Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Faustovská smlouva 5. Kapitola

KS_Vogue

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Za brzké dokončení tohoto dílku děkujte hlavně mojí mamince. :D Zhruba v polovině jsem se totiž sekla na mrtvém bodě a nevěděla jsem, jak pokračovat. Ona to se mnou probrala a vnukla do mojí choré hlavinky úžasný nápad. Celý dílek je z pohledu neznámé upírky a i když jsem si dala pozor na jména, stejně si myslím, že uhodnete, kdo je naše neznámá. Vy, co to uhodnete, snažně vás prosím nepište to do komentů a nechte ty ostatní, ať na to přijdou sami. :D Doufám, že se vám tento dílek bude líbit a zanecháte tam dole pár písmenek. Vaše Ivča

22.05.2010 (08:30) • Ivanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1089×

5. Kapitola

Vzpomínání na Volterru

Neznámá upírka

 

Dívala jsem se z okna našeho odlehlého paláce. Zde jsem našla útočiště po Arově zradě. Zrovna vycházelo slunce, pro jiného příslib naděje a nových možností, pro mě další zbytečný den věčnosti. Slunce ozářilo mou pleť. Zaleskla se jako tisíce diamantů a přece to bylo zbytečné. Možná, že navenek jsme hezcí, ale uvnitř jsme vrahové. I Bella, jinak nevinná, už jím byla. A to všechno kvůli lásce…

Na co je vlastně láska? Dělá z nás své otroky a málokdy volí správně. Je jako droga, vyvolá na nás závislost a pak přijde detox. Ten je tvrdej a přesto nás nezbaví závislosti. Ponořila jsem se do vzpomínek…

Psal se rok 1698 a já byla dokonale šťastná. Měla jsem všechno a jediné, po čem jsem toužila, bylo odejít se svou láskou z Volterry. Seznámili jsme se už před několika staletími a naše láska každým dnem sílila. Byla jsem sestrou samotného Ara, a proto jsem byla nedotknutelná. Přesto mě dokázal získat. Teď byl ale pryč. Provázela jsem ho na jedné z jeho  výprav myšlenkami.

Vzpomínala jsem na naše polibky, na společné procházky po Volterských zahradách, na chvíle, které jsme trávili spolu o samotě. Přes všechnu volnost, jsme se tu oba dva cítili jako ptáci v kleci. Nezdály se nám Arovi způsoby trestání a plány k ovládnutí světa upírů.

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Byl to jeden z těch nejnižších poskoků se světlým pláštěm a s poníženým výrazem mi předal dopis. Rozlomila jsem pečeť a vytáhla pergamen popsaný několika řádky písma. Nebyl v něm podpis ani místo napsání, těch pár vět obsahovalo naléhavou prosbu o pomoc. Znala jsem bratrovi způsoby a věděla jsem, že musím zakročit. Vydala jsem se tedy do nedalekého lesa. Upíří rychlostí jsem se prodírala houštinou na určené místo. Nikde nebylo ani živáčka, nikde v blízkosti netlouklo žádné srdce a nenašla jsem žádný neobvyklý pach. Snad i ptáci se vypařili a vítr unikl.

Ve vzduchu jsem cítila příchuť zrady. Musím rychle  pryč. Máme moc nepřátel, ani bych se nedivila, kdyby to byl někdo z Rumunů či Japonců. Otáčela jsem se k útěku, když se najednou z porostu lesa vynořila ta poslední postava, kterou bych tu čekala.

Stál tam samotný Aro ve svém černo černém plášti. Strašně se mi ulevilo, a byla jsem klidná, do té doby než promluvil:

„Co tu děláš tak sama?“ řekl hlasem, který měl zlověstný podtón. Otřásla jsem se přitom zvuku a nevydala jsem se sebe ani hlásku. Když mu došlo, že ze mě nedostane ani slovo s jemným úsměvem pokračoval:

„Ani nevíš, jak je mi to líto, ale překážíš mi… Mám velké plány a ty mi soustavně podkopáváš autoritu. Chci zabít a ty udělíš milost, chci trestat a ty dáš druhou šanci. A navíc s tebou spoustu upírů souhlasí. A poslední kapkou je váš plánovaný odchod z Volterry! Je mi to líto, ale musím tě zabít…“ řekl tak chladnokrevně, jakoby mimo řeč.  Větříc opravdové nebezpečí jsem začala couvat.

Za sebou jsem ucítila někoho jiného. Byl to ten upír, co mi donesl falešný vzkaz. Potom se z přítmí lesa vynořil ještě jeden. Věděla jsem, že to je můj konec. Nikdy jsem se nenaučila bojovat a na to teď doplatím.

Všichni čtyři, včetně Ara se blížili tak rychle jako okamžik smrti. Pak se ale z lesa ozval nějaký zvláštní zvuk. Všichni se neprofesionálně otočili a já využila té chvíle jako svou poslední šanci na život. Na nic jsem nečekala a rychlostí blesku jsem přeskočila jednoho z nich. Využila jsem moment překvapení ve svůj prospěch a udělala si docela slušný náskok.

Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co Aro udělal. Jsem jeho sestra, jeho krev a on mě kvůli své touze po moci chce dát zabít. Ještě nikdy jsem neběžela tak rychle. Stejně mě ale začali dohánět. Věděla jsem, že teď už je smrt nevyhnutelná. Znovu se mi uprchnout nepodaří. Ačkoli mi to připadalo nemožné, pud sebezáchovy ještě zvětšil mou rychlost.

V tom mě někdo strhl pryč do houští. Můj plášť spolu s náušnicí, kterou mi strhl,  hodil na cestu a rychlým gestem mi zakryl pusu. Nevěděla jsem, kdo to je. Dohnali mě, zabije mě? Nic jsem nechápala. Mozek mi zachvátila panika. Neměla jsem sílu se bránit, když mi nandal svůj plášť a táhl mě dál do křoví. Kdyby moje srdce ještě tlouklo, určitě by nás prozradilo. Od té doby,  co mě strhl z cesty, uplynuly asi dvě vteřiny. Sotva jsem slyšela tlumené vrznutí a už jsem se ocitla pod zemí. Slyšela jsem, jak Arovi poskoci prohledávají les křížem krážem. Divila jsem se, že mě podle pachu nenašli.

Spolu s cizincem jsme se proplétali labyrintem chodeb. Ani se svou dokonalou pamětí, jsem po chvíli nevěděla, kudy jsme šli. A on mě táhl pořád dál a dál. Bylo to jako hodiny, projevilo se na mě psychické vyčerpání. Hlavou se mi honilo milion myšlenek zároveň. Proč to Aro udělal? Uvidím ještě někdy svou lásku? Co se mnou bude dál? Do Volterry se vrátit nemůžu a nikoho jiného neznám. Chtělo se mi plakat, ale z mých očí už staletí nevyšla slza. Kdo byl ten cizinec, co mi bezpochyby zachránil život? Nevěděla jsem. Měl na sobě tmavorudý plášť s kápí přes obličej. Uslyšela jsem kapání vody, které se přibližovalo.

Tunel se začal rozšiřovat do jeskyně. Všude kolem byly krápníky a po zdech stékala voda. Z protější zdi tryskal malý vodopád. Kousek od něj se cizinec zastavil. Pomalu si sundal kápy a ještě pomaleji se otočil. To, co jsem uviděla,  mi vyrazilo dech…

Z mého vzpomínání mě vyrušilo ostré zaklepání na dveře. Pokojem zaznělo moje tlumené dále a dveře se jako na povel otevřely. Stál v nich můj nový „bratr“, s úsměvem jemu typickým a zval mě na lov. Pokývla jsem a jeho tmavovlasá hlava znova zmizela. V dalším vzpomínání mě ale vyrušila moje „kabelovka“, tedy moje nově objevená schopnost vidět osudy těch, kterým jsem pomáhala urovnávat život.

Vize se týkala Cullenových. Všichni seděli v novém obývacím pokoji kdesi uprostřed Kanady. Asi měsíc po „zmizení“ Belly se tam odstěhovali. Žádný z nich nemohl vydržet pohled na ztrápeného Charlieho. Nikdo je samozřejmě nepodezříval, ale jistota je jistota. Všichni do jednoho měli pekelné výčitky. Hlavně Edward si to hodně dával za vinu. Možná, že se s Bellou znali krátce, ale on ji doopravdy miloval. A jak je známo: „Žádný upír se jen tak lehce nepustí.“ Bylo mi ho líto, ale zároveň jsem věděla, že se musí vzpamatovat. Hlavou mi bleskla Alicina vize stará asi tři týdny. Viděla v něm krásného upíra s blonďatými vlasy a vysokou vypracovanou postavou.

Zajímalo by mě, kdo to byl. Jestlipak ho znám? Co bych dala za to, kdybych jim mohla vidět do hlavy. Ale bohužel mi bůh nenadělil čtení myšlenek do vínku. No jo, starší mají vždycky všechno lepší. Jak já někdy Arovi záviděla!

Očima jsem se přesunula do Volterry. Nebylo tam nic nového. Bella se právě cvičila s Jasperem a v hlavě určitě spřádala plány na zlechtání Felixe…

S úsměvem jsem se otočila a vydala se na již tradiční lov se Stefanem.

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Faustovská smlouva 5. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře