Tak, další Vaše rozhodnutí padlo. V této kapitole nahlédneme do minulosti naší Alice. A opět budete rozhodovat.
20.10.2010 (18:30) • Kejkej • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1934×
V minulých dílech jste četli:
Aro se je rozhodl zničit. Do Volterry se vrátila Alice, která hned po svém příchodu proměnila jednu slepou dívku. Nakonec se Aro rozhodl a vyslal Alici, aby splnila jeho plán.
Figurka - 3. kapitola
A je to tady. Aro mě vyslal na další akcičku. Mám si získat jejich důvěru. Jenže jak to udělat? Jak si získat důvěru několika vegetariánů?
Seděla jsem v letadle směr USA a vzpomínala. Moje první vzpomínka patří Volteře. Vybavuji si šílenou bolest, která spalovala celé moje tělo. Celou tu dobu jsem se modlila, aby už bylo po všem, aby se někdo smiloval a ukončil mé trápení. Nevím, jak dlouho to trvalo. Minuty, hodiny, dny? Cítila jsem, jak se ta nehorázná bolest stahovala k srdci. Ležela jsem na něčem měkkém a nebyla jsem tu sama. Vzpomínám si na jeho první větu.
„Jak se cítíš, mé dítě?“ zeptal se mě. Podívala jsem se na něj. Byl to muž, delší tmavé vlasy a jeho oči byly červené. Nemohla jsem tomu uvěřit. Předtím jsem nikdy neslyšela o nikom, kdo by měl rudé oči.
„Jak se cítíš?“ zopakoval svoji otázku.
„Kdo… kdo jste? Co jste? A kdo jsem já? Jaké je mé jméno? Já… pálí mě v krku.“ Dnes se můžu své reakci jenom smát. Ale tehdy jsem byla šíleně zmatená.
„Máš tolik otázek. Jmenuji se Aro a jsem upír. Ne, nic neříkej. Já tě udělal jednou z nás a říkali ti Alice. A teď pojď, uděláme něco s tím pálením.“ Poté mě odvedl do jiné místnosti, kde bylo hodně lidí. Řekl mi, abych se poddala instinktům. A já ho poslechla. Ani po tolika letech nemůžu zapomenout na křik té nevinné dívky, na děs v jejích očích. Dívala se mě a její oči se mě ptaly: „Proč právě já?“
Aro mi později řekl vše o upírech, pravdu o česneku, svěcené vodě, rakvích, dřevěných kolících, o jejich údajné schopnosti měnit se v netopýra a mnoho dalšího. Nevím, co mě to popadlo, ale zeptala jsem se ho, proč právě mě přeměnil. Chvíli mlčel, ale nakonec jsem se odpovědi dočkala.
„To kvůli tvé schopnosti vidět budoucnost.“ S těmito slovy odešel a nechal mě samotnou. Nemohla jsem tomu uvěřit, jsem upír a ještě k tomu dokážu vidět budoucnost.
Během následujících měsíců jsem byla vystavena tréninkovému programu. Podle Ara by bylo rozumné, abych se naučila bojovat. Prý bych se neměla spoléhat jen na svou schopnost. Časem jsem byla natolik schopná, že mě začali posílat na různé mise proti nepřátelům Volterry či upírům, kteří na sebe strhli příliš pozornosti.
Po několika desítkách let jsem toho měla dost. Už jsem nemohla dál. Pořád stejný stereotyp. Potřebovala jsem svobodu, chtěla jsem začít žít podle svého. Měla jsem dost příkazů. A tak jsem jednoho dne z Volterry jednoduše odešla. Taky jsem se kvůli tomu s Arem pořádně pohádala. Nechtěl mě pustit a já se mu nedivím. Kdo by taky chtěl ztratit takový talent, jako jsem já?
Několik let jsem si žila podle svého. Šla jsem tam, kam jsem chtěla, dělala jsem to, co jsem chtěla. Byl to úžasný pocit svobody. Neměla jsem žádné závazky a ani žádnou zodpovědnost. Vše bylo téměř dokonalé. Jediná vada na kráse toho všeho bylo to, že jsem měla pocit osamělosti. Jakoby mi někdo nebo něco chybělo. A pak začaly ty vize. Viděla jsem v nich opět Volterru, nějakou velmi mocnou upírku a rodinu. Nevěděla jsem, co to mělo znamenat, ale jedno bylo jisté. Pokud jsem chtěla vědět, co to mělo znamenat, musela jsem se vrátit do Volterry. A tak jsem se opět vrátila.
Volterra se vůbec nezměnila, pořád bylo vše stejné. Ani Felix a Demetri nezastárli. Nemohla jsem tomu uvěřit. Oni odváděli tu dívku z mé vize. Tu, kterou jsem viděla jako velmi mocnou upírku. Vlastně ano, proč bych ji nemohla proměnit já? Dřív, než si mě někdo všiml, jsem se zakousla do jejího krku. Její krev byla lahodná, ale já věděla, že musím přestat. A pak přišel Aro. Jeho překvapený výraz stál za to. Měla jsem pocit, že mu něco dělalo starosti. Ale nechtěla jsem to řešit.
Později za mnou přišla Jane, že se mnou Aro chce mluvit. To, co mi řekl, mě dokonale šokovalo. Chtěl po mně, abych si získala důvěru vegetariánů. Aro si to možná neuvědomoval, ale kvůli jejich důvěře budu muset přejít na zvířecí krev. Už jen z té představy je mi zle. Ale udělat to musím.
„Dámy a pánové, připoutejte se, prosím. Za chvilku budeme přistávat,“ ozvalo se z reproduktorů.
Tak a je to tady. Carlisle, Esmé, Emmette, Rosalie, Edwarde, Jaspere, těšte se, vaše zkáza přichází.
A teď je čas na další rozhodnutí.
Jak by se měla Alice s rodinkou seznámit? Má zaklepat na jejich dveře se slovy, že potřebuje jejich pomoc? Nebo to snad bude "náhoda"?
Rozhodujte a komentujte.
Druhá kapitola - Čtvrtá kapitola
Autor: Kejkej (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Figurka - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!