Po dlouhatánské době se hlásím s další kapitolou... No jo konečně jsme se dostali k tomu hlavnímu, ale tato malá příhoda rozhodně neznamená konec, to ani v nejmenším. Sice ještě nemám plány dopředu, ale takhle to ukončit, to prostě nejde. Tak si kapitolku pěkně užijte a zanechte nějaký ten komentář :-D
17.09.2009 (21:45) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1923×
15. NEJLŠÍ MÍSTO PRO NEMOCNÉ? NEMOCNICE TO NENÍ
Těžký život se stane snesitelným, jakmile má cíl...(Fridtjof Nansem)
Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)
Po dvou chodech se Simon rozhodl, že už ji nebude dála napínat, a proto lusknutím prstu přivolal číšníka s lahví nejdražšího bílého vína. Číšník poslušně nalil do skleniček a odešel. Simon pomalu vstal a poklekl před Isabellu a z kapsy saka vytáhl sametovou krabičku. Isabelle v okamžiku zmrzl úsměv na tváři. Simon si nervózně odkašlal a pak položil tu nejočekávanější otázku:
„Vezmeš si mě?“ Isabella se stále nehýbala, jen upřeně zírala na klenot v Simonových rukou... ani nedýchala.
Simon začínal být netrpělivý. Sice věděl, že to pro ni bude šok, ale nečekal takovou reakci. Pak Isabella hlasitě polkla.
Pomalu uchopila sklenku vína a zašeptala:
„Nemůžu...Já jsem totiž... vdaná.“ V tu chvíli zvedla sklenku a celý její obsah vypila. Jejím krkem se začala rozlévat ta tekutina, která jí dokázala způsobit smrt.
Simon stále ochromen odpovědí si sotva všiml, že se jeho přítelkyně pomalu začíná dusit a umírá.
Avšak když se bezmocně skácela k zemi, jeho mozek okamžitě pracoval na plné obrátky.
„Co-co se děje? Haló! Jsi v pořádku?“ Simon začínal panikařit. Nejenže nevěděl co dělat, ale také ani netušil co se děje. Napadlo ho jen jedno místo, kde by mohli vědět co s ní. K jeho starému domovu... Windsor Academy...
Vzal ji do náruče a posadil do auta. Tak moc měl to místo rád a chtěl jí ho ukázat, akorát za jiných okolností.
Poté, co ji bezpečně připásal, vyrazil nebezpečnou rychlostí přes večerní osvětlené ulice městečka Kelso. Zhluboka dýchal, musel si nějak utřídit myšlenky... Wow, tak ona je vdaná... a Simon si nadával za to, že to nepoznal. Vždy byla taková odtažitá, když přišla na řadu rodina. Avšak i přesto všechno jí stále miloval.
Cesta netrvala dlouho a ubíhala celkem rychle. Simon vystoupil z vozu a v náručí nesl Isabellu. Byla to už hodina, co ztratila vědomí...
„Propána jána co se stalo?“ vykřikla Mary.
„Já-já nevím. Byli jsme na večeři a-a pak zkolabovala. Nevím, co se stalo... nevím, co mám dělat...“ bědoval Simon. Mary v okamžiku přestala zmatkovat a Simona zavedla do Carlislovi pracovny. Carlisle byl velmi udivený, avšak vyslechl Simonovo vysvětlení a s výrazem profesionála uložil Isabellu na pohovku.
„Nemám ani ponětí, co dělat. Toto je velice zvláštní... má nestálý pulz a její srdce sotva bije...“ Všichni začali být ještě víc nervózní. Carlisle udělal vše, co mohl. Napumpoval do ní spoustu léků, ale její vážný stav se ani při nejmenším nezlepšil. Simon na Carlisla začal křičet:
„Tak sakra udělejte něco! Ona nemůže přeci umřít, dělejte!“ Natož se z vrznutím otevřely dveře a v nich stála Alice.
„Co se děje?“
„Už přes hodinu je v bezvědomí... A Carlisle jí nepomůže,“ vztekal se Simon.
„Dělal jsem vše, co se dalo, ale stále se nechytá...“ s lítostí konstatoval Carlisle.
Alici najednou svitla jiskřička naděje.
„Počkejte!“ vykřikla. „Nic nedělejte, jen tu na mě počkejte... hned se vrátím...“ Dříve než mohl někdo něco namítnout, byla pryč.
Alice mezitím hbitě kličkovala zámeckými uličkami a hledala pouze jedny dveře...
„Vlastně proč se vůbec zdržovat s klepáním, že? Prostě vyrazíš dveře a-“
„Ticho!“ křikla Alice na Edwarda. „Musíš jít se mnou, Bella je na tom bledě.“ Edward se na nic neptal, vše viděl v sestřině mysli, a rozběhli se zpátky do pracovny.
„Co tu děláš?“ Simon zněl naštvaně... kdo by se divil, že? Takovou dobu plánuje své zasnoubení, pak se dozví, že jeho skoro snoubenka je už dávno zadaná a ještě k tomu všemu umírá pár metrů od něj...
Všichni nově příchozí si vyměnili zoufalý pohled. Edward přistoupil k pohovce... pak se podíval na Simona.
„Co se stalo?“ Simon si povzdychl:
„Oh, vždyť už jsem to říkal... Prostě se napila a omdlela...“ Edward se opatrně dotkl Isabellina čela... měla horečku. Ihned mu svitlo:
„Co pila?“ Simon byl otázkou mírně zaskočen...
„Ehm, víno.“
„Kruci!“ zaklel Edward.
Vzal Isabellu do náručí a vydal se s ní do jednoho z pokojů.
„Co to kruci děláš? Zbláznil ses?!“ křičel Simon. V tu chvíli se Edward zastavil a obořil se na Simona:
„Tak já ti povím, co dělám. Zachraňuju jí život... Víš, když ses ji pokusil otrávit, tak jí alespoň nenechám zemřít!“
Došli do bíle vymalované místnosti, která byla plná skříní, šuplíků a místnosti vévodila zdravotnická postel. Opatrně ji na ni položil a začal hrabat v šuplících. Mezitím si párkrát zaklel, ale to nebylo nic oproti Simonovi... no a vlastně všem. Carlisle jen nehybně stál a přihlížel, jak jeho syn demoluje ordinaci a Alice se Simonem byli ohromeni tím vším zmatkem.
Konečně Edward našel to, co hledal... namíchal pár ampulek s neidentifikovanou tekutinou a injekční stříkačkou vpravil Isabelle do krevního oběhu tu prazvláštní tekutinu.
„Bože, tys jí tu injekci píchnul do krku?“ ptala se šokovaně Alice. Stačilo jí pouze přikývnutí.
„Bude to trvat ještě pár hodin, tak... můžete jít,“ dostal ze sebe Edward.
„No to ani náhodou!“ křikl Simon.
„Snažil ses jí zabít... asi bys měl odejít...“ pokyvovala Alice.
„Já se jí nepokusil zabít. Přeci, proč bych to dělal?“
„Podal jsi jí alkohol, to ke smrti stačí... v jejím případě.“ Suše poznamenal Edward.
„A jak to právě ty můžeš vědět?“ zavrčel Simon.
„Protože ji znám...“ Simon jen rezignovaně přikývl a společně s ostatními odešel z místnosti.
...Najednou se Isabella ocitla v místnosti sama. Uvnitř své bytosti sváděla vnitřní boj... Na co žít? Smrt je přeci lepší, klidná.... K čemu žít? Jen proto, aby se každému jen ubližovalo a trápilo je.... Ale přeci v životě jsou i hezké chvilky, s tím koho miluješ.
Ale pozná Isabella někdy tu pravou lásku nebo už jí prostě protekla mezi prsty. Avšak co když ji ani nikdy nepozná?
V tu chvíli ucítila na své ruce studený dotek a ten líbezný známý hlas:
„Prosím, už se probuď. Nikdy bych si neodpustil, kdybych tě nestihl zachránit. A navíc, tam venku na tebe čeká Simon... Vím, sice je to jeho vina, ale zřejmě o tom ani nevěděl... Chápu, nesmím mu to vyčítat, ale je to jednodušší než to vyčítat tobě...“ V jeho slovech byla prosycena bolest, ale bolest ze ztráty mu pomalu začínala zastírat tu kapku naděje.
To Isabella už nechtěla dále poslouchat a proto otevřela oči...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Evil Angel - 15. kapitola Nejlepší místo pro nemocné? Nemocnice to není...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!