Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity - 3. kapitola

j2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Eternity - 3. kapitolaDalší kapitolka. Já upřímně se duchů bojím – proto o nich ráda píšu :o). Něco o ději: S Edwardem si dům hraje, ale za jakým účelem?

22.08.2010 (20:15) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4345×

3. kapitola

V pokoji byla tma a světlo měsíce se opíralo do oken halených jen těžkým zlatým závěsem. Edward vstal a zapálil malý stojan se třemi svícemi, jež ležel na malém nočním stolku. Knoty byly ohořelé a vosk nepravidelně roztavený. Cítil se zvláštně unavený, to by neměl být – je upír! Nechával se unášet euforií starého interiéru a pozoroval malé ohnivé plamínky, hrající na zažloutlé zdi vlastní stínohru.

Pokoj měl v sobě svou vlastní duši.

Ležel na malé posteli v naducaných vyšívaných polštářích a bylo mu neobvykle krásně. Cítil se celý a milovaný. Zvláštní pocit, pokoj byl jeho, ale přesto Edward v koutku srdce věděl, že patří stále jí… Vždycky bude patřit tomu děvčátku se zvonivým smíchem.

Trochu sebou trhl, vůbec mu nedošlo… Není to jen jeho fantazie, která si představuje drobný dívčí hlásek… On ho opravdu slyší!

Vyskočil z lože a rozeběhl se na chodbu, akustická ozvěna doznívala a melodie se pomalu vytrácela.

To není možné, co to k sakru bylo?!

Edward stál zmaten na dřevěném schodišti, stáčejícím se dolů do haly. Přísahal by, že ten hlásek doopravdy slyšel. Ale jeho dar nerozpoznával v domě jiné myšleny než jeho vlastní, i jeho dokonalý sluch byl hluchý.

„Zvláštní…“

Vrátil se zpátky do malého pokoje a vůbec nechápal pocity, které v něm probouzel. Proč zrovna tento pokoj? Pokoj rodičů byl větší, s větší postelí a rozhodně pohodlnější…

Vysvlékl si košili, přehodil ji přes kovové opěradlo židle a položil se znovu na lůžko. Umíral touhou zjistit, co se tu stalo, proč dům jindy plný života a dětského smíchu, mlčí a šeptá si o smutné minulosti. Tak rád by tomu šeptání  rozuměl.

Ve vzduchu se vznášela vůně lilií, jemný voňavý podtón…

Byl cítit i z polštáře, od té neblahé události na něm nikdo nespočinul. Nikdo nesnil. V zrcadle se nikdo nečesal. Pokoj byl prázdný a jeho předešlá majitelka byla pryč a už se nikdy nevrátí…

Náhlou úvahou se mu bolestivě sevřelo srdce. Zavřel oči a dýchal vlahý noční vzduch, proudící rozbitým oknem v patře na konci chodby. Vánek cirkuloval v místnosti a zpíval mu.

Edward ležel na posteli, jako by spal. Náhle pocítil jemný vzdušný dotek prstíků. Bylo to jiné… jako dotek dlaně, něžné pohlazení… lehké zašimrání na tváři. Opatrně otevřel oči, ale nic neviděl… Jen ten pocit…

„Je tu někdo?“ zašeptal do ticha. Bez odezvy. Už začíná bláznit. Jeho logická mysl jasně odpovídala, že není… ale jeho citlivé upíří instinkty ho varovaly, napovídaly mu, že se nemýlí a někdo tam je, skryt, pozorujíc ho v závěsu neviditelnosti…

Protřel si oči a tichými kroky se vydal do obýváku. U stěny stála malá vyřezávaná komoda, z týkového dřeva a určitě slušné sběratelské hodnoty. Přiklekl k ní a bříšky prstů přejel po vyleštěném předním víku šuplíku. Zdržoval její otevření, jako malý kluk držící v rukou Pandořinu skřínku.

Víko trochu zavrzalo dlouhou dobou, kterou podřimovalo a otevřelo se. Byl tam stoh papírů, potištěných zdobným písmem. Na dně byly dokumenty, založené do kožených desek se zlatým tepáním. Byly o rodině! Prohlížel si písemnosti, než narazil na malé obrázky. Byly to portréty, zřejmě předchozích majitelů.

Viděl ženu s milým úsměvem, připomínala mu svou mateřskostí Esmé. Muž byl naopak tvrdý a vážný. Výraz na jeho tváři se podobal pokerovému hráči, přesto nepůsobil zle. Na konci byl ještě jeden malý portrét, byla na něm dívka…

Edward seděl na vybledlém koberci a bez dechu zíral na obrázek. Byla nádherná. Její čokoládové oči. Božské rty pozvednuté v úsměvu. Kaštanové, dlouhé vlasy, vlnící se jí po ramenou.

Cítil, jak jím prostupuje pocit totálního štěstí, mrazilo ho v zádech, hřálo ho po těle. V krku mu vyrostl knedlík a jeho svět se zhroutil zoufalstvím. Viděl anděla z jeho nejtajnějších snů, dívku tak křehkou a něžnou, že by dal život, aby mu dovolila ji ochraňovat, ale jedna skutečnost byla děsivě smrtící než cokoli jiného.

Není koho ochraňovat…

Ten anděl z malby, jemuž packal malíř zapomněl přimalovat křídla, byl pryč… Mrtvý… To jemu patřil ten půvabný pokoj. To její byla omamující vůně z polštáře. To ona už se nikdy do svého malého království nevrátí.

Nechápal, co se s ním děje. Nechápal sebe. Před pár dny byl přežívající nomád, bloudící světem bez cíle a směru. Nic neztratil, protože nic neměl… Celý jeho svět byl svazek knih v malém batůžku a pár drobností připomínající mu odkud přišel… A teď?

Ležel na zemi vedle poházených papírů a pomalu umíral. Může člověk v jeden okamžik někoho, koho dlouho hledal, nalézt a zároveň ztratit? Může, ale on – není – člověk! On se nemůže oklepat a žít dál.

Žít? Nikdy si nepřipadal živý, ale momentálně si připadá zcela mrtvý.

Na prsou měl přitisknutý malý obrázek a tiše si broukal neznámou melodii.

Oknem už prosvítily první paprsky slunce a místnost zalila zlatá záře. Zasvítila na padlého anděla a jeho pleť se začala třpytit. Nevnímal to. Celou noc byl ve svém vlastním světě a hřejivé doteky jitřenky mu nemohly navrátit duši. Nemohly mu slepit srdce a nemohly oživit jeho anděla.

Byla tak krásná, cožpak si zasloužila smrt? Čím tak krutým se provinila, že si ji nebe zavolalo k sobě?!

Vzduchem se opět rozezněl hlásek tichý jako dech a zpíval melodii, kterou si doposud broukal Edward.

To ho probudilo a donutilo probrat se z letargie… Zvedl se a rozhlížel dokola. Zase cítil tu kouzelnou vůni a podivnou blízkost ze společnosti někoho dalšího. Přestože nikoho neviděl, nikoho necítil, nikdo tam nebyl…

Dům opět utichl a Edwardův zrak se zastavil na zaprášené, staré klaviatuře u okna. Jedna dřevěná noha byla vykloubená a nástroj byl sesunutý ke straně. Kdo ví, kdo na něj naposledy hrál.

Došel k němu a narovnal ho. Stačilo podepřít pár knihami, které působily jako dlaha. Otevřel křídlo a zkontroloval tělo klavíru. Zdálo se v pořádku…

Chvíli si pohrával s laděním. Malbu dívky, jejíž jméno neznal, položil naproti sobě na stojan, kde chyběly notové zápisky.

Klávesami skládal melodii, než se domem rozezněla smyslná symfonie tak krásných tónů plných citu, že se ovzduší v pokoji úctou zachvělo a vítr, který zavál obývacím pokojem rozfoukal bronzové vlasy mladíka, zářícího u klavíru tak starého, že by i jemu samému mohl dělat dědečka. Náhle starý kus dřeva ožil a dával domu klid a pohodu. Cítil, že to je to, co mu chybělo…

„Jak jen se jmenuješ?“ vydechl směrem k obrázku a pousmál se.

Píseň dospěla do klidného refrénu, lehkého jako plátky lilie, když se Edward otočil tváří k oknu, zamžoural ve světle a strnul.

V prachu na černém lesklém nástroji, který byl jím pokryt, vítr napsal pár písmen… Isabella…

 

 

2. kapitola

Twilightkacert <- Shrnutí -> Anetanii

4. kapitola

 

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Eternity - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře