Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Faustovská smlouva 4. Kapitola

19.05.2010 (19:45) • Ivanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1037×

4. Kapitola

Členka gardy

Bella

Otočila jsem se a pohled mi padl na vysokého upíra s blonďatou hřívou…

Chtěla jsem na něj zavrčet, ale v hlavě mi sálalo dokonalé štěstí. Nakonec se mi to podařilo udržet v únosné mezi a dokázala jsem ze sebe vyrazit:

„Okamžitě toho nech!“ to ho rozhodně nepotěšilo a vypadal překvapeně. Dobrá nálada opadla, ale vzteklost na Aleca už nebyla vražedná.

„Ty se jmenuješ Jasper?“ zeptala jsem se s mírným úsměvem.

„Jo, já jsem Jasper a tohle je Demetri,“ ukázal na upíra vedle sebe. Nikdo se nezasmál a já pevně doufala, že Jasper nemá Felixův smysl pro humor. Touhle myšlenkou se ale na povrch vyplavily jeho hříchy. Otočila jsem se a chtěla jsem mu to znovu vytmavit. Jenže… On tam nebyl!

Jen až se mi chlapeček dostane do rukou. Ten bude litovat, že se někdy narodil. V hlavě jsem spřádala pomstu. Skládala se ze samejch hroznejch věcí… Co myslíte, je upír lechtivý? Rozhodně by stálo za to, to vyzkoušet.

„Měla by sis zajít na lov,“ přerušil moje myšlenky Alec. A opravdu, v krku jsem měla jako na Sahaře tisíc kilometrů od jakékoliv oázy. V puse se mi začaly zbíhat jedové sliny a já si představila, jaké to bude, až mi do krku vklouzne krev.

Naše vzájemná komunikace skončila. Lov je prostě přednější. Všichni se začali třást nedočkavostí, při představě brzké hostiny. Nechala jsem se strhnout davem. Procházeli jsme chodbami vyzdobenými starými freskami. Některé znázorňovaly různé bitvy, jiné biblické výjevy a milion dalších věcí. Vešli jsme do kulatého sálu, který jsem si už odněkud pamatovala. Žárovka v mé hlavě, která mě poslední dobou osvěcovala, si bohužel dala dlouhodobou dovolenou… Budu si muset pořídit úspornou.

Vešla jsem do místnosti a připadala jsem si jako Marco Polo při své cestě do Číny. Ať jsem se ale namáhala jakkoliv, nemohla jsem přijít na to, kde jsem tuhle místnost už viděla.

Vzápětí jsem o tom přestala uvažovat. Dveře prostorné místnosti se otevřely a dovnitř vešla trojice mužů. Od malička jsem si přála spatřit tři mušketýry a můj sen jako by se chtěl splnit. V čele, asi jeden krok před ostatními kráčel… černoočka. Měl dlouhé, tmavě hnědé vlasy, které mu sahaly až po lopatky. I tohohle  jsem už někde viděla. Žárovička se nade mnou naštěstí slitovala a prosvítila tu mou pitomou palici menším světýlkem. To naštěstí zamířilo přímo k černé zábraně, která oddělovala mou upírskou mysl od té lidské, a já v zábalech tmy našla jméno toho ctěného pána – Aro. To už mi naštěstí dopomohlo k zjištění totožnosti těch dvou zbývajících. Od Aleca jsem se totiž dozvěděla, že synonymem pro Ara, jsou jen dvě jména - Caius a Marcus.

Oba dva předčili moje očekávání. První v nich, nevím jestli Caius nebo Marcus, měl vlasy barvy poledního slunce. Byly blonďaté a místy přecházely do bílé barvy. Rozhodně to ale nabylo stářím. Vsadila bych se, že jeho věk nepřesahoval hranici třicítky, vlastně mu mohlo být maximálně dvacet sedm let.

Druhý z nich měl kaštanově hnědě vlasy. Tak nějak jsem si vždy představovala Athose ze Tří Mušketýrů. Jeho tvář byla krásná. Měl zvláštně modelovaná ústa a oválný obličej. Vzhledem mi strašně připomínal Carlislea. Dobrotivý, milý, ten, kdo by neublížil ani mouše. Jeho tvář byla ale navzdory očekávání prázdná, bez emocí, mrtvá. Bylo to jako kdybych se dívala do černé díry, v jeho myšlenkách skončil čas.

Z poznávání svých budoucích pánů, mě vyrušilo něco neodolatelného. Bylo to pokušení. Chtěla jsem se za tou vůní vrhnout, mít ji. Cítila jsem, jak se ve mně probouzí něco neznámého, na povrch mé osobnosti se dral netvor. Pálení v krku se zestonásobilo a jediné po čem jsem toužila, bylo ho uhasit. To se stalo prioritou, důvodem, proč někdo zemře. Bylo mi ze mě samotné na nic. Svědomí bylo ale ubíjeno instinktem, pudem. Pak se otevřely dveře a vůně dosáhla vrcholu.

V tu chvíli šlo vše stranou. Nic nebylo přednější než se nasytit. Viděla jsem rudě a netvor ve mně se zaměřil na nějakého muže. Sledovala jsem, jak mu pulsuje krev na krku. Někdo cosi řekl, ale já netušila, co to bylo. Nestvůra ve mně zvítězila a já se vrhla po kořisti a zabořila do jeho krku své ostré zuby.

Moje pocity zažily další jízdu na horské dráze. Míhaly se sem, tam a najednou jsem nevěděla, jakou náladu jsem měla před vteřinou. Bylo to, jako ten nejrychlejší kolotoč, pocity se mi v hlavě míchaly do okouzlujících barev a tvarů. Svoje okolí jsem nevnímala, teď pro mě existovala pouze krev. Bolest v krku byla zchlazena náhlým přísunem tekutiny. Krev se stala nejlahodnější věcí, kterou jsem kdy poznala. Odtrhla jsem se od své, již mrtvé oběti, která spadla na zem. Chtěla jsem víc, netvor to chtěl a já nyní také. Bylo to jako droga, když jednou začneš, už nepřestaneš. Vrhla jsem se po dalším, teď asi jediném živém člověku v místnosti.

Hostina skončila a i já jsem cítila lehké ztlumení v bolesti v krku. Moje hlava dokázala zase racionálně uvažovat. Tak už vím, kde nakoupit úsporné žárovky! S krmením jsem skončila jako poslední.

Většina gardy se už vzdálila do svých pokojů. Zbyl tu jenom Alec, Jasper, Demetri, Q…Felix a pár upírů, které jsem neznala jménem. Byla mezi nimi ta holka, co jsem potkala na chodbě a která mě zachránila před Felixem. Dál tam stála lovkyně/návnada, která nám zaopatřila potravu a ještě pár dalších. Tomuhle divnému osazenstvu vévodil Aro, Marcus a Caius. Došlo mi, že tu asi mají nějakou radu a tak jsem se hleděla co nejrychleji vypařit. Jenže, když jsem se spěšně přiblížila ke dveřím, zastavil mě Alecův hlas:

„Bello, zůstala bys tu s námi?“ zeptal se svých dokonalým hlasem. Váhavě jsem se otočila. Dívalo se na mě všech třináct párů očí. Pokrčila jsem rameny a vykročila směrem ke skupince. Tam mě už nedočkavě očekával Aro. Skoro nadskakoval a byla na něm vidět ohromná nedočkavost a zvědavost. Na ostatních členech bylo naopak vidět, že to u něj není nic neobvyklého.

„Byla by si tak hodná a podala mi ruku?“ otázal se s nedočkavým úsměvem. Nevím, jak ostatním, ale mě se to zdálo úplně jiné, než obyčejný projev slušnosti. Přesto jsem k němu přistoupila a napřáhla svou ruku. Pohyby těla jsem pořád ještě nemněla pod kontrolou. Věděla jsem, že se pohybuji asi desetkrát rychleji než normální člověk, ale nedokázala tomu zabránit. Naše ruce se spojily a mě pohltily jeho oči.

Bylo to jako plavat v oceánu a nevědět, kterým směrem je břeh. Vzpomněla jsem si na naše první setkání. Lišilo se zde opravdu mnoho věcí. Za prvé, za mými zády nestáli ti dva zrádcové, Edward a Eleazar. Za druhé, Arovi oči byly černé a nejevily žádné známky překvapení nad tím, že mi nevidí do hlavy. A konečně zatřetí, rozhodně jsem nebyla to snadno zranitelné, rozklepané, ustrašené stvořeníčko, které nevědělo, o co jde. A to od našeho posledního setkání neuběhl ani týden. Svět se mění a zeměkoule se asi začala točit pozpátku. Najednou se naše ruce rozpojily a já se vrátila zase do přítomnosti.

Na Arově tváři si pohrával lehký úsměv. Otočil se na gardu a celý šťastný pronesl:

„Přivítejte mezi námi nového člena, tedy spíš členku, gardy,“ nebyla jsem si vědoma toho, že bych mu dala souhlas k mému působení v gardě, ale stejně nemám kam jít, tak proč ne? V duchu jsem mu tedy dala za pravdu.

„Isabella má schopnost štítu, který odolává většině našich darů. Doufám, že ji přijmete s otevřenou náručí,“ dodal a já doufala v totéž. Docela by mě zajímalo, jak se jmenují ti ostatní upíři v místnosti. Jasper, jako kdyby mi četl myšlenky, se ujal slova. Začal s představováním:

„Takže s Alecem, Felixem a Demetrim se už znáte,“ a ukázal na ty tři. „Alecovým talentem je odříznutí všech smyslů, Felixovým síla a jestli se to tak dá říct i otravnost. V tom je on jednička. Demetri dokáže vystopovat jakéhokoliv upíra, či člověka na světě,“ tím dokončil veškeré ne - představování známých upírů. Očima jsem přelétla po zbytku.

Od Jaspera jsem se dozvěděla, že dívka tolik podobná Alecovi je Jane, jeho dvojče s darem vyvolávání iluze bolesti. K mému štěstí na mě nefungoval, ať se Jane snažila sebevíc.

Drobná hnědovláska vedle ní se jmenovala Chelsea a dokázala rozvázat, či upevnit svazky mezi gardisty, ale i ostatními lidmi a upíry. Vedle ní stál její druh Afton. Byl to vysoký blonďák uhlazeného zevnějšku. Jeho dar byl prostý, dokázal vytvářet pocitový přelud. Pocit nebezpečí a zrady dokázal zničit i ty nejlepší bojovníky.

Corin byl mladíček kolem osmnácti let. Měl upřímnou, ještě skoro dětskou tvář. Byl to jeden z nejnovějších přírůstků gardy. Upírem nebyl ani deset let a také se sem dostal přes Cullenovi. Kolem hlavy se mu čepýřily nazrzlé vlasy. Jeho talent byl skoro přesným opakem toho, co uměl Demetri. Dokázal cokoliv schovat a nikdo to bez jeho svolení nenašel.

Za ním stála překrásná černovláska. Vzhledem k jejímu postoji, vzhledu a oblečení jsem poznala, že je učiněný ďábel. Byla opravdu překrásná a očima ji hltala polovina gardy. Nikdo přesně nevěděl, jaký je její talent. Jisté bylo to, že dokázala okouzlit každého muže či ženu na potkání. Čím víc jste s ní však trávili času, tím  míň na vás působil její dar, až jeho účinek zmizel docela. Přesto se však hodila k získávání potravy. Heidy byla bohyně.

Těsně za Arem stála malá upírka hodně podobná myši. Měla světle hnědé vlasy. Byla strašně drobná a tvořila součást Arova stínu. Renata byla jeho osobním štítem.

Posledním důležitým členem gardy byl Santiago. Podobnost mezi ním a Felixem byla ohromná. Oba měli široká ramena a dvoumetrovou, mohutnou postavu. Ani černé vlasy a olivová pleť mu nechyběla. Ale zásadním rozdílem mezi těmi dvěma byla jejich povaha. Santiagovo chování totiž naprosto odpovídalo jeho zevnějšku. Jediný člověk, od kterého přijímal rozkazy, byl kupodivu Marcus. Byl jeho osobním strážcem a nehnul se od něho ani na krok.

Tohle byla nejvyšší skupina gardy. Všichni tito upíři měli právo vést výpravy a ostatní je museli poslouchat. Teď jsem do ní díky svému daru patřila i já. Kdo by to byl před měsícem řekl do malé, bezvýznamné a nešikovné Belly? Ne, Bella Swanová teď už neexistuje. Zemřela díky své lásce k jednomu podlému upíru. Zrodil se nový člověk, tedy spíš upír – Isabella Volturiová.

Autor: Ivanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Faustovská smlouva 4. Kapitola: