Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity - 14. kapitola

26.12.2010 (20:15) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3409×

14. kapitola

„Slyšela si už někdy o filmu?“ zeptal se jí náhle…

Na zaprášené půdě vyselo z jednoho trámu staré bílé prostěradlo, na kterém byly černobílí pohybující se lidé.

„Jak to, že oni se tam hýbají, když nejsou vlastně v prostoru?“ Kulila zmateně očka Bella jako malé dítě, které poprvé v životě vidí obrovského slona a diví se, proč se pod ním nepropadne země, když je tak těžký.

„Tomu se říká film. My tu vlastně máme domácí biograf. Funguje to tak, že drobné malby na sklo slouží jako diapozitivy určené pro projekci,“ odpověděl klidně Edward a zbožně koukal na svého anděla. Nemohl se nabažit jejího vykuleného kukuče. Nebylo pochyb, že mu nerozuměla ani slovo.

„Jsi kouzelná,“ zašeptal, jeho pohled upřen do jejích očí.

„Ne já, to ten film,“ odporovala s klidem neustále pozorujíc zaprášené prostěradlo, na němž se hýbaly postavy lidí, věcí a zvířat.

„Jsou tak maličcí!“

Tiše se zasmál a přitáhl si Isabell ještě více do svého klína, opatrně přes ni přetáhl lehkou deku a cítil se být celý, úplný a bez žádného smutku. Věděl, že sem patří. Do její blízkosti…

Poloprůhledná postava kopírujíc pohyby na plátně se šťastně smála. „Edwarde, sleduj, jak mi to jde!“ křičela na něj a tančila přesně jako postavička na plátně.

Upír se tiše zasmál, rukama třel jemně prsty a se zbožným úsměvem koukal na svého anděla. S ďábelským úsměvem se potichu, s rukama zkříženýma na hrudi, se přibližoval k Belle.

„Jde ti to,“ poznamenal šeptem za ní, až se lekla a mírně od něj uskočila.

„Hej, Edwarde, vyděsil si mě.“ Dloubla jej, s lehkým úsměvem na rtech, do ramene. Ublíženě se za něj chytil a hrál, jako by ho to snad i bolelo. Pak se s jiskřičkami v očích podíval na ni a toužil si ji vyhoupnout do náruče. Kdyby jen mohl.

„Pojď to dokoukat,“ vzdychl…

„Po okenní tabulce se kutálely kapky, jež padaly z tmavého večerního nebe plného třpytících se hvězd. Pozorovala jsem ulici před naším domem, která se zdála být úplně prázdná. Tu a tam si vítr hrál s listím spadané z dubů kolem cest. V každém domě se svítilo. V každém rozžhnutém okně se něco dělo.

Doufala jsem, že se vrátí… Bude prosit otce o odpuštění, aby mohl opět být tady, a bude litovat svých neuvážených činů.

Nepřicházel. Vysedávala jsem u okna několik dní i nocí, ale ani jednou jsem ho nezahlédla. Chyběla mi jediná osoba, která mi rozuměla, a pocit viny mě pomalu sžíral.  Otcova slova si vzal k srdci a opustil mě.

Jednoho večera přišla má matka ke mně do pokoje, sedla si na postel naproti mně a pozorovala mě. Její zvídavý pohled jsem jí oplácela a vyčkávala, co se od ní dozvím.

„Isabell, ustroj se do něčeho slušivého a vyčeš si vlasy, prosím. Za pár okamžiků dorazí otcův přítel z práce. Otec chce reprezentovat rodinu,“ požádala mne a poté se sklopenou hlavu odešla.

Po celou dobu večeře jsem byla strašně nervózní. Neustále mě zvídavě pozoroval. Doufala jsem, že když budu jíst rychleji, dříve bych mohla odejít. Avšak, jak jsem začala jíst rychleji, jídlo mi začalo zcela neslušně padat od pusy… I otec se na mne celou dobu díval. Ale nedíval se tak jako on, na rozdíl od pana Brysona se tvářil pohoršen.

Po zdlouhavé večeři se oba muži, se kterými jsem strávila večer, odebrali do otcovy kanceláře. Otec mi přikázal, abych na něj počkala, dokud nevyjdou. Sedíc sama jsem čekala na čalouněné lavici, než přijdou a já se budu moci osvobodit z těch šatů, které mě štípaly a i mírně dusily… Nebylo mi to příjemné.

Po několika minutách se otevřely dveře od otcovy kanceláře, odkud přivanul nepříjemný zápach kubánských doutníků a alkoholu. Jako slušně vychovaná dcera jsem se zvedla, abych se s nimi, jak se patří, rozloučila. Ještě jsem si stihla povšimnout, že můj otec si otírá upocené čelo.

U otce jsem pouze pokývala hlavou s úsměvem na rtech, a to samé jsem chtěla provést i u našeho hosta, avšak on udělal něco, co mne zarazilo. Vzal mou ruku do té jeho. Byla velká, na dotek jemná, měl ale pevnější a hrubější stisk. Přiložil své rty na mou ruku a poklonil se mi. Se zděšeným pohledem jsem hledala záchranu u otce, jestli je to správně, pouze na mě mrkl a já nasadila svůj úsměv a poté se mu, jako otci, poklonila.

„Na brzkou shledanou, slečno,“ rozloučil se galantně. Po zavření vchodových dveří jsem odešla, do mého pokoje.

Ráno si mě oficiálně otec zavolal do obývací místnosti pro setkání s přáteli rodiny.

Pověděl mi, že jsem se panu Brysonovi moc zalíbila a ještě ten den, kdy proběhla večeře, požádal mého otce o mou ruku. Nevěděla jsem, co na to odpovědět. Na otci bylo vidět, že se na mou odpověď neptá, jen mi to oznamuje

Byla jsem v naprostém šoku. Na pohled vypadal slušně, ale byl o pár desítek let starší než já! Věřila jsem na lásku na první pohled, ale byla jsem si jistá, že tohle on není.

Prosila jsem otce, že si ho nechci vzít, ať svou volbu ještě zváží. Otec byl jiného názoru. Promlouval mi do duše, že mi s ním bude dobře. Že je hodný, milý. Dokáže se o mě postarat, nic mi s ním nebude chybět a jeho věk, jen dokazuje, že s ním nebudu strádat. Později si ho zamiluji a budeme žít jako šťastný pár.  A tím to skončilo…“

Bella sedící u Edwarda v klíně se smála spolu s ním vtipné scénce z dalšího filmu, když se v přízemí na vstupních dveřích, ozvalo nesmělé zaklepání na dřevo. Edward vyletěl na nohy.

„Kdo to může být?“ zeptala se Bella a Edward se zaposlouchal do myšlenek.

„Nějaký člověk, který sem něco nese z města,“ opáčil rychle a už slézal půdu, seběhl schody a počkal, než muž hodí do schránky obálku, kvůli které sem přišel.

Za pár minut se ozvaly vzdalující se kroky a zašustění papíru… Otevřel dveře, s rychlostí větru sebral obálku a o pár okamžiků později ji už otevíral… Šokován se nadechl a papír v jeho dlani se silou stisku rozdrtil na prach.

Psalo se, že chtějí dům restaurovat - jakožto právoplatný majetek městského úřadu. On se musí vystěhovat…

13. kapitola

Anetanii <- Shrnutí -> TwilightKacert

15. kapitola

Omlouvám se za dlouhou prodlevu mezi kapitolami. Teď se to snad zlepší. :)

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity - 14. kapitola: