Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Faustovská smlouva Prolog + 1. kapitola

06.05.2010 (18:30) • Ivanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1201×

Prolog

Neznámá osoba

Svět je záhadné místo a i po staletích je plný tajemství. Někdy si říkám, že lidé byli v středověku v něčem moudřejší. Smog dnešní doby jako by nám zaslepoval oči a ničil mozek. Kdyby někdo řekl malému dítěti, že existují upíři  vysmálo by se mu. Ale všechny legendy mají někde pravdivý základ. Všechny.

Žiji tu už spoustu staletí. Vyslechla, prožila a ovlivnila jsem stovky příběhů. Ale jeden mě chytl za mé dávno mrtvé srdce. Příběh Carlislea Cullena. Byl to syn jednoho bezvýznamného a tak trochu bláznivého faráře, který věděl své o mýtických bytostech. Když se stal upírem sledovala jsem ho staletí. Byl tak odlišný, že mě v mé věčnosti dokázal zaujmout. Srostla jsem s jeho nově nabitou rodinou a stala jsem se jejím neviditelným členem. Byla jsem i u toho když byli málem zničeni. Kým? Volturiovými.

Psal se leden roku 1959 když si Aro pozval Cullenovi a klan Denalijských do Volterry. Po dlouhém smlouvání vznikla smlouva o které nikdo neměl vědět. Eleazar spolu s Edwardem každoročně vyhledají člověka s talentem, který bude odvezen do Volterry a po přeměně se stane členem gardy. Když smlouvu dodrží mohou žít jako vegetariáni, ale pokud ne tak budou zničeni. Zlatoocí z toho nebyli nadšeni, ale souhlasily. Smlouvu dodržovaly svědomitě, byť s výčitkami. Plynuli roky a oni se přestěhovali do deštivého městečka jménem Forks.

Kapitola První

Lidem se nedá věřit a upírům už vůbec ne

Bella

Když jsem se přistěhovala do Forks netušila jsem kolik zvratů mě tu bude čekat. Našla jsem si kamarády a táta se stal mou rodinou. Ale ti co změnily můj život od základů byli Cullenovi. Zdánlivě bezvýznamná rodina - ne to oni nikdy nebyli. Jejich krása a výjimečnost jim to znemožňovala. Uplynuli týdny a já se po nehodě sblížila s jedním z nich. S Edwardem.

Zřejmě jsem se zamilovala na první pohled. Také jevil zájem a já byla v sedmém nebi. Kdybych tehdy věděla co se skrývá za jeho zájmem, prchala bych. Jenže co dělat když jste hloupý, lidský a nemáte pud sebezáchovy?

***

Slunce už mnohokrát vyšlo a zašlo, tedy ne že by to přes mraky bylo moc vidět. Ve slunečné dny (naštěstí jich nebylo mnoho) můj bůh vždy zmizel a já se jeden víkend, poprvé od svého příjezdu vydala do La Push. Bylo by to příjemné odpoledne s přáteli, ale jeden člověk chyběl. Nevěděla jsem jak bude tohle odpoledne zlomové. Tehdy jsem se dozvěděla pravdu. Jacob mi ji nechtěně prozradil. Cullenovi jsou upíři. Nebyl to žádný šok, oni byli vždy jiní.

V noci jsem nemohla spát. Hlavou se mi honily myšlenky. Ráno bylo tolik očekávané osvobození. Vstala jsem brzo a rozhodla se projít. Jak jsem mohla tušit co se stane? Hned jak jsem vešla do lesa jsem byla roztěkaná a otočila jsem se za každou prasklou větvičkou. Šla jsem po pěšině a dávala velký pozor abych nesešla. I tak to dalo mé šikovnosti zabrat. Vnímala jsem jak ptáci zpívají, snad i vítr prohánějící se větvemi. Ale mé uši byly moc slabé na to aby slyšeli ten nejdůležitější zvuk. Kroky upíra. Najednou stál přede mnou. Myslela jsem že se na místě skácím. Byl vysoký a pod značkovým oblečením určitě svalnatý. Bála jsem zvednout oči a podívat se do jeho obličeje.

Sebrala jsem všechnu svou odvahu a zahleděla se do zlatých očí. Vlasy měl černé, sotva po uši. Byl bledý jako oni, ale neznala jsem ho.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem. Usmál se a já věřila že za jiných okolností by to byl úsměv uklidňující.

„Jmenuji se Eleazar.“ Hlas měl příjemně posazený a jemný, ale stejně jsem se při jeho zvuku otřásla. Srdce mi bušilo strachem a rozhodně jsem z něj neměla dobrý pocit. Chtěla jsem utéct, vlastně ne, musím utéct, tak proč mě nohy neposlouchají?

„Eleazare, to nesmíš udělat!“ Ozval se z tich za mnou sametoví hlas, hlas který bych poznala mezi tisíci, otočila sem se a spatřila Edwarda.

„Musím,“ odpověděl smutně cizinec s tím divným jménem.

„Určitě najdeme jinou možnost,“ šeptl tak tiše, že jsem tomu skoro nerozuměla.

„Nenajdeme a ty to víš, museli bychom najít talent tak mocný jako má Jane aby nám odpustil. Nechci Carmentitu a svou rodinu vystavit nebezpečí.“ Poslední co jsem viděla byla injekční stříkačka v mé ruce a Edwardovo šeptané slůvko: „Promiň.“

Probudila jsem se na neznámém místě. Viděla jsem rozmazaně a žaludek se spolu s místností houpal. Po té co se oči uklidnily jsem zjistila že houpání rozhodně není výmyslem mé hlavy. Došlo mi kde jsem, na lodi. Udělalo se mi zle. Vrhla jsem se k umyvadlu a pozvracela se. Neslyšela jsem jak někdo vešel do místnosti ani to jak vyšel a dál jsem marně hledala kartáček na zuby nebo sklenici vody pro zahnání pachuti v puse. Nakonec jsem se musela napít z umyvadla. V duchu jsem proklínala upíry. Nenávidím je a až potkám Cullena tak mu to řeknu pěkně od plic. Jenom si se mnou hrál. Nestála jsem mu ani za to aby mi řekl, že není člověk!

Otočila jsem se a uviděla změnu. Uprostřed pokoje na stolku ležel talířek s hamburgerem. Ani jsem nevěděla jak chutnal, prostě jsem ho zhltla na pár skousnutí. Asi po hodině jsem byla ještě nevrlejší. Proč mě unesli? Kvůli penězům nebo jen tak, pro srandu?

Přecházela jsem sem a tam po místnosti. Asi bych to dělala hodně dlouho, ale moje nešikovnost se probudila k životu. Cítila jsem jak na loď narazila větší vlna a bylo to.  Pod nohy se mi nějak připletl přišroubovaný konferenční stolek a už jsem líbala podlahu. Aby mi nebylo smutno tak za mnou spadl i talíř.

Když jsem se sbírala ze země v duchu jsem nekřesťansky proklínala všechny svaté. Opatrně jsem došla ke dveřím. Stiskla jsem kliku a…

Bylo zamčeno. Vztek se ve mně vzedmul. Měla jsem chuť křičet, kopat kolem sebe a házet věcmi. Bohužel skoro všechno bylo přišroubované a tak jsem s bolavou nohou odkulhala k posteli. Naštvaně jsem sebou plácla a pro změnu proklínala Cullenovi.

„Vstávat,“ ozval se z vrchu sametový hlas. Usmála jsem se jeho zvuku. Všechno okolo bylo zamlžené a já se dívala do jeho zlatých očí. Při protahování najednou někde vzadu cvakla žárovička a já si vzpomněla na to všechno. Úsměv zmizel rychlostí blesku. Rychle jsem se posadila. V tu chvíli jsem ho chtěla zaškrtit. Co myslíte, dají se upíři zaškrtit? Nad tím jsem zas tak moc neuvažovala a místo toho jsem začala jsem řvát: „Edwarde Cullene, okamžitě mě pusťte!“ automaticky jsem přešla na vykání. Vždyť ho vůbec neznám.

„Bello…,“ řekl zmateně a jeho slovo vyšlo do ticha. Ticha před bouří. Připadala jsem si jako Etna minutu před vybouchnutím.

„Měli bychom vyrazit.“ Ozvalo se klidně ze dveří a já znovu uviděla toho… upíra. I v hlavě jsem tomu slovu nemohla uvěřit. Začala jsem se bát. Nic není tak jak by mělo být. Prudce jsem dýchala a moje srdce se rozbušilo. Couvala jsem do kouta co nejdál od nich. Hlavně pryč od upírů, vždyť mě unesli! Neměla jsem kam utéct. Bála jsem se.

„Nemusíš se bát,“ řekl Edward jako by mi četl myšlenky a já se opět utopila v jeho zlatých očích. Teď mi srdce zrychleně tlouklo z jiného důvodu. Přesto když jsem nastoupila do černého auta s Eleazarem uklidňující to rozhodně nebylo. Edward si sedl do černého Citroenu za námi.

Vypravěč

Dvě auta uháněli po Italské dálnici směr jedno zdánlivě bezvýznamné gotické město. Volterra. V jednom ustrašená nic nechápající dívka s Eleazarem a za nimi Edward. Ta dívka snad ani nevěděla jak velké nebezpečí by ji hrozilo kdyby jela v jednom autě s Edwardem.

Ani jsem nevěděla jak se ta dívka jmenuje. Jenom další bezvýznamná oběť. Nový člen Volturijské gardy. Takový je život. Abys ses udržel při životě musíš někoho obětovat. Možná se ti to nelíbí, ale je to tak. Já to vím ze všech nejlíp. Ptáte se kdo jsem? Stvoření zla a noci. Stvoření, které přežívá na úkor jiných. Stvoření, které nemá soucit ani srdce. Ano, hádáte správně. Jsem upír.

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Faustovská smlouva Prolog + 1. kapitola: