Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity - 7. kapitola

22.09.2010 (18:45) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3929×

7. kapitola

Edward přejel prsty po starém, zažloutlém dokumentu, pokrytém silnou vrstvou prachu. Cítil napětí a očekávání. Konečně se dozví tajemství domu, tajemství dívky svého srdce… Nebyl si jistý, jestli ono zmíněné očekávání je dobré, či zlé. Přísluší právě jemu, aby on věděl? Měl panický strach z toho, co zjistí - naprosto iracionální děs z papíru popsaného inkoustem. Zhluboka se nadechl, sfoukl smítka z tvrdé papírové desky a otevřel svou bránu poznání… 

Začetl se…

 Vyšetřovací spis číslo: 15439, místo činu: London, Paddington – Church Street, N° 13, oběti násilného činu: rodina Swan, vyšetřující inspektor: John Brown… a…

„A dál..?“

„Sakra, kde je zbytek?“  

Edward šokovaně zíral na vybělený, rozpitý inkoust. Předešlé úvodní písmo, bylo k přečtení díky velikosti. Ale zbytek ručně sepsaný, byl dobou, kterou ležel založený, nepoužívaný, zničen. Díky Edwardovu dokonalému zraku, by text přečetl, kdyby nebyl navlhlý špatným skladováním a písmo se v polovině zcela neztrácelo.

„Konec. Poslední naděje je v kopru…“ zajel si prsty do vlasů a s pevně semknutými víčky přemáhal vzlyk.

Všechno, v co věřil, se sesypalo. Jeho naděje se změnila v zoufalství… 

„Počkat. Moment!“ zaryl prst do papíru u jména inspektora. John Brown! To je ten co vyšetřoval celý masakr. Možná, kdyby Edwardovi štěstí přálo…

Rozhlédl se okolo. Archiv byl v podzemí úřadu, kam se scházelo schody. V zatuchlé, studené místnosti s provlhlými zdmi bylo malé větrací okýnko vedoucí na ulici. 

Vyskočil, zachytil se římsy a rukou otevřel okno. Hbitě se vyhoupl a prolezl na chodník. Pár lidí se za ním otočilo a v hlavách jim běhalo, jak se tam vzal a co tam dole dělal. Po rázném Edwardovu pohledu si ale nikdo nedovolil ceknout.

Měl plán! Rozešel se po ulici k policejní stanici. Prošel dveřmi a zastavil se za pultem u informací.

„Dobrý den. Mohu mít otázku?“ vychrlil na břichatého chlapíka v kostkované košili s kšandy a vysokým pasem od kalhot.

„Jistě, mladíku, ptejte se. Jestli to bude v mé moci…“ 

„Měl bych dotaz. Zhruba před sedmdesáti pěti lety tady měl pracovat inspektor John Brown. Vím, je to už spousta let. Vyšetřoval vraždu tří lidí v ulici Church Street, N° 13.“ Propaloval ho Edward pohledem a sledoval spolu se strážníkem jeho myšlenkové pochody. Chvíli se prodíral lety a pak mu svitlo.

„Ano, vzpomínám si! Tedy ne, že bych přitom byl, tak starý nejsem, ale podobná událost se jen tak nezapomene. Rodinu inspektora Browna to úplně zničilo,“ zavrtěl odevzdaně hlavou. Otřel si pot z čela. „Pracoval jsem s jeho synem…“ 

„Synem? Inspektor Brown měl syna?“ Tak je to pravda.

„Nikoli, chlapče, má syna! Jamese Browna - detektivovi je už osmdesát devět let a je v důchodu. Chudák, šel ve šlépějích otce.“ Edward hltal každé slovo a oči mu fanaticky zářily. 

„A jak byl případ uzavřen? Jak to tenkrát dopadlo?“

„Tak to vám nepovím. Bylo v tom až moc hádanek.“ 

„Takže si nepamatuje, kdo ty tři lidi zabil?“

„Čtyři!“ 

„Co prosím?“ zeptal se Edward zmateně.

„Čtyři lidi byli tenkrát zavražděni,“ 

„A-Ale jak to?!“

„Tak to vám nepovím, ale jsem si jistý, že byli čtyři!“ Strážník si Edwarda prohlížel. Vypadal vyvedený z míry. 

„Ale jestli vám na tom záleží, mohl byste se zeptat jeho syna. Browna mladšího – bude znát podrobnosti. On na případu vyrostl. To, co se tam tu noc událo, otřáslo tenkrát všemi, kdo tam byli. A jak vidíte i novodobí policisté si na ten hrůzný čin pamatují…“ otřásl se a nadiktoval Edwardovi adresu, kde by mohl bývalého detektiva vyhledat.

„Děkuji moc za pomoc. Nashledanou,“ rozloučil se Edward ve spěchu. Už byl mezi dveřmi… 

„Můžu se jen zeptat ze zvědavosti? Proč vás to zajímá?“

„Bydlím v jejich domě,“ odpověděl s klidem Edward a všiml si, jak strážníkovi zaskočilo a pokřižoval se. 

Edward papír s adresou vyhodil do prvního koše po cestě. Jeho paměť byla bez chyb dokonalá. Chvíli trvalo, než se lidským krokem dostal před dům pana Browna, který nebyl zrovna blízko stanice. Otravovalo ho, že nemůže použít svou rychlost, zrovna teď!

Dům byl rodinný, malý, ale ve vkusném anglickém stylu. Zazvonil na zvonek u dveří a čekal. Ozývaly se pomalé, staré, ušourané kroky, než se prosklené dveře s kovovou mříží otevřely a objevila se v nich vrásčitá, shrbená postava muže. Přesto působila hrdě a důstojně.

„Ano? Přejete si?“ optal se zvědavě.

„Dobrý den, mé jméno je Edward Masen. Z policejní stanice mě poslali za vámi. Prý byste mi mohl pomoci.“ Lehce se uklonil Edward a pán kývl hlavou. 

„Těší mě. V jaké věci?“

„Rodina Swan…“ zadíval se do unavených očí, které se okamžitě zaleskly. 

„Pojďte dál!“

„Děkuji, nebudu vás zdržovat, jen jsem se chtěl zeptat na pár otázek. Slyšel jsem, že váš otec případ vyšetřoval, a vy byste mohl vědět něco z toho, co zjistil.“ Odvedl Edwarda do obýváku, kde se posadil. 

„Čaj s mlékem, nebo kávu?“

„Ne, děkuji…“ odmítl a v jeho výrazu byla dychtivost, kterou nedokázal skrýt. 

„Proč vás to zajímá? Je to už dávno.“ Pán se posadil naproti Edwardovi a odložil dřevěnou hůl, kterou se podpíral.

„Řekněme, že jsem měl tu čest poznat někoho, koho se to týkalo. Ale pořád mám nesrovnalosti v tom, co se tam tenkrát stalo. Na stanici mi strážník naznačil, že se jednalo o vraždu čtyř lidí? Promiňte, nechápu to…“

„Ano, byla to strašná tragédie. Otec po té události už nikdy nebyl stejný. Matka se kvůli němu utrápila k smrti. Dlouho lehával ve spisech a řešil něco, co se zřejmě nikdy vyřešit nedalo. Já sám jsem se dal k policii po vzoru otce a procházel složky o případu. 

Kolem jedenácté večerní byli policisté zavolání k domu, ve kterém se ozýval křik. Alespoň tak mi to vyprávěl otec. Když dorazili, našli celou rodinu brutálně pobitou, zalitou v krvi."

Hovořil mechanicky, jako by přeříkával naučené odstavce spisů. „Otec rodiny byl nalezen v objetí své ženy, zabiti nožem stejně jako služebná, jejíž křik zřejmě přilákal pozornost. 

Mladičká slečna byla nalezena na půdě domu," zamračil se a oči se mu zaleskly, „Byla to strašná podívaná. Četl jsem popis. Ležela v prachu, v bílé noční košilce, tvář napuchlou a promočenou od slz. Měla celý život před sebou, povídalo se, že se měla vdávat, zbýval měsíc do svatby.“ Edwardovi se bolestivě sevřelo srdce. Jeho láska byla zasnoubená, byla zamilovaná… Nevěděl, jestli ho více bolí představa, jak ji našli, nebo fakt, že nebyla jen jeho.

„A kdo to udělal?“ zašeptal se staženým hrdlem a v očích ho pálily slzy, které nemohl ronit.

„To se nikdy nezjistilo. Byla spousta dohadů a motivů. Podezírala se služebná, která měla údajně s pánem poměr, který před svou ženou tajil. Podezíral se manžel, který prý měl dluhy, a v neposlední řadě i slečna Isabell. Našel se u ní nůž a byla tady možnost, že s otcovo rozhodnutími nesouhlasila.“

Povídal s nepřítomným pohledem a Edward tak před očima viděl vše, co zjišťoval. Prožíval s ním celou minulost… 

Edward se dozvěděl vlastně jen to co většina. Ale co se tam tu osudnou noc odehrálo za krvavé drama, je záhadou a vždy to tajemstvím zřejmě zůstane.

„Děkuji vám, moc jste mi pomohl,“ rozloučil se Edward u východu. Bylo již šero a mrholilo. Pan Brown mu pozdrav opětoval a nechtíc poslal myšlenku, která Edwardovi vyrazila dech.

„Snad vám to stačí. Mějte se chlapče.“ – A pozdravujte slečnu Isabell…

 6. kapitola

 Twilightkacert <- Shrnutí -> Anetanii

8. kapitola

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity - 7. kapitola: