsem tolik síly jako on. Nechápala jsem to.
„Jestli chceš zachránit tvého milého, budeš to muset pro mě udělat.“ Nevěřícně jsem na něj pohlédla, ale evidentně to myslel vážně.
„Co je s Edwardem?!!“ Začala jsem po něm řvát jako pominutá.
„Jak říkám, jestli mu chceš pomoct…“ V tu chvíli jsem povolila stisk, a přestala odporovat. Strhal ze mě oblečení, a já se mu poddala. Byla jsem příliš psychicky na dně, abych se na cokoliv zmohla. Stejně to nemělo cenu. Miluji Edwarda, a budu ho chránit za každou cenu. Nedovolím, aby se mu cokoliv stalo! V tu chvíli mě v podbřišku jemně zabolelo. Ucítila jsem tlak na mé lůno. Po tvářích by se mi koulely tisíce slz, kdybych mohla plakat. Tak moc bolí vzpomínky na Edwarda. Tak moc si vyčítám, že jsem šla večer před dům. Kdybych nechala své přeludy být, nic z toho by nebyla pravda... Byl to zvláštní pocit, být s Alecem jedno tělo. Kéž by na jeho místě byl Edward. A ne nějaký cizí upír, kterého jsem sotva znala…
Ráno jsem se probudila sama. Oblečená v červené noční košilce. Pomalu jsem vstala, a šourala se do koupelny. Když jsem se uviděla v zrcadle, zalekla jsem se vlastního odrazu. Tohle jsem nemohla být přece já. Mé oči zářily karmínově červenou, stejně tak jako rty. Kdyby tak Edward věděl, jak moc ho miluju. Položila bych za něj život. V tom se otevřely dveře místnosti. Byl to opět Aro.
„Isabell, doufám že se ti u nás líbí.“ Pronesl
„Kéž bych to mohla potvrdit Aro…“ Dodala jsem smutně.
„Alec je s tebou velice spokojený. Rozhodl jsem se, že ti od zítra přiložím více práce. Budeš dělat společnic i ostatním mým dobrým klientům.“ Cože? Tak tohle byla vážně podpásovka! Já tady budu za děvku? Proto si mě tady Aro přivedl?
„Eh, cože? Tohle je důvod, proč jste se mi rozhodl zničit život? A co Edward?! Kde je!?“ Vřískala jsem
„Isabell, Edward je v bezpečí. Pokud budeš spolupracovat, ani se jej nedotkneme.“ Po těchto slovech mi sklaplo a mlčky jsem se posadila v návalu bezmoci na zem...
Tato kapitolka se mě osobně moc nelíbí... Ale jestli se vám chce číst sál, a mám pokračovat, řekněte mi. Snad to bude zajímavější :) Příští kapča bude z pohledu Edwarda, jak se o tomhle všem dozví díky Alici. Brambooorka
Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Forgive me, please - 2. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!