Další kapitolka - tolik očekávané první setkání, co myslíte povede se?
09.10.2010 (11:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3470×
9. kapitola
V místnosti se zachvěl vzduch teplým vánkem a něco se ho lehce dotklo na rameni. Edward ztuhl a nedovoloval si pohnout. U ucha mu zazněl tichý šepot, jako skleněné zvonečky…
„Našel jsi mě. Konečně…“
Edward stál se zavřenýma očima a měl pocit, že někdo bolestně svírá v dlaních jeho srdce a zbývá už jen málo, aby ho rozdrtil na prach. To Isabella ho měla v dlaních a Edward se modlil, aby se mu všechno jen nezdálo, protože jen představa, že by se otočil a… a… byl sám, by ho na místě zabila.
Už nemohl dál čekat. Ve vzduchu se vznášela její jemná liliová vůně a Edward měl strach, pokud se osud – nebo kdo ví, kdo tahá za tenké nitky duší – rozhodl, že ho zbaví trápení, nechtěl promarnit příležitost.
Otočil se od okna a zůstal ohromeně stát. Prudce vydechl a díval se na postavu, která stála ani ne metr před ním a vpíjela se svýma čokoládovýma očima do jeho karmínových duhovek.
„Jsi,“ zašeptal Edward stále mimo sebe.
„Mrtvá?“ doplnila ho tiše dívka a její čelo se stáhlo.
„Jsi… to opravdu ty? Nezdáš se mi…?“ vydechl zbrkle Edward a nevěděl, co by dělal, kdyby odpověděla záporně.
„Ano, jsem tady,“ pousmála se.
„Bože, Isabell,“ zavrčel bolestně Edward a udělal výpad vpřed. Chtěl ji uchopit do náručí, přivinout si její křehké tělo ke svému a už nikdy nedovolit, aby ho o ni někdo připravil.
Ovšem proletěl skrz její siluetu, což ho donutilo zalapat prudce po dechu. Snažit se ji uchopit… Mělo stejný efekt, jako lapit v dlaních kapičky páry. Cítil těžký, hustý cirkulující vzduch, který měl horkou, až skoro hmatatelnou konzistenci. Přesto všechno, doteku pokožky se to nepodobalo a Edward stál na místě s křečovitě zaťatými pěstmi a očními víčky staženými do bolestné grimasy.
„Jsi…“
„Mrtvá?“ zopakovala tiše Bella a Edwarda její slova trpce zamrazila.
„Neříkej to!“ zavrčel a otočil se na její jemnou posmutnělou tvář. Její odraz měl bledou prachovou barvu, která se zachvěla a jemně rozmazala – jako kapička barvy v průzračné vodě – když Edward vztáhl paži a konečky prstů se dotknul její bělostné pleti.
„Kdo?“
„To je dlouhý příběh,“ povzdechla si Bella a Edward se zamračil.
„Já mám věčnost!“
„Není to hezký příběh. Ten konec, není hezký…“ zasteskla si a pod trvajícím planoucím pohledem, došla k oknu, kde naposledy stál Edward. Dívala se rozmazanou čmouhou uprostřed skla ven a vzpomínala.
„Isabell?“
„Bella. Jmenuj mě Bello – říkala mi tak matka,“ pousmála se.
„Narodila jsem se únoru 1828, byla jsem prvorozená a čekala mě bohatá budoucnost – alespoň tak si to přál otec…“
Mraky už se začaly pomalu trhat a malým okýnkem do přístřešku začalo pronikat světlo. Osvětlovalo celou scénu a chladný noční vítr rozfoukával jemné kaštanové vlasy, které se poddávaly ovzduší.
Edward stál tiše za ní, nechával se unášet jejím líbezným hlasem a půvabným vzhledem. Byla tak krásná, něžná a nedospělá – Edward, ač nechápal, jak je to vůbec možné. To křehké panenské stvoření miloval čím dál víc.
Celou noc vyprávěla o svém nešťastném životě, a když se oknem ve střeše nečekaně prodral zlatý paprsek slunce, oba překvapeně a okouzleně vydechli.
Edward zářil svým jiskřivým upířím leskem diamantů a od Bellina mlhavě prachového těla, se světlo odráželo jemnou kovově stříbrnou září jako ledový odraz rampouchu – vypadala jako andělský přelud a Edward na ni s pootevřenými ústy zbožně hleděl. V přímém světle viděl její průhlednost těla a jemná bílá košilka, kterou měla na sobě v den, co byla… - Dost!
Nad tím bolestným okamžikem, který mu drtil útroby těla, nechtěl přemýšlet. Stačilo, když si vzpomněl, jak mu vyprávěla poslední okamžiky a v Edwardovi se bouřily emoce jako vlny v oceánu. Tak silou zlost, zuřivost, lítost a bezmoc, dosud ve své existenci nezažil.
„Edwarde? Díváš se na mě a mračíš se. Provedla jsem něco?“ vytrhla ho z myšlenek Bella a Edward sebou škubl.
„Ne, samozřejmě, že ty jsi nic neprovedla. Jen jsem přemýšlel nad tím, co jsi mi povídala, a jedno nechápu.“ Bella pozvedla obočí nad Edwardovým dumáním. „Víš, vyprávěla jsi mi svůj život, ale co bylo dál? Ty sebevraždy a… a… proč si za mnou nepřišla? Proč jsi mě nechala tě tak zoufale hledat?“ Bella si povzdechla.
„Prosím, o mém prokletí bych nerada mluvila – časem ti to jistě povím a ohledně tvé druhé otázky. Edwarde, měl bys pochopit, ač to nechceš slyšet. Jsem jen duše, energie bez těla a jsem připoutána k místu, kde jsem naposledy vydechla. Nemohu se pohybovat po domě, nebo se s tebou procházet listopadovými ulicemi. Jsem navždy uvězněna v této malé místnosti,“ vzdychla si a Edward se zamračil.
„Ale tvé jméno a zrcadlo, ten sen a kniha.“
„Ano, to byla jediná možnost, jak tě navést ke mně. Kdybys nezjistil, kde jsem zemřela, nikdy by tě nenapadlo vylézt na půdu a nikdy bys mě nenašel.“
„Mohla jsi mi to napsat,“ zavrčel Edward a Bella se rozesmála. Byl to jemný tichý smích jako ozvěna – takový, jaký Edward slýchal pohybovat se po domě.
„To není tak snadné. Pohybovat s hmotnými věcmi mě stojí velké soustředění a síly. Mohla jsem k tobě přijít jen jako vítr a rozmazat pár smítek prachu na svém klavíru. Přehrát ti v zrcadle můj osudný večer, nebo ti poslat sen jako odpověď na tvou otázku. Mohu využívat vše, co bylo mé, dokonce přimět řádky knihy, aby ti pověděly tvůj příběh.“
Edward sklopil pohled k dřevěným prknům v podlaze a styděl se nad tím, co Isabella o jeho životě věděla.
„Ty víš, co jsem udělal…?“ zašeptal bolestně a Bella poklekla k jeho sedícímu, zlomenému tělu.
„Ano, čtu ti to z duše. Řádky knihy plakaly nad tvými činy, špatnými rozhodnutími a zmařenými lidskými životy.“ Konečky prstů na jeho tváři ho donutila podívat se jí do očí. „Tvé oči jsou jako potoky krve a já cítím bolest všech duší, kterým jsi zahubil tělo. Jsi noční stvoření a tvá přirozenost je krev – nikoli vraždy nevinných.“
„Nikdo – z nich – nebyl – nevinný!“ Edwardovi rysy ztvrdly a Bella ho uchopila, co nejpevněji dokázala, do dlaní.
„To ty jsi byl nevinný!“ zašeptala a Edwardem její slova procházela jako tekutý oheň, který zbořil hráz jeho temné stránky zvířete, za kterou se skrýval. Zvíře, na které shazoval své činy, a vzdaloval se tak od toho, čím byl.
Jeho tělo ovládla lidská část, kterou ten krutý anděl v něm vyvolal, a mučila ho zaživa. To nebyl démon, kdo vraždil bez slitování, byl to Edward.
„Chci být zase…“ upřel se jí s nadějí do očí a Bella se pousmála.
„Budeš.“
Twilightkacert <- Shnurtí -> Anetanii
Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Eternity - 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!