Máme poslední tři kapitolky do konce. Vyřeší Edward problém s domem?
27.01.2011 (20:15) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2926×
15. kapitola
Otevřel dveře, s rychlostí větru sebral obálku a o pár okamžiků později ji už otevíral… Šokován se nadechl, a papír v jeho dlani se silou stisku rozdrtil na prach.
Psalo se, že chtějí dům restaurovat - jakožto právoplatný majetek městského úřadu. On se musí vystěhovat…
Trvalo dlouhou chvíli, kdy se strnule, jako socha uprostřed místnosti, beze směru díval před sebe. Dlouho na upíra, kterému mozek informace zpracovával na sekundy. V hlavě mu běžela absurdita samotné situace. Jak by mohl dům připadnout městu, když ho má ve vlastnictví Edward...?
K Edwardovu štěstí bylo venku zataženo, když bez myšlenkovitě vyběhl před dům a zabočil do ulice k domu pana Hansona.
Kdyby pán se strachem, že v ulici začalo hořet, neotevřel v rychlosti dveře, hrozilo by, že Edward promáčkne zvonek, nebo jim vyhloubí ve dřevěné desce dveří dolík od klepání.
„Promiňte, stalo se něco?“ zadíval se muž vyděšeně do rozzuřené tváře Edwarda a o krok couvl.
„Ano, stalo! Právě mi poslíček přinesl dopis, ve kterém stálo, že dům, jakožto majetek města, město zabavuje a já se mám vystěhovat. Takže jistě pochopíte, že mě to poněkud zneklidnilo!“ prskal Edward a div nezačal mužem pro důraz třást.
„C-co? To není možné,“ pousmál se rozklepaně muž a otřel si pot z čela.
„Prodal jste mi dům, který vám nepatřil!“
„Pane Masene, věřte, že bych nic takového neudělal. Nikdy bych nebyl radši, kdybych dům býval nezdědil. Ale jestli mi nevěříte, mohu vám ukázat kopie o vlastnictví.“ Na okamžik odběhl, když Edward důrazně přikývl a o chvíli později musel Edward uznat, že vina nebyla na straně muže, kterého tvrzení o vlastnictví překvapilo stejně a možná ještě více.
„Moc mě mrzí, že vám nemohu pomoci, ale netuším, jak je to možné. Sám vidíte, že dokumenty mám v pořádku.“
Tohle zjištění uhasilo v Edwardovi i zbytek naděje. Jako zpráskaný pes se šoural zpátky k domu. Ani si nevšiml, že na něj někdo mluví, když netečně při chůzi narážel do lidí. Vyběhl schody do patra, jen co za ním práskly dveře.
„Bells, je možné, že tvůj otec, ještě před svou smrtí, přepsal dům na někoho jiného?“ Sesunul se na spadané krabice a unaveně se zadíval na šokovanou dívku u okna. Nebyl pochyb, že všechno slyšela, když si Edward několikrát po sobě četl dopis, aby tomu uvěřil. Vypadala vyděšeně a Edwardovi došlo, že pro ni by to nebylo jen opustit dům - ona nikam nemůže, její existence je spjata s domem, ba dokonce jen z touhle malou místností.
„Já nevím, Edwarde. Do otcových záležitostí jsem se nepletla a jistě pochopíš, že je se mnou otec nerozebíral, ale mnohé by to vysvětlovalo.“ Zamračila se a zahleděla se do zdi. Edward také pochopil.
„Připadala jsem si jako ohrožené zvířátko. Nebo spíše jako muzejní exponát, když k nám pan Emanuel Bryson chodil na čaj a okatě se mi dvořil, ač to neměl zapotřebí. Byla jsem již jeho. Pokaždé jsem si na tváři musela udržovat úsměv a chovat se jako mladá dáma ze společnosti. Věděla jsem, že to otec myslí dobře. Nikdy nebyl zastáncem lásky a mých bláhových snů o princi na bílém koni. Chápala jsem, že má o mě starost, když jsem mu zbyla jen já a snaží se mi zařídit kvalitní život, ale nechápal, že o takový život já nestojím. Nikdy jsem se nedozvěděla, co přesně otec s Brysonem tenkrát v pracovně projednával, ale poté jsme měli větší sumu peněz k útratě, což se projevilo zásnubním večírkem. Většina společnosti byla pozvána k nám domů. Slečny i paní byly oděny do krásných šatů a muži do slušivého černého fraku. Všichni se tvářili šťastně a spokojeně. Nejprve probíhala slavnostní večeře s přípitkem a poté večírek. Ženy se držely u klavíru, na který jim hrála paní Rogersová, žena místního právníka, který měl pověst vydřiducha, ale dokázal prý osvobodit a omilostnit i největší vrahy, zatímco muži se odebrali do salonku se svými pracovními záležitostmi.
Seděla jsem v křesílku, když se ozval zvonek u dveří. Mary šla otevřít a poté se odehrálo všechno zpomaleně. Slyšela jsem řinkot nádobí, pláč a křik. Policista právě oznámil, že se našlo tělo jejího syna, který uhořel ve staré uhelné továrně z noci na dnešek, kdy tam vybuchl kotel. Pár hochů, kteří tam přespávali, ho znali a identifikovali tělo. Mary Stoneová křičela na otce, že za to může on, že ho neměl nikam vyhazovat, vždyť to byl ještě chlapec - než se v mdlobách zhroutila a pár mužů ji odneslo do pokoje.
Ale největší šok byl, když se Bryson omluvil hostům a s úsměvem oznámil pokračování večírku, jako by se nic nestalo. Pomocná síla v kuchyni byla pověřena uklidit nepořádek po rozbitém podnose s nádobím a otec poznamenal, že jí to strhne z platu. Myslela jsem si, že špatně slyším. Byla jsem v šoku, jak ze situace, tak z reakce na ni.
Večer skončil mou hysterickou scénou, že si Emanuela Brysona nikdy nevezmu a nezajímají mě jejich večírky a společnost bezcitných, sebestředných a nafoukaných lidí. Že by se všichni měli stydět. Můj proslov ukončil až otec, který mi před všemi uštědřil políček a poslal mě do pokoje. To bylo poprvé, co mě uhodil…
„Nešlo jen o tebe, Isabell. Proto tě otec za každou cenu chtěl dát Brysonovi. Byli jste na mizině. Otec přepsal dům na něj. Proto ty peníze. Počítal s tím, že jeho zeť by ho z domu nevyhodil a majetek by zůstal v rodině,“ zašeptal Edward směrem k utrápené dívčině tváři a pochopil, že jí to také došlo.
„Co teď?“
„Počkej tady, musím zjistit, co se dá…“ houknul Edward v polovině žebříku, když si uvědomil, jakou koninu řekl, z půdy ještě uslyšel Bellin hlásek, jak smutně špitla ,počkám´.
Došel před budovu městského úřadu a po přemlouvání recepční, aby ho přijali hned, že se mu nechce čekat na objednání, ho ohlásila. S upířím kouzlem nebylo těžké ovlivňovat lidskou populaci, zvláště ženy, Věděl, jak na ně působí. Recepční ve středních letech ho osobně dovedla až ke dveřím kanceláře.
Po delším dohadování mu bylo všechno jasné, a co mu neřekl úředník osobně, dozvěděl se z jeho myšlenek. Bellin otec dům opravdu přepsal na Brysona a počítal s tím, že to dceřin sňatek s ním dá do pořádku a v jejich životě se toho moc nezmění. Nepočítal s Belliným veřejným odmítnutím a odvoláním sňatku. Dům zůstal Brysonovi a po jeho smrti připadnul synovi. Bryson junior ovšem nedávno zemřel a město jeho majetek převedlo na svůj účet, protože nebylo dědiců. Tak dům připadl úřadům. Nikdo nemohl vědět, co Bellin otec ze zoufalství udělal a on sám se tím nechlubil.
Když padací dveře klaply a Edward se vyhoupl na půdu, Bella tušila, co jí poví. Zoufalství měl vepsané ve tváři.
„Není naděje?“ špitla smutně.
„Možná, kdybych povraždil půl úřadu…“ zavtipkoval hořce Edward a Bella se otřásla.
Zakroutila hlavou. „To nesmíš.“
„Neudělal bych to. Snad jen, kdybys mě o to požádala… Už nechci být zrůda. Nemohl bych se ti podívat do očí.“ Přišel k Belle a jemně si ji přivinul do náručí. Cítil, jak se do něj její tělo po okrajích vsakuje. Nebránila se.
Anetanii <- Shrnutí -> TwilightKacert
Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Eternity - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!