Cawiks, tak tohle by měla být poslední kapitola. Ale ještě se uvidí. Pěkné čtení a prosím komentíky. Vaše Nikiii
26.05.2010 (13:30) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1122×
„Jsme zpátky!” zavolal Carlisle a otevřel mi dveře. „Díky.” Vešla jsem a začala hledat Edwarda - chtěla jsem ho lépe poznat.
Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. „Pojď dál, Esme,” řekl vstřícně a usmál se.
„Ahoj, Edwarde, neruším?” Nakoukla jsem do pokoje.
„Ne, ne...”
„No chtěla-”
„By sis semnou popovídat... lépe poznat,” dokončil za mne větu. „Posaď se.” Poukázal na křeslo. „Co by jsi chtěla vědět?” Začala jsem přemýšlet, měla jsem tolik otázek.
„Dobře, kdy tě... přeměnil?”
„V roce 1918, tedy před rokem.” Pousmál se, jako by mu to přišlo nedávno.
„A... kolik ti je let? Teda... vypadáš na osmnáct?” zeptala jsem se nejistě.
„Je mi sedmnáct. Carlisle mne přeměnil v sedmnácti, a tak zůstanu navždy.”
„Aha, no... takže mne bude stále sedm a dvacet?”
„Ano...” A takhle jsem se ho ptala snad celý den. Když jsme skončili, měla jsem pocit, že ho znám celý život. Nic neskrýval, byl zcela upřímný.
„Tak, já... Děkuji, že jsi mi o sobě řekl víc. Moc si toho vážím. Teď už vím, že jsi úžasný syn, jak o tobě Carlisle říká.” Pousmála jsem se a šla.
Dny ubíhaly strašně rychle. Každý den to samé. Lov a pak jsme si povídali.
„Tak je čas na trénink.” Carlisle šel na zahradu. „Jaký trénink?” zamumlala jsem a šla za ním. „Musím tě vycvičit, kdyby náhodou.” Carlisle zkameněl. „Sakra, je tady ještě jedna věc. Také musíme dodržovat zákony.”
„Máme zákony?” Nevěřila jsem. „Né mnoho, jen jeden a ten je pravidelně vynucován. Nesmíme se předvádět před lidmi – to znamená, že když chceme zůstat a žít na jednom místě delší dobu, musíme se chovat, jak se patří – jako lidé,” upřesnil. Stále jsem si v duchu opakovala slova – chovat jako lidé a žít...
Několikrát luskl prsty a potom se zvedl. „Je čas na trénink číslo 1.” Podívala jsem se zmateně. „Chování,” vysvětlil. „Sice nebudeš moct ještě nějakou dobu mezi lidi, ale alespoň se to do té doby naučíš. Pojď!” pobízel mne. Vstala jsem a čekala, co se bude dít.
„Pozorně sleduj, co dělám, a pak to zopakuj.” Carlisle se pomalu otočil a prohrábl si vlasy. „Ha, ha...,” začala jsem se válet smíchy. Carlisle na mne pohlédl a to mne přinutilo udělat to co on.
Snažila jsem se pomalu otočit, ale nešlo to. Otočila jsem se během sekundy a vlasy si prohrábla ještě rychleji.
Celé měsíce jsem trénovala a už jsem se v tom lepšila.
Konečně jsem prošla po celé zahradě v lidské rychlosti. Dokonce jsem se tak i chovala. Oči mi začali tmavnout, což znamená, že brzy budu mít oči zlaté a budu moct chodit mezi lidi.
„Trénink čislo 2 – boj,” oznámil mi Carlisle ve dvě ráno. „Cože?”
„Jenom základní věci. Musíš se umět bránit,” vysvětlil Edward a povzbudivě se usmál.
Už uteklo několik týdnu, možná i měsíců a já se to stejně nemůžu naučit. Edward se mě snažil naučit „základní boj” - výpad, otočka a útok. Když jsem mu měla skočit po krku začala jsem se smát. Edward se snažil být tvrdý, jako trenér, ale nikdy to nevydržel – začal se řehtat semnou.
Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Esmeina přeměna - 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!