Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Faustovská smlouva 8. kapitola

trzrz

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Omlouvám se za dlouhé čekání, ale sluníčko mě vyhnalo ven a na psaní jaksi nebyl čas. Uzavírání známek k tomu taky moc neprospělo. Přesto jsem dílek napsala a je tu, jak vidíte. Minule jsme Bellu zanechali obklíčenou desítkami upírů. Dokáže přežít, zachrání ji Alec? Berte prosím ohledy na to, že je to můj první klučicí pohled. Doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte pod článkem nějaký ten komentář.

11.06.2010 (18:15) • Ivanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1314×

8. Kapitola

Kdo hledá, najde

Bella

 

Do třiceti vteřin jsem stála v podzemním sále, který byl plný upírů v roztrhaných šatech. Většina z nich byli muži. Všichni zvedli oči a zahleděli se na mě. Než jsem měla šanci zareagovat, vrhlo se jich na mě asi dvacet.

 

 

Snažila jsem se odrážet všechny útoky najednou, ale bylo to nad moje síly. Boj prostě nebyla moje parketa. V duchu jsem se loučila se svým krátkým druhým životem. Bránila jsem se dál, ale velmi rychle zdolávali moje chabé pokusy o záchranu. Nepomáhala mi ani moje síla, došlo mi, že jedinou mou spásou je útěk. Učinila jsem výpad doprava a tím odloudila jejich pozornost. Moje tělo se bez nejmenšího zaváhání vrhlo k díře ve stěně, kterou jsem se sem dostala. Sice jsem si neutvořila příliš velký náskok, ale k mrštným úskokům na stranu stačil.

Letěla jsem chodbami a netušila, jestli se pohybuji tím správným směrem. Náskok se snižoval z těch původních deseti metrů na chabé dva. Mým posledním pokusem o záchranu byla boční ulička, která se zčista jasna objevila ve stěně. Byla úzká a klikatá, snadno bych se jim v ní mohla ztratit. Za mnou se ozval vítězný smích a já po pár metrech zjistila, že ulička je slepá.

To je konec, uvědomilo si mé vědomí, ale tělo to ještě nechtělo vzdát. Ulička byla tak úzká, že nemohli uplatnit svou početní převahu. Doufala jsem, že ten hluk, co tady děláme, uslyší někdo z hradu a přivede pomoc. Probudila se ve mně krvežíznivost. Viděla jsem rudě a jedinou mou touhou bylo zabít je. Moc mi to ale nepomohlo, činilo mě to totiž ještě předvídatelnější. Z hlavní chodby zazněly výkřiky a ošklivý zvuk, jakoby někdo trhal železo. Pomalu jsem se vzdávala. Neštěstí mě zřejmě neopustí ani v mém upírském životě.

Ten upír se na mě znovu vrhl a odnesla to moje ruka. O chvíli později jsem byla i bez té druhé. Snažila jsem se bránit nohama, jenže co chceš od holky, která se bojovým uměním věnovala všeho všudy hodinu? V poslední vteřině jsem uviděla známé rudé oči, oči Aleca. Pak nastala tma…

 

Alec

 

Šlo o čas, šlo o vteřiny. Utíkal jsem o život, ne o ten svůj, o její. Utíkal jsem o důvod své existence. Tak rychle se stala ta malá, zdánlivě bezvýznamná upírka světlem mého života. Kdyby tohle věděla Jane, asi by mě zabila

Vlítl jsem do velikého sálu, který byl obvykle plný upírů v nemilosti. Oni věděli, že nesmí ven a mi je na oplátku nezabili. V případě potřeby sloužili na obranu Volterry. Teď byl však sál prázdný. Ve vzduchu jsem ucítil vůni, kterou bych poznal mezi tisíci, tu její. Byla však překryta desítkami jiných. K mým uším dolehl nějaký lomoz. To byla má jediná záchrana. Doufal jsem, že ho vyvolala ona. Ty dvě minuty, co jsem za ním běžel, se zdály být věčností.

Viděl jsem dav upírů, jak se dobývají do úzké uličky. Tam vevnitř byla ona, Bella. V tu chvíli jsem blahořečil tomu, kdo mi nadělil do vínku mou schopnost. Během vteřiny už nikdo z nich nevnímal nic okolo sebe. Začal jsem trhat. Dostával jsem se chodbou blíž a blíž k ní a tím rozšiřoval svůj dar. Vzduch okolo mě skoro zbělel. Pak jsem ji uviděl. Jeden z upírů jí právě trhal hlavu. Tahle chvilka rozhodla o jeho smrti. Už nikdy nespatří světlo světa a volnost pohybu…

 

Didyme

 

Přistoupila jsem k Stefanovi a on se sklonil. Zavřela jsem oči a jen jsem tam stála. Jeho sametové rty se dotkly těch mých.

Najednou mi ale hlavou prolétl živý obraz. Znovu jsem do všech podrobností viděla Marcusův obličej. Každý pramen jeho vlasů, každý jeho rys, jakoby nás od sebe nikdy neodloučili. Vzpomněla jsem si na všechny chvíle, na náš společný smích, polibky. Snad proti mé vůli se moje hlava otočila na bok a Stefanovi hebké rty narazily místo mé pusy na mou tvář.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem udělala pravděpodobně největší chybu svého života. Stefan odstoupil, jakoby mu někdo vrazil nůž do břicha, jakoby uviděl jedovatého hada, který ho chce uštknout. Jeho tvář se zkřivila v masce bolesti a smutku. Připadala jsem si jako nejodpornější hmyz, jako pes, který je dobrý jen na odstřel.

Najednou se jeho obličej vyrovnal, byl bezcitný, bez života. Toužila jsem si nafackovat, zalézt do té největší díry a už nespatřit světlo tohoto světa.

„Myslím, že zde už není co dodat,“ šeptl a v hlasu nebyla znát jakákoliv emoce. Mě však neoklamal. Slyšela jsem ten podtón zoufalství. Nevěděla jsem co říct, jeho slova byly pravdivé, tady už nebylo co dodat. Otočil se a chtěl odejít. Došlo mi, že jsem propásla svoji šanci na štěstí. Přesto jsem se neovládla, a když odcházel, vykřikla jsem:

„Počkej!“ můj výkřik vyzněl do ticha, bez nároku na ozvěnu.

„Počkej…“ hlas mě zradil a nedokončil tu větu, zlomil se jako tající ledovec na Antarktidě, jako květina na louce, kterou pošlapal bezohledný chodec. Můj výkřik ho nezastavil. Ani se neotočil a zmizel v lese. Padla jsem na kolena a proklínala dokonalou upíří paměť.

 

O půl roku později

Bella

Dívala jsem se z okna svého nového pokoje. Vzpomínky se mi míhaly před očima rychlostí blesku. To jak mě ten upír roztrhal, to jak mě Alec složil… I upíří paměť má své nevýhody. Rozhodně na ty nepříjemné věci nezapomenete.

Po té, co jsem se vzpamatovala, pozval mě Aro znovu do sálu, tentokrát již s doprovodem. Moje oblíbenost u Heidy rozhodně nestoupla. Aro ji asi její chybu jen tak neprominul.

V sále jsem byla přidělena k upírům, kteří chránili Marcuse. Aro z toho zjevně nebyl nadšený, ale neprotestoval. Já tím získala výhodu. Přesunula jsem se z temného hradu na malý renesanční zámek poblíž Volterry. Mými nejbližšími spolupracovníky byli Jasper a Corin.

Od onoho incidentu s trestanci jsem měla kromě hlídání Marcuse (rozhodně to nebyla moc velká fuška, skoro celý den totiž proseděl ve své komnatě u knihy) ještě dvě povinnosti. Cvičit se v boji a naučit se používat svůj dar. K mému překvapení bylo to první lehčí než druhé. Díky skvělé upíří paměti jsem si totiž po jedné ukázce pohyb zapamatovala. Tady bylo na čem pracovat, tady byly hmatatelné změny. Jenže můj dar byl štít, něco na co jsem si nemohla šáhnout. Nejdřív jsem ho zkoušela vypudit ze své mysli vůlí. Bylo to zbytečné, nedostavily se žádné výsledky.

I Jasper, který už vyučil mnohé bojovníky, to se mnou po pěti měsících bez jakéhokoliv pokroku, vzdal. Připadala jsem si na nic. Měla jsem mocný dar a byl mi skoro k ničemu. K čemu je, že chrání jenom mě? Co když přijde na boj a já ho nebudu umět použít? Připadala jsem si bezmocná. Ani Jasper mě nedokázal rozptýlit.

Kdosi zaklepal na dveře, když jsem dlouho neodpovídala, otevřely se téměř bez hluku samy. Otočila jsem se a spatřila Aleca. Najednou jsem byla šťastná, jakoby bez starostí. Připadala jsem si, jako kdybych se vznášela na obláčku, k tomu všemu stačil jediný pohled do jeho očí. Ještě než jsem mu stihla něco říct, dveře se znovu prudce otevřely.

Stál v nich Jasper. Ten ale ví, jak mě naštvat. Zavrčela jsem na něj něco ve smyslu:

„Neumíš klepat?“ Mile se na mě usmál. Toužila jsem po něm skočit. Cítila jsem, jak mě štít obepíná ze všech stran, cítila jsem jeho chuť, viděla jeho barvu. Jasper se znovu usmál:

„Našel jsem způsob, jak použít tvůj štít,“ řekl.

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Faustovská smlouva 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře